Nejčerstvějším přírůstkem ostravské zoologické zahrady je mládě gibona bělolícího, které přišlo na svět 24. října 2012. Jedná se již o druhé mládě tohoto kriticky ohroženého primáta, které se zde narodilo.

Matkou mláděte je dvanáctiletá samice Sulu, která u nás v loňském roce odchovala svého prvního potomka. Věříme, že díky získaným zkušenostem zvládne odchov i druhorozeného potomka. Vzhledem k tomu, že se jedná o ohrožený druh, je jakýkoli nepřirozený zásah do odchovu ze strany člověka vyloučený. Přirozený odchov rodiči je to jediné a správné řešení.

Samička zatím o mládě příkladně pečuje. Mládě tráví čas výhradně u své mámy na břiše přidržujíc se pevně její srsti. Často se také vydatně krmí mateřským mlékem. Návštěvníci mají možnost celou giboní rodinku pozorovat v pavilonu opic. Obě mláďata jsou od sebe na první pohled rozeznatelná nejen velikostí, ale také barvou, čerstvě narozené mládě má světle zbarvenou srst (jako máma), starší mládě je naopak černé (jako táta). Přesto to ale neznamená, že mladší je samička a starší sameček…

U tohoto druhu gibona je zajímavá barvoměna mláďat a nápadná pohlavní dvojtvárnost (dimorfismus) dospělců – samec má srst zbarvenou černě s bílými licousy, samice žluto-hnědě. Mláďata gibonů obojího pohlaví se však u tohoto rodu rodí zbarvená světle, s růžovým obličejem a končetinami. Během prvního měsíce mláděti obličej a končetiny ztmavnou, okolo půl roku věku se jeho srst postupně zbarvuje do černa a teprve okolo 6-7 let začínají samičky světlat a samci už zůstávají černí. Doba změny  zbarvení srsti samiček ale může být i delší, protože u tohoto druhu primáta, který žije v rodinných skupinách (matka + otec + jejich potomci do určitého věku), je barevná změna srsti mladé samičky hormonálně blokována přítomností matky, takže se vybarvuje do svého typicky světle hnědého zbarvení až po odchodu z rodné skupiny. Naše Sulu se např. vybarvila až v 9. roce života. Z tohoto důvodu tedy není vůbec jednoduché určit během prvních let života mláďat, zda se jedná o samičku nebo o samce.

Gibon bělolící (Nomascus leucogenys) obývá ostrůvkovitě a velmi vzácně tropické stálezelené lesy v Laosu, Kambodži, v severním Vietnamu a v nejjižnější provincii Číny. O jeho životě ve volné přírodě je známo jen málo. Žije v rodinných skupinách. Své teritorium označuje voláním, které je zesilováno malým hrdelním vakem. Patří mezi neohroženější druhy gibona, v Červené knize (IUCN Red List of Threatened Species) je veden jako kriticky ohrožený druh (Critically endangered). V evropských  zoologických zahradách pro něj existuje záchranný program (European Endangered Breeding Programmes EEP), do kterého je zapojena také ostravská zoo. Kromě Ostravy lze tohoto velmi vzácného gibona vidět i v Zoo Ústí nad Labem a Zoo Liberec, kde se podařilo odchovat již několik mláďat. Tímto se Česká republika řadí k evropské velmoci v chovu gibona bělolícího, jelikož odchovy mláďat jsou v posledních letech velkou vzácností.