ZOO Ostrava 2015 - 2

thumb_172.jpg

1: Berneška rudokrká (Branta ruficollis)

2: Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus barbatus)

3: Amazonek bělobřichý (Pionites leucogaster)

4: Timálie černošedá (Heterophasia desgodinsi desgodinsi)

5: Sup hnědý (Aegypius monachus)

 

 

1: Berneška rudokrká (Branta ruficollis)

Kolektiv 3 pracovníků: Jana Černohorská, Kateřina Nováčková a Adéla Obračajová

Mláďata v počtu 3 se vylíhla dne: 2. 5. 2015

Druhý a třetí přirozený odchov druhu v Zoo Ostrava

Rodiče pocházejí ze: Privátních chovů v ČR. Samec vylíhnut v roce 2005, samice v roce 2006

Berneška rudokrká je z chovatelského hlediska obtížný druh. Ačkoliv je mezi
chovateli velice žádaná, odchovy zdaleka nepokrývají poptávku - většina institucí tento druh
pouze má ve svých kolekcích, ale nerozmnožuje jej. Zvládnutí chovu tohoto druhu však
považujeme za nesmírně důležité s ohledem na to, že se tyto bernešky vyskytují na poměrně
omezeném území - hnízdí pouze v tundrách severního Ruska vymezených poloostrovy Jamal,
Tajmyr (70% populace) a Gydan, zimují na jihu Černého a Kaspického moře, v Anatolii,
v deltě Dunaje a při soutoku Eufratu a Tigridu. S tím, jak Kaspické moře zvolna vysychá,
mění se průběh pobřeží i rozloha ostrovů a zimující populace bernešek se postupně přesunula
převážně do oblasti západního Černého moře (90% populace). To činí bernešky zranitelné,
což zohledňuje také Červený seznam ohrožených druhů (VULNERABLE).
Bernešky rudokrké chováme od roku 1965, kdy jsme pořídili prvního samce.
V průběhu následujících let jsme postupně získávali další jedince. Dnes naše hejno čítá 9
jedinců. Prvního úspěšného odchovu jsme se dočkali až v roce 2011. V tom roce se v hejnu
vytvořily dva páry, oba měly snůšku, avšak mládě odchoval jen jeden z nich. Vlastně spíše
samec, protože samice po pěti dnech náhle uhynula.
Náš současný chovný pár bernešky rudokrké se spároval z hejna, které sestávalo ze
čtyř samců a šesti samic. V tomto páru je i samec, který sám odchoval mládě v roce 2011.
Chovný pár i hejno měli k dispozici tři průchozí kotce vystlané slámou o velikosti cca 3 x 3m
s přístupem do travnatých výběhů o délce 16m a šířce 5,6m.
V březnu se začala objevovat hnízda v prostředním kotci. Dne 30. 3. se objevilo první
vejce v pěkně upraveném hnízdě. Bylo vyměněno za podkladek. Dne 2. 4. bylo nalezeno
druhé vejce, 3. dubna samice snesla třetí vejce a 5. dubna přibylo čtvrté vejce. Všechna čtyři
vejce byla vyměněna za podkladky. Dne 6. 4. samice zasedla a samec ji hlídal. Jakmile
samice zasedla pevně, vyměnili jsme zpět podkladky za vejce, která byla do této doby v líhni.
Samici trvalo asi hodinu, než se vrátila zpátky na hnízdo. Vajíčka si různě upravovala,
převracela a nakonec zasedla. Hnízdění probíhalo bez problémů, samice se chodila pást a na
hnízdo se zase vracela.
Dne 1. 5. při úklidu samice odešla z hnízda, bylo viděno naklubané vejce. Dne 2. 5.
ráno byla ze čtyř vajec vylíhlá tři mláďata. Mládě ve čtvrtém vejci odumřelo. Samice vyšla v
naší přítomnosti ven, ale za chvíli se vrátila a šla mláďata zahřívat. Rodiče museli mláďata
chránit před ostatními členy hejna, kteří na mláďata dotírali. Proto jsme mláďata i s rodiči
oddělili pletivovými rámky, aby se viděli a slyšeli s hejnem. Také rodinka měla možnost
chodit do ohrazené části výběhu na pastvu, mláďata se popásala nebo se chodila ohřát pod
lampu dovnitř do kotce.
Jako krmení dostávali míchanici - jemně nastrouhanou mrkev, krmnou směs pro
kuřata BR1, jemně nakrájené kopřivy a řebříček, vitamíny a probiotika. K míchanici jsme
přidávali hodně jemně nakrájeného jetele, který byl spasen vždy jako první.
Po třech týdnech bylo jedno z mláďat viditelně menší a rozdíl byl den ode dne
výraznější. Dne 26. 5. začalo mládě špatně chodit, proto bylo zkontrolováno veterinářem a
dostalo injekčně antibiotika. Bohužel mládě 31. května uhynulo.
Dne 3. 6. jsme rodiče s mláďaty spojili s ostatními členy hejna (zatím jen přes den),
aby si mohli všichni užívat pastvu v travnatých výbězích. Dostatečná pastva je důležitá pro
dobrou kondici. Rodičovský pár si v hejnu udělal pořádek a od 6. června už byla rodina spolu
s hejnem i přes noc. Dvě odchovaná mláďata jsou samec a samice a dnes již mají své pevné
postavení v hejnu.

 

2: Orlosup bradatý (Gypaetus barbatus barbatus)

Kolektiv 6 pracovníků: Renáta Halfarová, Ivana Filipová, Sylva Firlová, Jiří Štěrba, Blanka Blahutová a Adéla Obračajová

Mláďata v počtu 1 se vylíhla dne: 23.2. 2015

První odchov tohoto páru, přitom jeho již 4. mládě
(dosud byla mláďata podkládána pěstounům)

Celkem jsme odchovali již 12 mláďat orlosupů, přihlašované je jedenácté v pořadí. Tohle mládě je však
první přirozeně odchované mládě svými rodiči po dlouholetém chovatelském úsilí

Rodiče pocházejí ze: Samec z WBU Wien, samice z TP Berlín

Ačkoliv jsou velcí dravci (a mrchožrouti zvláště) člověkem po staletí soustavně
pronásledováni, orlosupům se (alespoň v Evropě) daří docela dobře díky skvěle
propracovanému repatriačnímu programu spojeného s důslednou ochranou. Také Zoo Ostrava
se podílí na tomto programu a pro vypuštění do volné přírody již poskytla 12 odchovaných
mláďat! Mimo Evropu však stíhá orlosupy podobný osud, jako mnohé supy. Jsou tráveni,
pytlačeni a člověkem vytlačováni. Orlosup bradatý je veden v Červeném seznamu ohrožených
druhů v kategorii blízko ohrožení (NEAR THREATENED), a ačkoliv je trend světové
populace klesající, v Evropě jejich početní stavy rostou. Je to paradox, že se jim dnes daří lépe
v místech, kde jsme je v minulosti „úspěšně“ vyhubili. Chovu orlosupů bradatých se v Zoo
Ostrava věnujeme od roku 2000. Od roku 2002 chováme dva páry. Ještě do hnízdní sezóny
2015 byl mladší ostravský pár orlosupů bradatých označován jako ten „neúspěšný“ a „málo
zkušený“. Rok 2015 však byl pro tento pár průlomový.
Oba orlosupy z tohoto páru jsme do Zoo Ostrava přivezli v roce 2000 jako roční
mláďata. V Ostravě pohlavně dospěli a poprvé zahnízdili v roce 2008. Ale až rok 2014
znamenal po mnoha neúspěších pro s odchovem mláděte zcela nezkušený pár velký krok
kupředu: dokázali pomoci mláděti vyklubat se z vejce, začali se o něj s velkou péčí starat a
přítomnost mláděte také aktivovala jejich instinkt mládě krmit. Protože jim však chyběly
zkušenosti, nedokázali mládě krmit správně. To postupně sláblo a nakonec během 4. dne
života uhynulo. Společná inkubace vejce a čtyři dny péče o mládě však významným
způsobem posílily vazbu mezi partnery. Věřili jsme, že v následujícím roce rodiče nově
získané zkušenosti zúročí.
Díky kamerovému systému nad hnízdem jsme měli možnost zaznamenat snesení
prvního vejce dne 3. 1. 2015. Druhé vejce se pak objevilo 12. 1. 2015. Pár vejce i v minulosti
inkuboval spolehlivě a nebylo tedy nutné nijak do hnízdění zasahovat. To ale zároveň
znamenalo, že jsme nevěděli, zda jsou vejce oplozená. K naší radosti se dne 23. 2. 2015
v dopoledních hodinách začalo z prvního vejce klubat mládě. Následující den brzy ráno již
bylo zcela vyklubané a suché. Během 24 hodin po vylíhnutí mláďata tráví žloutkový váček a
nepřijímají potravu. Nicméně samice, která se rozpomněla na své zkušenosti
z předcházejícího roku, okamžitě převzala iniciativu, přinesla na hnízdo potravu a měla snahu
mládě krmit. Dne 25. 2. ráno jsme měli možnost vidět, jak již mládě od matky aktivně přijímá
nabízenou potravu. Přesto jsme se však po konzultaci s koordinátorem EEP programu
rozhodli, že tento rok neponecháme nic náhodě a rodičům s odchovem malinko pomůžeme.
Plán byl následující: každý den po dobu prvních 2-3 týdnů života mláděte přijde zkušený a
orlosupům známý chovatel na hnízdo, mládě zváží a nakrmí připraveným množstvím potravy.
Cílem této strategie bylo, aby mládě mělo během prvních, nejkritičtějších dní života do
každého dalšího dne dostatek energie k přežití v případě, že by jej rodiče sami nekrmili
dostatečně. U orlosupů je totiž pro přežití mláděte zásadní, aby samo aktivně žadonilo o
potravu, udrželo hlavičku ve vzpřímené poloze a dokázalo si tak samo nabízené kousky
potravy ze zobáku rodiče vzít. Čím více je pak mládě aktivní, tím více motivuje rodiče ke
krmení a péči o něj.

Dopoledne druhý den života mláděte jsme tedy provedli první kontrolu. Váha mláděte
byla odpovídající, mládě přijalo několik kousků potravy a vypadalo zdravě. Protože u
orlosupů dochází k siblicidě, kdy starší a silnější mládě usmrtí to menší, využili jsme naší
přítomnosti na hnízdě, odebrali jsme druhé vejce a nahradili jej podkladkem. Rodiče zásah
z naší strany tolerovali velice dobře a samice se na hnízdo k mláděti okamžitě vrátila. V
následujících dnech jsme díky kamerám pozorovali, že samice se opravdu naučila trhat
dostatečně malé kousky potravy a mládě během dne několikrát krásně krmí. Během prvního
týdne jsme kontrolu mláděte prováděli každý den přibližně ve stejnou dobu, množství námi
nabízené potravy se zvyšovalo a zvyšovaly se také váhové přírůstky mláděte. To vše
znamenalo, že mládě je samicí krmeno dostatečně a vyvíjí se dobře. Během druhého týdne
jsme tedy kontroly mláděte omezili a mládě jsme vážili co druhý den. To již bylo zcela
zřejmé, že samice dokáže mládě dostatečně krmit i bez naší pomoci a mládě rostlo doslova
před očima. Zajímavé bylo, že přestože se celou dobu rodiče střídali při zahřívání mláděte,
potravu nosila a mládě krmila výhradně samice. Dne 27. 3. 2015 jsme měsíc starému mláděti
odebrali krev pro určení pohlaví z DNA. Po sedmi letech od jejich prvního hnízdění tak
mladší pár v roce 2015 konečně poprvé úspěšně sám odchoval své mládě. Mladý samec dostal
pro nás velmi symbolické jméno Fortuna a 28. 5. 2015 byl vypuštěn v rámci repatriačního
projektu v národním parku Hohe Tauern v rakouských Alpách.
Pro doplnění na závěr - druhé vejce mladšího páru bylo také oplozené, a protože
ostravskému staršímu páru letos jejich vlastní vejce odumřela, bylo podloženo jim. Avšak den
před předpokládaným termínem líhnutí mláděte byl zkušený pár pozorován od rána mimo
hnízdo. Na hnízdě jsme nalezli pouze několik zbytků skořápky.

 

3: Amazonek bělobřichý (Pionites leucogaster)

Kolektiv 3 pracovníků: Liana Justová, Břetislav Gavron a Yveta Svobodová

Mláďata v počtu 2 se vylíhla dne: 27. a 30. 6. 2015

Přirozený odchov. Ke dvěma mláďatům bylo navíc
přidáno mládě od druhého páru – viz textová část

Rodiče pocházejí ze:     Samec Zoo Lisabon, samice privátní chovatel

V povodí Amazonky a zvláště v povodí řek Madeira a Maranhão, kde se amazonek
bělobřichý vyskytuje, dochází k intenzivnímu odlesňování. Amazonek je také vystaven
přílišnému přímému pronásledování. V Červeném seznamu ohrožených druhů je proto veden
jako ohrožený (ENDANGERED) a jeho stavy dál klesají. To je také jeden z hlavních důvodů,
proč se tomuto druhu v Zoo Ostrava intenzivně věnujeme.

V současné době chováme dva páry. Oba samci pocházejí ze Zoo Lisabon a získali
jsme je v roce 2003, samice se k nim podařilo získat až v roce 2007 a 2009, což svědčí o stálé
vzácnosti druhu v lidské péči. Rozmnožování se daří u páru s evidenčními čísly 2 a 3. Poprvé
tento pár hnízdil v roce 2011, kdy se vylíhla tři mláďata a od tohoto roku rodiče odchovávají
mláďata pravidelně každý rok.
V roce 2015 páření probíhalo během měsíců dubna a května. Začátkem června jsme
v boudě objevili pět vajec, z toho čtyři oplozená. Koncem června - 27. a 30. 6. 2015 (po 24
dnech inkubace) se postupně začala líhnout mláďata, která byla přirozeně rodiči odchovávána.
Bohužel dvě nejslabší mláďata uhynula.

Ve stejné době zahnízdil poprvé i druhý nepříbuzný pár amazonků (evidenční čísla 1 a
4), který dobře inkuboval pět oplozených vajec, ale o vylíhlá mláďata nepečoval. Pouze jedno
z mláďat přežilo, ale museli jsme jej odebrat. Protože oba páry hnízdily přibližně ve stejnou
dobu, mohli jsme podložit toto mládě druhému zkušenému páru. Zkušený pár bez problémů
mládě přijal.
Ve třech týdnech jsme mláďata zkontrolovali, okroužkovali a zvážili. Během srpna
začala postupně opouštět boudu. Samec a samice plní své rodičovské povinnosti do těchto
dnů vzorně a stále svá mláďata minimálně jednou denně přikrmují. Pomocí analýzy DNA
jsme zjistili, že se jedná o jednoho samečka a dvě samičky.

 

4: Timálie černošedá (Heterophasia desgodinsi desgodinsi)

Kolektiv 3 pracovníků:  Jana Ďurišová, Adéla Hrušková a Yveta Svobodová

Mláďata v počtu 2 se vylíhla dne: 12.7. 2015

Přirozený odchov ve třetí snůšce roku 2015

Rodiče pocházejí ze:     samec Zoo Plzeň, samice Zoo Praha

Timálie černošedá prozatím nepatří k ohroženým druhům, ale vzhledem k rozšíření
(nominátní poddruh - Myanmar a jihovýchodní Čína), kde dochází k čím dál větší destrukci a
fragmentaci původní krajiny, a vzhledem ke klesajícímu populačnímu trendu nelze vyloučit,
že se mezi ohrožené druhy brzy dostane. V Zoo Ostrava chováme timálie černošedé od roku
2006. Krom obtížnosti chovu pěvců obecně nám situaci komplikoval poměrně vysoký věk
našich timálií (samci 11 a 14 let, samice 6 a 11 let). Oba naše původní páry měly snahy
hnízdit, ale většinou to končilo u neoplozených snůšek. V současné době máme tři samce a
čtyři samice, přičemž jeden samec a jedna samice již pochází z našeho odchovu v roce 2015.
Chov dnes probíhá pouze v chovatelském zázemí, které jsme postavili speciálně pro chov
sojkovců a timálií. V roce 2016 plánujeme přistavení prostorných venkovních voliér.
Dva z párů chováme ve vnitřních voliérách tohoto zázemí o rozměrech cca 1,8m x 1m
x 2m. Voliéry jsou hustě osázeny rostlinami a větvemi, každému páru je nabídnuto několik
miskovitých hnízd. Jako hnízdní materiál nabízíme kokosové vlákno, suchou trávu, sisalová
vlákna a dřevitou vlnu, přičemž timálie nejvíce využily dřevitou vlnu a kokosové vlákno.
Pohled na vybavení speciálně připravených voliér pro timálie v zázemí (foto Adéla Hrušková,
Zoo Ostrava)
V roce 2013 byla u jednoho páru poprvé zaznamenána hnízdní aktivita, která však
nebyla úspěšná.Oba páry pak neúspěšně hnízdily i v roce 2014 (rozbitá vejce, neoplozené
snůšky …). Úspěch se dostavil v roce 2015, kdy jeden pár úspěšně odchoval dvě mláďata.
V tomto roce timálie hnízdily celkem třikrát.
První snůšku jsme objevili 8. 4. 2015, v hnízdě byla 2 vejce. Dne 22. 4. se vylíhlo
jedno mládě. Druhé vejce bylo neoplozené, ale rodiče jej vyhodili z hnízda až 6. 5. Rodiče se
starali o mládě, které však 11. 5. ve věku 20 dnů uhynulo z neznámých důvodů. Našli jsme jej
na hnízdě. Dne 23. 5. jsme našli v hnízdě dvě vejce, které rodiče inkubovali (druhá snůška).
Začátkem června (4. 6.) jsme našli v hnízdě jedno mládě, druhé bylo mrtvé na zemi. Dne 5. 6.
jsme našli uhynulé i první mládě, bylo vyhozené z hnízda poblíž krmítka.
Třetí snůška proběhla koncem června. Dne 12. 7. jsme viděli dvě mláďata na hnízdě,
která později 28. 7. úspěšně vylétla. Co bylo dle našich úvah zásadní pro úspěšný odchov? Při
třetím hnízdění jsme pozměnili strategii chovu. Rodičům bylo poskytnuto více klidu.
Mláďatům jsme od druhého dne života preventivně podávali „Baycox“ do vody (2 kapky na
400ml vody). Tento krok se opírá o zkušenost, že mláďata často hynou na kokcidie. Jelikož je
průběh velmi rychlý a od odebrání vzorku trusu po vyšetření v laboratoři uplyne vždy několik
dní, během kterých dochází k úhynu, zkusili jsme použití Baycoxu preventivně. Baycox má
oproti Klozanitu, Sulfadimidinu a jiným sulfonamidům méně vedlejších účinků. Přesto hrozí
především dehydratace, proto jsme upřednostnili podávání do vody. To je sice méně efektivní,
než perorální podávání, ale je šetrnější. Efektivitu jsme pravděpodobně zvýšili velmi časným
podáváním preparátu. Dále jsme upravili krmnou dávku: speciální granulovaná směs VL T16,
vařená rýže, ovoce, zelenina, loupaný vařený oves, vařená čočka, speciální granule pro drobné
ptáky VL Uni Complet, hmyz, vařené vejce, občas naklíčená směs drobných semen. Při
odchovu mláďat jsme nabízeli mnoho drobného hmyzu: plesnivec, malý a střední cvrček,octomilka. To je opět v odchovu timálií zásadní. Rodiče krmili prakticky pouze hmyzem.
Dvakrát denně jim bylo nabízeno čerstvé bohaté krmení, hmyz jsme doplňovali častěji dle
potřeby.
Prvoodchov timálií černošedých považujeme za jeden z nejzdařilejších odchovů v roce
2015. Jelikož bez úspěšné reprodukce druh ze zoologických zahrad prakticky vymizel, a
vzhledem k věku našich chovných samců, šlo o odchov doslova za 5 minut dvanáct. Mláďata
nadále prospívají. Dle testu DNA se jedná o samce a samičku, přičemž samce jsme již
začlenili do třetího sestaveného páru s nepříbuznou lichou samičkou.

 

 

5: Sup hnědý (Aegypius monachus)

Kolektiv 4 pracovníků: Renáta Halfarová, Jiří Štěrba, Blanka Blahutová a Adéla Obračajová

Mláďata v počtu 1 se vylíhla dne: 24.4. 2015

Třetí odchov tohoto páru

Rodiče pocházejí ze:    
Samec ze Zoo Arnhem, samice ze Zoo Mulhouse

Supi všeobecně zažívají v přírodě krušné chvíle, řada druhů se stává více a více
ohrožena vyhubením. Supů hnědých žije v přírodě Evropy a Asie (od Portugalska po Koreu)
přibližně do 30 000 jedinců a stavy druhu dál klesají. Proto je tento druh veden v Červeném
seznamu ohrožených druhů v kategorii blízko ohrožení (NEAR THREATENED). V chovu
patří pár českých zoo k několika málo úspěšným evropským chovatelům. Díky třem
odchovům mláďat v historii k nim patří také Zoo Ostrava. Právě u příkladu supa hnědého
bychom také rádi vyzdvihli velice úzkou chovatelskou spolupráci mezi zahradami UCSZOO.
Díky této spolupráci může být uplatňován princip druhého podneseného vejce po odebrání
prvního, a tím zvýšení šancí na odchov mláděte v kterékoliv participující zoo. Nic na tom
nemění ani fakt, že se z důvodu stěhování chovného páru do zcela nové voliéry těsně před
hnízdní sezónou chovatelé v Ostravě rozhodli tentokráte do hnízdění nezasahovat, pár již dále
nerušit a první vejce (i s rizikem, že bude neoplozené) neodebírat.
Supy hnědé chováme v Zoo Ostrava od roku 1960 a po několikaletém přerušení chovu
znovu od roku 2002. V té době se však nedařilo sestavit pár, jenž by úspěšně zahnízdil. To je
největší problém v chovu velkých dravců – obecně dlouho dospívají, zdaleka ne všechny páry
spolu harmonizují a mívají jen jedno vejce a maximálně jedno odchované mládě během
chovné sezóny. Každý odchovaný sup hnědý je tak velká rarita. Nynější pár jsme sestavili
v listopadu 2006. Samec pochází ze zoo v Arnhemu a vylíhl se v roce 2003. Samice je
původem ze Zoo Mulhouse, vylíhlá v roce 2002.
Tito supi poprvé úspěšně zahnízdili v roce 2009 a odchovali své první mládě – samce
Franca, jehož jsme poskytli v rámci repatriačního programu k vypuštění do přírody Francie.
Následující roky však byly chovatelsky neúspěšné. Další hnízdění, kdy rodiče úspěšně
odchovali mládě, proběhlo až v roce 2014, tedy po dlouhých pěti letech! Toto mládě posílilo
chovatelskou základnu - putovalo prozatím k dalším supům hnědým do seznamovací voliéry
v Zoo Praha. Při odchytu tohoto mláděte dne 27. 11. 2014 byl zároveň přemístěn rodičovský
pár do zcela nové voliéry.
Tato voliéra je situovaná v lesnaté, málo frekventované části zahrady podél botanické
stezky zvané Cesta vody. Rozměry voliéry jsou 20m x 16m, v nejvyšším bodě je výška
11,5m. Její reálný objem (po odečtu průvěsu stropu a sklonu terénu) je cca 2500m3. V obou
rozích zadní části jsou instalovány hnízdní plošiny, které jsou zastřešené a ze dvou stran
chráněné pevnou stěnou. Jako podklad byly použity štěpky. Na nich byl vytvořen základ
hnízda z březových větviček a větviček jehličnanů. Také v okolí hnízdních plošin a v rámci
celé voliéry byl poskytnut hnízdní materiál, jenž byl doplňován po celou dobu hnízdění.
Koncem ledna roku 2015 jsme krmnou dávku obohatili o více biologického krmení a
přidávali Promotor (1ml na kus), a také Plastin.
Protože se voliéra nachází v odlehlé části zahrady, nemáme v ní instalován kamerový
systém. Páření proto nebylo registrováno. Datum snesení vejce byl odvozen od zasednutí
samice na hnízdo, tj. 2. 3. 2015. Po 54 dnech od snesení vejce, tj. 24. 4. 2015, jsme
vypozorovali změny v chování rodičů. Supi byli nervóznější, poposedávali a stále se dívali
pod sebe. Později byly patrné krmící pohyby rodičů. Z tohoto chování jsme vyvodili den
vylíhnutí mláděte. Dne 26. 4. 2015 jsme pak pozorovali jasné vyvrhování potravy samicí a
krmení mláděte. V této době jsme z krmné dávky vypustili kuřátka a hovězí maso. Předkládali
jsme pouze králíky a potkany, a to celé i s vnitřnostmi a srstí. Nepřidávali jsme žádné
vitamíny ani minerály. Množství předkládaného krmení jsme upravovali dle potřeby.

Po zhruba 112 dnech života mláděte, tj. v polovině srpna 2015, mládě vylétlo z hnízda.
Dne 4. 12. jsme mládě oddělili od rodičů, načipovali jej a odebrali mu vzorky peří a krve pro
určení pohlaví s pomocí vyšetření DNA.
Po celou dobu nebyli supi rušeni, nezasahovali jsme nijak do průběhu hnízdění.
Veškerá pozorování jsme prováděli skrytě – dalekohledem z větší dálky. Přestože supi byli
přemístěni do zcela nového prostředí, už v první sezóně „v novém“ úspěšně a zcela
samostatně vyhnízdili.

 

 

 

 

 

 

 

 

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook