Daman pralesní (Dendrohyrax dorsalis)
Lemur mongoz (Eulemur mongoz)
Lemur Sclaterův (Eulemur flavifrons)
Orel mořský (Haliaeetus albicilla)
Amazónek bělobřichý (Pionites leucogaster)
Kardinálovec zelený (Gubernatrix cristata)
Kondor královský (Sarcoramphus papa)

Daman pralesní (Dendrohyrax dorsalis)

Zpracovali: Jana Kanichová a Jana Pluháčková (Zoo Ostrava)
Foto: Jana Kanichová (Zoo Ostrava) a Klaus Rudloff (Tierpark Berlín)
Stav v přírodě:
Tento druh damana obývá oblast západní a střední Afriky od Sierry Leone na západě po severní Ugandu na východě. Populační trend je u tohoto damana neznámý a dle IUCN Red List je řazen do kategorie málo dotčený (Least Concern). Nicméně panuje vážná obava o jejich budoucnost s ohledem na rozsáhlé kácení lesů, fragmentaci habitatu a na stále narůstající intenzitu lovu pro tzv. bushmeat (maso z pralesa). Vše nasvědčuje tomu, že dříve či později bude daman pralesní ohroženým druhem. Věříme, že než se tak stane, bude chov tohoto druhu v lidské péči dobře zvládnutý.
Stav v lidské péči:
Dle našich informací nebyli damani pralesní v lidské péči (ve smyslu zoologických zahrad) doposud chováni. Nově je chována samice spolu s mládětem v Zoo Lipsko, odkud budou v nejbližších týdnech převezeni do Zoo Ostrava (jde o zabavenou samici, která v Lipsku porodila a Lipsko samo se chovu nemůže věnovat). Dále byl nově dovezen chovný pár damanů pralesních i do Zoo Jihlava. Aktuální celková populace damanů pralesních v lidské péči činí pouhých 10 jedinců ve 3 (brzy jen 2) institucích, z toho 6 jedinců (brzy 8) je v Zoo Ostrava (dva páry a dvě mláďata).
Damani pralesní jsou málo známá zvířata, protože většina jejich aktivity se odehrává ve stromovém baldachýnu, navíc převážně v noci. V chovu jsme mohli vycházet jen ze strohé literatury a ze zkušeností s chovem příbuzného damana stromového (Dendrohyrax arboreus), kterého ostravská zoo také chová a vzácně i odchovává jako jediná na světě. Vzhledem ke koncentraci obou druhů v Zoo Ostrava jsme zde založili také pracovní skupinu pro damany. Snahou je získávání dat, sdílení a předávání si informací a prezentace výsledků v odborných kruzích.
Oproti damanům stromovým mají damani pralesní olysalý čenich, tmavší hrubě působící srst a malé ušní boltce nepřesahující okraj hlavy. Rozdíly jsou také v barvě a velikosti hřbetní skvrny (světleji zbarvená srst na zádech), která ukrývá hřbetní žlázu. Žláza je u damanů pralesních delší a srst okolo žlázy je zbarvená v bílých tónech, zatímco u damanů stromových je více v barvě krémové. Oproti damanům stromovým mají také odlišné chování – damani stromoví se snaží při pocitu ohrožení obvykle rychle utéci, a to i jedinci již odchovaní v lidské péči, zatímco damani pralesní spíše rozvážně couvají, přikrčí se nebo se vtlačí do rohu či dutiny, než aby utíkali. Při dalším rušení ale neváhají zaútočit prudkým výpadem a kousnutím.
V přírodě přijímají všichni stromoví damani rodu Dendrohyrax téměř výhradně listy stromů a jako k potravním specialistům k nim přistupujeme také v našem chovu. Komplikací je zimní období, kdy nejsou k dispozici olistěné větve. Protože tito damani odmítají v zimě téměř všechno sušené i mražené listí, základem jejich potravy se stalo ostružiní, které je olistěné i v zimě. Značnou část krmné dávky dále tvoří listová zelenina (čekanka, ledový salát, čínské zelí, kapusta) a speciální granule pro okusovače.
Damani pralesní v Zoo Ostrava:
Damany pralesní získala ostravská zoo v srpnu 2016 z Holandska, kam byli dovezeni z afrického Toga. Získali jsme dva mladé páry – náš odhad věku dle velikosti a celkového vzhledu byl cca do dvou let (starší pár) a cca do jednoho roku, možná i půlrok (mladší pár). Starší pár damanů pralesních obývá noční expozici s obráceným světelným režimem v Pavilonu evoluce. Mají k dispozici prostor o velikosti 39,5m3 (3,7 x 4,1 x výška 2,6m). Mladší pár je chován v zázemí v ubikaci o rozměru cca 8m3. Ubikace se nachází na lemuřím ostrově a damani jsou zde umístěni vedle chovné skupiny lemurů červenobřichých a jsou tudíž v běžném denním režimu. Oba chovatelské prostory jsou vybaveny několika boudami o velikosti 40 x 60 x 40 cm, UV lampou a více krmnými místy. Teplota je zde udržována v rozmezí 23 – 27°C. Při vyšších teplotách byl pozorován pokles příjmu potravy.
Ačkoliv přihlašujeme první odchované mládě, v textu níže uvádíme i informace z druhého porodu od starší samice, protože od ní máme díky převrácenému světelnému režimu v expoziční části více dat a pozorování.
První narozené mládě damana pralesního na světě!
Dne 18. 2. 2018 se mladšímu páru v zázemí narodilo mládě. V zázemí toho o chování damanů moc nevíme, protože je vídáme mimo boudu jen výjimečně a proto v podstatě téměř žádné poznatky o tomto mláděti nemáme. Můžeme však říct, že toto mládě je s největší pravděpodobností první odchované mládě damana pralesního v EAZA i WAZA institucích. Nemáme ani žádnou informaci o odchovu v privátním chovu, kde se trvale pravděpodobně ani nechovají.

Srovnání informací s druhým mládětem v expoziční části:
Z hlediska pozorování byla zcela jiná situace v Pavilonu evoluce, kde je chován starší pár damanů pralesních a kde můžeme damany pozorovat přes sklo z návštěvnické části. Staršímu páru se narodilo mládě o pět měsíců později (18. 7. 2018) a samice jej pravděpodobně porodila na zemi za stromovou dutinou, kde mládě zůstávalo samo nebo spolu s matkou. Až teprve třetí den se oba přesunuli do budky, která je ve výšce 1,7m. Z tohoto konkrétního případu usuzujeme, že se mládě po porodu ještě není schopno přemisťovat do vyšších míst. V prvních dnech se totiž matka v případě nebezpečí (vstup ošetřovatele do ubikace) stáhla do nejbližších travin u dutiny, mládě zanechala na místě a vrátila se k němu do úkrytu až po pominutí hrozby. Po přestěhování do budky se mládě naopak zdržovalo několik dní pouze v horním patře expozice a dolů neslézalo vůbec. Každé shledání mláděte s matkou bylo provázeno otíráním čenichů, občas se mládě kontaktovalo i s otcem, ale ten byl opatrnější a sledoval reakce samice (naproti tomu u prvně narozeného mláděte v zázemí bylo patrné, že kontakt s oběma rodiči byl velmi těsný, protože téměř neustále obývali všichni jednu budku). Minimálně od 8. dne se mládě od staršího páru snažilo okusovat listí a mělo zájem o zbytky granulí. Nejpozději ve 12 dnech věku mládě šplhalo kratší vzdálenosti po svislých stěnách a při vyrušení neběhalo za matkou, ale tiše se schovalo v nejbližším úkrytu (nejvhodnější se zatím ukázaly velké svazky suchých travin). Po pominutí nebezpečí pak matka vylezla nejprve ze svého úkrytu a teprve potom mládě přivolala. Vícečetné páření staršího chovného páru v Pavilonu evoluce bylo většinou iniciováno samicí a bylo pozorováno už ode dne jejího porodu. Proto věříme i v další úspěšné odchovy u tohoto velmi vzácně chovaného druhu.

Ačkoliv se zdá být odchov damanů pralesních zcela bezproblémový (a dost možná takový i nadále bude), nebylo by možné dosáhnout tohoto úspěchu bez předchozích několikaletých zkušeností s chovem příbuzného damana stromového. Právě u něj jsme zkoušeli chovatelnost těchto potravních specialistů a poučili jsme se z chyb, kterých jsme se již v chovu damanů pralesních mohli vyvarovat…

Lemur mongoz (Eulemur mongoz)

Zpracovali: Jana Kanichová a Jana Pluháčková (Zoo Ostrava)
Foto: Pavel Vlček (Zoo Ostrava)
Stav na Madagaskaru a Komorských ostrovech:
Tento druh lemura obývá severozápadní Madagaskar a v minulosti byl vysazen na ostrovy Moheli, Anjouan a Grand Comoro. Populační trend u tohoto lemura je klesající, a ačkoli byl v relativně nedávné době ještě poměrně běžným druhem, ničení životního prostředí a lov dostal tohoto lemura dle IUCN Red List do kategorie kriticky ohrožený (Critically Endangered). Celkově je Madagaskar jednou z nejvíce zničených oblastí na světě a všem rostlinám i živočichům hrozí reálné vyhynutí.
Stav v lidské péči:
První lemur mongoz byl dovezen do Evropy v roce 1958, ale více jedinců tohoto druhu bylo dováženo až od roku 1963. Celkem bylo do konce roku 2015 historicky chováno 188 ks (107,77,4) ve 45 institucích.
Aktuálně (dle dostupných informací) bylo na konci roku 2018 chováno v Evropě 36 ks (21,15) v 15 institucích. Populace stárne a většina jedinců po sobě nezanechává žádné potomky. V letech 2006 – 2010 se neodchovalo v Evropě žádné mládě, v letech 2011 – 2016 se narodila pouze 4 mláďata (3,1), z čehož dvě mláďata porodila „naše“ samice, která v té době pobývala v jiné zoo a v roce 2017 se poprvé narodilo mládě lemura mongoz i v ostravské zoo. Letos se situace opakovala a samice porodila a bez problémů odchovala další samičku. Bohužel to bylo opět jediné mládě, které se v Evropě narodilo. V Severní Americe je situace obdobná, ale přece jen mají větší počty (64 ks v 15institucích) a letos se zde narodily 3ks (2,1). Situace u lemurů mongoz je stejně dramatická a pesimistická jako například u lemura Sclaterova.
Lemuři mongoz v Zoo Ostrava:
V současnosti je v Zoo Ostrava chováno 7 ks – starý nechovný pár, chovný pár s loňskou a letošní dcerou a nově dovezený 16 letý chovný samec ze Zoo Linton, Anglie, který vytvoří nový pár s naší loňskou samicí. I když je tento druh lemura pro návštěvníky mnohem méně atraktivní, než například lemur kata (jak pro svou aktivitu především ráno a večer, ale také tím, že lemur mongoz je jedním z mála druhů primátů, kteří jsou monogamní a tudíž je chován v páru, na rozdíl od kat, které tvoří větší skupiny), rozhodli jsme se, že se pokusíme tento druh chovat. Věřili jsme, že se nám jej i povede rozmnožit. V roce 2011 jsme dovezli do Ostravy dva bratry (oba čtyřleté) ze Zoo Salzburg. Dále nám v roce 2014 koordinátorka evropského chovu (EEP) lemurů mongoz nabídla starší neperspektivní pár se zdravotními problémy, který u nás žije dodnes.
Po dlouhém vyjednávání s koordinátorkou a vedoucím Poradní skupiny pro poloopice (Prosimian TAG) byla do Ostravy doporučena velmi nadějná dvanáctiletá samice z francouzské Zoo Le Pal. Je to jedna ze tří rodících samic v celém evropském chovu (ovšem teď už rodí jen ostravská samice) a v letech 2011 a 2012 porodila a odchovala dva samce. Do Ostravy byla samice dovezena v říjnu 2016 a po několika dnech byla spojena s devítiletým samcem (jeden ze dvou bratrů, s kterými jsme ostravský chov lemurů mongoz začínali).
Chovný pár lemurů mongoz s mláďaty celoročně obývá ostrovní expozici, kde mají k dispozici množství vzrostlých stromů, bylinné i keřové patro, slunná i stinná místa. Na ostrově je vyhřívaná bouda, která je rozdělitelná na čtyři prostory, pokud by bylo třeba některého jedince oddělit bez ztráty kontaktu se skupinou. Součástí boudy je i menší klecový výběh, kde mohou trávit lemuři zimní a jarní slunečné dny, kdy nemohou mít přístup na celý ostrov z důvodu zamrzlého rybníku. Taktéž pro navykání mláděte na venkovní prostor je tento klecový prostor nutný, aby mládě nezačalo panikařit, kdyby mu rodiče odběhli z dohledu.
Loňský odchov samice zvládla bez problémů, a proto jsme byli zvědaví, jestli samice opět v zimní říji zabřezne. Stejně jako v loňském roce jsme s blížící se říjí začali přidávat do krmné dávky B Compositum – komplex vitamínů skupiny B, který podáváme v období říjen až květen. I když jsme páření nezaznamenali, samice zabřezla a 31. 3. 2018 porodila mládě. Péče o mládě byla stejně pečlivá a letos to byl odchov ještě důležitější, protože loňská dcera měla možnost pozorovat celý odchov své sestry, čímž má velkou šanci, aby v budoucnu sama mláďata bez problémů odchovávala. Samec byl opět ponechán se samicí, protože by ji jeho nepřítomnost stresovala.
Bohužel i letošní ostravské mládě je jediným mládětem narozeným v Evropě v roce 2018. Opět je to samička, která je pro současný chov více než důležitá.

Lemur Sclaterův (Eulemur flavifrons)

Zpracovali: Jana Kanichová a Jana Pluháčková (Zoo Ostrava)
Foto: Pavel Vlček (Zoo Ostrava)
Stav na Madagaskaru:
Tento druh lemura obývá severozápadní Madagaskar. Populační trend u tohoto lemura je klesající, a protože oblast jeho výskytu v přírodě se omezuje pouze na oblast Sambirano, ničení životního prostředí a lov dostal tohoto lemura dle Červené knihy IUCN do kategorie kriticky ohrožený (Critically Endangered). Celkově je Madagaskar jednou z nejvíce zničených oblastí na světě a všem rostlinám i živočichům hrozí reálné vyhynutí.
Stav v lidské péči:
První lemur Sclaterův byl dovezen do Evropy v roce 1984 a do USA v roce 1985. Celosvětová populace je založena pouze na dvaceti zakladatelích, z toho 8 zakladatelů bylo chováno v Evropě. Dva (1,1) z nich bohužel nepředali své geny dál. První tři mláďata (USA + Evropa) se narodila v roce 1986, přežilo však pouze jedno z nich.
Dle dostupných informací se v roce 2018 v Evropě narodili a úspěšně odchovali 2 samci (Ostrava, Apenheul) a v USA v Duke Lemur Center 1 samec a 2 samice. K prosinci 2018 je chováno v Evropě 29 ks (15,14) v 10 institucích a v USA 32 ks (17,15) v 8 institucích.
Lemur Sclaterův v Zoo Ostrava:
V současnosti je v Zoo Ostrava chováno 6 jedinců (dva páry, loňské a letošní mládě). Ačkoli je tento druh pro návštěvníky atraktivní kvůli modrému zbarvení očí a rozdílu ve zbarvení samic a samců, nikdy nedosáhl takové návštěvnické oblíbenosti jako například lemuři kata. Zoo Ostrava je jedinou zoo chovající lemura Sclaterova v rámci UCSZOO a snaží se tohoto lemura propagovat mimo jiné i jako vlajkový druh AEECL (Asociace pro ochranu a výzkum lemurů), které je Zoo Ostrava členem a prostřednictvím které přispíváme na záchranný projekt Sahamalaza.
Na doporučení koordinátora EEP programu byla do Ostravy dovezena samice Melanie v dubnu 2004 (ve věku 8 let) ze Zoo Mulhouse. V této zoo už Melanie porodila a odchovala dceru. U nás se jí povedl odchov v roce 2009 a 2017. Mezitím se jí narodilo několik mrtvých mláďat. Tato „ostravská“ samice je nejstarší rodící samicí lemura Sclaterova na světě, což potvrdila i letos, kdy opět úspěšně ve svých 22 letech porodila a odchovala mládě. Otcem mláděte se stal opět třináctiletý samec Atilla narozen v Zoo Colchester.
Mládě (samec) se narodilo 3. dubna 2018. Odchov probíhal bez problémů, mládě se kontaktovalo s oběma rodiči, ale samice si samce po porodu držela od těla a vzhledem k její dominanci k tomu většinou stačily hlasové výhrůžky. Tak jako u všech lemurů rodu Eulemur se drželo mládě na matčině břiše příčně a asi po 10 dnech přelezlo na záda. Zhruba v měsíci začal sameček zkoušet pevnou potravu, postupně se vzdaloval od matky a prozkoumával okolí. Krátkodobý problém nastal v jeho třetím měsíci, kdy jej matka od sebe začala odhánět, ale vše se opět zklidnilo po navýšení krmné dávky. Ta (stejně jako v loňském roce) obsahovala B Compositum – komplex vitamínů skupiny B, který podáváme lemurům v období říjen až květen. Zajímavé na tomto mláděti je jeho zbarvení očí, kdy po narození mělo oči tmavé a i teď jeho oči nejsou modré, i když zesvětlaly.
Zajímavostí v rodině lemurů Sclaterových je i to, že pár dnů po porodu matka vyhnala / vykousala ze skupiny svou loňskou přirozeně odchovanou dceru. Mladá samice tudíž neměla šanci naučit se od matky odchov mláděte. Se svým dočasným partnerem ale žije v blízkosti své původní ubikace a dění ve skupině a správný odchov mláděte má tak možnost sledovat alespoň zpovzdálí

Orel mořský (Haliaeetus albicilla)

Zpracovali: Sylva Firlová, Renáta Halfarová a Adéla Obračajová (Zoo Ostrava)
Fotografie: Sylva Firlová, Kateřina Nováčková a Pavel Vlček (Zoo Ostrava)
Orly mořské chováme od února roku 2006, kdy jsme obdrželi samce ze Záchranné stanice v Bartošovicích u Nového Jičína. Samec byl 17. 7. 2005 asi jako dvouletý nalezen s poraněným křídlem v jižních Čechách. V prosinci 2006 jsme získali samici odchovanou v Zoo Liberec, vylíhla se 23. 3. 2006. Od začátku byli orli společně v jedné voliéře, nejprve v menší, která přímo sousedí s dalšími voliérami s jinými dravými ptáky. Od konce roku 2010 byl pár přemístěn do solitérní velké voliéry v lesní části zoo. Je postavena ve svahu, vybavena bidly, špalky, malým bazénkem a přírodní vegetací. V horních rozích zadní části voliéry jsou umístěny dvě zastřešené a po bocích kryté hnízdní palandy. Orli měli každý rok náznaky toku a stavby hnízda, ale vždy koncem března tok bez výsledku ustal.
Protože se tento pár nepodařilo rozmnožit, po domluvě se Zoo Liberec došlo ke vzájemné výměně samic. Byla nám nabídnuta dvacetiletá samice z jejich páru, který také nehnízdil. Odvoz ostravské samice do Zoo Liberec proběhl 18. 10. 2017. Následující den odpoledne byla dovezena liberecká samice, kterou jsme vypustili do voliéry k samci. Spojování orlů mořských mohou provázet šarvátky, nicméně toto spojení proběhlo bez problémů: když samice vyletěla na bidlo, samec kolem ní prolétával a samice se ozývala. Koncem listopadu se orli začali intenzivně ozývat, samice více. Upravili jsme proto před hnízdní sezónou základy hnízd. Samice často proháněla samce, když si sedal na okraj hnízda, ale nenapadala ho. Koncem prosince jsme začali podávat na podporu hnízdění Promotor L.
Od poloviny února došlo ke změně chování: oba orli seděli vedle sebe na bidle. Následující dny sedávali spolu na bidlech nebo na okraji hnízdiště v levém rohu voliéry, zajímali se o předkládané větve, které přerovnávali nebo vyhazovali. Dne 23. 2. 2018 se přestali ozývat, vždy jeden z orlů seděl na hnízdě. Další den bylo poprvé pozorováno páření na bidle. Od 25. 2. se oba orli střídali na hnízdě v sezení, během dne seděl častěji samec. Ukončili jsme podávání Promotoru L.
Teoretický termín líhnutí mláďat jsme vypočítali na 3. 4. 2018. Ráno seděl na hnízdě samec a samice seděla v klidu na okraji boudy. Dne 4. 4. odpoledne došlo k velice agresivní potyčce mezi oběma orly. Na základě zkušeností ze Zoo Liberec jsme ji ale očekávali, a proto jsme samce odchytili a oddělili do jiné voliéry. Při odchytu jsme slyšeli hlasy mláďat, provedli jsme tedy rychlou kontrolu hnízda. Byla zde dvě vitální mláďata a jedno vejce. Samice se snažila náletáváním hnízdo bránit. Po kontrole se hned na hnízdo vrátila. Začali jsme předkládat pestřejší krmení, tedy potkany, králičí holata, ryby, králíky. Následující den samice seděla na hnízdě, zmizelo dost z předložené potravy, ale krmení mláďat vidět nebylo. Před polednem jsme se rozhodli provést kontrolu, zvážení a dokrmení mláďat čerstvě usmrcenými vyvrženými myšími holaty. Silnější mládě, které vážilo 72,8 g, jsme dokrmili na 82,8 g a druhé menší z 64,6 g na 68,6 g. Třetí vejce, které bylo těsně před líhnutím, jsme odebrali do líhně 5. 4. (třetí mládě se vylíhlo 7. 4. 2018). Po kontrole se samice hned vrátila. Odpoledne samice slétla a vynesla si nahoru na hnízdo kus králíka, nažrala se a pak se pokusila poprvé mláďata krmit. Proto jsme se rozhodli neprovádět večerní kontrolu. Dne 6. 4. ráno seděla samice v klidu na hnízdě, byly slyšet hlasy mláďat a zmizelo téměř všechno krmení. Před polednem jsme provedli opět kontrolu, silnější mládě, které vážilo 78,8 g, jsme dokrmili na 82,8g a menší z 64,7g na 69,1g. Menší mládě mělo mírně oteklé oči, ale bylo aktivnější než den před tím. Samice se vrátila, až když jsme odešli dále od voliéry. Odpoledne samice na hnízdě trhala maso, ale krmení mláďat jsme neviděli. Následující den před polednem jsme při kontrole opět dokrmili obě mláďata, větší z 89,3g na 91,6g, menší z 62,9g na 69,4g. Z kontroly váhy mláďat bylo jasné, že je samice krmí, u menšího mláděte však došlo k poklesu váhy, protože mělo zalepené oči a nemohlo tedy reagovat na samicí nabízené krmení. Rozhodli jsme se tedy mládě odebrat na ruční rozkrmení. Kontrola byla delší než předchozí a samice se do hnízda nevrátila. Poprvé přilétla na hnízdo až za tři hodiny, stála na něm a zasedla ještě později. Venku bylo ale 20 °C a do hnízda svítilo slunce, doufali jsme proto, že mládě neprochladne a nijak jsme již nezasahovali. Dne 8. 4. 2018 byla samice neklidná, proto jsme do voliéry, kde byl ale dostatek krmení z předešlého dne, vůbec nevstupovali. Další den byla situace v pořádku, viděli jsme krmení mláděte, při příchodu chovatele samice odletěla na bidlo, po chvíli se však vrátila na hnízdo. Protože se ukázalo, že samice špatně snáší kontroly na hnízdě, rozhodli jsme se nevracet jí další dvě mláďata.

Ta byla umístěna v inkubátoru Brinsea. První odebrané mládě mělo slepené oči, které jsme vyplachovali Ophtalem a ošetřovali antibiotickou mastí Floxal. První dva dny byl stav mláděte špatný, museli jsme jej krmit násilím. Další den ráno však bylo mládě aktivní, oči mělo otevřené, čisté, proto jsme aplikovali jen oční mast. Druhé mládě mimo hnízdo matky z vejce odebraného 5. 4. se vylíhlo v líhni Grumbach při teplotě 37,2 °C. Nijak jsme do líhnutí nezasahovali, v den odběru mládě ťukalo, byl znatelný pohyb. Další den ráno se začalo klubat, během dne ve skořápce prorazilo otvor. Dne 7. 4. ráno bylo mládě v líhni vylíhnuté, oschlé, aktivní a ozývalo se. Poprvé jsme jej nakrmili po 19:00. Rozkrmení tohoto mláděte probíhalo bez problémů, mládě bylo silné a aktivní. Obě mláďata měla za pět dní odchovu pěkný přírůstek váhy, starší mládě z necelých 63g přibralo na 133g a mladší ze 71,8g na 146g. Krmili jsme čerstvě usmrcenými myšími holaty, naporcovanými na malé kousky, které jsme vlhčili první dva dny roztokem Ringer, potom vodou. Potravu jsme podávali mláďatům pomocí pinzety 5x denně, kdy první krmení dostala v 7:30 a poslední v 18:30. Teplotu, zpočátku 36 °C, jsme postupně snižovali podle potřeb mláďat. Protože je pro mláďata důležitý odchov pod rodiči a jelikož jsme již nechtěli více narušovat první zkušenost samice s odchovem, hledali jsme náhradní pěstouny. Po domluvě s kolegy se Zoo Liberec byla mláďata dne 12. 4. 2018 odvezena a podložena pod jejich pěstounský pár příbuzných orlů východních (Haliaeetus pelagicus). Adopce v Liberci proběhla úspěšně. Přestože v následujících dnech odchov probíhal dobře, nakonec se nepodařil, protože obě mláďata nečekaně na hnízdě uhynula (pravděpodobně vinou bakteriální infekce).
Ostravská samice péči o jedno mládě i bez samce zvládla na hnízdě bez problémů, denně bylo pozorováno krmení dobře prospívajícího mláděte. Poprvé mládě vylétlo z hnízda 25. 6. 2018, to ale zřejmě po vyplašení při nutném provádění kosení trávy ve voliéře. Mládě jsme vrátili zpět do hnízda. Následující den však již samo vylétlo a přelétávalo z jednoho hnízdiště na druhé – ve stáří 85 dnů. 4. 7. byl mláděti aplikován čip a odebrána krev na zjištění pohlaví. Z analýzy vyplynulo, že se jedná o samici. Dne 12. 11. byla mladá samice oddělena od matky do jiné voliéry a 22. 11. byla dočasně přesunuta do Zoo Jihlava ke staršímu samci do doby, než bude rozhodnuto o jejím budoucím partnerovi. Koncem listopadu jsme po úpravě hnízd opět spojili chovný pár dohromady, aby měli dostatek času připravit se na novou hnízdní sezónu.
Tento mimořádný odchov byl výsledkem společných konzultací, společného rozhodování a úzké spolupráce mezi zoologickými zahradami v Ostravě a v Liberci. Zoo Liberec před mnoha lety orly mořské jako jediná úspěšně odchovávala a tamní zkušenosti byly pro ostravský odchov nesmírně důležité. Význam tohoto odchovu je mimořádný nejen pro československé zoologické zahrady, ale i z celoevropského hlediska. Orel mořský je totiž v současné době jedním z nejobtížněji rozmnožitelných orlů. Z 65 evropských zoologických zahrad, které chovají celkem více než 180 jedinců, se v roce 2018 podařilo orly mořské úspěšně rozmnožit pouze v pěti dalších institucích.

Amazónek bělobřichý (Pionites leucogaster)

Zpracovali: Yveta Svobodová a Lucie Fialová (Zoo Ostrava)
Fotografie: Lucie Fialová a Yveta Svobodová (Zoo Ostrava)
V ostravské zoologické zahradě je chován amazónek bělobřichý (Pionites leucogaster) od roku 2003. Od ostatních tří příbuzných druhů rodu Pionites se liší více znaky, ale na první pohled hlavně zeleně zbarveným opeřením v oblasti stehen. V přírodě žije v severní Brazílii jižně od Amazonky, od řeky Madeira na západě po Maranhão na východě a po severovýchodní Mato Grosso jižně. V současné době jejich počet klesá v důsledku kácení stromů, vlivem ničení deštného lesa (ztráta 30 – 40% biotopu), lovu a odchytu pro účely držení jako domácích mazlíčků. Odhady ztráty početnosti populace se pohybují v rozmezí 50-79%. Podle IUCN je řazen do kategorie ohrožený druh (Endangered). Amazónek bělobřichý je velice sociální pták obvykle žijící v párech nebo v malých rodinných skupinách. Chovný pár byl sestaven v roce 2007. Z privátního chovu získanou samičku vylíhlou v únoru 2007 jsme spojili se samcem ze Zoo Lisabon vylíhlým v červnu 1998. Tento pár do konce roku 2018 úspěšně odchoval 16 mláďat (8,8). Pár je chován ve vnitřní voliéře o rozměrech 2,4 x 1,8 x 2,2 m (d x š x v) s přístupem do venkovní voliéry o rozměrech 3,7 x 2,2 x 2,7 m (d x š x v), která je osázena vegetací. Ve vnitřní části mají k dispozici hnízdní boudu o rozměrech 30 x 30 x 60 cm (d x š x v), s průměrem vletového otvoru 12 cm, opatřenou menší záchytnou klecí, která slouží k úspěšnému odchovu mláďat, především v období výletu z boudy. Hnízdní bouda je vystlána materiálem tvořeným dřevěnými štěpkami smíchanými s kokosovým vláknem. V březnu 2018 jsme u chovného páru zahájili období hojnosti potravy spojené s prodloužením světelné části dne. Kromě ovoce a zeleniny bylo papouškům nabízeno klíčené zrní, vařené vejce a přípravky na povzbuzení reprodukční činnosti – Promotor L a Ferti-Vit. Při kontrole hnízdní budky byla dne 11. 5. 2018 objevena 2 vejce. Další kontroly pak už neprobíhaly, chovnému páru byl zajištěn klid. Celá snůška obsahovala 4 oplozená vejce, z nichž se vylíhla 3 mláďata. Ta se líhla postupně 3., 4. a 7. 6. 2018. Dvě z mláďat byla slabší, jedno z nich po pěti dnech uhynulo, třetí bylo odebráno 14. 6. k umělému dokrmení, aby zesílilo. Mládě bylo krmeno směsí NutriBird A21. O první mládě se rodiče starali vzorně, proto bylo rozhodnuto odebrané mládě po zesílení pod rodiče podložit zpět. To jsme uskutečnili 18. 7. 2018 po 34 dnech od odebrání! První den po navrácení mláděte rodiče nekrmili ani jedno z mláďat (dokrmovali jsme třikrát denně opět směsí NutriBird A21). Následující den začali krmit 1. mládě, ale podložené mládě nakrmené evidentně nebylo. Jelikož nejevilo známky napadení od rodičů, rozhodli jsme se jej v boudě ponechat. V dalších dnech jsme podložené mládě nadále dokrmovali v boudě 3x denně. Po čtyřech dnech od podložení chovný pár začal krmit i podložené mládě. Dále jsme do odchovu nezasahovali, pouze jsme kontrolovali stav mláďat. Začátkem srpna mláďata začala postupně opouštět boudu, učila se samostatně přijímat potravu a učila se letovým schopnostem a dovednostem. Analýzou DNA bylo zjištěno pohlaví – samec a samička.
V Evropě je amazónek bělobřichý chován ve 14. zoologických zahradách, v roce 2018 byl rozmnožen pouze v Zoo Ostrava. Nízký počet odchovů, celková vzácnost a ohrožení v přírodě jsou hlavními důvody, proč se tomuto druhu v Zoo Ostrava intenzivně věnujeme.

Kardinálovec zelený (Gubernatrix cristata)

Zpracovali: Yveta Svobodová a Liana Justová (Zoo Ostrava)

Fotografie: Yveta Svobodová (Zoo Ostrava)
Kardinálovec zelený patří mezi ohrožené druhy pěvců. Podle Světového svazu ochrany přírody (IUCN) je kategorizován jako ohrožený druh (Endangered). Populace druhu v přírodě čítá pouhých 1 000 – 2 000 dospělých jedinců a jeho stavy nadále klesají. Jejich ohrožení způsobuje ztráta přirozeného prostředí a minimalizace hnízdních možností. Největší hrozbou je však odchyt jedinců, zvláště samců, pro nelegální obchod se zvířaty (držení samců v klíckách pro jejich zpěv, krásu a temperament).
Kardinálovec zelený je obyvatelem Jižní Ameriky, rozšířen je v jižní Brazílii přes Uruguay do Argentiny, přičemž na mnoha místech je již vyhuben. Ve všech jmenovaných státech je ohroženým a chráněným druhem. Jeho přirozeným biotopem jsou suché savany, subtropické a tropické křovinaté a travnaté porosty v blízkosti lesa. Zdržuje se většinou v párech nebo malých skupinkách.
Kardinálovec zelený je chován jen v osmi evropských zoologických zahradách, z toho jen ve čtyřech z nich je rozmnožován. V Zoo Ostrava je chován od roku 2008. Sestavený pár – samec vylíhlý 29. 4. 2016 v Zoo Ostrava a samice v roce 2014 v privátním chovu poprvé zahnízdil v listopadu 2017, kdy vyvedl dvě mláďata. Ta však do sedmi dnů věku uhynula. Úspěšné hnízdění proběhlo až v roce 2018, kdy se 22. 4. 2018 vylíhla dvě mláďata, které pár vyvedl Chovný pár obývá ubikaci o rozměrech 180 × 220 × 230 cm (š × d × v), v letních měsících má možnost výletu do venkovní voliéry o rozměrech 300 × 360 × 320 cm (š × d × v). Vnitřní ubikace je vybavena mnoha větvemi rozdílné šířky a délky, dno je pokryto jemným pískem a trsy různých druhů travin. Ke hnízdění jsou poskytnuty dvě menší dřevěné budky, ve kterých si pár staví kulaté hnízdo o průměru 12 – 15 cm z nabízeného hnízdního materiálu tvořeného z trsů jemné trávy, nastříhaných břízových větviček a jemného kokosového vlákna. Budky jsou umístěny v nejvyšších místech ubikace, zhruba ve dvou metrech výšky.

Samice kardinálovce zeleného snáší 2 – 5 bleděmodrých vajec s hnědými tečkami, které inkubuje zhruba 14 – 16 dní. Na snůšce se se samcem nestřídá. Mláďata se líhnou postupně, jsou slepá, jemně opeřená, jejich váha se pohybuje kolem 6 – 7 gramů. Jsou kroužkována 5 – 8 den věku kroužkem o průměru 4 mm. Z hnízda vyskakují 14 – 16 den. V těchto dnech ještě nejsou vzletná a jsou velice zranitelná. Ze zkušenosti víme, že mláďata v této době nejsou dostatečně opeřená, zvláště v oblasti břišní, na prsou a zátylku, a často na podlaze ubikace hynou na následky podchlazení. Proto máme pod boudami umístěnou záchytnou klec, kam mláďata vyskakují a pobývají zde ještě několik dnů. Chovný pár má tak i nadále možnost o ně pečovat a krmit je. Soběstačná mláďata oddělujeme od rodičů ve věku tří měsíců, do šatu dospělosti se přepeřují kolem jednoho roku věku. Kardinálovci mají výrazný pohlavní dimorfismus – samec je výrazněji zeleně zbarvený než samice.
V době odchovu mláďat je hlavní potravou našich kardinálovců zelených především hmyz (mouční červi, muší larvy, malí cvrčci). Dále jsou krmeni vaječnou míchanicí (nastrouhaná mrkev s vařeným vejcem a strouhankou), sypkou směsí pro hmyzožravé ptáky, granulovanou směsí NutriBird Uni, prosem v klasech, ovocem a zeleninou. Je nutné jim podávat několikrát denně misku s čerstvou vodou. Tito ptáci se velice rádi koupou! Do roku 2018 bylo odchováno v Zoo Ostrava celkem 12 mláďat, z nichž však jen 7 přežilo do dospělosti nebo bylo předáno dalším chovatelům. I s ohledem na časté pozdější úhyny a značnou citlivost mláďat je odchov tohoto druhu velice náročný a s ohledem na celkovou situaci v přírodě velmi naléhavý.

Kondor královský (Sarcoramphus papa)

Zpracovali: Kateřina Nováčková a Adéla Obračajová (Zoo Ostrava)
Fotografie: Sylva Firlová (Zoo Ostrava)
Chov kondorů královských v Zoo Ostrava začal už v roce 1970. K první snůšce ale došlo až v roce 2014 a úspěšný odchov mláděte u téhož páru jsme zaznamenali až v roce 2017. V Evropě se dají každoroční odchovy počítat maximálně na prstech jedné ruky. I to vypovídá o tom, že chov těchto kondorů v lidské péči není vůbec snadný…
Předchozí hnízdění (2014 – 2017):
U současného chovného páru (původem ze Zoo Arnhem) došlo k prvním pokusům o hnízdění v prostorách, které původně sloužily jen jako zimoviště. Z toho důvodu jsme upustili od pravidelného stěhování těchto kondorů do expoziční voliéry a pár byl trvale umístěn v zázemí. Chovné zařízení představují dvě na sebe navazující místnosti a venkovní voliéra. Hnízdiště se nachází na zemi v zadní místnosti a tvoří ho vrstva dřevité štěpky. Při prvním hnízdění (v roce 2014) probíhala inkubace v líhni a vejce bylo rodičům podloženo až před líhnutím. Při kontrole po předpokládaném líhnutí byly na hnízdě nalezeny jen skořápky. Stejně skončilo i hnízdění v roce 2016, kdy bylo vejce po celou dobu inkubováno přirozeně.
V roce 2017 došlo k prvnímu přirozenému odchovu. Vejce (sneseno 4. ledna 2017) bylo po celou dobu inkubace opět ponecháno u rodičů, bylo tentokrát před líhnutím vyměněno za podkladek a přemístěno do líhně. Samotné líhnutí se ukázalo jako problém, když se mládě nebylo schopné samostatně vyklubat, a nakonec proběhlo za asistence ošetřovatelů. Mládě bylo po třech dnech podloženo rodičům, kteří ho přijali a samostatně odchovali. Byl to první odchov tohoto páru a šlo o první přirozeně odchované mládě v UCSZOO.
Aktuální odchov 2018:
Hnízdění v roce 2018 se zkomplikovalo tím, že stejné prostory s chovným párem sdílelo i jejich mládě z předešlého roku. To je pravděpodobně důvodem, proč bylo první vejce (snesené 15. 1.) nalezeno rozbité mimo hnízdiště. Z toho důvodu jsme se rozhodli mládě oddělit, aby byl rodičům poskytnut klid pro případ další snůšky. K té došlo 6. 3. 2018 a vejce bylo sneseno na hnízdo na obvyklém místě. Inkubace probíhala přirozeně a bez problémů, samec se samicí se na hnízdě pravidelně střídali a chovali se velmi ochranářsky. Vzhledem k tomu, že tentokrát hnízdění probíhalo později a bylo tepleji, oba rodiče občas na krátkou dobu opouštěli hnízdo a na vejci nikdo neseděl. Díky tomu se nám dne 21. 4. 2018 (46. den inkubace) podařilo vejce vyměnit za podkladek, aniž by si toho všimli. Vejce bylo umístěno do líhně se záměrem pomoci mláděti s líhnutím, pokud bude třeba, a rozkrmené ho opět podložit rodičům.
Ráno 28. 4. 2018 (53. den inkubace) se na vejci objevila prasklina, která se zvětšovala až do 29. 4., kdy jsme v odpoledních hodinách vejce po obvodu odklubali. Cca o dvě hodiny později mládě samo vylezlo ze skořápky.
Následující tři dny bylo mládě ošetřovateli čtyřikrát denně krmeno natráveným potkaním masem. Třetí den (2. 5. 2018) bylo i se skořápkami podloženo rodičům, zatímco byli mimo hnízdo. Vzhledem ke zkušenostem z předchozího roku, kdy se oba rodiče ukázali jako spolehliví, jsme mládě dále nedokrmovali a do odchovu nijak nezasahovali. Kontroly mláděte (zhruba v rozestupu 15 dní) probíhaly jen za účelem podání vitamínu D a sledování váhy a přistupovali jsme k nim vždy v době, kdy byli oba rodiče mimo hnízdo. Při poslední kontrole byla mláděti odebrána krev na analýzu DNA, díky níž víme, že se jedná o samce.