Tak jsme se konečně dočkali! Po dlouhých 13,5 letech chovu. Mluvíme zde o prvním úspěšném porodu samice hroznýše psohlavého, který nás středečního rána 9.11.2011 tak nečekaně, ale o to více příjemně překvapil. V našem chovu máme totiž již od roku 1998 hady, kteří k nám přišli z Iguana Reptile ZOO v Nizozemí, ale které se nám až dosud nepodařilo odchovat.

Sice jsme již v prosinci roku 2002 byli blízko odchovu, který se ovšem vinou nešťastné události nakonec neuskutečnil. Měli jsme v chovu totiž březí samici, která těsně před vlastním porodem uhynula a při pitvě jsme v jejím těle objevili pět mláďat. Tento druh madagaskarského hada totiž neklade vejce, ale rozmnožuje se tak, že samice „rodí“ živá a dobře vyvinutá mláďata. Přitom se ovšem ani nejedná o živorodého hada, ale o druh, který se množí pomocí tzv. vejcoživorodosti (neboli ovoviviparie). To znamená, že vejce po oplodnění samice zůstávají v jejím těle, kde se zárodky vyvíjejí uvnitř těchto vajíček bez přispění (tedy bez výživy) vlastní matky pomocí placenty a k „porodu“ dochází těsně po vlastním odlíhnutí mláděte z vejce. Celé to tedy vlastně vypadá jako klasický porod, ale hlavní rozdíl je právě v tom, že matka svá mláďata nevyživuje, pouze vejcím uvnitř svého těla poskytuje vhodné prostředí pro jejich vývoj.

Dost už ale odborného vysvětlování a držme se našich konkrétních jedinců. Posledních dvanáct let chováme společně skupiny dvou samců a jedné samice, kteří se společně dobře snášejí. Krmení hadů je sice dobré provádět tak, aby se skutečně nažrala všechna zvířata, to ale při troše chovatelské zručnosti a praxi nebyl zase takový problém. Nejčastěji těmto hadům překládáme odrostlá mláďata potkanů nebo velké jedince laboratorních myší, což je dostatečná potrava. Vlastní péče o hady obvykle zase takový problém není, to důležitější je zajišťovat zvířatům potřebný roční režim, teplotu, vlhkost apod. Sice jsme již v podstatě pravidelně v minulých letech pozorovali páření těchto hadů, ale nikdy k ničemu nedošlo, takže jsme se již před lety začali domnívat, že problém je v naší samici, která asi nemůže mít mláďata. Jsme rádi, že jsme se mýlili. Naše samice totiž „porodila“ v dopoledních hodinách tři mláďata, která jsme okamžitě odebrali z terária, aby nepřišla k úrazu. A jak se při tom ukázalo, dostáli své pověsti kousavých zvířat. Naštěstí se nejedná o jedovatého hada, ale o škrtiče, takže kousnutí těchto zvířat nemůže člověka otrávit. Je to pouze nepříjemné, ale to se týká především dospělých zvířat, protože malá tlamka čerstvě narozených zvířat chovatelovo zdraví rozhodně neohrozí. Bohužel jsme při tomto zákroku (tedy odebrání mláďat z expozičního terária) zjistili, že jedno z trojice háďat má vrozenou deformaci hlavy, a tedy pravděpodobně následující dny nepřežije. Zůstávají nám tak dvě mláďata, která jsou v současné době umístěna v zázemí zahrady. Nicméně rodiče můžete i v těchto dnech vidět v terarijních expozicích v suterénu Lešenského zámku. My, chovatelé, se už na ně budeme od tohoto dne dívat trochu „jinak“. Jsou to zkrátka reprodukce schopní jedinci, kteří nás svým odchovem tak nečekaně potěšili.

Text: Pavel Shromáždil

Foto: Václav Štraub