Poprvé v historii ZOO Zlín se nám podařilo úspěšně odchovat mládě slunatce nádherného! Jedná se nejen o prvoodchov v rámci zlínské zoologické zahrady, ale také o prvoodchov v rámci českých a slovenských zahrad.

Jako by to mělo určitou symboliku, neboť začátek prosince patří svatému Mikuláši a drobným dárečkům, které k němu neodmyslitelně patří. A jeden takový „dáreček“ si nadělila v těchto dnech tropická hala Yucatán, neboť se může pochlubit cenným odchovem. Odchovem slunatce nádherného (Eurypyga helias). Slunatec nádherný je pták velikosti naší hrdličky (i když poněkud štíhlejšího tvaru těla), který je opravdu hezky a nápadně zbarvený. Navíc své barevné okázalosti nezřídka využívá ještě více – to když roztáhne křídla a poodhalí nápadná hnědá oka na koncích letek. Toto chování využívá dle momentálního rozpoložení buďto jako ochranu při nebezpečí (zastrašuje tím kdekoho) nebo naopak se samci tímto způsobem dvoří svým partnerkám. Často k tomuto projevu chování ptáci ještě přidávají hlas, který je podobný syčení a najednou jakoby před Vámi postávalo úplně jiné zvíře. Slunatci žijí v teplých a vlhkých oblastech Jižní Ameriky, jsou to tedy ptáci nároční na klima, proto obývají tropickou halu Yucatán.Zde chováme jeden pár zcela volně, který spolu velmi dobře vychází a o hnízdění se už tady pokouší nějaký „ten pátek“.

Vlastně je tomu skoro už více jak rok, kdy tito ptáci zasedli na své poměrně jednoduché hnízdo poprvé. Bylo to v listopadu 2011 a od té doby v podstatě nepřetržitě hnízdí. V naší zahradě bychom za poslední rok jen těžko hledali jiný pár, který by se tak usilovně snažil o odchov. Naneštěstí tito ptáci měli zpočátku docela velkou smůlu. Buďto bylo snesené vejce neoplozené nebo (což bylo o to smutnější) se po odlíhnutí mláděte v hnízdě stala nepříjemná událost. Ve dvou případech mladý slunatec dokonce vypadl z hnízda a pád nepřežil. To bylo velmi smutné, ale jen těžko jsme tomu mohli zabránit neboť zvířatům jejich zvědavost a pohyb po hnízdě zkrátka zakázat nemůžete. Co jsme alespoň změnili bylo to, že jsme se rozhodli vylézt nahoru na hnízdo a zvýšit jeho okraje a do bezprostředního okolí nainstalovat více větví, aby se mělo další mládě čeho přidržovat. Zákrok to byl docela riskantní, protože hrozilo, že rodičovský pár takto upravené hnízdiště opustí a začne si stavět nové hnízdo někde úplně jinde, takže výsledným efektem naší snahy by bylo jen vyrušení ptáků. Naštěstí po úpravě hnízda slunatci zůstali na svém původním stanovišti a dál se pokoušeli o úspěšný odchov. Postupem času jsme jim úspěch opravdu ze srdce přáli, protože jsme začínali mít obavy především o samici, která by mohla být opakovanou snůškou vajec vyčerpána natolik, že by se o ní mohly projevit nežádoucí zdravotní problémy. Ona totiž snůška vajec je vyčerpávající a riskantní záležitost, která spotřebuje velké množství energie a úsilí, čímž se především samice vystavují nemalým rizikům. Naštěstí se ale slunatcům poslední odchov vydařil. Kdybychom ho měli krátce shrnout, probíhalo asi takto. Dne 5. listopadu 2011 naši ošetřovatelé zaregistrovali odlíhnutí mláděte na hnízdě (to se ale například od mladých volavčíků člunozobých nijak zvlášť hlasově neprojevuje) a rodiče jej začali starostlivě opečovávat. Tuto starost jsme ponechali výhradně na nich. Ptáci od samého počátku svou rodičovskou roli zvládali na jedničku (jako ostatně i v předchozích případech). Začátkem prosince pak mládě opustilo hnízdo a zdržovalo se na zemi v prostoru Yucatánu, vždy v doprovodu alespoň jednoho z rodičů. V prvních dnech se ani tady nechovalo nijak nápadně, ptáci hodně využívali nejrůznějších rostlin a keřů, aby zůstávali co nejméně nápadní. A při náhodném přiblížení ošetřovatelů pak svým nebojácným chováním dávali jasně najevo, že budou svého potomka rezolutně bránit. Toto chování nás všechny velmi potěšilo, protože takto to má všechno vypadat. Mládě má být odchováno pokud možno svými rodiči, to je ten nejlepší způsob. Navíc se dospělí ptáci věnovali činnosti, která je pro ně tou nejlepší aktivitou – péčí a ochranou svého mláděte. Snad žádnému jinému páru jsme v poslední době „nedrželi palce“ tolik, jako právě slunatcům. Odchov si prostě zasloužili, neboť jejich vytrvalost byla obdivuhodná a následná péče o mládě příkladná. A na závěr ještě poslední zmínka o tom, jestli je mladý jedinec slunatce samečkem nebo samičkou. To ještě nevíme, protože to teď nejde jen tak vizuálně rozpoznat. Abychom byli moudřejší, museli jsme mláděti odebrat několik peříček, které pošleme do speciální genetické laboratoře, kde nám na základě odběru vzorků z tohoto peří molekulární metodou zjistí výsledek. Musíme tedy ještě nějaký čas počkat, ale až to budeme vědět, určitě se s Vámi o tuto informaci podělíme. Pokud se tedy budete chtít společně s námi podělit o letošní „mikulášskou nadílku“, zavítejte během své návštěvy do tropického skleníku Yucatán. A když budete dostatečně trpěliví, věříme, že alespoň jednoho z našeho současného tria slunatců zahlédnete. Jsou to opravdu nádherní ptáci.

Text: Pavel Shromáždil

Foto: Václav Štraub