Giboni bělolící v Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava už několik týdnů obývají nové chovatelsko-expoziční zařízení. Postupně si zvykají na nové prostředí, které jim nabízí mnohem více prostoru. Ale i ve starých prostorech znovu giboni jsou. Jedná se o dva mladé samce, kteří byli do Ostravy převezeni ze Zoo Liberec, kde chystají rekonstrukci prostor pro tyto vzácné primáty. V Ostravě tedy zůstanou jen dočasně.
Nové chovatelsko-expoziční zařízení pro vzácné gibony bělolící bylo v Zoo Ostrava otevřeno před necelým měsícem. Rodina gibonů si na nové prostory zvykala již několik týdnů před tím. Lidé mohou v přírodním výběhu vidět samici se jejími dvěma mláďaty – samičkou narozenou v roce 2015 a o dva roky mladším samečkem. Giboni patří mezi tzv. arboreální zvířata (na stromy vázaná). Ve větvích se pohybují pomocí dlouhých horních končetin ručkováním neboli brachiací. V prostorném výběhu mají k dispozici vzrostlý strom a další část je vybavena lany, kde mohou předvádět svou obratnost.
Expozice pro gibony bělolící nese název Vadtha ni, což v laoštině znamená Chrám gibonů. Stavba je z části zpodobněna jako opuštěný chrám, který postupně zarůstá vegetací. Má tak naznačovat, že největší hrozbou pro tento kriticky ohrožený druh primáta je činnost člověka, který odlesňuje a zabírá plochy původního primárního lesa. Přímou hrozbou je také nelegální lov. Naopak, opuštěnou a nevyužívanou stavbu, třeba i starodávný chrám, si příroda může vzít zpět a pozvolna ji zaroste lesem. Giboni nemusí zmizet z povrchu země. Ještě není pozdě. Chrám gibonů je metafora, jde o „přetahovanou“ mezi člověkem a přírodou. Chrámem a posledním útočištěm gibonů je ve skutečnosti samotný les.
Gibon bělolící je primát vyznačující se výraznou pohlavní dvojtvárností. Dospělý samec je černý s bílými licousy, dospělá samice je béžová s bílými a černými znaky na hlavě. Mládě je po narození zbarvené jako matka, po půl roce změní barvu na černou. U dospívajících samic se černá změní opět na béžovou. V Zoo Ostrava je matka zbarvená béžově, ale obě mláďata jsou černá. Přestože je mladé samičce už sedm let, stále se nepřebarvila. Pokud je v přítomnosti matky, její barvoměna se pozdrží.
Původní prostory ve starém pavilonu primátů ale nezůstaly prázdné, návštěvníci v nich opět mohou vidět tento druh – přechodně zde pobývají dva samci gibonů bělolících ze Zoo Liberec, kde se chystá rekonstrukce jejich ubikací. Po jejím skončení se duo giboních samců do Liberce zase vrátí.
Gibon bělolící (Nomascus leucogenys) je jedním z nejohroženějších primátů světa. Ve volné přírodě se vyskytuje již jen ostrůvkovitě v severních oblastech Vietnamu a Laosu. Původní areál rozšíření byl mnohem větší a souvislý, vyskytoval se i v jihozápadní Číně, kde už byl vyhuben. tropické stálezelené lesy severního Vietnamu a Laosu. Tito striktně arboreální primáti nežijí v tlupách, ale v malých rodinných skupinách obvykle o 3–5 jedincích a každá rodina zabírá své desítky hektarů velké teritorium v korunách vzrostlých stromů. Úbytek původního lesa pro ně znamená největší hrozbu. V Červeném seznamu (IUCN Red List) je veden jako kriticky ohrožený druh (Critically Endangered).
