ZOO Ostrava 2016

thumb_190.jpg

1. Ara horský (Primolius couloni)

2. Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus aureus)

3. Razbora menamská (Trigonostigma somphongsi)

4. Velemyš největší (Phloeomys cumingi)

1. Ara horský (Primolius couloni)


Obývá východní Peru, západní Brazílii a severozápadní Bolívii. V roce 2016 byl potvrzen jeho status v přírodě – zranitelný (VULNERABLE) s ohledem na to, že během tří generací (cca 30 let) ubylo až 20% populace v důsledku odlesňování, lovu a odchytu. I proto je veden jako CITES I/A. V zoologických zahradách je vídán poměrně zřídka.
Ary horské chováme v Zoo Ostrava od dubna roku 2014. Současný stav čítá tři samce a jednu chovnou samici. Chov probíhá v návštěvnické části, kde je umístěn chovný pár aktuálně i s mládětem.
Pár chováme ve vnitřní voliéře o rozměrech 2,4 x 1,8 x 2,2 m (d x š x v) s přístupem do venkovní voliéry o rozměrech 3,7 x 2,2 x 2,7 m (d x š x v), která je osázena vegetací (bambus, vistárie čínská, přísavník pětilistý) a vybavena větvemi pro šplhání. K hnízdění nabízíme dubovou boudu o rozměrech 50 x 50 x 93 cm (d x š x v), jako hnízdní materiál nabízíme kokosovou drť smíchanou s dřevěnými štěpky.
V lednu v roce 2015 jsme u páru zaznamenali hnízdní aktivitu. V březnu jsme nalezli tři vejce, z nichž dvě byla oplozena. Dne 14. 4. 2015 se vylíhlo první mládě, bohužel za osm dní bylo nalezeno v boudě uhynulé. Druhé mládě se z vejce nevyklubalo. Začátkem května rodiče snesli další tři vejce II. snůšky. Z prvních dvou vajec se vylíhla mláďata, která třetí a čtvrtý den po vylíhnutí uhynula, třetí mládě se nevyklubalo. Po dvou měsících snesl pár dvě vejce III. snůšky. Vejce jsme tentokrát vyměnili za podkladky a vložili do líhně. Obě vejce byla oplozená a mláďata se vylíhla v rozestupu dvou dnů. Po vyklubání jsme mláďata umístili do inkubátoru a krmili speciální směsí. Ve stáří deseti dní jsme starší mládě podložili rodičům. První den rodiče o mládě pečovali, ovšem následující den jsme jej našli hladové, pobité na hlavě, křídlech, nohou a bylo podchlazené. I přes veškerou naši péči tohle mládě podlehlo zraněním. Mladší mládě jsme proto odchovali uměle až do dospělosti.
Výše uvedené první zkušenosti rodičů a naše znalosti o chování páru se promítly do dalšího, tentokrát již úspěšného hnízdění. Od února 2016 jsme u páru opět zaznamenali hnízdní aktivitu. Na začátku dubna samice snesla tři vejce. Do hnízdění jsme nijak nezasahovali, nastal přísný klidový režim. Dne 28. 4. bylo v boudě nalezeno jedno vylíhlé mládě. Přísný klidový režim pokračoval dál. Ten pravděpodobně spolu s dosažením plné dospělosti chovných jedinců a získáním zkušeností z předešlých hnízdění vedl k přirozenému odchovu mláděte. Test DNA ukázal, že první ostravské přirozeně odchované mládě je samec. Přestože jsou arové horští velmi plaší, díky čemuž jsou odchovy poměrně obtížné, budoucnost tohoto páru se jeví jako perspektivní.

 

 

2. Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus aureus)


Odchov tohoto druhu byl již do soutěže přihlašován vícekrát. V tomto případě jsme však usoudili, že nutná asistence chovatelů byla natolik zajímavá, že stojí za to se o získané zkušenosti podělit. Do hnízdění nejprve zasáhlo nezbytné kácení stromu v blízkosti voliéry, později navíc nezkušenost (respektive jediná úspěšná zkušenost) samice s odchovem mláděte. Díky včasným zásahům a také díky kamerovému systému bylo přesto docíleno odchovu mláděte, které jsme vypustili v rámci repatriačního projektu do volné přírody.
V roce 2015 se druhému, mladšímu ostravskému páru orlosupů bradatých poprvé podařilo odchovat své vlastní mládě od jeho vylíhnutí až po dobu, kdy bylo připraveno vylétnout z hnízda. Úspěšný odchov se podařil především díky neustálému monitoringu průběhu odchovu mláděte kamerou umístěnou nad hnízdem, každodenním kontrolám váhových přírůstků rostoucího mláděte a případnému dokrmování. Pro sezónu 2016 byla tedy zvolena stejná strategie.
Snesení prvního vejce jsme zaznamenali 15. 1. 2016. U jednoho vejce už zůstalo. Pár vždy inkuboval spolehlivě, a proto jsme do této fáze hnízdění nikdy nezasahovali. Nicméně, začátkem února jsme byli vystaveni nové situaci – jeden ze stromů v blízkosti voliéry byl ve špatném stavu a hrozilo jeho spadnutí, a proto musel být bez prodlení pokácen. Dne 9. 2. 2016 jsme tedy byli nuceni vstoupit na hnízdo, odebrat vejce a nahradit jej podkladkem. Rodičovský pár se během celé akce choval velmi klidně a samice nahřátý podkladek akceptovala a zasedla ihned po našem odchodu z voliéry. Vejce bylo odebráno do líhně 26. den inkubace a jeho kontrolou jsme zjistili, že je oplozené. Protože přirozená inkubace je pro vývoj zárodku ve vejci u orlosupů bradatých zásadní, chtěli jsme vejce pod rodiče vrátit z líhně co nejdříve. Proto bylo hned následující den opět podloženo na hnízdo místo podkladku. Rodičovský pár náš zásah opět bez problému toleroval a pokračoval v inkubaci.
V 6:15 ráno dne 7. 3. 2016 jsme mohli pozorovat samici, jak opatrně zobákem vejce naklubává. Zanedlouho na hnízdě samici vystřídal samec. Asi po 45 minutách se samice na hnízdo vrátila s kusem potravy. Samec hnízdo opustil a samice opět začala mláděti pomáhat vyklubat se ven tím, že na vejce opatrně našlapovala a odstranila zobákem několik kousků skořápek. Bylo možné dobře pozorovat pohyby mláděte snažícího se dostat z vejce. Samice zahřívala až do přibližně 11:00, kdy se konečně nadzvedla a mláděti, které bylo tou dobou již téměř vyklubané, dokonce začala nabízet potravu. Před polednem bylo již mládě na hnízdě čisté a suché a odpočívalo po vyčerpávajícím výkonu. Během odpoledne byli oba rodiče klidní a o mládě se starali s velkou péčí. Protože v prvních 24 hodinách po vylíhnutí mládě tráví žloutkový váček, naplánovali jsme první kontrolu mláděte na druhý den dopoledne jako v předchozím roce.
Okolo 16:40 ale došlo k nečekané situaci. Samice přišla na hnízdo vystřídat inkubujícího samce a mláděti začala nabízet kousky potravy. To však spalo a na doteky samice reagovalo jen velmi pomalu. Samice tedy mládě uchopila zobákem, nadzvedla jej a přemístila mimo hnízdní jamku na okraj hnízda. Sama se pak vrátila a zasedla na nyní prázdnou hnízdní jamku. Tuto skutečnost jsme zjistili asi s půlhodinovým zpožděním. Protože samice ani samec o mládě nejevili zájem, jeho ponechání na hnízdě by znamenalo jistou smrt. Již se rychle stmívalo, když jsme vstoupili do voliéry. Pár ale reagoval klidně. Mládě leželo na okraji hnízda zesláblé a prochladlé, ale bylo ještě naživu. Okamžitě jsme jej odebrali do
líhně. Přestože jsme věděli, že mládě tomuto páru vzhledem ke zkušenostem z minulých let již nebude možné vrátit, na hnízdo jsme umístili podkladek, aby pár alespoň přirozeně dohnízdil a nakonec podkladek sám po několika dnech opustil.
Po umístění do líhně bylo mládě velmi slabé a téměř nereagovalo. Kolem 19:00 se nám ale podařilo podat mu dvě kapky Ringerova roztoku a ponechali jsme jej v teple odpočívat. Druhý den ráno bylo naživu a reagovalo lépe, takže jsme mohli začít s krmením. Mládě bylo zesláblé a museli jsme mu při krmení pomáhat udržet zvednutou hlavičku. Nicméně potravu přijímalo v dostatečném množství a přibývalo na váze. I třetí den po vylíhnutí bylo potřeba mláděti při krmení asistovat. Tou dobou jsme s EEP koordinátory evropského chovu již projednávali otázku, jaký bude jeho další osud. Ve hře byla jednak adopce zkušeným párem v Centru Richarda Fausta v rakouském Haringsee, ale také adopce druhým, zkušeným ostravským párem, který v lednu bohužel přišel o obě svá vejce. Tento pár svou premiéru adoptivních rodičů poprvé a úspěšně absolvoval v předchozím roce, a proto byl ptákům po ztrátě vlastní snůšky nabídnut podkladek pro případ, že by vyvstala potřeba najít v rámci evropského chovu náhradní rodiče. Nakonec bylo rozhodnuto, že mládě mladšího páru dostane k adopci ostravský starší pár, protože protahovaná inkubace oslabovala jejich zájem o hnízdění a museli jsme tedy jednat rychle. Naše pochybnosti, zda je vzhledem k průběhu krmení v předchozích dnech mládě pro adopci již připravené, se vyřešily v den plánovaného podložení na hnízdo, tedy čtvrtý den života mláděte. Během ranního krmení již krásně udrželo zvednutou hlavičku a aktivně žadonilo o potravu. Dne 10. 3. 2016 dopoledne tak bylo čtyřdenní mládě podloženo na hnízdo staršího páru. Zkušení rodiče jej přijali a v odpoledních hodinách začali krmit.
Dne 4. 5. 2016 byl úspěšně rostoucímu mláděti odebrán vzorek krve na určení pohlaví. Dne 13. 6. 2016 pak byla na doporučení koordinátorů programu EEP tříměsíční samice vypuštěna do volné přírody v Parque Natural de las Sierras de Cazorla, Segura y Las Villas v rámci repatriačního projektu ve španělské Andalusii.

 

 

3. Razbora menamská (Trigonostigma somphongsi)


V rodu Trigonostigma rozlišujeme 4 druhy. Tři z nich jsou méně vzácné a v nádržích akvaristů se objevují celkem běžně. Jsou to razbora klínoskvrnná (Trigonostigma heteromorpha), razbora Hengelova (Trigonostigma hengeli) a razbora Espeho (Trigonostigma espei). Poslední do kvarteta těchto drobných kaprovitých rybek je razbora menamská. Je z nich nejméně probádaná, chová se velmi vzácně a je také nejohroženější. Podle IUCN je vedena v Červeném seznamu ohrožených druhů v kategorii kriticky ohrožená (Critically Endangered). Jedná se o thajský endemit. Byla vědecky popsána teprve v roce 1958. Následujících 20 let byla dokonce považována za vyhubenou kvůli ztrátě habitatu a degradaci životního prostředí (urbanizace). Dnes se vyskytuje pouze v povodí řeky Mae Khlong zvané také Menam-Meklong (odtud český název). Do Evropy, konkrétně do Německa, se dostala až v roce 2006 v dodávce razborek skvrnoocasých (Boraras urophthalmoides). Bylo to pouhé trio ryb, které dalo základ malé evropské populaci tohoto druhu chované v lidské péči. Velmi omezené množství bylo dovezeno z přírody v letech 2015 a 2016. Z těchto importů pocházejí také ostravské razbory a můžeme tak vytvořit rezervní populaci pro případ vyhubení druhu v přírodě.
V přírodě obývá razbora menamská sladké vody o teplotě 22-26 °C při pH 6-6,5. Takovéto prostředí jsme připravili i našim rybám v akvaristickém zázemí. Chov není příliš obtížný. Razbory se rychle aklimatizovaly a velice dobře přijímaly mražené krmivo - dafnie a cyklop. Rozhodnutí zkusit razbory i odchovat znamenalo dostat je nejprve do chovné kondice. Jakmile se samice zaplnily jikrami, mohli jsme rozlišit pohlaví a oddělit chovný pár. Ryby se také odlišují velikostí a zbarvením. Samci jsou menší, štíhlejší a v dobrých podmínkách mají výrazně měděnou barvu. Již zmíněné krmivo jsme doplnili o drobné hlístice háďátka živorodá (Panagrellus redivivus), v akvaristice známé pod obchodním názvem mikry. Chovný pár jsme oddělili do odchovné nádržky (elementky) o objemu 10 litrů. Vybavení nádržky tvořil štěrk na dně a hustý porost vodních rostlin kryptokoryn. Jednu třetinu objemu vody tvořila voda z osmózy a dvě třetiny odstátá voda vodovodní. Tím jsme dosáhli snížení tvrdosti vody, což vedlo k nabuzení ryb do třecí aktivity. Ryby začaly o sebe okamžitě jevit zájem. Samotný akt tření jsme nepozorovali. Cca 10 dní po založení akvária a oddělení rybek jsme pozorovali na hladině drobounký již rozplavaný potěr. Začali jsme ho krmit lyofilizovaným vířníkem. Odchovaný potěr dobře prospíval a dnes jsou již rybky plně dospělé a velké jako rodičovský pár. Ryby jsou dokonce v takové pohodě, že se třou i ve společné nádrži v hejnu vlastního druhu. Tím jsme zjistili, že tento druh nevyžaduje úpravu vody osmózou a stačí mu i běžná ostravská vodovodní voda. Množství odchovaných mláďat je však velice malé, vždy jen několik málo jedinců.
Odchov této drobné (cca 2 – 2,5 cm) ohrožené ryby je raritní i s ohledem na to, že je velice vzácně chovaná. Dle mezinárodní databáze Species360 je chována pouze ve dvou světových zoo – v Zoo Wroclaw a v Zoo Ostrava, přičemž Wroclaw je získala a odchoval jako první. Pokud se nám bude odchov dále dařit, rádi bychom tuto vzácnost prezentovali v akváriu v Restauraci Saola, kde plave již několik ohrožených ryb z Thajska.

 

 

4. Velemyš největší (Phloeomys cumingi)


Velemyš největší je velký noční stromový hlodavec. Vyskytuje se endemicky na filipínském ostrově Luzon a na dvou menších ostrovech – Catanduanes a Marinduque. Jde o druh ohrožený vyhubením v důsledku fragmentace habitatu, odlesňování přirozeného biotopu a lovu pro maso. V Červené knize IUCN je zařazen do kategorie zranitelný (Vulnerable). V současné době je tento druh chován vedle Zoo Ostrava jen v Plzni (dva samci) a v Praze (dva samci a jedna samice). Samice v Praze však již není chovná. Importovaná zvířata ve více zoologických zahradách neprosperovala a postupně hynula. V současné době je tak ostravská skupina velemyší největších jediná životaschopná mikropopulace na světě. Rovněž odchovy jsou dnes již dosahovány pouze v Ostravě – do konce roku 2016 jsme odchovali celkem 8 mláďat. Po dohodě s koordinátorem ESB Pavlem Brandlem jsme proto v Zoo Ostrava koncentrovali celkem 4 páry s tím, že aktuálně máme u dvou párů po jednom mláděti. Celkový stav k 31. 12. 2016 tak činil 10 zvířat v poměru pohlaví 5,5, což představuje dvě třetiny světové populace velemyší největších v lidské péči mimo Filipíny.
Chovné páry jsou umístěny v zázemí v ubikacích z bodově svařovaného pletiva o rozměrech cca 1,8 m (š) x 4 m (d) x 2,9 m (v). Podlaha (původní) je pokryta dlažbou. Ubikace jsou hojně vybaveny větvemi a parkosy, které vedou vždy ke dvěma dřevěným boudám zavěšeným 2 m nad zemí. Velikost bud je 40 x 70 x 50 cm (š x d x v) s přesahující plošinou 40 x 40 cm. Boudy mají perforované dno pro odtok moči, protože velemyši močí do boudiček. V každé ubikaci je 300 wattová UV lampa, která svítí 5 hodin denně. V místnosti je udržována teplota okolo 25°C, vlhkost se drží přirozeně okolo 40 %. Cirkulaci a výměnu vzduchu zajišťuje větrák umístěný ve zdivu, který se používá především v letním období. Potrava a voda jsou podávány v miskách na zemi. Krmnou dávku tvoří zelenina a ovoce, 3 – 5 x týdně přidáváme čerstvé větve, které velemyši okusují, zpracovávají a většinu větví si nanosí do budky.
První pár velemyší největších se nám podařilo sestavit v roce 2011. Na rozdíl od příbuzných velemyší obláčkových (zde jsme zvířata importovali z Filipín) jsme tento druh získali již z odchovů – samici od německého privátního chovatele Klause Rennera zapojeného do chovného programu, samce ze Zoo Plzeň. Samce se samicí jsme umístili v místnosti určené pro malé savce v zázemí zoo. Z tohoto spojení se narodilo jedno mládě, po té samec uhynul. Následně jsme k samici v roce 2013 přiřadili nového samce ze Zoo Praha. Tento nově
sestavený pár odchoval do konce roku 2016 celkem čtyři mláďata, poslední 21. 4. 2016. Tohle poslední mládě také přihlašujeme do odchovku roku.
A jak vše probíhalo? Přibližně v polovině dubna 2016 jsme začali sledovat změnu v chování u tohoto páru. Samice a samec se již nezdržovali spolu v jedné boudě, jak tomu bylo doposud, ale odděleně každý v samostatné budce. Zvýšili jsme krmnou dávku, protože jsme dle chování předpokládali narození mláděte. Pár pobývá společně v jedné boudě pouze od doby páření po dobu těsně před porodem, někdy i dva až tři dny po porodu. Po této době se pár opět separuje, samice zůstává v boudě s mládětem, samec využívá druhou boudu a péče o mládě se nezúčastňuje. Odchov proběhl bez problémů. Dne 10. 11. 2016 jsme téměř sedmi měsíční mládě oddělili od páru, mládě jsme zvážili, označili identifikačním čipem, zkontrolovali jsme pohlaví (samička) a následně jsme jej umístili do samostatné ubikace. Mládě oddělení zvládlo bez jakýchkoliv komplikací.
I s ohledem na to, že o tomto druhu toho stále mnoho nevíme (jde o ojediněle chované zvíře s noční aktivitou), byla pravděpodobně velice šťastná naše volba umístění chovných zvířat, a to do prostorů s vyšší teplotou (25 °C). Je tedy možné, že se chov v jiných institucích nedaří právě s ohledem na požadavky druhu na trvale vyšší teplotu. Budoucnost ukáže správnost tohoto tvrzení. Každopádně v současnosti můžeme v rámci záchranného programu poskytnout nepříbuzný pár mláďat odchovaných v Zoo Ostrava.

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook