V ostravské zoologické zahradě přibyl nový ptačí druh – krkavec bělokrký. Dva mladí samci, kteří k nám přicestovali z plzeňské zoo, jsou nápadní nejen svým vzhledem, ale i hlasem…  

Krkavec bělokrký (Corvus albicollis) je africký příbuzný našeho krkavce velkého, největšího zástupce pěvců. Krkavac bělokrký je o něco menší, dorůstá délky asi 54 cm a jeho váha dosahuje 1 kg a rozpětí křídel je až 110 cm (krkavec velký váží až 1,5 kg a rozpětí křídel je až 130 cm). Poznáme jej podle charakteristického bílého pole na zadní části krku a podle silně vyklenutého zobáku s bílou špičkou. Obývá hornaté oblasti jižní a východní Afriky. Rozšíření kopíruje východoafrickou propadlinu a přilehlá pohoří na jihu kontinentu. Nejčastěji se vyskytuje ve výšce 1000-3000 m n. m., ve východní Africe žije až v 5 800 m n. m., takže je velmi otužilý a snáší dobře i naše zimy. Podobně jako krkavci velcí i bělokrcí hnízdí v párech. Hnízdo budují na skalních stěnách, příležitostně na stromech. Samička do něj snáší brzy zjara obvykle 3-6 vajec, které inkubuje cca 21 dnů. Mláďata zůstávají v hnízdě 40 dnů i déle. Společně s rodiči se pak drží po celé léto. Mladí ptáci jsou podobní rodičům, jen má jejich opeření hnědší nádech a bílá skvrna na krku je znatelně žíháná.

Krkavci patří mezi všežravce a nepohrdnou žádnou potravou, mršinami počínaje, přes různé rostlinné a živočišné složky až lidskými odpadky na skládkách konče. Je možné je zastihnout ve společnosti jiných druhů krkavcovitých ptáků a supů u jedné mršiny. Loví také drobné ptáky a savce. Využívá však i nabídky hmyzu, například sarančat, útočí na ještěrky a jiné plazy, vyhledává různá semena či měkké plody. Většinu potravy sbírá na zemi, méně často pak na stromech. Byl také pozorován při házení želv z velké výšky na zem, nejčastěji na skály, podobně jako to dělají orlosupi.

V Zoo Ostrava jsou tito kontrastně zbarvení ptáci k vidění ve voliérách na cestě k expozicím malých šelem. Pozornost kolemjdoucích bezesporu upoutá i jejich výrazný hlasový projev.