Celá tato myšlenka vznikla jako možnost poděkovat těm několika vzácným lidem, kteří i za cenu mnoha změn ve svém osobním životě, udělají vše pro záchranu vzácného a mnohdy již vymírajícího druhu.
Paradoxem na této situaci je ta skutečnost, že ve většině případů, za svou vzácnost či existenci na pokraji vymření, vděčí ten zachraňovaný druh našemu druhu, Homo sapiens – člověk moudrý. Jak paradoxně a smutně to zní.
Před nějakou dobou jsem si uvědomil tu skutečnost, jak málo je lidí, kteří opravdu chtějí tuto náročnou práci dělat. Věta paní Nataši Velenské v které zmínila, že my jsme ta poslední generace, která tomuto poslání je ochotna věnovat celý svůj život, mi velmi často zní v hlavě, a byť by jsem chtěl věřit že nemá pravdu, uvědomuji si že to pravda je a co víc, že celkově společnost vlastně vůbec vymírání druhů nezajímá, snad jen s pohledu senzace že vymřel další známý živočich, neboť vymření těch méně známých si nikdo ani nevšimne.
Přitom Všichni víme, že ztráta jakéhokoliv druhu v přírodě je pro celkovou vyváženost vztahů v dané lokalitě přímo katastrofa. Následky jsou nevratné a logicky to spouští řetězovou reakci, která je nezastavitelná. Myslím že za dobu historie lidské rasy jsme mnohokrát dokázali že každý umělý zásah člověka do přírody, vlastně nic neřeší, pouze v dlouhodobém horizontu vyvolá další a další problémy, které nakonec vedou ke ztrátě prostředí a logicky k vymření některých druhů.
A takto bych mohl pokračovat donekonečna s argumentací, proč i odchov, z našeho hlediska méně vzácného druhu, je důležitý, a přispívá k celkové záchraně prostředí a rozmanitosti života.
Toto všechno a mnohem více dalších skutečností, které jsem nezmínil, podporuje naši snahu udržet soutěž o Odchov roku v Zoologických zahradách při životě. Ono vlastně nejde o žádnou soutěž, neboť jak mi odborníci dají za pravdu, porovnáváme neporovnatelné. Byť jsme vše rozdělili na 3 kategorie, vlastně to nic nevyřešilo, kromě toho, že můžeme poděkovat více chovatelům za jejich úspěchy. Ve svém důsledku je vždy konečné pořadí pouze průměr volby devíti odborníků, kteří věřím rozhodují ze svého hlediska co nejobjektivněji, ale nakonec s toho vždy vzejde jistý kompromis. Nejde přece porovnávat odchov slona a pískomila, a přece jsou v jedné kategorii. Také nejde o hodnocení práce Zoologických zahrad jako takových a už vůbec ne o to kdo je v této snaze nejlepší.
A o co tedy jde.
Celá tato myšlenka vznikla jako možnost poděkovat těm několika vzácným lidem, kteří i za cenu mnoha změn ve svém osobním životě, udělají vše pro záchranu vzácného a mnohdy již vymírajícího druhu.
Jaroslav Svoboda
Předseda Sdružení Česká ZOO
Ke stažení
Jsme z Ostravy – předáváme na Moravě. Jsme z České republiky – oceňujeme i práci slovenských zahrad. Posuzujeme odchovy vzácných druhů zvířat a také stavby, které k tomuto účelu staví nejlepší odborníci v naší republice.