Vousák senegalský – africký pták vzdáleně příbuzný datlům a strakapoudům. V zoo Olomouc je
chován od roku 2015, ale až po osmi letech jsme se dočkali odchovu prvního mláděte. To právě
v minulých dnech opustilo hnízdní dutinu a návštěvníci jej i s oběma rodiči mohou vidět ve voliérce
naproti euroasijskému safari. „Jsme na tento odchov patřičně hrdí, protože dle evidenčního systému
ZIMS se v zoologických zahradách celosvětově podařilo za posledních 12 měsíců odchovat pouze
čtyři mláďata ve dvou chovatelských zařízeních,“ uvádí MVDr. Jan Kirner, kurátor ptáků.

MISTŘI TESAŘI
Stejně jako jeho nám dobře známí příbuzní si i vousáci tesají vlastní dutiny. Nejinak tomu bylo i v naší
zoo, kdy si pomocí silného zobáku náš pár vytesal svůj „palác“ o hloubce neuvěřitelných 96
centimetrů v nachystaném stojatém kmeni. Tím nám do značné míry znemožnili kontrolu nad
průběhem hnízdění i případnou pomoc. O tom, že snesli vejce, jsme neměli ani tušení. V dutině totiž
oba ptáci už dříve trávili nemálo času, což je pro vousáky přirozené. Jakým překvapením bylo, když
jsme jednoho dne zaslechli pípání mláděte / mláďat.
To byl také po dlouhou dobu jediný důkaz toho, že je / jsou naživu. Nechtěli jsme rodiče při
prvoodchovu rušit, a tak jsme se pro první kontrolu dutiny rozhodli, až když byli oba spatřeni ve
venkovním výletu a mohlo dojít k nenásilné kontrole. Provedli jsme ji pomocí endoskopické kamery,
díky které jsme zaznamenali jedno už opeřené a skoro „hotové“ mládě. To byl až do dne vylétnutí
z kmene jediný vizuální důkaz o jeho existenci. O to větší byla naše radost při prvním pohledu na
mládě na denním světle. Teď ho čeká kroužkování a určení pohlaví pomocí analýzy DNA.
Zástupci čeledi vousákovitých patří mezi drobné až středně velké ptáky se zavalitým tělem a robustním
zobákem. U kořene zobáku vyrůstají „hmatová pera“ typická pro tuto skupinu. V přírodě se zástupci vousáků vyskytují v tropickém pásu Afriky, Asie i Jižní Ameriky. Vousák senegalský (Pogonornis dubius) je africkým druhem s typickým červenočerným zbarvením s krémově bílými boky. Zkušený pozorovatel může s trochou štěstí rozeznat na první pohled i samce od samice. Ta má totiž na bocích černé puntíky, které jsou ale v klidu zakryté křídly. Hlavní složkou jejich potravy jsou různé plody, v době odchovu jim přidáváme hmyz.
Iveta Gronská
tisková mluvčí, marketing