Pižmoň je nepochybně jedním z nejvzácnějších zvířat olomoucké zoo. Včera z Kolína nad Rýnem přicestoval 8letý samec Odin, narozený 11. 5. 2014 v Bernu. Nakládka i vykládka pomocí jeřábu proběhly bez potíží. „Na doporučení samce vhodného pro naši samici jsme dlouho čekali, protože pižmoňů není v evropských zoo mnoho. Samec přijel v bedně určené pro malé nosorožce, kterou jsme pomocí jeřábu snesli do výběhu. Do vnitřní ubikace přešel bez jakýchkoliv časových průtahů. Pižmoň je stádové zvíře, a proto seznámení s naší 4letou samicí Ragnou nestálo nic v cestě. Nový samec je majestátní, statné, vyrovnané zvíře. Doufáme, že se mu v naší zoo bude dobře dařit, a že se dočkáme mláďat,“ uvádí zooložka RNDr. Libuše Veselá. „Pro chov pižmoňů jsme se rozhodli koncem devadesátých let a chovatelské zařízení, které obývají, bylo vybudováno přímo pro ně. Prvním pižmoněm v naší
zoo byla samice Sněhurka. Žila zde až do roku 2015 a téměř každým rokem přivedla na svět mládě. V červenci roku 2020 jsme pak přivezli zmíněnou Ragnu,“ dodává.

HÁJÍ I MRTVÉ
U pižmoňů se vyvinul jeden z nejlepších způsobů obrany proti predátorům. Při objevení nepřítele se vylekaná zvířata rychle sbíhají do kompaktního kruhovitého tvaru. Natisknou se k sobě tak, že zadek mají vevnitř a hrozivou hradbu skloněných čel s nebezpečnými rohy vně kruhu. Uvnitř kruhu se nacházejí telata a slabší zvířata. Nejstarší a nejsilnější členové stáda provádějí proti nepříteli tryskové útoky, které odradí i vyhladovělou smečku vlků.
Zatímco proti vlkům tato technika jednoznačně uspěla, proti člověku nikoli a stala se jim osudnou. Statečnost a soudržnost pižmoňů je pověstná už od pradávna. V novodobé historii se nejednou stalo, že lovec, který chtěl zabít jen několik kusů pro svou potřebu, musel zabít celé stádo. Pižmoni totiž hájí a neopustí ani mrtvá zvířata. Pižmoň se vyskytuje ve dvou poddruzích (aljašský a grónský) v oblastech tunder a arktických stepí za severním polárním kruhem v Norsku, Švédsku, Špicberkách, Sibiři, Grónsku, severní Kanadě a na Aljašce. Přírodního původu je však pouze jejich výskyt v odlehlých a pustých místech kanadské Arktidy a severovýchodního Grónska. Na Aljašce byly původní populace pižmoňů vyhlazeny na přelomu 19. a 20. století. Pižmoni grónští pak byli ve 30. letech 20. století vypuštěni na ostrově Nunivak u západního pobřeží Aljašky a odtud se znovu rozšířili podél arktické pevniny. Reintrodukce do dalších regionů Grónska, Sibiře a Norska proběhla rovněž úspěšně. Celosvětová populace pižmoňů se nyní odhaduje na 127 000 jedinců. Pro tamní život je dobře přizpůsoben, jeho tělo pokrývá dlouhá, hustá srst. Samci kolem sebe šíří pronikavý pach, díky němuž si vysloužili i svůj český název. Jedná se o výměšek žláz umístěných v srsti nad očima. Býci mezi sebou urputně bojují o přízeň krav. V plném trysku se na
sebe řítí ze vzdálenosti několika desítek metrů a zvuk rohů narážejících do sebe je slyšet na velkou vzdálenost. Boj trvá, dokud se jeden ze samců nevydá k ústupu. V současné době jsou pižmoni ohroženi i globálním oteplováním. Jestliže se v oblasti jejich výskytu přežene déšť, promokne jim srst, následně mohou přimrznout a vzniklý ledový krunýř znemožní přístup k potravě.

Iveta Gronská
tisková mluvčí, marketing
+420 608 101 325