„29. 6. a 2. 7. se v našem stádě narodila mláďata zubrů. Oběma se daří dobře a návštěvníci je mohou
i s rodiči vidět ve výběhu během projížďky safarivláčkem,“ uvádí zooložka Ing. Jitka Vokurková.
Zubří obora ve slovenských Topoľčiankách se v r. 1959 stala hned po Polsku druhým největším
chovatelem zubrů na světě. Právě z této obory v r. 1973 získala olomoucká zoo své první zubry.
V r. 1986 jejich chov v olomoucké zahradě ustal. Jeho znovuvzkříšení se pojí až s r. 2013, od té doby
se narodilo 15 zubrů.

NA PRAHU VYHUBENÍ
Domovinou zubra evropského byla Evropa a část Asie. Obýval lesní a lesostepní biotopy. Lov
a devastace přirozeného prostředí ho však přivedly na hranici vymření. Ze tří geografických
poddruhů (evropský, kavkazský a karpatský) se před vyhubením podařilo zachránit pouze poddruh
evropský. Zubr evropský má dvě genetické linie. Bez příměsi kavkazské krve, tzv. nížinná (Bělověžská)
linie, kterou zakládalo 7 čistokrevných zvířat (4,3). Kavkazská krev pak koluje u zubrů tzv. nížinně –
kavkazské linie. I zubr evropský byl však počátkem 20. stol. v přírodě vyhuben. V té době se naštěstí
nacházelo několik zvířat u soukromých chovatelů. V r. 1925, kdy započalo jednání o záchraně
zubrů, zůstávalo naživu cca 60 jedinců. Mezinárodní chov v oborách a zoologických zahradách
vyústil v letech 1952‒1966 k návratu zubrů v rámci repatriace do Bělověžského pralesa. V té době
už pro ně skýtal bezpečný domov, nikoliv hrozbu jako v dobách minulých, kdy byl vyhledávanou
lokalitou lovu místních panovníků. Postupně tak narůstal počet zvířat ve volné přírodě. V r. 2016
celkový počet zubrů dosahoval již 6573 jedinců, z toho 4472 žilo ve volné přírodě. Největší stáda
v současnosti žijí v Polsku v části Bělověžského pralesa. Zubr evropský je nejen přísně chráněným
zvířetem, ale zasloužil se i o vytvoření první Mezinárodní plemenné knihy, která eviduje čistokrevná
zvířata s případným využitím pro chov. V současné době dochází k repatriaci tohoto druhu
i v dalších zemích Evropy a Asie. Ve vojenském prostoru v Milovicích byla také vypuštěna skupina
zubrů, která se tu i rozmnožuje. Několik dalších lokalit v ČR se k vypuštění zubrů připravuje. Naši zubři
jsou nížinně – kavkazské linie. Jejich repatriace je možná v Asii, ale s ohledem na politickou situaci
to momentálně není reálné.
Zubr je největším savcem Evropy, samci dosahují hmotnosti až 920 kg, samice až o polovinu méně. Samice jsou březí zhruba 9 měsíců. Za svůj život porodí cca 9 telat. V zajetí se může dožít v průměru až 26 let. Denní příjem potravy se pohybuje mezi 30‒60 kg. Potravu tvoří listí stromů a keřů (33 %), trávy a byliny (67 %). Jako ostatní velcí býložravci hraje i zubr zásadní roli v přírodních ekosystémech při udržování vysokého stupně různorodosti biotopů, a tedy biodiverzity obecně. Zubři upřednostňují pastvu na otevřených prostranstvích a podél lesních okrajů, kde do značné míry potlačují růst náletových dřevin a keřů, čímž vytvářejí jemnou mozaiku různých prostředí nezbytných pro existenci řady živočichů a rostlin vázaných na bezlesá stanoviště.
Iveta Gronská
tisková mluvčí, marketing
+420 608 101 325