Daman pralesní (Dendrohyrax dorsalis)

Lemur mongoz (Eulemur mongoz)

Polák východní (Aythya baeri)

Orel mořský (Haliaeetus albicilla)

Želva hamiltonová (Geoclemys hamiltonii)

Klaun černotělý (Amphiprion melanopus)

Kreveta (Lysmata boggessi)

Motýlkovec africký (Pantodon buchholzi)

Daman pralesní (Dendrohyrax dorsalis)

Daman pralesní (Dendrohyrax dorsalis)
Zpracovali: Jana Kanichová, Jana Pluháčková a Jirka Novák (Zoo Ostrava)
Foto: Anna Leštinská (Zoo Ostrava) a Klaus Rudloff (Tierpark Berlín)
Stav v přírodě:
Tento druh damana obývá oblast západní a střední Afriky od Sierry Leone na západě po severní Ugandu na východě. Populační trend je u tohoto damana neznámý a dle IUCN Red List je řazen do kategorie málo dotčený (Least Concern). Nicméně panuje vážná obava o jejich budoucnost s ohledem na rozsáhlé kácení lesů, fragmentaci habitatu a na stále narůstající intenzitu lovu pro tzv. bushmeat (maso z pralesa). Vše nasvědčuje tomu, že dříve či později bude daman pralesní ohroženým druhem. Věříme, že než se tak stane, bude chov tohoto druhu v lidské péči dobře zvládnutý. Nově pak jedna ze studií v přírodě naznačuje, že na základě studia vokalizace a morfologického studia máme dost možná co dočinění se „dvěma druhy“ pralesních damanů. Nový možný druh se má vyskytovat mezi řekami Volta a Niger, tedy v té oblasti, odkud pocházejí i naší damani… Jsme připraveni spolupracovat na výzkumu a jsme schopni poskytnout vzorky pro studium DNA i nahrávky srovnávacích vokalizací.
Stav v lidské péči:
Dle našich informací nebyli damani pralesní v lidské péči (minimálně ve smyslu zoologických zahrad) doposud chováni. Zoo Ostrava odstartovala chov tohoto druhu, damani se pomalu množí a věříme, že se budou i šířit do dalších zoologických institucí. V roce 2016 jsme ve spolupráci s dovozní firmou importovali dva páry z Toga. Náš odhad věku dle velikosti a celkového vzhledu byl cca do dvou let (starší pár) a cca do jednoho roku, možná i půlrok (mladší pár). Starší pár damanů pralesních od té doby obývá noční expozici s obráceným světelným režimem v Pavilonu evoluce. Mají k dispozici prostor o velikosti 39,5m3 (3,7 x 4,1 x výška 2,6m). Mladší pár je chován v zázemí v ubikaci o rozměru cca 8m3. Ubikace se nachází na lemuřím ostrově a damani jsou zde umístěni vedle chovné skupiny lemurů červenobřichých a jsou tudíž v běžném denním režimu. Oba chovatelské prostory jsou vybaveny několika boudami o velikosti 40 x 60 x 40 cm, UV lampou a více krmnými místy. Teplota je zde udržována v rozmezí 23 – 27°C.
Každý ze dvou sestavených párů se rozmnožil v roce 2018, takže se populace v lidské péči rozrostla na 6 jedinců (4,2). Následovala zabavená zásilka v Německu – pp. pašovaná a březí samice, která dočasně skončila v Lipsku. Zde se také samici narodila dcera. V únoru 2019 jsme obě lipské samice dovezli do Zoo Ostrava (Zoo Lipsko se chovu nemůže věnovat, sloužila jen jako dočasné útočiště druhu). V roce 2019 se opět rozmnožily oba ostravské páry, přičemž jedno mládě – samec narozený 14. 3. 2019 je našim kandidátem na odchov roku. Jak svízelná a křehká může být situace v početně omezeném chovu nám damani předvedli koncem roku 2019. Přišli jsme o jednu z původních samic z Toga i její dceru narozenou rovněž v roce 2019 z dosud ne zcela jasných příčin. Krom dřívějších ostravských odchovů je nadějí do budoucna také nově započatý chov v Zoo Jihlava – kolegové v Zoo Jihlava získali pár v roce 2018 a již v roce 2019 se dočkali mláděte. Aktuální celková populace damanů pralesních v lidské péči činí pouhých 11 jedinců ve dvou institucích, z toho 8 jedinců žije v Zoo Ostrava (5,3) a tři jedinci v Zoo Jihlava (1,2).
Odchov v roce 2019:
Damany pralesní jsme úspěšně rozmnožili již v roce 2018 (první odchov na světě), kdy se každému ze dvou chovných párů narodil jeden sameček. V roce 2019 se pak situace u obou párů nadějně zopakovala. Nejprve se 14. 3. 2019 narodilo mládě (sameček) mladšímu páru v zázemí, 17. 7. 2019 pak mládě u páru v expoziční části Pavilonu evoluce (samička). V zázemí toho o chování damanů moc nevíme, protože je vídáme mimo boudu jen výjimečně, a proto v podstatě téměř žádné poznatky o tomto našem přihlašovaném mláděti – samci nemáme. Z hlediska pozorování byla zcela jiná situace v Pavilonu evoluce, kde je chován starší pár damanů pralesních a kde můžeme damany pozorovat přes sklo z návštěvnické části. Samice porodila mládě pravděpodobně na zemi za stromovou dutinou. Až teprve po několika dnech se oba přesunuli do budky, která je ve výšce 1,7m, kde je našli chovatelé. Z našich zkušeností usuzujeme, že se mládě po porodu ještě není schopno přemisťovat do vyšších míst. V prvních dnech se totiž matka v případě nebezpečí (vstup ošetřovatele do ubikace) vždy stahovala do nejbližších travin u dutiny, mládě zanechala na zemi na místě a vrátila se k němu do úkrytu až po pominutí domnělé hrozby. Po přestěhování do budky se mládě naopak zdržovalo několik dní pouze v horním patře expozice a dolů neslézalo vůbec. Každé shledání mláděte s matkou bylo provázeno otíráním čenichů, občas se mládě kontaktovalo i s otcem, ale ten byl opatrnější a sledoval reakce samice (naproti tomu u prvně narozeného mláděte v zázemí se zdá, že kontakt s oběma rodiči byl velmi těsný, protože téměř neustále obývali všichni jednu budku). Minimálně od 8. dne se mládě od staršího páru snažilo okusovat listí a mělo zájem o zbytky granulí. Nejpozději ve 12 dnech věku mládě šplhalo kratší vzdálenosti po svislých stěnách a při vyrušení neběhalo za matkou, ale tiše se schovalo v nejbližším úkrytu (jako nejvhodnější se ukázaly velké svazky suchých travin). Po pominutí nebezpečí pak matka vylezla nejprve ze svého úkrytu a teprve potom mládě přivolala. Vícečetné páření staršího chovného páru v Pavilonu evoluce bylo většinou iniciováno samicí a bylo pozorováno už ode dne jejího porodu. Koncem roku nastala zmiňovaná ztráta – nejprve 8. 10. 2019 uhynula matka z Pavilonu evoluce na respirační onemocnění. Její mládě uhynulo až téměř měsíc po úhynu své matky (3. 11. 2019) ze stejného důvodu, tedy na respirační onemocnění, nikoliv primárně kvůli absenci mateřského mléka. To dokládá, že mláďata se stávají na mléce nezávislá poměrně brzy. Druhému mláděti (samci) narozenému v zázemí se nicméně daří dobře a dál prospívá.
V současné chvíli tedy stav damanů pralesních v Zoo Ostrava zůstal na stejném počtu jako na konci loňského roku, ačkoli ztráta dvou samic pro nás byla bolestná. Díky konfiskované samici a její dceři dočasně opatrovaných v Zoo Lipsko se nám podařilo sestavit dva nové chovné páry, z nichž jeden bude v nejbližších týdnech převezen do Zoo Plzeň, tedy k novému chovateli tohoto vzácného druhu.

 

Lemur mongoz (Eulemur mongoz)

Lemur mongoz (Eulemur mongoz)
Zpracovali: Jana Kanichová, Jana Pluháčková (Zoo Ostrava)
Fotografie: Pavel Vlček (Zoo Ostrava)
Stav na Madagaskaru a Komorských ostrovech:
Tento druh lemura obývá severozápadní Madagaskar a v minulosti byl vysazen na ostrovy Moheli, Anjouan a Grand Comoro. Populační trend u tohoto lemura je klesající, a ačkoli byl v relativně nedávné době ještě poměrně běžným druhem, ničení životního prostředí a lov dostal tohoto lemura dle IUCN Red List do kategorie kriticky ohrožený (Critically Endangered). Celkově je Madagaskar jednou z nejvíce zničených oblastí na světě a všem rostlinám i živočichům zde hrozí reálné vyhynutí.
Stav v lidské péči:
První lemur mongoz byl dovezen do Evropy v roce 1958, ale více jedinců tohoto druhu bylo dováženo až od roku 1963. Celkem bylo do konce roku 2015 historicky chováno 188 ks (107,77,4) ve 45 institucích.
Aktuálně (dle databáze Species360) bylo ke konci roku 2019 chováno v Evropě 39 ks (23,15,1) v 15 institucích. Populace stárne a většina jedinců po sobě nezanechává žádné potomky. V letech 2006 – 2010 se neodchovalo v Evropě žádné mládě, v letech 2011 – 2016 se narodila pouze 4 mláďata (3,1), z čehož dvě mláďata porodila „naše“ samice, která v té době pobývala v jiné zoo a v roce 2017 se poprvé narodilo mládě lemura mongoz i v ostravské zoo. Situace se opakovala i v letech 2018 a 2019, kdy ostravská samice porodila a bez problémů odchovala další dvě samičky. V roce 2019 se naštěstí nejedná o jediné mládě, které se v Evropě narodilo. Dalším přírůstkem je mládě narozené 10. dubna 2019 v Zoo Malton ve Velké Británii. V Severní Americe je situace obdobná, ale přece jen zde mají větší počty zvířat (66 ks v 17 institucích) a letos se zde narodily 4ks. Přesto je situace u lemurů mongoz stále stejně dramatická a pesimistická jako například u lemura Sclaterova.
Lemuři mongoz v Zoo Ostrava:
V současnosti (v prosinci 2019) je v Zoo Ostrava chováno 5 jedinců – chovný pár s letošní dcerou a nově sestavený pár složený ze samce ze Zoo Linton (Velká Británie) a naší prvorozené samice. I když je tento druh lemura pro návštěvníky mnohem méně atraktivní, než například lemur kata (jak pro svou aktivitu především ráno a večer, ale také tím, že lemur mongoz je jedním z mála druhů primátů, kteří jsou monogamní a tudíž je chován v páru, na rozdíl od lemurů kata, které tvoří větší skupiny), rozhodli jsme se, že se pokusíme tento druh chovat, a to s ohledem na jeho vzácnost a ohrožení v přírodě. Věřili jsme, že se nám jej i povede rozmnožit.
Počátky a průběh chovu: v roce 2011 jsme dovezli do Ostravy dva bratry (oba čtyřleté) ze Zoo Salzburg. Dále nám v roce 2014 koordinátorka evropského chovu (EEP) lemurů mongoz nabídla starší neperspektivní pár se zdravotními problémy – ani jednoho z této dvojice aktuálně již nechováme: samice byla v roce 2019 utracena ze zdravotních důvodů a samec odcestoval (rovněž v roce 2019) do Tierparku Berlín, aby zde dělal společnost jiné starší samici. Mezitím, po dlouhém vyjednávání s koordinátorkou a vedoucím Poradní skupiny pro poloopice (Prosimian TAG), byla do Ostravy doporučena velmi nadějná dvanáctiletá samice z francouzské Zoo Le Pal. Je to jedna ze tří rodících samic v celém evropském chovu a v letech 2011 a 2012 porodila a odchovala dva samce. Do Ostravy byla samice dovezena v říjnu 2016 a po několika dnech byla spojena s devítiletým samcem (jeden ze dvou bratrů, s kterými jsme ostravský chov lemurů mongoz začínali v roce 2011).

Chovný pár lemurů mongoz s mláďaty celoročně obývá ostrovní expozici, kde mají k dispozici množství vzrostlých stromů, bylinné i keřové patro, slunná i stinná místa. Na ostrově je vyhřívaná bouda, která je rozdělitelná na čtyři prostory, pokud by bylo třeba některého jedince oddělit bez ztráty kontaktu se skupinou. Součástí boudy je i menší klecový výběh, kde mohou trávit lemuři zimní a jarní slunečné dny, kdy nemohou mít přístup na celý ostrov z důvodu zamrzlého rybníku. Taktéž pro navykání mláděte na venkovní prostor je tento klecový prostor nutný, aby mládě nezačalo panikařit, kdyby mu rodiče odběhli z dohledu.
Oba poslední odchovy samice zvládla bez problémů, a proto jsme byli zvědaví, jestli opět v zimní říji zabřezne. S blížící se říjí jsme do krmné dávky začali přidávat B Compositum – komplex vitamínů skupiny B, který podáváme v období říjen až květen. I když jsme páření nezaznamenali, samice zabřezla a 3. 5. 2019 porodila mládě – samici. Chovný samec byl ponechán se skupinou. Péče o mládě byla pečlivá a starší dcera v této rodinné skupině (narozená v roce 2018) měla možnost pozorovat celý odchov své mladší sestry, což je velice cenné pro její další život. V polovině října 2019 odcestovala tato starší sestra do Tierparku Berlín, kde vytvořila nový chovný pár s mladým samcem a kde bude moci zúročit své zkušeností vypozorované při letošním odchovu.

Polák východní (Aythya baeri)

Polák východní (Aythya baeri)
Zpracovali: Yveta Svobodová, Martina Cholevíková (Zoo Ostrava)
Fotografie: Martina Cholevíková (Zoo Ostrava)
Polák východní je potápivá kachna z tribu Aythyini. Jeho domovem je oblast východní Asie. Hnízdění probíhá v jihovýchodním Rusku a v severovýchodní Číně, zimuje v rozsáhlých oblastech jižní Číny a severního Vietnamu na jih až po Thajsko a od východní Indie po Japonsko na východě. Zbarvení dospělých samců a samic se liší v odstínech hlavy a krku, na první pohled je navíc patrná bledě žlutě zbarvená duhovka samce. Samci mají také drobnou bílou skvrnku na bradě. Na červeném seznamu IUCN je polák východní veden jako kriticky ohrožený. Přitom ještě v roce 2004 byl řazen „pouze“ jako zranitelný druh, avšak pokles přirozené populace v posledních třech generacích (zaznamenaných na zimovištích, na místech rozmnožování, jakožto i na migračních trasách na pobřeží Hebei v Číně) se ukázal být jako extrémně rychlý. V roce 2008 byl proto kategorizován jako ohrožený a již v roce 2012 jako kriticky ohrožený druh. V současné době je populace odhadována na pouhých 150 – 700 dospělých jedinců, přičemž celková populace je nižší než 1000 jedinců. Za příčinu snižování stavu se považuje především ničení mokřadů, degradace stanovišť, lov a turismus. V Zoo Ostrava tak polák východní patří k nejvzácnějším chovancům. V současné době je tento druh chován ve 29 evropských institucích v počtu přibližně 220 jedinců (dle databáze Species360: 121 samců, 83 samic, 22 neurčených poláků k 30. 12. 2019), rozmnožován je však pouze v 9 institucích. V rámci UCSZOO je chován pouze v Zoo Plzeň, Zoo Praha a v Zoo Ostrava.
Ostravský pár, pocházející ze Zoo Chester, je chován v Zoo Ostrava od roku 2014. Samec i samice se vylíhli v červenci 2013. Pár je chován v průchozí voliéře zvané Nížiny východní Číny s více druhy ptáků, jako jsou například tenkozobci opační (Recurvirostra avosetta), ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus), samčí skupina strak modrých (Cyanopica cyanus), či oboupohlavní skupina špačků čínských (Sturnia sinensis). Průchozí voliéra je součástí komplexu Voliér ptáků Tibetu a Číny. Je zarostlá hustou vegetací, zahrnuje větší jezírko a chodníček s vyhlídkou pro návštěvníky, který je od chovné části oddělen pouze nízkým dřevěným plůtkem.
K prvnímu rozmnožení poláka východního v Zoo Ostrava došlo v roce 2014, kdy pár přirozeně odchoval jedno mládě – samičku. To byl slibný start, avšak dalšího úspěšného rozmnožení jsme se dočkali až o pět let později v roce 2019. V polovině března se samec začal dvořit samici. Přesto že jsme polákům nabídli dvě dřevěné boudy o rozměrech 64 x 32 x 37 cm (d x v x š) s kruhovým otvorem 15 cm, pár se rozhodl pro vybudování vlastního hnízda pod keři pámelníku bílého (Symphoricarpos albus), které vystlal větvičkami, trávou, dřevěnými štěpky a peřím. Při kontrole 20. dubna bylo zaznamenáno 6 snesených vajec, 30. dubna 12 snesených vajec. Pár od konce dubna velmi dobře inkuboval a po dvaceti čtyřech dnech, dne 23. května 2019, se vylíhlo pět mláďat. Tři mláďata uhynula těsně po vylíhnutí, zbylá dvě mláďata byla čilá. Ostatních 7 vajec bylo neoplozených. Obě mláďata byla přirozeně odchována díky vzorné péči chovného páru. Celá skupina se nejčastěji zdržovala na hladině jezírka, kam jí byl chovateli přímo do vody denně poskytován okřehek, sušení blešivci (rod Gammarus) a granule micro – lundi. Na břeh jezírka do misky byla předkládána 2 x denně míchanice složená z krouhané mrkve, zelí, petržele, salátu, kedlubnu, červené řepy, vařeného vejce, vařené rýže a sušené krmné směsi BR (komerční krmivo pro výkrm kuřat). Dne 24. června byla obě mláďata okroužkována. Dnes jsou již mláďata přepeřená a plně dorostlá. Jedná se o dva samce, kteří stále pobývají v průchozí voliéře s chovným párem.

Orel mořský (Haliaeetus albicilla)

Orel mořský (Haliaeetus albicilla)
Zpracovali: Adéla Obračajová, Sylva Firlová (Zoo Ostrava)
Fotografie: Sylva Firlová (Zoo Ostrava)
Orly mořské chováme od února roku 2006, kdy jsme obdrželi samce ze Záchranné stanice v Bartošovicích u Nového Jičína. Samec byl 17. 7. 2005 asi jako dvouletý nalezen s poraněným křídlem v jižních Čechách. V prosinci 2006 jsme získali samici odchovanou v Zoo Liberec, vylíhla se 23. 3. 2006. Od začátku byli orli společně v jedné voliéře, nejprve v menší, která přímo sousedí s dalšími voliérami s jinými dravými ptáky. Od konce roku 2010 byl pár přemístěn do solitérní velké voliéry v lesní části zoo. Je postavena ve svahu, vybavena bidly, špalky, malým bazénkem a přírodní vegetací. V horních rozích zadní části voliéry jsou umístěny dvě zastřešené a po bocích kryté hnízdní palandy. Orli měli každý rok náznaky toku a stavby hnízda, ale vždy koncem března tok bez výsledku ustal.
Protože se tento pár nepodařilo nikdy rozmnožit, po domluvě se Zoo Liberec došlo v roce 2017 ke vzájemné výměně samic. Byla nám nabídnuta dvacetiletá samice z jejich páru, který také nehnízdil. Nová samice byla dovezena 19. 10. 2017 a ihned spojena se samcem ve voliéře. V roce 2018 se tento nový pár zasloužil o historicky první odchov orla mořského v Zoo Ostrava. Přirozeně odchovaná mladá samička byla později poskytnuta Zoo Jihlava, aby dále dospívala s tamním samcem.
Příprava na novou hnízdní sezónu začala samozřejmě již na podzim 2018. Jak jsme zjistili hned z prvního hnízdění, vzájemná agresivita chovného páru po vylíhnutí mláďat může být fatální, a proto je nezbytné samce od samice oddělit. Odchov mláďat je pak výhradně na samici. Koncem listopadu jsme tedy po přípravě hnízdiště opět spojili chovný pár dohromady, aby měli dostatek času připravit se na novou hnízdní sezónu. Koncem prosince jsme na podporu hnízdění zahájili podávání Promotoru L.
Začátkem ledna jsme začali páru do voliéry přidávat více materiálu na dostavbu hnízda. Oba jedinci byli často pozorováni, jak sedí vedle sebe na bidlech. Dne 9. 2. 2019 byla samice viděna, jak sedí na hnízdě. Předpokládali jsme tedy snůšku, případně brzké snesení vajec. I při svém druhém hnízdění chovný pár fungoval jako sehraná dvojice a při inkubaci snůšky bez problémů spolupracovali. Očekávali jsme ale opět změnu chování při líhnutí mláďat, a proto jsme již dne 15. 3. preventivně několik dní před předpokládaným líhnutím mláďat samce z voliéry oddělili. Při této příležitosti jsme poprvé rychle zkontrolovali hnízdo – na hnízdě byla dvě vejce. Po našem odchodu z voliéry se samice ihned vrátila na hnízdo a pokračovala v inkubaci snůšky.
Dne 18. 3. v brzkých odpoledních hodinách chování samice jasně napovědělo, že na hnízdě je již vylíhnuté mládě (mláďata). Samice byla opakovaně pozorována při krmení a dokonce se podařilo zahlédnout i jednu vykukující hlavičku mláděte. Dne 19. 3. jsme provedli kontrolu hnízda. Byla zde dvě vitální mláďata, jedno větší (91,5g), druhé menší (82g). Obě mláďata byla nakrmena několika gramy potravy. Samice kontrolu snášela dobře a po ní se na hnízdo brzy vrátila. Začali jsme předkládat pestřejší krmení, tedy potkany, ryby, králíky. Vzhledem k tomu, že samice měla zkušenost s krmení a odchovem mláďat z loňského roku, rozhodli jsme se odchov nadále pouze monitorovat a pokud by vše probíhalo bez problémů, další kontroly již neprovádět. Dne 20. 3. jsme opět mohli pozorovat krmení mláďat samicí. Obě mláďata držela hlavičku vztyčenou (což znamená, že byla dostatečně silná) a přijímala samicí nabízené kousky potravy. I následující dny jsme měli opakovaně možnost pozorovat samici při krmení obou mláďat. Ta byla aktivní a vitální, takže odchov mohl probíhat již bez dalších kontrol malých orlů.

Mláďata poprvé vylétla z hnízda dne 31. 5. 2019. Dne 7. 8. byli oba mladí orli odchyceni, byl zkontrolován jejich zdravotní stav, odebrána krev na zjištění pohlaví (již tehdy však bylo zřejmé podle velikosti obou jedinců, že se bude jednat o samce a samici) a byly jim aplikovány čipy. Analýza DNA potvrdila, že letošní mláďata jsou samec a samice. Dne 17. 10. byli oba odděleni od své matky do jiné voliéry v Zoo Ostrava, kde prozatím dospívají společně. Koncem října byla po úpravě hnízd chovná samice opět spojena s chovným samcem na novou hnízdní sezónu.

Tento úspěšný přirozený odchov byl i letos výsledkem společných konzultací a spolupráce mezi zoologickými zahradami v Ostravě a v Liberci. Zoo Liberec před mnoha lety orly mořské jako jediná úspěšně odchovávala a tamní zkušenosti jsou pro ostravský chov nesmírně důležité. Význam tohoto odchovu je mimořádný nejen pro československé zoologické zahrady, ale i z celoevropského hlediska. Orel mořský je totiž v současné době jedním z nejobtížněji rozmnožitelných orlů. Z aktuálních 71 evropských zoologických zahrad, které chovají celkem více než 200 jedinců, se v roce 2019 podařilo orly mořské úspěšně rozmnožit pouze v Zoo Moskva, ukrajinské Zoo Cherkasy a franzouzské Grand Parc Du Puy Du Fou.

Želva hamiltonová (Geoclemys hamiltonii)

Želva Hamiltonova (Geoclemys hamiltonii)
Zpracovali: Vanda Sittová a Jirka Novák (Zoo Ostrava)
Fotografie: Vanda Sittová a Enrico Gombala (Zoo Ostrava)
Želvy Hamiltonovy patří mezi ohrožené druhy živočichů (dle Červeného seznamu IUCN Endangered), a to především z důvodu odvodňování stojatých vodních ploch pro zemědělské účely a lov jak jejich potenciální potravy, tak i želv samotných. Odhaduje se celkový pokles populace o 50 % během dvou generací (od roku 1980). Ve volné přírodě se vyskytují v nížinách od východního Pákistánu, přes povodí řek Indus, Ganga a Brahmaputra v severní Indi a Nepálu, až po Bangladéš na severovýchodě areálu rozšíření. Dává přednost mělkým, vegetací hustě zarostlým stojatým vodním tokům, ale může se vyskytovat také v řekách. Tento druh se živí hlavně plži, přičemž loví také larvy vážek a další hmyz, sladkovodní korýše, či ryby, ale vyhledává širokou škálu dalších druhů živočichů i rostlin (Minton 1966, Das a Bhupathy v Das 1991, Rashid a Swingland 1997). Z výzkumu z přírody víme, že snůšku u těchto želv tvoří 12 – 36 vajec (Bhupathy a Choudhury 1993, Basu a Singh 1998, Das 2001, Artner 2006), přičemž samice klade ve dvou různých obdobích až dvě snůšky. Druhá snůška je obvykle méně početná (Das 1991, Das a Bhupathy 2010).
S chovem tohoto druhu jsme začali 29. 6. 2010 dovozem čtyř jedinců od českého chovatele pana Prokopa, s kterým jsme později spolupracovali i při našem odchovu. Původ zvířat je však jiný – želvy byly vylíhnuty u německého chovatele Brauna v Ditzingenu. Jde o sourozence narozené 4. 5. 2009 – dva samce a dvě samice. Tento druh je vzácným chovancem jak v zoologických zahradách, tak i mezi privátními chovateli. V evropských zoologických zahradách je k vidění jen v deseti institucích, v UCSZOO jsme jedinými chovateli vůbec a proto úzce spolupracujeme s rovněž jediným českým privátním chovatelem. Želvy Hamiltonovy chováme společně s mahsíry obřími (Tor putitora) v akváriu o objemu 8000 l s názvem Kali Gandaki – dravá řeka v chovatelsko-expozičním komplexu Čitván. Tato dvojice druhů tvoří nejohroženější zvířata z celého komplexu Čitván.

Výbornou filtraci zajišťují pískový a biologický filtr a také UV lampy, želvy zde mají také ideální teplotní podmínky pohybující se v rozmezí 24-27 °C. Želvy Hamiltonovy byly od počátku chovány ve stejných podmínkách, ale od pana Prokopa víme, že dospělé želvy přemisťuje, připouští je a nechává vyklást odděleně. Proto jsme se taky rozhodli naše želvy přemístit a 1. 6. 2018 jsme je převezli z expozice do teraristického zázemí. Až do konce srpna 2018 byly všechny čtyři želvy stále spojeny v nádrži v zázemí. Na začátku září 2018 jsme samice oddělili od samců do vlastních nádrží s kladištěm tvořeným vlhkým udusaným pískem s listím na povrchu. Listí má především informační úlohu – jakmile je rozhrabáno, signalizuje to možné hrabání samice a snůšku. Teplota vody v nádržích se pohybovala v rozmezí 25-26 °C. Samci byli přemístěni zpět do akvária na Čitvánu 25. 10. 2018.
Snůšky jsme se dočkali jen od jedné samice, která nakladla 17. 10. 2018 celkem 13 vajec (spodní hranice počtu vajec dle údajů v přírodě). Místo kladení bylo poznat podle písku smíchaného s listím a vzniklé hromady. Vejce jsme umístili do vlhkého vermikulitu a přemístili do líhní. U většiny želv je jejich pohlaví teplotně určováno během embryonálního vývoje. Aby se líhla mláďata obojího pohlaví, umístili jsme šest vajec do líhně s teplotou 31,5 °C (předpokládané líhnutí samic) a sedm vajec do líhně s teplotou 27 °C (předpokládané líhnutí samců). Vlhkost byla shodně v rozmezí 80 – 90 %. V průběhu inkubace jsme vyřadili celkem 6 neoplozených vajec – tři z líhně s teplotou 31,5 °C a tři z líhně s teplotou 27 °C.
V líhni s vyšší inkubační teplotou se ze tří vajec vylíhla 13. 12. 2018 dvě mláďata a z líhně byla přemístěna do nádržky v zázemí. Třetí mládě ve vejci uhynulo. Z líhně s nižší inkubační teplotou se ze čtyř vajec vylíhla tři mláďata 23. 12. 2018, a taktéž byla přemístěna do nádržky v zázemí. I během inkubace s nižší teplotou uhynulo jedno mládě ve vejci. Nádržky byly vybaveny UV žárovkou, malým filtrem, slabým topítkem s termostatem nastaveným na 25 °C a nezbytnými úkryty pro mláďata.

Později jsme zjistili, že mláďata prospívají při vyšší teplotě vody 28-30 °C. Voda se přes použitou základní filtraci musí měnit co nejčastěji, jinak se tvoří želvám na kůži plísně. Přes veškerou péči jedno z mláďat (líhnuté na samici) 5. 1. 2019 uhynulo. Pět dní nepřijímalo potravu, mělo oteklé oči a nadnášelo se na hladině. Dle našich pozorování, a po konzultacích s veterinářem panem Vránou a chovatelem panem Prokopem byly příčiny pravděpodobně dvě: jednak nízká teplota vody 25°C a možná i nedostatek vitamínu A (nedostatek vitamínu A se projevuje otokem očí).Jelikož je tento druh želvy primárně masožravý, krmíme u nás dospělé želvy třikrát týdně. V krmné dávce jsou cvrčci (zmražení s ohledem na možnost jejich úniku), malé sladkovodní rybičky a želatina pro vodní želvy. Jednou za čas přidáváme kousky jablek, pampeliškové listy nebo čínské zelí. Mláďata nám ze začátku nechtěla žrát vůbec, zkoušeli jsme dávat sušené blešivce (rod Gammarus), mikro cvrčky, granule pro ryby, či rozmražené pakomáří larvy (tzv. patentky). Rozkrmila se až na živých nitěnkách a celkově se rozežrala až na škrábaném hovězím mase, které nám poradil právě pan Prokop. Později s chutí přijímala i škrábané rybí maso, kousky malých sladkovodních rybek, želatinu pro vodní želvy, nakrájené žížaly a granule pro vodní želvy. Do škrábaného masa přidáváme Nekton – Multi Rep a k dispozici mají želvy také kousky sépiových kostí.

Klaun černotělý (Amphiprion melanopus)

Klaun černotělý (Amphiprion melanopus)
Zpracovali: Markéta Rejlková (Zoo Ostrava)
Fotografie: Markéta Rejlková (Zoo Ostrava)
V chovatelské praxi se příliš často nesetkáváme s odchovem mořských ryb, byť jsou někteří zástupci dobře známí i široké veřejnosti. Jednou z mořských ryb, jejíž jméno skloňují i děti, je klaun. V našem případě však nešlo o odchov všeobecně známého klauna očkatého (Amphiprion ocellaris), ale o klauna černotělého (Amphiprion melanopus).
Odchov většiny mořských ryb můžeme rozdělit na šest fází, z nichž každá sama o sobě představuje pro chovatele výzvu: 1. sestavení páru, 2. stimulace k výtěru, 3. zdárný vývoj jiker a vylíhnutí larev, 4. raný vývoj jiker, 5. metamorfóza a období krátce po ní, 6. převedení juvenilních ryb na větší a vydatnější potravu, ideálně mraženou či umělou. Odchov klaunů usnadňuje fakt, že o první tři kroky se při vhodných podmínkách postarají ryby velmi ochotně „samy“ – pravidelně se vytírají a jsou velmi starostlivými rodiči. Larvy jsou navíc relativně velké, proto jsou klauni různých druhů ideálním objektem na sbírání zkušeností s celým procesem odchovu mořských ryb.
Když nám v roce 2017 uhynula samice dlouholetého sehraného páru klaunů černotělých, pořídili jsme na dopárování mladou rybku. Byla výrazně menší než náš stávající samec. Klauni jsou silně teritoriální a začlenění nových jedinců může být problematické, ale vzhledem k velikosti naší expoziční nádrže (6000 l), většímu množství sasanek a právě i díky značnému rozdílu ve velikosti obou ryb proběhlo spojení dobře – po dvou dnech už pár obsadil společné teritorium. Původní samec podle očekávání převzal dominantní roli a přeměnil se na samici. Po několika měsících, kdy obě ryby ještě vyrostly, se pár začal pravidelně vytírat. O jikry se vždy pečlivě staral po dobu 10–11 dní až do vylíhnutí larev. Bohužel miniaturní larvy z nádrže odlovit nedokážeme a jikry bývají nalepené na pevném pozadí akvária, takže sebrat klaunům snůšku také nebylo možné.
Dne 9. 5. 2019 jsme se do nádrže potopili a část snůšky opatrně seřízli ocelovým břitem, padající jikry a larvy jsme zachytili do nádobky. Při této manipulaci vždy dochází k poškození většiny jiker, z těch zbývajících se larvy líhnou jen obtížně. Spontánní líhnutí nastává po setmění (zhasnutí) a larvy se z pevných obalů protrhnou ven, pokud je ale z podkladu odřízneme, protrhnutí prakticky znemožníme. Tentokrát jsme jikry ještě asi půl hodiny protřepávali v litrové nádobě s vodou v absolutní tmě – vylíhlo se zhruba 50 larev. Část z nich byla poškozená, do druhého dne uhynuly. Zůstalo nám 7 larev, které jsme se pokusili dovést k metamorfóze a do následujících fází.
Čerstvě vylíhnuté larvy klaunů měří 3 mm a přijímají výlučně živou potravu přiměřené velikosti, tj. vířníka. Toho jsme podávali 2–3x denně nakrmeného živým fytoplanktonem, řasu jsme také 2x denně přidávali do odchovné nádoby tak, aby voda byla stále zelená. Pomocí jemného proudu bublinek jsme udržovali vodu v neustálém kruhovém pohybu. Od šestého dne jsme začali podávat i malé množství živých nauplií žábronožek obohacených o nenasycené mastné kyseliny.
Metamorfóza nastává ve věku cca 14 dní, u všech larev neprobíhá najednou, některé se o několik dní opozdí. Metamorfované rybky už se pohybují jako klauni, mají stejný tvar těla a začíná se jim postupně objevovat typická kresba. Měří zhruba 8 mm a vířník je pro ně už nedostatečný, přešli jsme tedy plně na nauplie žábronožky. Toto je kritické období, vzhledem k akceleraci růstu a vývoje má potěr vysokou potřebu nenasycených mastných kyselin, kterou žábronožka nedokáže pokrýt navzdory tomu, že jsme ji cíleně obohacovali. Po celou dobu je navíc důležité udržovat v odchovné nádobě i živé řasy, které zpomalují akumulaci odpadních látek metabolismu (krmných organismů i larev/potěru) a doplňují do potravního řetězce tuky.

Nedostatek nenasycených mastných kyselin se projevuje náhlými šokovými stavy metamorfovaného potěru, které vedou k úhynu v několika málo vteřinách. Šok vyvolává sebemenší manipulace s potěrem či odchovnou nádobou. Při několika předchozích pokusech o odchov různých druhů klaunů jsme vždy v této fázi neuspěli. Tentokrát mezi 11. a 21. dnem uhynulo 6 ze 7 rybek.
Poslední přeživší jedinec se nám ve čtvrtém týdnu života dokonce „ztratil“ v zelené vodě, protože jsme zintenzívnili přidávání živé řasy a zvýšili fotoperiodu z 18 na 24 hodin. Krmili jsme ho tedy naslepo. Objevil se 44. den, kdy jsme fotoperiodu opět zkrátili. Byl o poznání větší (byť stále měřil jen o málo více než 1 cm) a už s plným vybarvením. Začali jsme ho přivykat na umělou potravu obohacenou o nenasycené mastný kyseliny, ale přijímal ji jen velmi neochotně stejně jako dospělé žábronožky. Z tohoto důvodu byl růst v dalších měsících pomalý. Po dosažení velikosti 2,5 cm, kdy už malý klaun zhruba 5x denně přijímal umělé krmivo a minimálně 2x denně nauplie či dospělé žábronožky (stále obohacované o nenasycené mastné kyseliny), začal žrát také mraženou potravu (mysis, žábronožky) – to se projevilo zrychlením růstu.
V poslední fázi odchovu by bezpochyby pomohlo, pokud by bylo více rybek pohromadě; konkurence urychluje přivykání na novou potravu. My jsme klauna černotělého spojili alespoň s mládětem parmovce skvělého ve srovnatelné velikosti, což podle našeho názoru oběma prospělo.

Kreveta (Lysmata boggessi)

Kreveta (Lysmata boggessi)
Zpracovali: Markéta Rejlková (Zoo Ostrava)
Fotografie: Markéta Rejlková (Zoo Ostrava)
Odchov drobných mořských živočichů je velice specializovanou chovatelskou disciplínou. Ačkoliv je často na počátku poměrně početná snůška vajíček, odchov každého jedince je vykoupen systematickou prací a dobrým odborným i finančním zázemím. Mořské krevety patří k těm živočichům, kteří se pravidelně dovážejí z přírody s ohledem na jejich značnou popularitu mezi akvaristy. Početné a chovatelsky dobře zvládnuté odchovy v lidské péči tak mohou tlaku na přírodní populace odlehčit.
Kreveta Lysmata boggessi patří do komplexu L. wurdemanni, který zahrnuje několik vzájemně velmi podobných druhů krevet rozšířených převážně v Karibiku. Oproti jiným zástupcům rodu například z Tichého oceánu se vyznačují relativně krátkou dobou pelagického vývoje larev, proto je jejich odchov možný, byť obtížný. Stejně jako všechny lysmaty jsou i L. boggessi simultánní hermafrodité, tj. při chovu více jedinců pohromadě všichni z nich fungují jako samec i samice, přičemž je nutné oplození vajíček druhým jedincem. Pokud jsou krevety vydatně a kvalitně živeny vysokoproteinovou stravou, po svleku se páří a v pravidelných intervalech nosí snůšky oplozených vajíček.
V našich podmínkách snůšku nosí pod pleopody většinou 17 dní, ke konci této doby jsme krevetu oddělili do odchovné nádoby. Larvy o velikosti 3 mm se líhnou v noci, už den před očekávaným líhnutím (larvám se již lesknou oči) jsme do nádrže přidali živé krmivo, aby larvy nemusely několik hodin hladovět.
Prvním krmivem je živý vířník a živé nauplie žábronožky, obojí obohacené o nenasycené mastné kyseliny, které jsou pro vývoj larev nezbytné. Krmili jsme 2–3x denně, po několika dnech už jen naupliemi žábronožky. Vždy jsme spolu s krmnými živočichy také přidávali živý fytoplankton, který slouží jako potrava pro žábronožky a zároveň pomáhá udržovat dostatečnou kvalitu vody. Bylo nutné krmit velmi intenzivně, larvy mají nečekaně velkou spotřebu potravy.
Jediným zařízením uvnitř odchovné nádoby byl ohřívač (se zakrytými indikačními diodami, aby světlo nelákalo larvy) a vzduchování, které velmi jemným proudem bublinek znemožňuje larvám kontakt s ohřívačem a především způsobuje cirkulaci vody. Ta je nutná pro udržení larev ve vodním sloupci. Larvy jsou pelagické, tj. volně se vznáší, ale jsou v omezené míře schopné i aktivního pohybu a dočasně se mohou usadit na dně nebo přichytit na stěně. Nesmí ale vznikat pasti, kde by uvízly. Osvědčila se nám kruhová nádoba, není však nezbytně nutná. Proud bublinek je potřeba regulovat i podle vývoje larev, kterým v pozdějších stádiích narostou dlouhé přívěsky, díky kterým jsou larvy velmi zranitelné. Bodovým osvětlením určité části hladiny můžeme vytvořit místo, kde se soustředí živá potrava a larvy jsou schopné ji zde snadno ulovit.
Každý den jsme prováděli výměnu vody v množství asi 30–50 %. Při množství pelagických larev ale docházelo k jejich odsátí, odkalenou vodu jsme vždy důkladně prohlédli a larvy odsáli pipetou či pomocí malé nádobky je vrátili zpátky. Docházelo tak ale k jejich poranění, na jehož následky často larvy hynuly. Při dalších pokusech o odchov jsme proto výměny vody nahradili udržováním mnohem větší hustoty živého fytoplanktonu, který svým růstem odebírá z vody produkty metabolismu. To fungovalo dobře, ale spotřeba fytoplanktonu byla značná. Larvy podle našich zjištění nejsou příliš citlivé na kvalitu vody a také jim nevadí značné kolísání salinity, ke kterému docházelo kvůli častému přidávání fyto- či zooplanktonu.

Larvy se svlékají každý 3. den, svlečky jsme neodstraňovali. Největší zoea těsně před metamorfózou má dlouhé přívěsky a měří okolo 1 cm. Přibližně měsíc, přesněji 32. den po vylíhnutí jsme objevili první metamorfovanou krevetku, která měřila asi 7 mm. Během dvou týdnů došlo k metamorfóze všech larev, ty se také začaly hned od prvních dnů vybarvovat a nadále se často svlékaly a rychle rostly. Od metamorfózy jsme začali krmit i mraženou potravou (mysis, žábronožka, krill) a poté, co metamorfoval poslední jedinec, jsme všechny krevetky přemístili do velkého akvária. Další odchov už probíhal bez jakýchkoliv ztrát.
Při následujících dvou úspěšných odchovech – 3. 1. 2019 (74 mláďat), 3. 4. 2019 (63 mláďat) jsme použili kruhovou nádobu a dbali jsme na neustálý dostatek živého fytoplanktonu. I bez intenzívní výměny vody byly výsledky lepší, odchovali jsme více krevet a k metamorfóze prvních jedinců došlo dříve: 25., resp. 26. den po vylíhnutí. Už 47. den po metamorfóze začal první jedinec nosit oplozená vajíčka, pohlavně dospělé jsou tedy L. boggessi už ve věku deseti týdnů.

Motýlkovec africký (Pantodon buchholzi)

Zpracovali: Markéta Rejlková (Zoo Ostrava)
Fotografie: Markéta Rejlková (Zoo Ostrava)
Motýlkovec africký je zástupcem fylogeneticky poměrně starého řádu s názvem ostnojazyční (Osteoglossiformes), kam patří přibližně 245 druhů recentních čistě sladkovodních ryb. Vyskytují se v Jižní Americe, Africe, Austrálii a jihovýchodní Asii, a jak naznačuje rozšíření většiny z nich, místem jejich vzniku a vývoje byla Gondwana. Motýlkovec v tomto řádu tvoří samostatnou čeleď, která zahrnuje jediný rod a jediný druh. Nejbližší příbuzné motýlkovců bychom našli mezi takovými rybami, jako jsou arowany, baramundi nebo arapaima.

Motýlkovec africký je dokonale přizpůsoben životu těsně pod hladinou. Je to dravec, který nehybně číhá na pohyblivou kořist. Totéž platí v plné míře i pro mláďata, co komplikuje odchov, protože je nezbytně nutná drobná živá potrava pohybující se u hladiny. Proto je motýlkovec odchovávaný jen zřídka, ačkoliv je častým obyvatelem akvárií a jeho chov není náročný.
Prvním úskalím našeho snažení o odchov bylo získání vhodného páru. Samice, která byla v nejlepší kondici, byla oproti samcům příliš velká a dominantní. Nesnes la samce ve své blízkosti; motýlkovci mohou být poměrně agresivní, i když nedochází k poranění. Když ani přes naši opakovanou snahu o vyvolání třecího chování pomocí manipulace s vodní hladinou a úpravami vody nedošlo u samice k zaplnění jikrami, sestavili jsme jiný pár s podstatně menší samicí. Zkoušeli jsme snížení hladiny a skokové doplnění o měkkou vodu jako simulaci období dešťů, ale nemělo to viditelný efekt. Vodu jsme obarvili výluhem z olšových
šištic, což by mělo motýlkovcům vyhovovat. (Podle našic h pozdějších zkušeností to ale není nezbytné a naopak je možné, že výluh snižuje podíl oplozených jiker.) Sestavit pár v podobné velikosti bylo klíčové stejně jako vydatné krmení cvrčky. Samice se viditelně zaplnila a samec se pokoušel o námluvy . R yby se r ády ukrývaly v trsech růžkatce pod hladinou.
Dne 6. ledna 2019 jsme našli první jikry. Bylo jich 75, z toho asi polovina neoplozená. Jikry jsou velké zhruba 3 mm, vznáší se těsně pod hladinou, jednotlivě po celé ploše. Vysbírali jsme je pipetou a umístili do mělké misky s přídavkem acriflavinu. V dalších dnech se tření ještě několikrát zopakovalo, pokud jsme jikry nevysbírali do misek, naprostou většinu
z nich rodiče do druhého dne požrali. Celkem jsme posbírali 204 jiker.

Neoplozené nebo plesnivé jikry jsme z misek průběžně odstraňovali. Oplozené jikry ztmavly a třetí den začalo líhnutí. Čerstvě vylíhnutí motýlkovci se podobali pulcům s ploutevním lemem kolem zavalitého těla. Zůstávali nehybně těsně pod hladinou, další tři dnynepřijímali potravu a trávili žloutkové zásoby.

Poté jsme zač ali krmit živými naupliemi žábr onožky, a to tak, že jsme vždy ráno stáhli vodu z misky na výšku sloupce jen asi 1 cm. Tím jsme zmenšili rozptyl kořisti a většina žábronožek byla ulovena. Do misky jsme přidali okružáky na likvidaci zbytků a každé odpoledne jsme dolili odstátou vodu do výšky asi 5 cm, čímž jsme zajišťovali každodenní výměnu vody. Malé motýlkovce jsme krmili třikrát denně. Po zhruba týdnu už začínali
podnikat výpady za kořistí i na větší vzdálenost, do té doby jen čekali, až jim poplave před tlamkou. Asi tři týdny po vylíhnutí se jim začaly zvětšovat prsní ploutve a také spodní čelist, začali se pohybovat aktivněji i mimo lov kořisti.

Růst byl nestejnoměrný, některá mláďata pravděpodobně nepřijímala potravu a postupně uhynula. Jakmile to bylo možné, začali jsme motýlkovců m nabízet i jinou potravu moinu a především potěr jiných ryb (dánií a duhovek). Potěr se jako potrava osvědčil, motýlkovci zrychlili růst, ale poměrně brzo přestali potěr lovit. Konečně ale vyrostli natolik,
aby začali přijímat octomilky a nejmenší cvrč ky. Postupně jsme je přemísťovali do větších misek a stále zachovávali každodenní výměnu vody s udržováním nízké hladiny. Až ve věku pěti měsíců a velikosti 3 cm jsme je umístili do akvária s běžným režimem a n adále je krmíme menšími cvrčky a různými druhy larev pakomárů mraženou koretrou a lyofilizovanými
patentkami. Celkově se nám po třech výtěrech 6., 9. a 11. 1. 2019 ) vylíhlo 89 mláďat, z nichž jsme 57 úspěšně odchovali.