Bércoun Petersův (Rhynchocyon petersi)

Vombat obecný tasmánský (Vombatus ursinus)

Gorila nížinná (Gorilla gorilla gorilla)

Orangutan sumaterský (Pongo abelii)

Sup mrchožravý (Neophron percnopterus)

Ketupa Pelova (Scotopelia peli)

Jeřáb rajský (Antropoides paradisae)

Vlhovec chocholatý (Psarocolius decumanus)

Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus)

Želva hvězdnatá (Geochelone elegans)

Foto: Petr Hamerník

Foto: Petr Hamerník

sup mrchožravý (Neophron percnopterus)

Stručný popis odchovu:

Supi mrchožraví jsou součástí kolekce Zoo Praha od roku 1993. V roce 2000 byli poprvé úspěšně odchováni a díky téměř pravidelným odchovů, tohoto obtížně odchovatelného dravce byla Zoo Praha pověřena vedením nejdříve plemenné knihy v roce 2002 a o deset let později i vedením prvního EEP pro ptáky v ČR. Druh se nám daří téměř pravidelně rozmnožovat, jako jediné evropské zoo, ale při citlivosti a vnímavosti supů je každý odchov vnímán jako velký úspěch. Postupem času se u supů v párech projevuje jakási nevraživost a to i v průběhu hnízdění. V letošním roce byly vzájemné útoky téměř život ohrožující, proto jsme museli přistoupit k oddělení chovného samce od samice a nechali samici inkubovat podkladky samotnou, ačkoli se jinak pravidelně střídají. Po vylíhnutí 1. mláděte jsme jej podložili pod samici a 3x denně kontrolovali, vážili a přikrmovali. Vylíhnulo se i 2. a 3. mládě a i ta byla postupně podložena pod samici a pravidelně přikrmována. Samice si na naší pomoc zvyknula, později začala dokonce brát nabízenou potravu z ruky, ačkoli se jedná o ptáka původem z volné přírody. Po podání krmiva ihned nabízela potravu mláďatům a nahradili jsme tak plně otcovskou péči. Pravidelné kontroly již nevnímala jako rušení, ale naopak pozitivně jako příchod čerstvé potravy pro mláďata. Podařilo se tak časově náročnou péčí odchovat 3 mláďata supů mrchožravých pod jedním z rodičů, přičemž již 3 vejce v jedné snůšce jsou poměrně vzácností. Vzhledem k tomu, že 2 mláďata budou v následujícím roce vypuštěna zpět do přírody, nebyla naše snaha a naše úsilí marné.

Ketupa Pelova (Scotopelia peli)

Stručný popis odchovu:

Ketupy Pelovy patří mezi největší tzv. rybí sovy na světě, které jsou chovány velmi vzácně. Ačkoli byly v minulosti chovány v několika evropských zoologických zahradách (Paris JP, Amsterdam, Antwerpy, Londýn, Chester, Berlín, Frankfurt n/M., Duisburg), nikdy nebylo dosaženo odchovu. Zoo Praha se, díky dlouhodobé spolupráci, podařilo získat pár v polovině roku 2019 od Dr. Enrica Albertiniho, zakladatele specializovaného chovného centra pro sovy v Itálii. Již v následujícím roce jsme zaznamenali jedno, dokonce oplozené vejce, ale v době plánovaného líhnutí bylo hnízdo prázdné. Následující sezóny nebyla pozorována žádná hnízdní aktivita, proto jsme se s příchodem podzimu 2023 rozhodnuli navodit režim, který se osvědčil v chovu ketup malajských. Sovy byly umístěny ve vytápěných ubikacích s hnízdní policí na vyvýšeném místě a společně se zvýšeným podáváním savčího proteinu jsme přistoupili k většímu zvlhčování ubikace k navození pocitu období dešťů. Podařilo se a ještě v prosinci roku 2023 ketupy zasedly na snůšku 2 vajec. Na začátku ledna 2024 jsme podle chování zjistili vylíhnutí mláděte a o 2 dny později se vylíhnulo i druhé mládě. Chtěli jsme ponechat ketupám klid na přirozený odchov, avšak o týden později jsme našli starší mládě vyhozené na zemi, které bylo vyhozeno některým z rodičů z výšky 3m a mladší mládě jsme již nenašli. Mládě bylo okamžitě umístěno do inkubátoru, podána infuze i antibiotika jako prevence proti předpokládanému zápalu plic, který bývá v těchto případech velmi častý. Mládě bylo odchováváno ručně v domácích podmínkách a krmeno převážně ve večerních a nočních hodinách, kdy se u něj zvyšovala ochota příjmu potravy, která byla velmi kolísavá. Ve věku 6 týdnů jsme se rozhodnuli pro pokus o adopci, abychom u takto vzácného jedince eliminovali impriting na člověka. Ketupa byla umístěna do improvizované dutiny s pletivovou mřížkou ve vletovém otvoru, aby byla v kontaktu se svými rodiči, ale aby nehrozilo riziko ublížení či napadení, protože již nemohla být rodiči vnímána jako jejich mládě. V té době již brala potravu sama z misky, takže kontakt s člověkem byl minimalizován. V době, kdy by přirozeně opouštěla hnízdo, jsme ji začali postupně vyndávat z dutiny do společného prostoru, zprvu za dozoru chovatele a pouze přes den. Až po dvou týdnech jsme se odvážili ji ponechat s rodiči i přes noc. Rodiče mládě přijali, asi nikoli stoprocentní adopcí, ale minimálně ho tolerovali, aby mohlo s nimi společně vyrůst a zesílit. Kromě afrického kontinentu je ketupa Pelova chována v Evropě pouze ve 3 chovech. Doufáme, že se nám podaří tento ojedinělý druh udržet v chovech i nadále, zejména po úspěšném prvním odchovu tohoto druhu v zoologické zahradě na světě.    

foto: Petr Hamerník

Jeřáb rajský (Antropoides paradisae)

Stručný popis odchovu:

Jeřábi rajští jsou v zoo Praha chováni nepřetržitě od roku 1984, v roce 1987 se podařil první umělý odchov druhu v tehdejším Československu. Poslední odchov byl ovšem v roce 1990 a od té doby se tento druh nerozmnožil. Současný pár tvoří samice pocházející ze Zoo Veldhoven, které je téměř 20 let a samec pochází z odchovu Feesten´s breeding farm v Holandsku, vylíhnutý v roce 2016. V loňském roce byli jeřábi přepárováni, protože samice do té doby tvořila pár se stejně starým samcem, avšak snášela pouze neoplozená vejce. Nový samec byl odchován ručně, ale ve skupině, takže nebyl zcela imprintován na člověka, což je u jeřábů fatální s ohledem na oplozenost vajec. První snesené vejce bylo odebráno do líhně, protože jsme se obávali možné predace, ale ani jsme nevěděli, jak bude nově sestavený pár o vejce pečovat. Po vylíhnutí 3. 6. 2024 jsme mládě podložili pod velmi zkušený pár jeřábů mandžuských, které koordinátor chovu nedoporučuje nadále rozmnožovat pro nadbytek. Mládě přijal jiný druh jeřábů bez větších obtíží a ptáci tak mohli zase vykonávat své rodičovské povinnosti. Další oplozené vejce z náhradní snůšky jsme podložili již pod pár rodičovský a i oni začali pečovat o své mládě bez větších problémů, i když se projevovala větší agresivita a kontroly byly výrazně ztížené. Kombinace umělé inkubace, odchovu pod pěstouny, ale nakonec i pod rodiči vedla ke kýženému výsledku – odchovu 2 mláďat jeřába rajského po 24 letech v České republice.   

Vlhovec chocholatý (Psarocolius decumanus)

Stručný popis odchovu:

Vlhovci představují poměrně rozmanitou skupinu pěvců, avšak jen málo druhů je chováno v lidské péči a ještě méně druhů je pravidelně rozmnožováno. Zoo Praha se věnuje chovu tohoto druhu od roku 2000, kdy se vlhovci ještě poměrně běžně dováželi z přírody. Byli také chováni v celé řadě evropských zoo. První odchov v zoo Praha se podařil v roce 2005. Následující roky vlhovci hnízdili, ale úspěšnost odchovu byla velmi malá. A tak vlhovci chocholatí postupně mizeli z evropských chovů. Ačkoli byli chováni dříve ve více než třech desítkách institucí, dnes jsou to instituce pouze tři. Současný pár se podařilo získat v roce 2021 z jednoho z posledních importů, v té době jsme chovali ještě samce z původního chovu. Na jaře jsme umístili vlhovce z chovného zázemí do expozice Jižní Ameriky, kde se rozprostírá i vodní nádrž. Vlhovci začali s typickou stavbou hnízda právě nad vodní hladinou, protože tak se cítí bezpečněji před případnými predátory. První 2 vejce jsme se rozhodnuli odebrat k dokončení inkubace v líhni, abychom zvýšili naději na náhradní snůšku a pravděpodobnost odchovu. Mláďata se vylíhnula v líhni 13. a 14.6. a byla převezena do domácí páče. Umělý odchov vlhovců je mnohem náročnější oproti jiným druhů pěvců, zejména z časového hlediska. Mláďata reagují pouze na první sousto potravy, takže musejí být krmena velmi často, dokonce více než 20x za hodinu, aby začala sílit a růst. Odchov trvá také déle než například u drozdů nebo sojkovců a mláďata zůstávají dlouho zcela holá. Podařilo se odchovat obě mláďata, u kterých se již v průběhu odchovu projevil pohlavní dimorfismus vzhledem k rozdílnosti ve velikosti pohlaví. Naši radost z náročného umělého odchovu umocnil fakt, že z druhé snůšky, která byla ponechána zcela přirozeně pod rodiči, se nepodařilo odchovat již žádné další mládě a naše prvotní rozhodnutí bylo správné. Jedná se o velmi atraktivní a chovatelsky velmi náročný druh, proto si velmi ceníme odchovu těchto vlhovců, který je prvním odchovem v Evropě po 13 letech a ještě umělým odchovem od prvního dne po vylíhnutí.               

Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus)

Stručný popis odchovu:

Agamky rodu Phrynocephalus patří k nejnáročnějším chovancům zoologických zahrad. Platí to i o „obru“ mezi trpaslíky, až osmnácticentimetrové agamce písečné. Extrémní přizpůsobení zcela konkrétnímu typu prostředí s nulovou tolerancí vůči jakkoli drobné odchylce, lov drobné specifické kořisti až desetkrát denně, psychická labilita, malé množství (většinou 1-3) velice křehkých a manipulaci nesnášejících vajec, krátkověkost… to jsou jen některé z dlouhé řady faktorů, znesnadňujících chov těchto okouzlujících zvířátek. Takže na to, že je v pouštní expozici Kattakum v pavilonu šelem a plazů mohou naši návštěvníci pozorovat nepřetržitě od roku 2012, jsme náležitě hrdí. Ale letos se nám již budoucnost naší chovné linie zdála zcela beznadějná. V expozici zbyla poslední samička, které táhlo na pátý rok života. V přírodě žijí tyto velké agamky maximálně tři, tato samice si prodloužila život tím, že se nikdy nerozmnožovala, a všechnu energii si sobecky uchovával pro sebe. V zimě se nám podařilo sehnat pár od Thomase Wilmse, bývalého ředitele zoo Munster, avšak samička uhynula, protože se jí nepodařilo vyklást velká vejce. Samečka jsme vypustili do expozice k naší babičce a smířili se s koncem naší genetické linie. Nález mláděte čtvrtého května nás zcela vykolejil. To přece není možné! Kdo je matka! A následující dny další, a další, celkem osm! Chyba zjevně byla ve dvou předchozích samcích, kteří naší samičce nepřipadali dostatečně sexy, a veškerou energii šetřila nikoli pro sebe, ale na rozmnožení s tím správným partnerem. Nechce se mi kazit krásný příběh konstatováním, že samička v srpnu v  uhynula, ale dožila se rekordního věku pěti let a tří měsíců a svou úlohu bezezbytku splnila. Její linie pokračuje dál.

Mláďata byla odchovávána po třech v elementkách 70x30x40 cm. Klíčové faktory odchovu jsou:

• Vysoká (min 15 cm) vrstva nejjemnějšího, prosátého „pouštního“ písku, která musí být udržena vlhká tak, aby si agamky mohly hrabat nory a trávit noci v komůrkách se 100% vlhkostí vzduchu. Agamky nepijí a tuto vlhkost vstřebávají povrchem těla
• Lampa s plným slunečním spekterm světla (tedy s UVA a UVB, ale zcela bez UVC záření), jejíž světlo kryje celý povrch nádrže. Používáme Oram Ultra Vitalux 300W, nebo v létě Solar Raptor 160W.
• Nádrž bez krytu, aby sálavé záření lamp povrch přes den vysušovalo (na rozdíl od nočního režimu se terárium ve dne nesmí zapařit, ideálně má vlhkost přes den klesnout až pod 30%.
• Velmi časté (min. 3x denně) krmení různým malým hmyzem (cvrčci, larvy Hermetií, vývojová stadia různých švábů) obohacené o minerální příprave (používáme Repashy)

V těchto podmínkám mláďata v pěti měsících dospěla a jsou připravena k zapojení do reprodukce v následujícím roce.

Želva hvězdnatá (Geochelone elegans)

Stručný popis odchovu:

 Dosažení druhé následné generace v chovu suchozemských želv v zoologických zahradách stále není běžné. Teprve to však dokládá plné pochopení biologie daného druhu a saturování jeho nároků. Chov želv hvězdnatých v Zoo Praha byl založen roku 2004 juvenilní samičkou, zabavenou ČIŽP, později (v roce 2014) k ní bylo získáno nepříbuzné trio od soukromého chovatele. První rozmnožení jsme zaznamenali v roce 2016, v roce 2017 a 2018 se vylíhli rodiče současných mláďat.

Odchov suchozemských želv do zcela zdravých dospělých jedinců není jednoduchý. Stav odchovaných zvířat se dá nejlépe posoudit vývojem krunýře, který musí být od želv vyrostlých v přírodě k nerozeznání. V zoo Praha jsme vypracovali metodiku, kterou u odchovu suchozemských želv dodržujeme. Spočívá zejména v dodržování těchto zásad:

1. Krmení chudé na bílkoviny se správným poměrem Ca:P, tj. minimálně 1,4:1 (spíše vyšší ve prospěch vápníku). Ve vegetační sezóně tedy listy pampelišek a jiného trhaných lučních rostlin, v zimě zelené listy římského salátu, brukvovitých rostlin a seno se amozřejmým přídavkem minerální přísady (například Repashy).
2. Vyšší vrstva ve dne prosychavého, v noci vlhkého substrátu, který je v noci v kontaktu s krunýřem mláďat. Zejména toto jednoduché opatření je neznámé nebo podceňované, ale bez jeho dodržení je správný vývoj krunýře nemožný. Mláďatům jsou zde poskytovány částečně zapuštěné hřebenáče s pálené hlíny, pod kterými je v noci ideální mikroklima. Tato zásada zároveň předpokládá perfektní větrání zcela otevřeným vrškem terária (terárium typu želví stůl). Ve vlhkém substrátu totiž nesmí dojít k vytvoření vhodných podmínek pro vývoj potenciálně škodlivých bakterií či plísní.
3. UVB záření v místě slunění alespoň s hodnotou 200 mikroW/cm². Naopak potřeba UV, vedoucí k “technicistnímu” pojetí chovu je spíše přeceňována a potřebu UV proto záměrně uvádíme na posledním místě. Snažíme se ale o její naplnění, používáním lamp Osram Ultra Vitalux 300 W nebo v teplejším období roku Solar Raptor 160W.

V uvedených podmínkách rodiče mláďat již ve věku 4 let začali klást vajíčka, plné dospělosti dosáhli 5, resp. 6 let. Snůška obsahuje 4-7 kulatých vajec s vápenitou skořápkou. Inkubace ve vlhkém vermikulitu probíhala v teplotě 32°C 75-86 dní. Podle předchozích skutečností víme, že do teploty 31°C se líhnou pouze samci, teplota 32°C by měla zaručovat převahu samic, ale s přítomností samců, nad 32,5°C se líhnou pouze samice.

Mláďata byla odchovávána podle výše popsané metodiky jako jejich rodiče.