Areál výskytu ibisů skalních původně zasahoval i do střední a jižní Evropy. Už v první polovině 17. století byl ale v evropské přírodě tento ptačí druh vyhuben. Díky vypouštění ptáků odchovaných v zoologických zahradách a záchranných stanicích se podařilo evropskou populaci ibisů obnovit. Do jednoho mezinárodního záchranného projektu je zapojena i ostravská zoo. Pro vypuštění do přírody poskytla již 14 mladých ibisů. Poslední tři byli vypuštěni v polovině letošního února.
Ibisi skalní vymizeli z evropské přírody už okolo roku 1630. Také na dalších místech (v severní Africe a na Středním východě) byl zcela vyhuben. V důsledku změn ve využívání krajiny, úbytku přirozeného prostředí a potravních zdrojů, ale také kvůli otravám pesticidy a insekticidy nebo intenzivnímu lovu a vybírání hnízd zůstalo v přírodě pouhých několik desítek párů. V Červeném seznamu (IUCN) byl až do roku 2017 veden v kategorii „Critically Endangered“ (kriticky ohrožený), což je poslední kategorie před kategorií „Extinct in the Wild“ (vyhubený v přírodě). Postupně se ale situace zlepšovala, a to díky ochranářským aktivitám a vypouštění ptáků přirozeně odchovaných v zoologických zahradách. V roce 2018 byl v Červeném seznamu přeřazen do kategorie „Endangered“ (ohrožený).
Jedním ze záchranných projektů je mezinárodní repatriační projekt Proyecto eremita, jehož cílem je obnova volně žijící populace ohrožených ibisů skalních v oblasti Andalusie vypouštěním mláďat odchovaných v zoologických zahradách. Projekt, který je zaštiťován ZooBotánico de Jerez v jižním Španělsku a odborem životního prostředí andaluské regionální vlády Junta de Andalucía, byl zahájen v roce 2004. Doposud bylo na jihu Španělska vypuštěno několik set mladých ibisů. Už v roce 2008 bylo v přírodě zaznamenáno první hnízdění a o tři roky později se v oblasti vytvořila malá nezávislá kolonie.
Do projektu je zapojeno více než 20 zoologických zahrad sdružených v Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA). V roce 2017 se k němu připojila i Zoo Ostrava. Od doby zapojení poskytla zoo v Ostravě pro posílení divoké populace těchto vzácných ptáků už 14 přirozeně odchovaných mláďat, přičemž 13 z nich bylo vypuštěno do volnosti, jeden zůstal v chovatelské základně projektu. Poslední tři mladí samci byli do Španělska převezeni loni na konci roku, několik týdnů pobývali společně s dalšími ibisy v adaptační voliéře na vypouštěcí lokalitě. Do přírody byli vypuštěni 14. února 2022.
Vypouštění ibisů zachycuje video španělských kolegů.
Tento úspěšný projekt naplňuje hlavní cíl moderních zoologických zahrad, tj. přispět k zachování biologické rozmanitosti, a zároveň představuje konkrétní nápravu škod způsobených přírodě lidskou činností. Stojí za ním mnohaleté úsilí a spolupráce zoologických zahrad s terénními pracovníky a regionálními autoritami.
Ostravská zoologická zahrada chová ibisy skalní od roku 2008 a od té doby je také zapojena do Evropského ex situ programu (EEP). Do konce loňského roku odchovaly hnízdní páry 37 mláďat, 19 z nich bylo přesunuto do jiných zoologických zahrad, od roku 2017 jsou všechna mláďata bezplatně poskytována pro repatriační projekt. Během teplé části roku pobývají ibisi ve voliéře společně se supy bělohlavými.
Ibis skalní (Geronticus eremita) patří ke společenským tvorům. V přírodě hnízdí v početných koloniích čítajících okolo 40 párů. V minulosti se vyskytoval v Evropě (Švýcarsko, Německo, Rakousko, Španělsko, Itálie), severní Africe a na Středním východě. V důsledku ztráty přirozeného prostředí, ilegálního lovu a kladením otrávených návnad došlo na mnoha místech k jeho vyhubení. Koncem 20. století se objevily další hrozby – používání insekticidů a elektrické vedení. Početnost populace ve volné přírodě je odhadována na pouhých 200–250 dospělých jedinců. 95 % světové populace dnes žije v Souss-Massa National Park and Tamri v Maroku, necelá stovka ptáků přežívá v polodivoké populaci v Turecku, zbytková populace (jen cca 5 ptáků) v Sýrii je pravděpodobně již vyhubená.