Při pravidelné ranní obchůzce terénu čekalo na ošetřovatele překvapení. Stádo kozorožců sibiřských je o 2 mláďata početnější-na světě jsou 2 samičky. V odpoledních hodinách už skotačila ve výběhu a doprovázela matku, v jejíž přítomnosti se cítila očividně v bezpečí. Současně je pro ně nejbližší mlékárnou, kterou zde pro sebe mají, navíc otevřenou s nepřetržitým provozem. „Mláďatům se daří výborně, pokud se návštěvníci vydají směrem k pavilonu netopýrů a podívají se do výběhu kozorožců, tak naše nejnovější přírůstky jistě uvidí,“ dodává Ing. Jitka Vokurková.

CHOV V ZOO OLOMOUC
Olomoucká zoo chová kozorožce sibiřské od roku 1994. K dnešnímu dni se zde narodilo 190 mláďat.
OBECNÉ INFORMACE
Kozorožci žiji ve vysokých nadmořských výškách, obývají tundry, louky a polopouště. Většina sibiřských kozorožců žije v centrální a severní Asii. Stáda složená většinou buď ze samic s mláďaty, nebo samců, čítají do 30 jedinců, během říje mohou být i vícečetná, zastoupená obojím pohlavím. Samce říje značně vyčerpá a ubere jim i na váze. Zápolí mezi sebou o dominanci, přičemž stojí na zadních nohách a srazí se rohy. Zimu tráví na horských srázech, kde se velmi těžko dostávají k potravě díky až 35 cm vysoké vrstvě sněhu. Živí se travinami, bylinami, mechem, lišejníky, větvemi i jehličím. V přírodě spásají během léta až 100 druhů rostlin včetně mnoha léčivých, nepohrdnou houbami (holubinkami).
Dospělí samci mohou mít 110 až 148 cm dlouhé rohy, samice oproti nim zhruba jen 40 cm. Obě pohlaví mají okolo rohů prstence, které charakterizují věk. Přes záda až k ocasu se jim obvykle táhne černý pás, během zimy ho mohou pokrývat skvrny. Mezi jejich predátory patří vlci, medvědi hnědí, levharti sněžní, loví je také rysi nebo rosomáci.
ZAJÍMAVOSTI
Kozorožci jsou úžasní akrobaté. Dokážou šplhat s neuvěřitelnou jistotou i po strmých skalních srázech. Je známo, že se na hraně srázů po prudkých skalních stěnách pohybují už od útlého věku. Matku následují mláďata velmi brzy po narození. K pohybu po kamenitém podkladu mají kozorožci přizpůsobené paznehty s ostrou ale pružnou hranou a vnitřní měkkou částí. Při došlápnutí se tak vytvoří podtlak a paznehty se „přisají“ ke skalnatému povrchu. Jejich stavy v přírodě se snižují v důsledku činnosti člověka, který loví trofejní samce.

Iveta Gronská
tisková mluvčí, marketing