e zoo v německém Karlsruhe přicestoval do Zoo Olomouc samec hrdličky sokorské, bezpochyby jeden
z nejvzácnějších živočišných druhů na planetě. Stal se tak historicky zcela prvním zástupcem svého
druhu v Zoo Olomouc, protože nikdy v minulosti tyto vzácné hrdličky zahrada nechovala. Ve volné
přírodě byla naposledy spatřena v roce 1972. Dnes žije posledních 81 jedinců v lidské péči. Nově příchozí
samec prozatím obývá voliéru v ptačím zázemí, kde se na něj můžete přijít podívat v rámci programu
Dopoledne ošetřovatelem.

1972 V PŘÍRODĚ VYHUBENA
Poslední hrdlička sokorská byla pozorována v přírodě roku 1972. Od té doby závisí její přežití na naší planetě pouze na jedincích chovaných v lidské péči a v Červeném seznamu ohrožených druhů má statut
EW–extinct in the wild–vyhubena v přírodě. V chovech v Severní Americe byla přitom hrdlička sokorská
(Zenaida graysoni) zkřížena s hrdličkou karolinskou (Zenaida macroura), takže o geneticky čisté „sokorce“
již nemůže být řeč. Její celosvětová populace je tak omezena na Evropu, kde v rámci evropského
chovného programu (EEP) Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií (EAZA) je v 32 institucích
chováno 81 jedinců. Na tomto druhu lze tak příkladně demonstrovat roli moderních zoologických zahrad
coby center biodiverzity, díky kterým jsou zachovávány druhy, které by kvůli lidské činnosti zmizely
z povrchu Země.
PÁR K POHLEDÁNÍ
Samotný chov hrdliček sokorských má jeden háček. Tak jak jsou vůči jiným druhům ptáků tolerantní,
vnitrodruhově bývají agresivní. Zdaleka ne každý sameček dokáže utvořit pár s kdekterou samičkou.
Metodika výběru vhodného páru by se měla sestávat z několika klecí se samičkami uvnitř prostoru, kde je
samec. Podle toho, u které samičky bude samec posedávat a vrkat, by měl být utvořen nejvhodnější pár.
V případě nesouladu může dojít dokonce i k zabití samice. Je to bohužel jeden z důvodů, proč je
v evropské populaci momentálně 52 samců ku 29 samicím.

132 km2
Byť k tomu název svádí, nevyskytuje se na ostrově Sokotra, který leží v Arabském moři, nýbrž na ostrově
Socorro v Tichém oceánu, nacházejícím se asi 600 km jižně od Kalifornského poloostrova. A v tom tkví
problém tohoto ostrovního endemita. „Sokorky“ se totiž nevyskytovaly nikde jinde na zeměkouli než na
tomto ostrůvku o rozloze pouhých 132 km2. A to přesně do doby než osadníci introdukovali na ostrov
nejdříve ovce, které vypásly vegetaci, a poté roku 1957, se vznikem mexické vojenské základny, také
kočky, které dokonaly hrdliččinu zkázu jejich přímou predací.
Iveta Gronská
tisková mluvčí, marketing
+420 608 101 325