První ptačí mláďata v Pavilonu evoluce: bukáčci malí
 Po kočkodanech Dianiných se v Pavilonu evoluce rozmnožili jeho další obyvatelé – bukáčci malí. Čtyři mláďata těchto nejmenších volavek se vylíhla 23. června.

Rodičovský pár si krátce po zabydlení v nových prostorech uvnitř pavilonu začal stavět hnízdo ve větvích z nabídnutého „stavebního“ materiálu – stébla trávy, březové větvičky, listy bambusu… Samička do něj začátkem června snesla čtyři vejce, ze kterých se 23. června vylíhla mláďata. První dny tráví mláďata na hnízdě a jsou krmena oběma rodiči. V jejich jídelníčku jsou různé druhy ryb, mouční červi, myšata. Některá sousta mohou být dokonce větší než hlava mláďat, ale ta je bez problémů spolknou.

Návštěvníci mají možnost rodinu bukáčků pozorovat v těchto dnech ještě v horní části vnitřní voliéry na hnízdě. Mláďata už také zaujímají typický „maskovací“ postoj s nataženým krkem a zobákem směrem vzhůru, čímž připomínají suchou větev nebo rákos (viz foto).

Bukáček malý (Ixobrychus minutus) je jedna z nejmenších volavek světa (velikosti hrdličky). Kromě subsaharské Afriky se vyskytuje i v západní Asii a v Evropě. Žije i v České republice, kde se dříve běžně vyskytovala, dnes je zde ale velmi vzácná, patří ke kriticky ohroženým druhům. Středoevropské populace odlétají na zimu do rovníkové Afriky, kde se setkávají s místní stálou populací. Bukáček žije v rákosinách v okolí vod a mokřadů. Loví malé rybky, pulce, žáby a čolky, zobák používá jako harpunu. Živí se i bezobratlými živočichy, například hmyzem. V ohrožení zaujímá nehybný postoj s nataženým krkem a zobákem směrem vzhůru, takže připomíná suchý pahýl či rákos. Pestřejší samci se v době toku hlasitě ozývají hlubokým rytmickým voláním.