Buvolec běločelý (Damaliscus pygargus phillipsi)
Leguán mangrovový (Ctenosaura bakeri)
Luňák hnědý (Milvus migrans)
Tinama koroptví syn. chilská (Nothoprocta perdicaria)
Buvolec běločelý (Damaliscus pygargus phillipsi)
Odchov Buvolce běločelého v Zoo Brno
Buvolec běločelý je jedním z poddruhů buvolce pestrého, který obývá rozhlehlé travnaté savany s roztroušenými keři. Jejich potravu tvoří především trávy, jsou schopni spásat i ty velmi suché a těžce stravitelné. Samci i samice jsou stejného zbarvení, jejich červenohnědá srst nese výrazné bílé znaky na obličeji, končetinách, břiše či kolem ocasu. Oproti tomu mláďata mají světle béžovou barvu. Rohy mají obě pohlaví, ovšem samci delší a robustnější. Teritoriální samci žijí samotářsky, teritorium si značí rozhrabáváním trusu a výměšky předočních žláz. Samice s mláďaty a mladí samci tvoří menší skupiny, ale během sezony dešťů se spojují do větších stád. Původně byla tato středně velká antilopa ohrožena lovem a téměř vyhubena. Ochrana a chov v zajetí umožnily návrat těchto zvířat do původních míst výskytu. Dnes žijí v Namibii, Botswaně a Zimbabwe převážně v soukromých rezervacích.
Matkou našeho odchovu v roce 2024 je 9 letá samice Bety, která mládě přivedla na svět 30. června během nočních hodin. Ráno již očištěné mládě stálo na nohou a bylo pozorováno kojení, druhý den bylo zjištěno pohlaví a samička dostala jméno Dita. V naší zoo se sice jedná již o třetí odchov této antilopy, ale vzhledem ke komplikacím a po několika potratech u našich samic jsme se dočkali dalšího úspěšně odchovaného mláděte až nyní po 4 letech. Samice Bety potratila předchozí mládě v srpnu 2023 a během října a listopadu byla pozorována říje a pokusy samce Mela o páření. V půlce ledna 2024 chovatelé odhadovali, že bude Bety březí. Zpočátku byla celá skupina buvolců, zeber a žiraf ve velkém společném výběhu, ale docházelo ke konfliktům ze strany zeber a později na pedoku i ze strany druhé samice buvolce, a proto byla Bety až do porodu oddělena v zázemí, což jistě přispělo k menší míře stresu a úspěšnému porodu a odchovu mláděte. Mladé samičce Ditě je nyní téměř 6 měsíců a prozatím se s matkou zdržuje v zázemí zoologické zahrady.
Za organizaci přihlášku podává a uvedené Mgr. Tereza Karasová
Leguán mangrovový (Ctenosaura bakeri)
Zoo Brno jako první česká zahrada odchovala kriticky ohrožené leguány mangrovové.
Leguán mangrovový (Ctenosaura bakeri) je kriticky ohrožený druh a ve volné přírodě se vyskytuje pouze na jediném malém ostrůvku v Karibském moři severně od Hondurasu. Je jediným druhem leguána obývající brakické mangrovové bažiny, kam byl pravděpodobně vytlačen konkurenčně silnějším leguánem černým. Leguán mangrovový je v důsledku rozvoje infrastruktury a cestovního ruchu ohrožen úplnou ztrátou přirozeného prostředí. V přírodě se tento druh již téměř nevyskytuje a v zoologických zahradách se jeho populace pohybuje v řádu desítek jedinců.
Na konci minulého století začal aktivně fungovat záchranný program. Díky němu přežil druh rok 2000. Každý odchov v zoologických zahradách má pro jeho záchranu velký význam.
Aktuálně chováme v Zoo Brno jednoho samce a dvě samice. Na podzim roku 2022 se nám podařilo úspěšně odchovat první 4 mláďata, z nichž ani jedno od vylíhnutí neuhynulo. Jednalo se o první odchov druhu v rámci UCSZOO. Obdobný úspěch se podařil v roce 2023. Jen s tím rozdílem, že se jednalo již o 14 mláďat, z nichž opět žádné neuhynulo.
Za organizaci přihlášku podává a uvedené skutečnosti potvrzuje: Petr Šrámek
Luňák hnědý (Milvus migrans)
Odchov luňáka hnědého v Zoo Brno
Luňák hnědý je v přírodě veden jako méně dotčený a početní odhad divoké populace je 4.000.000 – 5.700.000 se stabilním trendem. Druh není globálně ohrožený.
Ve světových zahradách je drženo cca 740 jedinců. Přes 550 je v Evropě, ale z tohoto čísla přes 440 jedinců drží jen Francie a zbytek jsou mnohdy hendikepy z volné přírody. Reprodukce tohoto druhu je tedy stejně tak jako u příbuzného luňáka červeného velmi vzácná. Nepsaný monopol na reprodukci luňáka hnědého má tedy kromě soukromých chovatelů Francie.
Chovná skupina luňáků hnědých byla sestavovaná postupně. První jedinci přišli v roce 2021 ze Zoo Beauval a Zoo Amnéville z Francie. Další transfer se udál o rok později ve spolupráci se Zoo Almaty v Kazachstánu. Všichni ptáci byli umístěni do expozice Králova voliéra, která patří k největším expozicím pro ptáky v České republice. Spolu s nimi je ve voliéře chován pár čápů černých, pár jeřábů panenských a dvě samice kajky mořské. Jedná se o expozici, ve které byl původně chován orel bělohlavý. S týmem profesora MVDr. Ivana Literáka, Ph.D., z Veterinární a farmaceutické univerzity, a specialistou na volné noze na etologii luňáků Hynkem Matušíkem jsme předem konzultovali koloniální držení tohoto druhu ve společné expozici tak, abychom předešli případným roztržkám ve skupině. Ze znalosti divokých populací se ví, že druh je schopný hnízdit ve volných koloniích a ptáci se většinou vzájemně tolerují. U nás je pouze jedna samice lehce submisivní, avšak zatím nedošlo k žádné viditelné roztržce.
Luňáci si na expozici velmi rychle zvykli. Oválný tvar voliéry umožňuje ptákům dosáhnout celkově velmi dobré kondice díky častému tréninku létání.
Už v průběhu zimy probíhal velmi intenzivní tok, ptáci se hlasitě ozývali a zásnubní lety byly velmi rafinované.
Ptáci mají k dispozici dvoupatrovou plošinu o průměru cca 2 metry, ve které se střídali během celé sezóny společně s čápy černými. Hnízdění tak proběhlo trochu neplánovaně, o to větší jsme měli radost, když jsme v průběhu června zaznamenali na hnízdní plošině přítomnost téměř opeřených ptáčat, která posedávala už na okraji hnízda a nechala se krmit rodiči.
Dle našich dosavadních znalostí není znám odchov luňáka hnědého v České republice od roku cca 1984. Vzhledem k tomu, že odchovy před tímto rokem byly v mnoha zoo pouze náhodné, lze předpokládat, že se jedná o první odchov v České republice vůbec, čehož si velmi vážíme.
V uplynulých 12 měsících se v Evropě narodilo celkem 15 luňáků hnědých, z čehož 13 ve Francii a 2 v Zoo Brno.
Mláďata luňáků se těší dobrému zdraví a dobré kondici. V současné době probíhá odchyt, abychom je připravili na cestu do jejich nového domova.
Za organizaci přihlášku podává a uvedené ředitel zoo – Mgr. Radana Dungelová
Tinama koroptví syn. chilská (Nothoprocta perdicaria)
Odchov tinamy koroptví v Zoo Brno
Tinama koroptví syn. chilská je v přírodě vedena jako méně dotčená a početní odhad divoké populace je neznámý s klesajícím trendem. Ještě dnes se jedná o aktivně lovenou zvěř.
V světových zahradách se celkově jedná o raritní druh – toho času je drženo pouze 24 jedinců (z toho 16 v Evropě).
Skupina tinam koroptvích o počtu 4 jedinců přišla do Brna v roce 2022. Umístěna byla do společné expozice s chovným hejnem papoušků patagonských.
Vysílající zoologická zahrada tvrdila, že je téměř nemožné geneticky i morfologicky určit pohlaví. Už v následujícím roce se ale prokázalo, že mezi ptáky jsou minimálně dvě samice – do připravené dřevěné boudy nakladla skupina několik desítek hnědofialových vajíček s porcelánovým leskem. Všechna do jednoho byla ale neoplozená. Po delším hledání se podařilo najít jednu laboratoř, která byla schopna pohlaví určit. I přestože jsme se dozvěděli, že poslední pták ve skupině je samec, nejednalo se pravděpodobně o fertilního jedince.
Proto se nám po delší snaze přes zájmové skupiny podařilo nakonec sehnat ověřeného samce s certifikátem DNA u jednoho soukromého chovatele v Belgii, kterého jsme dovezli do Zoo Brno koncem roku 2023 a spojili se zbytkem skupiny.
Na jaře 2024 začaly tinamy opět klást. Všechna vejce jsme odebrali do inkubátoru a s nadšením jsme zjistili, že přivezení nového kohoutka se osvědčilo. Od dubna do července nakladla skupina celkem 76 vajec, z čehož 36 jsme jich umístili do líhně. 21. 04. jsme zaznamenali první oplozená vejce. Celkem se nám podařilo v inkubátoru vylíhnout 4 mláďata, z čehož tři jsme odchovali do vzletnosti.
Část vajec jsme nechali pod kohoutkem (u tinam stejně jako u ostatních běžců obstarává snůšku otec…), který poprvé zasedl na hnízdo 22. 05. Když začal sedět, bylo pod ním 11 vajíček. Obě slepičky ale postupně doklady další až do dvojnásobku počtu. Kohoutek pak pevně seděl až do 06. 06. Protože se ale jednalo o první snůšku v naší zoo, bohužel ji nedoseděl.
V inkubátoru značky Grumbach jsme líhli mláďata při teplotě 37,5 °C a vlhkost 45% přes 20 dní. Mladé tinamy jsou po vylíhnutí výlučně masožravé, ale první 3 dny je nutné je krmit rozředěným trusem jejich rodičů, aby získaly potřebnou mikroflóru. Ten se aplikuje na živý hmyz. Poté se teprve začínají postupně rozkrmovat i dalšími složkami.
Protože jsou tinamy koroptví extrémně náchylné na stres, většina vajec, které jsme vkládali do inkubátoru, byla v různé míře popraskaná. Je možné, že to je důvod, proč se mláďat nevylíhlo více.
První mládě se vylíhlo samo a bylo odchovávané v přítomnosti mláděte hedvábničky, další již byla odchovávaná ve skupině. Protože jsou tinamy koroptví přirozeně plaché, i jejich mláďata se člověka bála a manipulace s nimi musela probíhat opatrně. Když byla mláďata větší, umístili jsme je ke kuřatům bažantů mikádo, se kterými jsme je odchovali až do vzletnosti.
Druh jsme v České republice odchovali jako druhá zoologická zahrada a poslední odchov (Zoo Praha) se zde odehrál před neuvěřitelnými 38 lety.
V průběhu horkých letních měsíců nám ale chov velmi nemile ovlivnila epidemie viru usutu, která se díky expanzi krevsajícího hmyzu ze severní Afriky prohnala celou střední Evropou. Výsledek našeho snažení byl až žalostný – všichni jedinci získaní ze Zoo Stuttgart uhynuli během dvou týdnů a pak začala hynout odchovaná mláďata. Na konci srpna nám zůstal pouze chovný samec z Belgie a jedno z mláďat. Zajímavé ovšem je, že papoušci patagonští, kteří s nimi v té době sdíleli expozici, zůstali klinicky v pořádku, a to včetně nevzletného mláděte, které v té době odchovávali.
Na základě tohoto odstrašujícího příkladu jsme se spojili s Akademií věd v Českých Budějovicích a začali spolupracovat s týmem parazitologů na evidenci tohoto virového onemocnění v chovech. V současné době probíhá výzkum, na které se Zoo Brno bude do budoucna podílet, s cílem nalézt efektivní vakcinaci. Zároveň bychom v roce 2025 chov chtěli obnovit a sehnat další jedince.
Od jednoho z nejúspěšnějších odchovů v historii Zoo Brno jsme se tedy přes smutnou událost dostali až k vědeckému výzkumu, což považujeme za velmi příznivý výsledek. Budoucím cílem Zoo Brno bude propojit odborné metodiky a vědecký výzkum s chovatelskými zkušenostmi.
Za organizaci přihlášku podává a uvedené ředitel zoo – Mgr. Radana Dungelová
