lemur mongoz (Eulemur mongoz)
amazoňan vínorudý (Amazona vinacea)
sup kapucín (Necrosyrtes monachus)
sup mrchožravý (Neophron percnopterus percnopterus)
cichlida Loiselleho (Ptychochromis loisellei)
mahsír obří (Tor putitora)
rájovčík Linkeho (Parosphromenus linkei)
želva chrámová (Heosemys annandalii)
Lemur mongoz (Eulemur mongoz)
Zpracovali: Jana Kanichová, Zuzana Gubová, Pavla Slavíčková, Jana Pluháčková (Zoo Ostrava)
Foto: Zuzana Gubová (Zoo Ostrava)
Stav na Madagaskaru a Komorských ostrovech:
Tento druh lemura obývá severozápadní Madagaskar a v minulosti byl vysazen na ostrovy Moheli, Anjouan a Grand Comoro. Populační trend u tohoto lemura je klesající, a ačkoli byl v relativně nedávné době ještě poměrně běžným druhem, ničení životního prostředí a lov dostal tohoto lemura dle IUCN Red List do kategorie kriticky ohrožený (Critically Endangered). Celkově je Madagaskar jednou z nejvíce zničených oblastí na světě a všem rostlinám i živočichům hrozí reálné vyhynutí.
Stav v lidské péči:
První lemur mongoz byl dovezen do Evropy v roce 1958, ale více jedinců tohoto druhu bylo dováženo až od roku 1963. Celkem bylo do konce roku 2015 historicky chováno 188 ks (107,77,4) ve 45 institucích.
Aktuálně (dle dostupných informací) bylo ke konci roku 2021 chováno v Evropě 37 ks (24, 13, 0) ve 13 institucích. Populace stárne, a většina jedinců po sobě nezanechává žádné potomky. V letech 2006 – 2010 se neodchovalo v Evropě žádné mládě, v letech 2011 – 2016 se narodila pouze 4 mláďata (3,1), z čehož dvě mláďata porodila „naše“ samice, která v té době pobývala v jiné zoo a v roce 2017 se poprvé narodilo mládě lemura mongoz i v ostravské zoo. Situace se opakovala i v letech 2018 a 2019, kdy samice porodila a bez problémů odchovala další dvě samičky. V roce 2020 sice samice opět porodila, starala se vzorně, ale třetí den už mládě leželo na zemi a samice na mládě (po naší manipulací s mládětem) zuřivě útočila, až mu rozkousla čumák. Mládě jsme utratili a při pitvě vyšlo najevo, že mládě nepilo. V tomto roce se v Zoo Ostrava narodili dokonce 2 samci – dvojčata. Jedná se o jediná mláďata, která se v Evropě letos narodila. V Severní Americe je situace obdobná, ale přece jen mají větší počty zvířat (60 jedinců – 35, 25, 0 v 18 institucích) a letos se zde narodilo 5 jedinců. Přesto je situace u lemurů mongoz stále stejně dramatická a pesimistická jako například u lemura Sclaterova.
Lemuři mongoz v Zoo Ostrava:
V současnosti je v Zoo Ostrava chováno 6 ks – chovný pár s letošními dvojčaty a nově sestavený pár složený ze samce ze Zoo Linton, Velká Británie a naší prvorozené samice. I když je tento druh lemura pro návštěvníky mnohem méně atraktivní, než např. lemur kata (jak pro svou aktivitu především ráno a večer, ale také tím, že lemur mongoz je jedním z mála
druhů primátů, kteří jsou monogamní a tudíž je chován v páru, na rozdíl od kat, které tvoří větší skupiny), rozhodli jsme se, že se pokusíme tento druh chovat. Věřili jsme, že se nám jej i povede rozmnožit. V roce 2011 jsme dovezli do Ostravy dva bratry (oba čtyřleté) ze Zoo Salzburg. Dále nám v roce 2014 koordinátorka evropského chovu (EEP) lemurů mongoz nabídla starší neperspektivní pár se zdravotními problémy.
Po dlouhém vyjednávání s koordinátorkou a vedoucím Poradní skupiny pro poloopice (Prosimian TAG) byla do Ostravy doporučena velmi nadějná dvanáctiletá samice z francouzské Zoo Le Pal. Je to jedna ze tří rodících samic v celém evropském chovu a v letech 2011 a 2012 porodila a odchovala dva samce. Do Ostravy byla samice dovezena v říjnu 2016 a po několika dnech byla spojena s devítiletým samcem (jeden ze dvou bratrů, se kterými jsme ostravský chov lemurů mongoz začínali v roce 2004).
Chovný pár lemurů mongoz s mláďaty celoročně obývá ostrovní expozici, kde mají k dispozici množství vzrostlých stromů, bylinné i keřové patro, slunná i stinná místa. Na ostrově je vyhřívaná bouda, která je rozdělitelná na čtyři prostory, pokud by bylo třeba některého jedince oddělit bez ztráty kontaktu se skupinou. Součástí boudy je i menší klecový výběh, kde mohou trávit lemuři zimní a jarní slunečné dny, kdy nemohou mít přístup na celý ostrov z důvodu zamrzlého rybníku. Taktéž pro navykání mláďat na venkovní prostor je tento klecový prostor nutný, aby nezačala panikařit, kdyby jim rodiče odběhli z dohledu.
Stejně jako v předchozích letech jsme s blížící se říjí začali přidávat do krmné dávky B Compositum – komplex vitamínů skupiny B, který podáváme v období říjen až květen. U tohoto chovného páru byla ještě přítomna mladá samice z roku 2019, aby se stala svědkem úspěšného odchovu. Páření napřímo jsme nezaznamenali, ale v období od konce listopadu až po začátek ledna si samec samici značkoval a jevil o ní značný zájem. Páření bylo úspěšné a na konci února už jsme si všimli u samice většího břicha. První odhad na termín předpokládaného porodu jsme měli na 29.3., ale nakonec porodila dvě mláďata dne 10. 4. 2021. Samec byl opět ponechán se samicí, protože by ji jeho nepřítomnost vystresovala.
Péče o mláďata byla pečlivá a dcera, stejně jako v předchozích letech, měla možnost pozorovat celý odchov svých sourozenců, čímž má velkou šanci v budoucnu sama mláďata bez problémů odchovávat. Byla to první odrozená dvojčata v naší zoo u tohoto druhu lemura a tak jsme byli i zvědaví, jak se s tím samice popere po loňském neúspěšném odchovu. Dokud byla mláďata ještě drobná, bylo to pro samici poměrně snadné. Mláďata se při pití střídala a samice byla i v naší přítomnosti v klidu. Postupně, jak dvojčata rostla to začínalo být pro matku náročnější, jelikož se drželi na jednom boku a při jejím pohybu šlo vidět, že ji stahují na stranu a musela se tak přesouvat opatrněji. Na začátku července si již strany vystřídali a každý se tak držel na jiné straně boku, což samici částečně ulevilo a zároveň se při jídle už zkoušeli motat kolem matky sami. V srpnu již byli pohybově samostatní a postupně se oběma mláďatům začaly vybarvovat líce do zrzava a bylo jasné, že se jedná o dva samce.
V polovině října odcestovala mladá samice (ročník 2019) do Tierparku Berlín, kde vytvořila nový chovný pár s mladým samcem a kde bude moci zúročit zkušeností vypozorované při letošním odchovu.
U obou našich stávajících chovných párů již probíhá říje a páření, a proto se snad i v příštím roce můžeme těšit na úspěšné odchovy a nová mláďata.
amazoňan vínorudý (Amazona vinacea)
Zpracovala: Yveta Svobodová (Zoo Ostrava)
Fotografie: Yveta Svobodová (Zoo Ostrava)
Amazoňan vínorudý je ohrožený druh papouška, který se vyskytuje ostrůvkovitě pouze na několika místech Jižní Ameriky. Nejvýznamnější oblastí výskytu je jihovýchodní Brazílie, vzácně se vyskytuje v Paraguayi a na několika lokalitách v severovýchodní Argentině. Početnost přirozené populace je odhadována na 1000–2499 dospělých jedinců. Populace amazoňana vínorudého v přírodě klesá. Jeho ohrožení je způsobeno především lidskou činností jako je ničení a fragmentace přirozených stanovišť, kácení a těžba dřevin a pytláctví, respektive odchyt a nezákonný obchod s volně žijícími jedinci tohoto druhu na lokální i mezinárodní úrovni. Od roku 2009 je druh veden na „Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN“ v kategorii ohrožený (EN).
Amazoňan vínorudý v Zoo Ostrava:
V ostravské zoologické zahradě probíhá chov amazoňana vínorudého od roku 2003. Do konce roku 2021 bylo odchováno celkem 30 mláďat. První dvě mláďata se vylíhla v roce 2008, poslední mláďata v roce 2021, kdy pár tvořený samcem (vylíhlým 23. 5. 2015 v Zoo Ostrava) a samicí (vylíhlé 25. 5. 2003 a dovezené ze Zoo Stuttgart 2. 9. 2006) přirozeně odchoval tři mláďata. Páru jsou vytvořeny vyhovující chovné podmínky. Je umístěn ve vnitřní ubikaci o rozměrech 170 x 240 x 220 cm (š x d x v) s výletem do venkovní voliéry o rozměrech 340 x 340 x 300 cm (š x d x v). Vnitřní i venkovní ubikace jsou opatřeny bidly a větvemi k okusování. Ve vnitřní ubikaci je umístěna bouda 1,80 m nad zemí o rozměrech 40 x 80 x 35 cm (š x v x h) s podkladem dřevěných hoblin smíchaných s kokosovým vláknem a většími špalíky měkkého dřeva k rozštípání.
Začátkem března si jedinci začali projevovat náklonnost, vzájemně si probírali peří, krmili se. Samec se začal samici dvořit, naparovat se, sklánět křídla, rozevírat ocas. Chovný pár byl mnohem hlučnější než v jiném období, objevovala se agresivita vůči chovatelům. Samec začal navštěvovat boudu a upravovat její vnitřní prostor. Páru byla v tomto období podávána pestrá strava ve formě ovoce, zeleniny, ořechů, máčených luštěnin, klíčeného zrní a zvýšené dávky vitamínu E, promotoru a vápníku. Koncem března bylo v boudě objeveno 1. vejce, dále již snůška nebyla kontrolována. Inkubace probíhala v klidovém režimu. Po 28 dnech inkubace se postupně v rozmezí 25. 4. – 28. 4. vylíhla tři mláďata. Po čtyřech až pěti týdnech stáří mláďat, kdy samec se samicí začal boudu i ubikaci na chvíli opouštět, proběhla kontrola zdravotního stavu mláďat. Ta vážila 313, 324 a 364 gramů, vývojově byla v pořádku. Koncem června všechna tři mláďata opustila boudu. Chovným párem byla však krmena až do října 2021, v listopadu již samostatně přijímala potravu a byla oddělena od chovného páru. Analýza DNA potvrdila jednoho samce a dvě samice.
Sup kapucín (Necrosyrtes monachus)
Zpracovala: Kateřina Nováčková (Zoo Ostrava)
Fotografie: K. Nováčková, M. Vlčková (Zoo Ostrava)
Zoo Ostrava chová supy kapucíny od roku 1997. V současnosti máme dva páry, ale jen jeden úspěšně rozmnožujeme. Chovný pár tvořený samcem ze Zoo Plzeň a samicí ze Zoo Olomouc (oba původem z odchytu) byl schopen od roku 2006 odchovat deset mláďat. V posledních dvou letech byl ale neúspěšný. V roce 2019 došlo k rozbití vejce, před koncem inkubační doby a v roce 2020 pár v důsledku přemístění ani nezahnízdil.
Začátkem loňského listopadu byl pár, který tráví letní období v expoziční voliéře, před zimou přemístěn na původní zimoviště v zázemí, kde dříve úspěšně odchovával mláďata. Od druhé poloviny loňského listopadu byl nabízen hnízdní materiál (tenké březové větvičky), ze kterého si pár stavěl hnízdo na palandě. V průběhu ledna bylo pozorováno páření a 23. ledna 2021 samice snesla vejce. To bylo okamžitě vyměněno za podkladek a umístěno do líhně, kde bylo inkubováno při teplotě 37,1 °C. Ze zkušeností z minulých let víme, že mezi samcem a samicí dochází k častým potyčkám na hnízdě a hrozí rozbití vejce. Pár podkladek akceptoval a po celou dobu inkubace se na hnízdě střídal.
Dne 13. března (50. den inkubace) se ve vejci inkubovaném v líhni objevila prasklina mimo vzduchovou bublinu. O den později mládě naprasklo skořápku na správném místě (ve vzduchové bublině), ale tím se postup zastavil a aktivita mláděte slábla. Proto jsme 15. března udělali ve skořápce otvor, kterým by mládě mohlo dýchat a 16. března (53. den inkubace) jsme vejce po obvodu odklubali a pomohli mláděti z vejce ven.
V následujících třech dnech bylo mládě čtyřikrát denně krmeno potkaním masem natráveným v roztoku Pancreolanu Forte a poté podloženo rodičům. V této fázi byl pár v minulých letech schopen pokračovat s odchovem víceméně samostatně, s minimálním přispěním ze strany ošetřovatelů. V letošním roce byla situace jiná.
Rodiče mládě okamžitě přijali, ale od počátku měli problémy se střídáním na hnízdě. Kdokoli zrovna mládě zahříval, odmítal hnízdo opustit a z toho důvodu rodiče mládě vůbec nekrmili. Abychom zajistili, že bude mládě odchováváno přirozeně, bylo proto nutné je nadále chodit krmit přímo na hnízdo. Kontroly s krmením a vážením mláděte probíhaly v průběhu kritických prvních tří týdnů dvakrát denně (do 20. dne života mláděte), poté jedenkrát denně (do 50. dne). Při krmení byl zároveň mláděti každý druhý den podáván vitamín D. Doba natrávení potravy se postupně snižovala a nakonec jsme přikrmovali už jen nenatrávenými myšími holaty. Rodiče byli při kontrolách klidní a někdy ani neopouštěli hnízdo. K prvnímu krmení ze strany rodičů došlo až devátý den po podložení, ale i pak ještě nějakou dobu trvalo, než bylo dostatečné. Poslední kontrola byla provedena v 81. dni života mláděte.
Z analýzy DNA bylo zjištěno, že ostravské jedenácté odchované mládě je samec. Dne 30. června byl pár i s mládětem přestěhován do letní expoziční voliéry. Dne 4.11.2021 pak byl mladý sup kapucín přesunut v rámci spolupráce na chovu tohoto druhu do Zoo Liberec ke dvěma dalším ostravským odchovaným mláďatům z let 2017 a 2018, kde společně dospívají a získávají tak přirozené sociální zkušenosti. Význam tohoto odchovu je zásadní nejen pro československé zoologické zahrady, ale i z celoevropského hlediska. Sup kapucín je dle IUCN veden jako druh kriticky ohrožený a ze 48 evropských zoologických zahrad, které
chovají celkem 150 jedinců, se v roce 2021 podařilo supy kapucíny rozmnožit pouze v 7 z nich (včetně Zoo Ostrava).
Sup mrchožravý (Neophron percnopterus percnopterus)
Zpracovala: Ivana Filipová (Zoo Ostrava)
Fotografie: Ivana Filipová (Zoo Ostrava)
Zoo Ostrava chová supy mrchožravé od roku 1972 a je zapojena do Evropského ex-situ programu (EEP) pro tento druh. V současné době máme dva páry a jeden z nich se v roce 2021 podařilo poprvé v historii našeho chovu rozmnožit. Tento chovný pár tvořený 15ti-letým samcem ze Zoo Praha a 14ti-letou samicí ze Zoo Vídeň je spolu již od začátku roku 2012. V roce 2014 jsme pak sestavili druhý, mladší pár. Oba páry trávily sezónu v expoziční voliéře, na zimu pak byly vždy v době silnějších mrazů přestěhovány do zázemí. Od března roku 2017 jsme však začali pozorovat páření a pokusy o hnízdní aktivitu u staršího páru, a proto jsme se rozhodli ponechat tento pár po celý rok v zázemí a do expozice na sezónu vždy umístit pouze mladší pár. Od roku 2019 jsme ale pozorovali páření a dokonce první neúspěšné pokusy o hnízdění také u mladšího páru, takže oba páry měly vyrovnané šance na úspěšný prvoodchov. Ten se nakonec v letošním roce podařil staršímu páru.
V polovině ledna 2021 musely být z důvodu mrazivého počasí oba naše páry sestěhovány společně do jedné voliéry v zázemí s vnitřní ubikací o rozměrech 4 x 6m, vytápěnou na cca 15°C s celoročním volným přístupem ven. Koncem ledna ale začaly útoky budoucího chovného samce na mladšího samce druhého páru, a proto byl dne 4. března druhý pár přemístěn do expoziční voliéry.
V polovině března jsme zpozorovali na jedné ze dvou vnitřních hnízdních plošin hnízdní materiál donesený z voliéry. Hnízdní plošina má rozměr 1 x 1,2m a je umístěna zčásti na parapetu v rohu místnosti u oken. Ze strany přístupu ošetřovatele je ještě opticky zastíněna malou zábranou. Hnízdo je ve výši cca 1,2m. Z hnízda je přes parapet pohodlný a rychlý výlet do venkovní voliéry. Na plošinu jsme dali jako základ dřevěnou štěpku a do ubikace nabídli krátce nastříhanou (či natrhanou) ovčí vlnu a větvičky. Začali jsme podávat Promotor na podporu hnízdění. Nabízený materiál většinou mizel do druhého dne.
Během března si takto starší pár sám postavil hnízdo, jehož převážnou část tvořila ovčí a lamí vlna, ale také mech, kůra, březové větvičky a výjimečně také větvičky jehličnanů. Po celou dobu jsme nezaznamenali páření, nepozorovali kooperaci a na hnízdě byl viděn převážně samec. Dne 6. dubna byl pozorován stále jeden z ptáků na hnízdě nebo v jeho blízkosti a následující den celý den jeden z nich seděl, případně při rychlém úklidu jen z hnízda popošel. Dne 10. dubna proběhla nenásilná kontrola hnízda, ve kterém bylo jedno vejce (snesené pravděpodobně 7. dubna). Samec se hned po kontrole vrátil na hnízdo. Dne 12. dubna jsme opět využili příhodné situace ke kontrole hnízda, ve kterém byla potvrzena dvě vejce. Samec se po kontrole na hnízdo vrátil do 15 minut.
Do prvního hnízdění staršího páru jsme dle naší tradiční strategie nezasahovali, celý průběh hnízdění jsme pozorovali kontrolním průhledem ve dveřích do vnitřní ubikace. Inkubace snůšky tak probíhala po celou dobu přirozeně na hnízdě. Oba partneři se střídali, samice zasedala spíše po poledni. Přestože jsme neměli informaci o oplozenosti snůšky, očekávali jsme dne 21. května možné líhnutí mláděte. Druhý den ráno byli samec i samice oba na hnízdě. Páru bylo nabídnuto krmení, samec jen poodešel z hnízda a hned se zase vrátil. Slyšeli jsme štěbetání mláděte. Na hnízdě stále seděl samec, střídání proběhlo odpoledne až kolem 15.00.
Pokud se podařilo identifikovat jedince na hnízdě během následujícího dne, byla to vždy samice. Samec na hnízdo donesl potkany. Králičí stehno nechal na vzdálenějším špalku, do druhého dne však bylo zčásti také sežráno. Pozorovali jsme, že oba rodiče z potravy
uždibují maličké kousky, krmení mláděte jsme však mohli kvůli optické zástěně na hnízdě potvrdit pouze u samice. Z nabízené potravy jsme vytahovali střeva, abychom se pokusili zachovat alespoň základní hygienu hnízda. Krmení jsme nabízeli 2x denně, zrušili jsme půst a začali podávat podle momentálních preferencí páru především potkany, morčata, králíka s vnitřnostmi (beze střev), myši, jednodenní kuřátka a slepice. Jinak častěji podávané maso jsme nabízeli jen zřídka a spíše v pozdějším průběhu odchovu. Většina potravy končila na hnízdě, což vedlo k poměrně značné koncentraci hmyzu (především much) v okolí hnízda. Při sezení na hnízdě se pár střídal, velmi často však byli přítomni oba dva.
Dne 26. května jsme při rychlé kontrole viděli jedno živé mládě a jedno vejce. Při pokusu o odebrání zbytků králíka z hnízda jindy plachá samice zaútočila. Mládě ale leželo v relativně nejčistší části hnízda. Dne 4. června sedící pták opustil hnízdo a vylétl ven, proto jsme provedli rychlou kontrolu hnízda. Na hnízdě bylo pouze mládě, druhé vejce nebylo nalezeno. Kolem mláděte byly zbytky zahnívající potravy a muší kukly. Bylo ale téměř nemožné hnízdo nějak vyčistit bez toho, aniž bychom je zcela rozebrali. Proto jsme se rozhodli do hnízda nezasahovat a nabídnout opět po delší pauze vlnu, která byla druhý den rozprostřená kolem mláděte.
Od 17. dne života mláděte jsme potravu rodičům předkládali pouze 1x denně. Růst mláděte jsme stále pozorovali pouze vizuálně. Od 23. dne života mláděte se v jeho prachovém peří začaly objevovat černé tečky budoucích brků. Rodiče se stále na hnízdě střídali,
vzhledem k velikosti mláděte už ale spíše seděli vedle něj. Oba rodiče byli poprvé pozorováni mimo hnízdo ve 38. dni života mláděte. Dne 30. června (tedy 39. den) jsme provedli první veterinární kontrolu mláděte. To bylo zváženo (1544g), veterinář odebral vzorek krve na určení pohlaví, zkontroloval vývoj nohou, preventivně podal 1 kapku vitamínu D3 a mládě označil čipem.
Ve 41. dni života mládě začalo chodit po hnízdě a o tři dny později také v okolí hnízda, přičemž velmi často byl jeden z rodičů uvnitř s mládětem. První pokus mláděte o samostatný příjem potravy jsme pozorovali ve 47. dni jeho života. Dne 28. července jsme provedli další veterinární kontrolu. Mládě prospívalo velmi dobře a vážilo 1896g. Podle výsledku DNA rozboru bylo zjištěno, že historicky první mladý sup mrchožravý je samice. V 78. dni svého života vylétla do venkovní voliéry.
Význam tohoto odchovu je pro nás obrovský – starší pár po tolika letech poprvé zahnízdil a hned svou snahu korunoval úspěchem, odchov mláděte proběhl zcela přirozeně a rodičovský pár tak získal zásadní zkušenosti do budoucích let. Tento prvoodchov je významný také z pohledu ochrany tohoto ohroženého druhu, protože vybraní přirozeně odchovaní jedinci jsou na doporučení EEP koordinátora chovu poskytováni pro vypuštění do volné přírody, což by měl být i případ prvního odchovaného ostravského supa mrchožravého.
cichlida Loiselleho (Ptychochromis loisellei)
Zpracovala:
Markéta Rejlková (Zoo
Fotografie:
Markéta Rejlková (Zoo
Madagaskarské cichlidy jsou v zoologických zahradách chovány většinou ryze z důvodu
ochrany druhů, většina z nich čelí ve své domovině vyhubení. Jde o ryby vzhledově neaktraktivní,
vyžadující velkou nádrž proto je jejich chov a záchrana úkolem pro instituce, soukromí akvaristé
se jim až na výjimky n e věnují. Ohrožená cichlida Loiselleho je toho příkladem, tento druh je velm i
málo znám. Obývá povodí jediné řeky a dvě další jezera, jeho početnost klesá.
V roce 2020 jsme pořídili 3cm mláďata, která byla umístěna v zázemí. Zhruba o rok později,
v červnu 2021 měřily ryby a si 12 cm a začalo docházet k prvním výtěrům. Tyto cichlidy jsou velmi
starostlivými rodiči, takže navzdory vysoké hustotě obsádky akvária si dokáží snůšku ochránit a
dokonce i několik dní vodit rozplavaná mláďata. To je však ve stísněných podmínkách úkol nad
jejich síly, takže nakone c je potěr sežrán ostatními rybami.
Úplně první snůšky plesnivěly, a to jak v péči rodičů, tak ty, které jsme odebrali do
odchovné nádrže. Až čtvrtý pokus vyšel, jikry jsme odebrali a v odchovné nádrži s objemem
pouhých 12 litrů se vylíhlo a později i rozp lavalo asi 120 velmi drobných mláďat. Jejich růst byl
pozvolný a velmi nerovnoměrný, zaostávající jedinci byli likvidováni. Až po dvou měsících, kdy
byla všechna mláďata schopna přijímat nitěnky a patentky, se růst zlepšil. Při takovém množství
mláďat je n utné dbát na zvýšenou hygienu nádrže a včas rybky přelovovat do většího akvária po
pěti měsících už se stěhovaly třikrát, naposledy do nádrže s objemem 200 l. Veškerý chov i odchov
tohoto druhu probíhá v zázemí.
mahsír obří (Tor putitora)
Zpracovala: Markéta Rejlková
Fotografie: Markéta Rejlková
Mahsír obří se chová v akváriích jen velmi zřídka jde totiž o velkou rybu s raritními
úlovky dosahujícími délky přes dva metry. Obývá řeky v podhůří Himál aje , kde však v poslední
době došlo k dramatickému poklesu početnosti a především velikosti ryb. Mahsíři jsou oblíbené
konzumní ryby, jen málo se jich kvůli tomu dožívá reprodukčního věku . Proto je tento druh ve své
domovině chráněný a existují tam specializovaná zařízení, která provádějí umělý odchov a
vysazování do řek. V Červeném seznamu IUCN je klasifikován jako ohrožený.
Zoo Ostrava mahsíry chová od roku 2017, kdy jsme si pořídili hej no mláďat. Ta postupně rostla a od roku 2018 obývají expoziční nádrž s objemem 8 000 l v pavilonu Čitván, který představuje obyvatele stejnojmenného nepálského národního parku . Na podzim 2020 největší
samice mahsírů dosáhly délky asi 45 cm, což odpovídá po hlavní dospělosti, a začalo docházet k
bouřlivému tření do štěrku. Jikry byly vzápětí velmi náruživě požírány všemi rybami v akváriu.
Při jedné příležitosti, kdy se ryby třely blízko nasávání do filtrace, se nám podařilo několik jiker zachytit v předfiltru. To nám umožnilo sledovat vývoj plůdku, který se vykulí se zvláštním
dvoudílným žloutkovým váčkem. Po jeho vstřebání přijímá ihned nauplie žábronožky a rychle
roste , m ě síc sta ré rybky už mají tři centimetry , půlroční ryby měří dvanáct centimetrů . Jedinou
záludností odchovu je citlivost mahsírů na kvalitu vody, vyžadují nízké zatížení odpadními látkami
a dostatečné prokysličení.
Výtěry v expoziční nádrži se v zimním období pravidelně opakují, podpoří je navíc i větší delně opakují, podpoří je navíc i větší výměna vody. Při tak velkém množství jiker je pochopitelné, že některé uniknou pozornosti a výměna vody. Při tak velkém množství jiker je pochopitelné, že některé uniknou pozornosti a zůstanou ve štěrku. Příjemným překvapením tak jsou mláďata, která nalézáme ve filtraci a zůstanou ve štěrku. Příjemným překvapením tak jsou mláďata, která nalézáme ve filtraci a odlovujeme, nebo která dokonce i něodlovujeme, nebo která dokonce i několik měsíců žijí na skrytých místech expozičního akvária. kolik měsíců žijí na skrytých místech expozičního akvária. Přirozený odchov je takPřirozený odchov je tak korunovaný přítomností korunovaný přítomností maličkých rybek ve společnosti půlmetrových maličkých rybek ve společnosti půlmetrových velikánů.velikánů.
rájovčík Linkeho (Parosphromenus linkei)
Zpracovala: Markéta Rejlková
Fotografie: Markéta Rejlková
Rájovčíci rodu Parosphromenus patří jako obyvatelé drobných mokřadů jihovýchodní Asie
mezi nejohroženější skupiny sladkovodních ryb, proto se jim v posledních letech dostává pozornosti
u odborné veřejnosti. Postupně se o ně začínají zajímat i zoologické zahrady, i když jde o velmi
drobné, plaché rybky s malým expo z ičním potenciálem a naopak větší chovatelskou náročností. Na
jaře roku 2021 jsme si do akvaristického zázemí pořídili rájovčíka Linkeho, ohrožený druh, který by
měl být méně závislý na vytvoření prostředí s černou a velmi kyselou vodou.
Deset mladých rybek jsme umístili v menší nádrži s dostatkem úkrytů, které začali samečci
po dosažení pohlavní dospělosti již za několik týdnů obsazovat a lákat tam samičky. Samci
rájovčíků budují pěnové hnízdo v úkrytu, vyhledávají úzké jeskyňky, do oblouku ohnuté listy
ro s tlin apod. Vodu v nádrži jsme zabarvovali pomocí přírodních výluhů a udržovali ji měkkou, ale s
pH kolísajícím v rozmezí 6,5 7,5, tedy nikoliv extrémně nízko k hodnotám známým z přírody.
Zaznamenali jsme několik výtěrů, kdy jsme snůšku odebrali až těsně p ř ed očekávaným rozplaváním
mláďat (samec o ně zhruba týden pečuje). Mláďata zpočátku prosperovala, ale během několika dní
uhynula či zkrátka beze stopy zmizela. Tento nezdar se několikrát opakoval.
Úspěchu jsme se dočkali až poté, co jsme jeden vybraný pár přelovili do samostatné nádrže. oté, co jsme jeden vybraný pár přelovili do samostatné nádrže. Sameček okamžitě obsadil jeskyňku a za několik dní už strážil jikry. Opět jsme odebrali potěr před Sameček okamžitě obsadil jeskyňku a za několik dní už strážil jikry. Opět jsme odebrali potěr před rozplaváním, kdy již „bloudil“ po stěnách úkrytu a začínal ho opouštět. Tentokrát se nám podařrozplaváním, kdy již „bloudil“ po stěnách úkrytu a začínal ho opouštět. Tentokrát se nám podařilo ilo mláďata odchovat, byť jejich růst je zpočátku velmi pomalý, po vylíhnutí měří asi 3 mm a pohybují mláďata odchovat, byť jejich růst je zpočátku velmi pomalý, po vylíhnutí měří asi 3 mm a pohybují se jen velmi rozvážně. Čtyři měsíce staré rybky měří 2se jen velmi rozvážně. Čtyři měsíce staré rybky měří 2––2,5 cm a jsou již pěkně vybarvené, pohlaví 2,5 cm a jsou již pěkně vybarvené, pohlaví u nich ale zatím nelze rozeznat.u nich ale zatím nelze rozeznat.
Chovný pár se během týdne vytřel znovu, ve druhém případě jsme mláďata nechali vyrůstat ne vytřel znovu, ve druhém případě jsme mláďata nechali vyrůstat ve společnosti rodičů. To byla dobrá volba, protože ve větším a členitějším prostoru rychleji rostou. ve společnosti rodičů. To byla dobrá volba, protože ve větším a členitějším prostoru rychleji rostou. V akváriu s více než jedním párem dospělých rájovčíků jsme ale přeživší mláďata nikdy nenV akváriu s více než jedním párem dospělých rájovčíků jsme ale přeživší mláďata nikdy nenašli, ašli, byť se tam ryby také vytírají. Při dobrém krmení a dostupnosti úkrytů jsou výtěry časté, ale ryby byť se tam ryby také vytírají. Při dobrém krmení a dostupnosti úkrytů jsou výtěry časté, ale ryby jsou citlivé na vyrušování a samec často jikry nebo potěr sežere. Bez jeho péče, tedy s okamžitým jsou citlivé na vyrušování a samec často jikry nebo potěr sežere. Bez jeho péče, tedy s okamžitým odebráním jiker, je však odchov komplikovaný. Osvědčilodebráním jiker, je však odchov komplikovaný. Osvědčilo se nám proto poskytnout páru soukromí o se nám proto poskytnout páru soukromí a vsadit na přirozený odchov.a vsadit na přirozený odchov.
želva chrámová (Heosemys annandalii)
Zpracoval: Lucas Bono (Zoo
Fotografie: Lucas Bono, Michal Fuglevič (Zoo
Želvy chrámové chováme v Zoo Ostrava od roku 2010, kdy jsme získali jednoho samce a
dvě samice ze záchranné stanice v Hongkongu , kam se želvy dostaly jako konfiskáty. Dle
dohledatelných informací se tento kriticky ohrožený druh želvy podařilo dosud rozmnožit jen ve
dvou , maximálně třech zoo na celém světě.
V lednu 2021 jsme pozorovali pokusy o kladení vajec v expozici. Téměř denně
jsme nacházeli vyhraban é důlky v substrátu. Největší hloubka byla ovšem zhruba 10 cm, což pro
nakladení a následné zahrabání snůšky není dostačující. Umístili jsme tedy do expozice na míru
vyrobené kladiště s hloubkou 50 cm a dvěma přístupovými rampami po krytými pletivem . Kladiště
jsme vyplnili rašelinou, kterou jsme udržovali vlhkou. Po několika dnech jsme zde objevili 7 vajec.
Vejce vážila 37 gramů a na délku měřila 4,8 cm. Vejce jsme rozdělili na dvě části a umíst ili do líhní s teplotou 28,5 a 30 °C. První žilky, tedy známky toho, že vejce jsou oplozená, se po prosvícení tvrdých skořápek objevily až po dlouhých dvou měsících! To je poměrně dlouhá doba a někteří chovatelé už by si mohli mys let, že vejce jsou neoplozená a vy hodit je.
Délka inkubace těchto želv trvá 108 až 155 dnů. Z vajec, která byla umístěna v líhni s vyšší
teplotou, se nevyklubalo žádné mládě. Po uplynutí doby předpokládané inkubace jsme vejce
otevřeli a našli v nich již vyvinutá mláďata, avšak těsně před vylíhnutím uhynulá; dvěma zcela
chyběla spodní čelist. V chla dnější líhni se v rozmezí od 28. 4. do 18. 5. 2021 vyklubala celkem
čtyři mláďata samci, kteří vážili zhruba 20 gramů a měřili asi 50 x 30 mm.
Mláďata jsme umístili do menší nádrže s dostatečnou filtrací, která ovšem nesmí být příliš
silná, jelikož tyto želvy obývají stojaté vody. Do vody jsme přidávali výluh z listů mandlovníku
mořského či jeho sušené listy, které mají antimykotické, antibakteriální a protizánětlivé účinky.
Tímto jsme předcházeli případným plísním, na které jsou mláďata vodních želv ná c hylná. Také
jsme použili ozonizátor vody. Želvám jsme umožnili výstup na souš a vyhřívání pod UV lampou.
Po dvou měsících jsme je přesunuli do větší nádrže.
Malé želvičky jsme krmili výhradně zelenou stravou. Oproti jiným druhům vodních želv
nebyl pro ch r ámovky žádný problém se rozkrmit. Už po třech dnech začala mláďata oďobávat
listy, a jakmile jednou ochutnala, již nechtějí přestat. Byly opravdu neskuteč ně žravé. To nás
samozřejmě těšilo , ale mus eli jsme hlídat příjem stravy tak, aby želvičky nerostly p říliš rychle, což
je pro jejich správný vývoj důležité. Až zhruba od 4. měsíce začaly přijímat ovoce, ale to podáváme
maximálně jednou týdně, aby nedošlo k přehlcení organismu sacharidy.
