duhovka (Melanotaenia mairasi)
egernie Stokesova (Egernia stokesii)
hoko červený syn. proměnlivý (Crax rubra)
nestor kea (Nestor notabilis)
duhovka (Melanotaenia mairasi)
Hejno středně odrostlých duhovek (Melanotaenia mairasi) jsme získali v roce 2020. Po dosažení pohlavní dospělosti a pozorování projevů sexuální aktivity ze strany samců jsme rybám nabídli vytírací médium – mop. Ten u duhovek necháváme zhruba týden, pak ho přemísťujeme do odchovny – menšího akvária bez dekorací, ve kterém vzduchujeme. K vykulení docházelo postupně a larev bylo celkem cca 50. Pomalý růst a často vyšší úmrtnost jsou u duhovek časté, ale i tak se nám podařilo odchovat do velikosti cca 1,5 cm 36 mláďat. Jedná se o prvoodchov duhovky (Melanotaenia mairasi) v Zoo Brno.
egernie Stokesova (Egernia stokesii)
Egernie stokesovy chováme v Zoo Brno od roku 2018. Všechny (již odrostlejší) jedince jsme získali od kolegů z několika Evropských zoo. První dva roky chovu jsme se žádného odchovu nedočkali.
Zásadním problémem, který ztěžuje odchov u této skupiny je velmi obtížné určení pohlaví. Jedná se totiž o druhy s naprosto minimálním sexuálním dimorfismem, který neumožňuje spolehlivě určit pohlaví neinvazivní cestou. Ve spolupráci s veterinární fakultou jsme zkoušeli i další způsoby určení pohlaví jakými byly kloakoskopie a ultrasonografie. Výsledky jsme poté kombinovali s doporučeními založenými na minimálních morfologických rozdílech. Na základě těchto zjištění jsme se rozhodli změnit složení obou, v tu dobu v zoo chovaných, párů.
To se ukázalo jako správný krok a v roce 2021 jsme se u páru, který obývá expozici pro návštěvníky, dočkali prvooodchovu pro Zoo Brno ve formě dvojčat.
Obě mláďata jsou od samého počátku velmi vitální a plynule rostoucí. Soužití s rodičovským párem je bezproblémové, jak lze ostatně u této skupiny ještěrů s výjimečnou sociální strukturou očekávat. Jejich oddělení proto neplánujeme.
hoko červený syn. proměnlivý (Crax rubra)
Prvoodchov hoka červeného v Zoo Brno
Hoko červený je v přírodě veden jako zranitelný a početní odhad divoké populace je cca 40 – 50.000 ex. Hlavními příčinami ohrožení jsou ztráta vhodných biotopů a nadměrný přímý lov.
V světových zahradách je toho času drženo téměř 140 jedinců (cca 80 jedinců v Evropě).
Historie chovu hoků červených sahá až do začátku druhého milénia, kdy byli dovezeni první jedinci. Nynější pár byl sestaven v roce 2017, kdy Zoo Brno dovezla ze Zoo Lagos dvě dvouleté samice. Jedna byla poslána k dopárování našeho bývalého samce do Zoo Děčín, druhá byla spojena se samcem v naší zoo. Spojování probíhalo velmi opatrně a s pohledem přes přepážku, neboť samička nebyla ještě plně dospělá a u hoků se ví, že díky vnitrodruhové agresivitě může kohout slepici při nesprávném spojení i zabít. Přesto se nám podařilo dát oba ptáky dohromady bez větších problémů. Několik týdnů jsme je ještě hlídali, ale k viditelným konfliktům nedocházelo. Přestože jako tropický druh mohou hoka hnízdit teoreticky celoročně, zvolili jsme variantu temperátní sezonality – v zimním období ptáci nemohou zůstat venku přes noc díky nízkým teplotám a pobyt ve vnitřní expozici by pro samici se samcem v toku mohl být mortální. Tomu je nutné přizpůsobit i krmnou dávku a samce mimo sezónu saturovat živočišnými bílkovinami co nejméně.
Synchronizace páru probíhala téměř dva roky, ale už loni jsme ptáky opakovaně pozorovali, jak sedí ve velmi těsném kontaktu vedle sebe a věnují se vzájemné péči. V době toku sice samec samici proháněl, ale zatím nebyl pozorován vyslovený konflikt s potřebou od sebe ptáky oddělit.
Dlouhodobým problémem naší samice je, že svá vejce nesnáší do připraveného hnízdního koše. Většina vajec tak vzniká jako „sekundární produkt“ kvalitní krmné dávky a samice je obvykle snese, když zrovna sedí na větvi. Chytání padajících vajec je mnohdy zhola nemožné. Letos se ale jedno z nich podařilo odchytit nerozbité. Neočekávali jsme s ohledem na samcův věk, že by jeho fertilita byla příliš výrazná, přesto jsme vejce umístili do inkubátoru. Vajíčko se nevyvíjelo příliš standardně – zpočátku mělo příliš vysoký úbytek vlhkosti. Neustálou úpravou parametrů se podařilo nadměrné úbytky vlhkosti zpomalit, ale i tak byl úbytek v průběhu inkubace vysoko nad běžně uváděným limitem. Že je vejce oplozeno jsme pozorovali krátce po započetí inkubace. Ke konci inkubační doby jsme ve vejci pozorovali srdeční tep pomocí přístroje Buddyho. Velká byla naše radost, když mládě jeden den bez problémů prorazilo skořápku a vylíhlo se samo, zdravé a životaschopné.
Porodní hmotnost činila 130g. Mládě jsme museli od počátku rozkrmovat, zprvu pinzetou, posléze jsme potravu předhazovali a poťukáváním stimulovali sezobnutí. Mládě zpočátku dobře prospívalo v malém dobře temperovaném prostoru. Po přesunutí do většího prostoru nevyhledávalo tepelně komfortní zónu a bylo apatické. Proto jsme jej dočasně přesunuli zpět do malého prostoru. Rozkrmovali jsme vaječnou míchanicí, hmyzem a zeleným krmením. Základem krmné dávky se posléze stala krmná směs pro bažanty – odchov, kterou jsme vylepšovali doplňky zaměřenými na větší chuťovou atraktivitu, při zachování rozumné výše zastoupení živočišných bílkovin. Mládě totiž nebylo příliš žravé. Po určité době začalo mládě trpět klasickým problémem hrabavých křivením prstů. Do odchovničky jsme umístili na zem větší kousky kůry tak, aby mládě běhalo stále po nerovném povrchu. Pomohly také větve o různém průměru, které však bylo možné instalovat až do klícky, do které se pták v průběhu adaptace na vnější prostředí přesunul. Tímto zásahem se nám podařilo problém odstranit. Neosvědčilo se nám přidat k mláděti na rozkrmení jako společníky kuřata hedvábniček. V průběhu odchovu rovněž nedošlo k nežádoucímu imprintingu a chování odrostlého mláděte vykazovalo vyvážený mix klidu a odstupu od člověka.
V přírodě věnují samice hoků mláďatům větší péči, než bývá běžné u hrabavých a rovněž odchov mláděte byl poměrně intenzivní a vyžadoval časté pozorování, vyhodnocování a úpravu různých parametrů. Proto jsme rádi, že se nám i přes počáteční skepsi okolí podařil. Analýza DNA prokázala, že jde o samce. V polovině listopadu letošního roku byl pták odeslán do Zoo Aalborg v Dánsku, kde na něj čeká tříletá samička. Vzhledem k tomu, že z hlediska ochrany přírody se jedná o smysluplný druh, jsme velice rádi, že se nám jej podařilo odchovat, a doufáme, že v nadcházející sezóně se dočkáme dalších potomků.
nestor kea (Nestor notabilis)
Prvoodchov nestora kea v Zoo Brno
Nestor kea je v přírodě veden jako ohrožený a početní odhad divoké populace je cca 4000 ex. V světových zahradách je toho času drženo téměř 250 jedinců s převahou v EAZA (187 ex). Na druh je vedena plemenná kniha (ESB).
Historie chovu nestorů kea sahá až do začátku druhého milénia, kdy byl jako první přivezen samec Hugo ze Stuttgartu. Nynější pár nestorů byl sestaven ale až v lednu 2018 – staršímu samci Robinovi jsme přivezli mladou samičku Ulfine z Tierparku Bochum. V té době obýval Robin expozici ještě s dalším samcem Jakubem, který byl ale záhy odvezen do Velké Británie. Již po 2 měsících společného soužití jsme pozorovali první pokusy o páření. Instalovali jsme jim tedy zemní hnízdní budku. Samec projevoval o hnízdění zájem, ale samice byla ještě příliš mladá a v budce si spíš hrála. Nicméně pokusy o páření probíhaly opakovaně. Teprve v březnu 2020 jsme ale zaznamenali první snůšku tří vajec, která byla samici ponechána jako zkušební. Samice se snažila o inkubaci, ale nebyla příliš trpělivá a vejce nejspíše zachladila.
Po hnízdní sezóně byla budka odebrána a zpětně vrácena až v prosinci společně s hnízdním materiálem. Ptáci na ni reagovali se zájmem, pravidelně se v ní střídali a často bylo pozorované páření. Po půlce února začala samice v hnízdní budce trávit více času a občas prohánět samce. 20. 02. 2021 uslyšela chovatelka poprvé tenké pípání, které signalizovalo narození mláděte. Ve stejné době bylo krmení podáváno 2 denně. Krmná dávka byla sestavena co nejpestřejší KD (vařené vejce, nektar, granule, různé druhy ovoce a zeleniny, 2 druhy směsi zrnin, občas hmyz). Do hnízdění jsme se snažili nezasahovat. Až 25. 02. proběhla kontrola hnízdní budky. Mláďata se vyklubala na svět dvě a obě dvě vypadala v dobré kondici. Dále probíhala kontrola hnízdní budky jednou týdně společně s přidáváním dodatečného hnízdního materiálu.
Samec chodil k budce pečlivě samici krmit. Mláďata rostla bez problémů a 24. 04. jsme je poprvé při dopeřování pozorovali chvíli venku mimo budku. Plně opeřená byla 03. 06. odchycena za účelem kroužkování a odběru krve k určení pohlaví. V té době už byla z budky venku a vracela se do ní pouze na spaní. Z analýzy DNA vyplynulo, že máme 1.1. Samec v září téhož roku odjel do Zoo Liberec a samice o pár týdnů později do Vogelparku Olching. Vzhledem k tomu, že z hlediska ochrany přírody se jedná o smysluplný druh, jsme velice rádi, že se nám jej podařilo odchovat, a doufáme, že v nadcházející sezóně se dočkáme dalších potomků.
