Vypouštění majestátních ORYXŮ JIHOAFRICKÝCH ze zimoviště je každoročně považováno za neoficiální zahájení naší hlavní turistické sezóny. Vzhledem k tomu, že jsou to teplomilné antilopy, tráví zimu ve stáji v individuálních boxech, kde po začátku roku proběhnou porody samic. Již odrostlá mláďata pak při vypouštění následují své matky a rychle si zvyknou na pro ně nový, volný prostor. Ve výběhu následně ještě nějakou dobu probíhají ritualizované souboje dospělých, které slouží k sestavení hierarchického žebříčku. Zároveň dochází k páření – chovný samec po zimním odloučení od samic plní velmi ochotně svou funkci. Potomci se našim oryxům díky tomu rodí synchronizovaně, v rozmezí maximálně dvou měsíců po Novém roce.

Nejen pasažéři safari vláčku, ale i pěší návštěvníci si opět mohou užívat pohled na tato nádherná zvířata se šesti letošními mláďaty. Je to fascinující podívaná!

CHOV V ZOO OLOMOUC

Oryxe jihoafrické chováme od roku 1974, kdy nám přivezli ze Zoo Děčín samce Huga a samici Idu. Po dvou letech k nim přibyla zvířata z odchytu v Namibii: Kašpar, Malá, Velká a Stará. O něco později ještě samice Neffy. Ida, Malá a Neffy se staly zakladatelkami chovu. Chovní samci se měnili pro zachování nepříbuzenského křížení a až do roku 2000 pocházeli přímo z odchytu v Africe. Olomoucká zoo patří k nejúspěšnějším chovatelům této antilopy v Evropě. Počet porodů přesáhl číslo 300.

OBECNÉ INFORMACE

Jedinečná černobílá obličejová kresba a dlouhé rovné rohy dělají z této africké pouštní antilopy vskutku majestátní zvíře. Šedé tělo s plavým nádechem zdobí úhoří pruh na zádech a vzhled doplňuje černobílé zbarvení břicha a nohou. Denně ujdou velké vzdálenosti za vodou a potravou. Pokud se přibližně 15 členné skupiny na cestách setkají, pokračují v počtu až 200 jedinců. Přísnou hierarchii skupiny udržují ritualizované souboje sloužící k zahnání soupeře. Výsostné postavení mají dominantní samec a dominantní samice. Vzájemný odstup, typický projev distančního chování, porušují pouze při souboji a páření, výjimkou je vztah mezi matkou a mládětem.

ZAJÍMAVOSTI

Přežití v tvrdých podmínkách jejich přirozeného výskytu jim umožnili speciální adaptace. Jednou z nich je péče o mláďata tak zvaného „odkládacího typu“. Zhruba první měsíc života tráví mládě skryté před predátory odděleně od zbytku skupiny i své matky. Přibližně třikrát denně ho matka zavolá, tele opouští svůj úkryt a přichází se nakojit, přičemž díky absenci pachových žláz na paznehtech nezanechává stopu. Ke skupině se připojuje až ve chvíli, kdy zesílí natolik, aby bylo schopné při útoku šelem utéct.