ZOO Ostrava 2017

thumb_203.jpg

Lemur mongoz (Eulemur mongoz)

Lemur Sclaterův (Eulemur flavifrons)

Slon indický (Elephas maximus)

Kondor královský (Sarcoramphus papa)

Ara horský (Primolius couloni)

Krajta písmenková (Python sebae)

Halančík kribský (Fundulopanchax fallax)

Lemur mongoz (Eulemur mongoz)

V současnosti je v Zoo Ostrava chováno 5 ks – nechovný pár a chovný pár s mládětem. Chovný pár lemurů mongoz s mládětem celoročně obývá ostrovní expozici, kde mají k dispozici množství vzrostlých stromů, bylinné i keřové patro, slunná i stinná místa. Na ostrově je vyhřívaná bouda, která je rozdělitelná na čtyři prostory, pokud by bylo třeba některého jedince oddělit bez ztráty kontaktu se skupinou. Součástí boudy je i menší klecový výběh, kde mohou trávit lemuři zimní a jarní slunečné dny, kdy nemohou mít přístup na celý ostrov z důvodu zamrzlého rybníku. Taktéž pro navykání mláděte na venkovní prostor je tento klecový prostor nutný, aby mládě nezačalo panikařit, kdyby mu rodiče odběhli z dohledu. Ačkoli byla samice po příjezdu hodně vylekaná, spojování proběhlo bez problémů, samice se velmi rychle zklidnila a za měsíc přišla do říje. Proběhlo velice klidné páření a u tohoto druhu nás trochu překvapilo, že se vzájemně nijak zvlášť nepřeznačkovávali. Páření bylo úspěšné a 5. 4. 2017 se narodilo mládě. Samice se o mládě velmi pečlivě starala a my jsme se ji snažili poskytnout co nejvíce klidu. Samec byl ponechán se samicí, protože ta vůči němu hned od porodu byla tolerantní a v jeho blízkosti byla klidná.

 

 

 

Lemur Sclaterův (Eulemur flavifrons)

Naše původní samice byla po úhynu svého partnera spojena postupně se třemi samci. Po dvou mrtvě narozených mláďatech nakonec ve svých 21 letech porodila 24. března 2017 dvojčata po páření s dvanáctiletým samcem ze Zoo Colchester. Samice se ale starala pouze o jedno mládě. Naštěstí si vybrala samičku a samce, který neměl žádnou šanci na přežití kvůli nízké porodní váze (pouze 31g), odložila a při pokusu o jeho přiblížení do její blízkosti znervózněla a na mládě útočila. Rozhodli jsme se, že se o nic dalšího nebudeme pokoušet a necháme matku v klidu, abychom zvýšili šance na odchov mláděte, které měla na břiše. My jsme se naopak snažili druhé mládě zahřát a nakrmit uměle a to i přes mizivou pravděpodobnost úspěchu. V minulých letech se nám rodila mláďata vážící kolem 60g a přesto nebyla životaschopná. Ideální porodní váha mláděte lemura Sclaterova se pohybuje okolo 80g. Toto mládě dle našeho očekávání bohužel uhynulo třetí den a pitva prokázala, že již během porodu se do těla mláděte musela dostat infekce. Odchov mláděte samičky probíhal bez problémů, mládě se kontaktovalo s oběma rodiči, ale samice si samce po porodu držela od těla a vzhledem k její dominanci většinou stačily hlasové výhrůžky. Tak jako u všech lemurů rodu Eulemur se drželo mládě na matčině břiše příčně a asi po 10 dnech přelezlo na záda. Zhruba v měsíci začala samička zkoušet pevnou potravu a postupně se vzdalovala od matky a prozkoumávala okolí.

 

 Slon indický (Elephas maximus)

Vishesh byla opět spojena spolu s ostatními samicemi se samcem Calvinem v průběhu měsíce září 2015. K páření došlo 13. 9. 2015. Vishesh byla chována v chráněném kontaktu. Začali jsme upravovat krmnou dávku, péči o kopyta a zejména trénink našich slonů. Vishesh jsme začali připravovat na pravidelné odběry krve a v plánu bylo i naučit ji v případě komplikací u porodu navázání na řetězy. Bohužel u Vishesh trvalo přechodové období, což je období zvykání si na nový typ tréninku, velmi dlouho. Nakonec jsme byli nuceni upustit od plánu Vishesh navázat na řetězy a pokračovali jsme pouze se snahami odebírat ji krev. Prokazatelným úspěchem bylo celkové zklidnění zvířete a její větší důvěra v chovatele a ochota s nimi spolupracovat. Díky tomu jsme byli schopni Vishesh v posledních měsících pravidelně vážit. Porod měl probíhat ve stejném prostoru, ve kterém již Vishesh porodila své první a druhé mládě. Abychom nechali porodu co nejpřirozenější průběh, rozhodli jsme se nechat Vishesh rodit nevázanou na bezpečnostní řetězy, neoddělovat ji ale nechat ji ve společnosti starší samice Suseely, ke které má velmi silnou vazbu. K samotnému porodu došlo v 10:57. V současnosti již mládě začíná přijímat i pevnou potravu (zeleninu, větve, seno a tréninkové pamlsky) i když zatím v neměřitelném množství.

 

 

 Kondor královský (Sarcoramphus papa)

V Zoo Ostrava chováme kondory královské od roku 1970. Vzhledem k tomu, že prostory, které dříve sloužily jen jako zimoviště, se zdály pro odchov vyhovující, byli v nich v sezóně 2017 kondoři umístěni celoročně. Chovné zařízení se skládá ze dvou na sebe navazujících místností a venkovní voliéry. Samotné hnízdiště se nachází uvnitř zadní místnosti a tvoří ho vrstva dřevité štěpky, ve které si kondoři dělají důlek. Rok 2017 byl průlomový. Vejce bylo sneseno už 4. ledna a inkubace probíhala přirozeně a bez problémů. Rodiče se na hnízdě střídali a chovali se velmi agresivně a ochranářsky. Z důvodů předchozích neúspěchů jsme se v roce 2017 rozhodli změnit strategii, vejce jsme 22. února (48. den inkubace) vyměnili za podkladek a umístili jej do líhně. Našim cílem bylo mládě po vylíhnutí rozkrmit a podložit ho rodičům silnější a lépe schopné od nich přijímat potravu, více žadonit. Při líhnutí mělo mládě problém dostat se ven z vejce, proto jsme ještě ten den vejce po obvodu odklubali a pomohli vyčerpanému mláděti ven. Následující tři dny bylo mládě krmeno natráveným potkaním masem a zdálo se, že dobře prospívá. Třetí den, zatímco byli rodiče odděleni ve venkovní voliéře, jsme mládě i se skořápkami podložili na hnízdo, kolem kterého jsme rozmístili krmení, abychom od něj odvrátili případnou agresi rodičů. Při další kontrole, která proběhla následující den, bylo jasně patrné, že rodiče mládě krmí a zahřívají. Během celého odchovu se rodiče o mládě příkladně starali a nebyly vůči němu z jejich strany zaznamenány žádné známky agrese. Naopak se k němu chovali velice ochranářsky.

 

 

 Ara horský (Primolius couloni)

Ary horské chováme v Zoo Ostrava od dubna roku 2014. Současný stav čítá tři samce a jednu chovnou samici. Chov probíhá v návštěvnické části, kde je umístěn chovný pár aktuálně i s mládětem. Pár chováme ve vnitřní voliéře o rozměrech 2,4 x 1,8 x 2,2 m (d x š x v) s přístupem do venkovní voliéry o rozměrech 3,7 x 2,2 x 2,7 m (d x š x v), která je osázena vegetací (bambus, vistárie čínská, přísavník pětilistý) a vybavena větvemi pro šplhání. K hnízdění nabízíme dubovou boudu o rozměrech 50 x 50 x 93 cm (d x š x v), jako hnízdní materiál nabízíme kokosovou drť smíchanou s dřevěnými štěpky. V sezóně 2017 jsme při odchovu pokračovali již stejným osvědčeným způsobem s maximem klidu na hnízdění. Hnízdní chování bylo zaznamenáno během měsíce března a dubna, první vejce bylo sneseno 11. 4. 2017. Celková snůška obsahovala čtyři oplozená vejce. První mládě se vyklubalo 6. května, druhé 8. května a třetí pak 11. května. Čtvrté poslední mládě zůstalo ve vejci ne zcela vyvinuté a nevyklubalo se. Arové tedy přirozeným způsobem odchovali tři mláďata a test DNA rozpoznal jednoho samce a dvě samice. Jak je vidět z celkového vývoje od roku 2015, potvrzuje se, jak důležitý je pro papoušky proces učení se rodičovské péči a jak důležitý je klid na hnízdění.

 

 

Krajta písmenková (Python sebae)

Krajty písmenkové chováme v zoologické zahradě Ostrava od roku 2011 v teráriu v Pavilonu Tanganika. Expoziční část terária má přirozený substrát, větve na lezení a také bazének s vodou, který krajty rády využívají. Osvětlení tvoří tři HQI výbojky, každá 250 W. Takto silné osvětlení umožňuje růst živých rostlin, které však čas od času podlehnou váze zvířat a je potřeba je obnovit. Výhřevné místo je zabudováno v podlaze (topný kámen). Dne 9. 8. 2016 samice krajty písmenkové v teráriu v expozici Noční Tanganika v pavilonu Tanganika snesla celkem 14 vajec. Byl to necelý měsíc po slavnostním otevření Noční Tanganiky! Samice následně snůšku obtočila tělem a zahřívala ji před zraky návštěvníků až do 26. 9. 2016, kdy vejce náhle opustila a přestala o ně jevit zájem. Chovatelé předpokládali, že samice vycítila, že jsou zárodky mrtvé. Také jsme nemohli vyloučit negativní vliv návštěvníků. Nakonec jsme je z expozice vzali a umístili do provizorní „dolíhně“ v chovatelském zázemí, protože vejce byla slepená a zatvrdlá do jedné kupky a nevešla se do klasické líhně. Dolíheň tvořila polystyrenová krabice s víkem, která byla umístěna v terarijní místnosti s teplotou okolního vzduchu cca 29 °C. Vejce do ní byla vložena na plastovou mřížku a byla u nich zvýšena vlhkost. Dne 29. října, kdy inkubace vajec trvala už 82 dní, došlo k asistovanému rozdělení a prořezání vajec, ve kterých k velkému překvapení chovatelů bylo nalezeno 9 živých vyvinutých mláďat. Ta byla ještě i s vejci umístěna do klasické líhně. První čtyři mláďata se z vajec dostala 30. října a následně – 1. listopadu k nim přibylo dalších pět mláďat. Ostatní vejce byla neoplozená. Následně byla mláďata umístěna v teráriu v zázemí Zoo Ostrava, kde jsou do teď.

 

 

Halančík kribský (Fundulopanchax fallax)

Navzdory pokročilému věku ryb jsme se rozhodli odlovit vybraný pár do malé vytírací nádrže s 5 l vody. Jediným vybavením byly tři velké třecí mopy z akrylové příze, které slouží k odkládání jiker a zároveň jako důležitý úkryt pro samičku. V této nádrži zůstal pár týden, poté byl vrácen do expoziční nádrže. Po dobu tření jsme ryby nekrmili, abychom nezhoršovali kvalitu vody. Ta byla pro účely tření osolena (cca 1 pol. lžíce na 5 l) a obarvena výluhem z olšových šištic, čímž došlo k poklesu pH pod 6. Mopy byly každý den kontrolovány. Hned od prvního dne se v nich nacházely lepivé jikry s průměrem asi 1,7 mm, které byly opatrně ručně přemístěny do misky s nízkým sloupcem vody a umístěny do tmy. Během následujících dnů jsme odstraňovali zaplísněné jikry, kterých byla naprostá většina. Pro první várky jsme použili lignocel. Pro halančíky kribské se nám ale neosvědčil, protože jikry se zdárně vyvíjely pouze u poslední várky, zasušené 1. 1. 2017 do vláknité rašeliny. Vláknitou rašelinu, namočenou předem několik dní, jsme rukou zcela vyždímali a do ní opatrně přenesli jednotlivé jikry s minimem vody a uložili do uzavíratelného sáčku. Sáček byl zhruba jednou týdně otevřen, aby se umožnila výměna vzduchu a abychom odstranili plesnivějící jikry. Pokusy o zalití tedy probíhaly naslepo – poprvé jsme rašelinu zalili vodou po šesti týdnech. Když se do tří dnů neobjevil žádný potěr, substrát jsme opatrně vyždímali a opět uložili. Znovu jsme jej zalili až po celkové době uložení 12 týdnů – opět se nic nevylíhlo, ale při pečlivém zkoumání jsme našli několik jiker. Dvě vypadaly jako na začátku vývoje, v jedné už byl vidět zárodek s očima. Zasušili jsme je na další zhruba tři týdny a znovu zkusili zalít 21. 4. 2017. O dva dny později, 23. 4. (tj. přesně po 16 týdnech suché periody) se vylíhla tři mláďata, 24. 4. ještě další dvě. Po několika dnech jsme substrát ještě naposledy zasušili a zkusili ho zalít po dvou týdnech, ale další potěr už se nevylíhl.

 

 

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook