To, že se zvířata v zoo nenudí, o tom svědčí dovádění celého Pavilonu Kalahari. Právě v něm se hrabáči a medojedi kapští včetně surikat zasloužili o pořádný rozruch. A co přesně ho způsobilo? Hra na schovávanou. „Surikatám jsme do zakoupené enrichmentové pomůcky, jejíž dno je zatížené pískem, aby se surikatám schované dobroty dobře dobývaly, dali červy. Hrabáčům jsme vyrobili dřevěný úkryt, do něhož se vyvrtalo několik děr, které bylo potřeba obrousit, aby si nezranili svůj dlouhý jazyk. Na pomyslném talíři se rovněž servírovali bezobratlí. Medojedy jsme překvapili krabicí a masem. Byla to radost,“ popisuje ošetřovatel Vojtěch Mašek.

ENRICHMENT
Pod slovem enrichment si můžeme představit obohacení života zvířat, která nežijí ve volné přírodě. Jde o to, aby se zvířata povzbudila k činnostem, které jsou pro ně přirozené, aby žila v prostředí, které jejich domovinu připomíná. Ve volné přírodě jim lov a následné dobývání kořisti zaberou mnoho času. Ten je třeba v zoo náležitě využít tak, aby se nenudila. Zvířata prospívají a úspěšně se rozmnožují, mají–li vhodné chovatelské podmínky, mezi které nepatří pouze zajištění nejzákladnější péče.
HRABÁČ KAPSKÝ
Zavalitý, téměř lysý savec, jehož tělo pokrývají řídké štětinky, končetiny jsou zakončeny dlouhými drápy, s ocasem klokana, protáhlým prasečím rypáčkem, ušima zajíce vypadá, jako by si kreslíř vyhrál a smíchal několik zvířat dohromady. S tímto savcem se můžeme setkat v Africe, na jih od Sahary. Hrabáč přes den spí a aktivuje za soumraku, kdy běhá po krajině
a vyhledává termity. Pomocí silných drápů rozhrabává termitiště. Termitů samotných se zmocňuje lepkavým jazykem až 30 cm dlouhým a zpracovává je pomocí plochých zubů, které nemají kořeny a stále dorůstají.
SURIKATA
Surikaty jsou typickými představiteli fauny pouště Kalahari, obývají zde suché křovinaté biotopy. Jelikož je v jejich domovině malý roční úhrn srážek, zdroj vody pro ně představuje rostlinná potrava, například pouštní melouny. Dlouhé drápky používají k hloubení nor a při získávání potravy. Surikatí jídelníček sestává z hmyzu (kobylky, sarančata, termiti), menších
obratlovců (ještěrky, hlodavci), ale také z kořenů nebo cibulek rostlin, tvoří ho však i jedovatí hadi, pavouci a štíři. Surikaty
jsou vůči štířímu jedu imunní, jedovaté hady loví díky své obratnosti. Ve skupině surikat mají jednotliví členové rozdělené
úkoly, v jejichž plnění se střídají. Někteří se krmí nebo odpočívají, další se starají o mláďata, jiní stojí na nějakém vyvýšeném místě v charakteristickém vzpřímeném postoji. Tento strážce monitoruje, neblíží–li se nějaké nebezpečí. Skupině vévodí dominantní alfa pár, kterému je i dáno rozmnožovací právo.
MEDOJED KAPSKÝ
Medojed je všežravec, loví většinou menší druhy obratlovců včetně jedovatých hadů, někdy napadá i ovce a kozy, pochutná si i na ovoci a má rád med. Nepohrdne mršinou, udává se, že v Indii vyhrabávají i lidské mrtvoly. Medojed je velmi nebojácné a silné zvíře. Jsou známé případy, kdy se nebojí pustit do potyčky i se lvem. Úzce spolupracuje s ptákem medozvěstkou křiklavou. Ta svým křikem zvěstuje, že nalezla včelí hnízdo. Medojeda k němu navede, počká, až ho rozbije, vyplení, a poté se k hostině přidá. S touto kunovitou šelmou bychom se tváří v tvář mohli setkat nejen v Africe, ale i v částech jižní Asie. Volná kůže v krční oblasti medojeda chrání proti bodnutí žihadlem a při napadení, kdy se díky ní dokáže vymanit ze sevření a otočit se až o 180°.

Iveta Gronská
tisková mluvčí, marketing
+420 608 101 325