ZOO Ostrava 2015 - 1

thumb_171.jpg

1: Onager (Equus hemionus onager)

2: Barasinga (Rucervus duvaucelii)

3: Parmovec skvělý (Pterapogon kauderni)

4: Želva hvězdnatá (Geochelone elegans)

5: Puštík vousatý laponský (Strix nebulosa laponica)

6: Sovice krahujová (Surnia ulula ulula)

 

 

 

1: Onager (Equus hemionus onager)

Kolektiv 4 pracovníků: Rostislav Střižík, Blanka Blahutová, Ondřej Matěj a Ivo Firla

Mláďata v počtu 2 (0,2) narozena dne: 7.7.2015 a 19.8.2015

Prvoodchov. Jedná se rovněž o prvoodchov v rámci UCSZOO

Rodiče pocházejí ze: Otec ze Zoo Stuttgart, obě matky ze Zoo Hamburg

V rámci otevření nového chovatelsko-expozičního komplexu Safari tří tváří jsme pro výběh Persie získali několik nových druhů. Hlavními obyvateli tohoto výběhu jsou onageři. Nejde přitom zdaleka pouze o expoziční záležitost. Onager je ohrožený vyhubením (ENDANGERED) a jeho další osud může záležet nejen na přísné ochraně, ale také na chovu v lidské péči. Aktuálně chováme sedm jedinců - hřebce, čtyři samice a dvě mláďata. V perském výběhu jsou také samčí skupiny dalších ohrožených druhů – daňci mezopotámští (ENDANGERED), gazely perské (VULNERABLE) a plánujeme zde také kozy šrouborohé (NEAR THREATENED). Chov onagerů v Zoo Ostrava započal 18. 4. 2014 dovozem dvou samic - Roja (stáří 4 roky) a Ginger (stáří 3 roky) ze Zoo Hamburg. Dne 30. 4. 2014 jsme dovezli další samici Fjalu (stáří 3 roky) ze Zoo Augsburg a samce Zufi (stáří 15 let) ze Zoo Stuttgart. Nově dovezená zvířata jsme umístili odděleně do boxů, přičemž všechna zvířata měla vizuální i akustický kontakt. Čtvrtou samici Laaleh (stáří 3 roky) jsme dovezli 28. 5. 2014 ze Zoo Kolín nad Rýnem. U ní byl předpoklad, že by mohla být březí, neboť v Kolíně byla ve skupině se samcem. Tato domněnka se časem potvrdila. Ostatní samice byly pářeny až v Zoo Ostrava. Dne 29. 5. 2014 jsme ve vnitřních ubikacích spojili dohromady Fjalu s Rojou a Ginger a následující den jsme k nim přidali i Laaleh. Samce jsme spojili se samicemi až 26. 6. ve venkovním výběhu a ještě týž den jsme zaznamenali páření mezi Zufim a Rojou. Páření jsme pak ještě viděli 4. 7. a 25. 7. Samec se zajímal i ostatní samice, avšak žádné jiné páření jsme nepozorovali. V letošním roce, přesně 20. 4. 2015 v brzkých ranních hodinách, začala rodit samice Laaleh. Vzhledem k datu porodu bylo zřejmé, že samice byla přivezena již březí. Matka nedokázala mládě vytlačit přes jeho ramenní klouby, a proto bylo nutné hříbě vytáhnout pomocí porodních provázků. Mládě (sameček) se narodilo mrtvé. Poporodní stav samice nebyl dobrý, proto byl od stáda oddělen hřebec, aby jím nebyla obtěžována. Samice se během čtrnácti dní zotavila. Tři týdny od porodu Laaleh byl hřebec opět puštěn k samicím. Ve dnech 6. a 7. 6. Zufi Laaleh pářil. Mládě klisny Laaleh bylo prvním mládětem v Zoo Ostrava, ale jelikož se narodilo mrtvé, zůstane skutečné prvenství mláděti samice Ginger. Dne 7. 7. 2015 porodila Ginger samičku Natálku. Je zajímavé, že jsme páření této samice vůbec nepozorovali. Matka i s mládětem se okamžitě začlenili do stáda bez nejmenších komplikací. Zkoušeli jsme opětovně do stáda začlenit i samce. Mláděte si nevšímal, ale matku ve snaze pářit proháněl. Mládě bylo dost vystresované a uštvané, proto jsme se rozhodli samce od samic oddělit. Natálka je prvním přihlašovaným mládětem do odchovku roku. 

Dne 19. 8. 2015 porodila klisna Roja samičku pojmenovanou Rory. I tento porod proběhl bez sebemenších problémů a matka se s mládětem hned zařadila do stáda k ostatním samicím. Rory je druhým přihlašovaným mládětem do odchovku roku. V současnosti máme samce odděleného od samic a ve výběhu se střídá se samicemi. Zpět ho do výběhu ke kobylám pustíme až na jaře v roce 2016. V té době budou již dvě samice (Fjala a Laaleh) pravděpodobně vysoko březí a očekáváme, že samec opětovně napáří obě současné matky - samice Roju a Ginger.  

 

2: Barasinga (Rucervus duvaucelii)

Kolektiv 4 pracovníků: Pavlína Ševčíková, Lenka Juříková, Věra Nováčková a Ivo Firla

Mláďata v počtu 1 (0,1) narozena dne: 29.7.2015

Prvoodchov. Jedná se rovněž o prvoodchov v rámci UCSZOO

Rodiče pocházejí ze: Otec ze Zoo Wroclaw, matka ze Zoo Obterre

V rámci otevření nového chovatelsko-expozičního komplexu Safari tří tváří byl
zprovozněn a návštěvníkům v safari expresu zpřístupněn i největší ze tří výběhů nazvaný
Indie. Provoz byl zahájen 18. 5. 2015. Naše obavy z plachosti barasingů a některých dalších
druhů se nepotvrdily a všechna zvířata průjezd safari expresu zvládala velice dobře. Časem se
dokonce pohybovala v bezprostřední blízkosti souprav. Obavy byly na místě – barasinga je
velice vzácně chovaný druh, v rámci UCSZOO je k vidění pouze v Zoo Ostrava. Také
v přírodě patří k mizejícím druhům a je veden v Červeném seznamu ohrožených druhů jako
zranitelný (VULNERABLE). Společně s barasingami je ve výběhu více než 50 zvířat těchto
druhů: nilgau pestrý, axis indický, jelínek vepří, antilopa jelení a páv korunkatý. V plánu na
sezónu 2016 je také vypuštění dvou samic buvola domácího.
Chov barasing v naší zoo započal již koncem roku 2014, kdy jsme přivezli samce ze
Zoo Wroclaw (18. 12. 2014). Později - 12. 3. 2015, jsme dovezli pět samic z francouzské Zoo
Obterre. Samice byly hned spojeny se samcem ještě v zimní ubikaci. Za několik dní bylo celé
stádo puštěno do zimního výběhu, kde se již nacházelo stádo antilop jeleních a stádo axisů.
Spojení s ostatními zvířaty proběhlo bez problémů, ale od počátku se barasingové jevili jako
plachá a snadno vylekatelná zvířata. Ještě v zimním výběhu dne 23. 3. se zvířata poplašila a
výsledkem bylo kromě odřenin i kulhání jedné samice. Ta byla nakonec uspána a ošetřena, ale
záhy uhynula na celkový zánět.
Před spuštěním provozu safari (15. 5.) byla všechna zvířata (barasingové, axisi a
antilopy) vypuštěna na velký letní výběh. K nim bylo zároveň vypuštěno stádo sedmi (1,6)
nilgau pestrých, dosud pobývající ve vnitřních prostorách stájí. Barasingové se na velkém
výběhu chovali klidněji a chodili společně s ostatními druhy na krmení.
Od 25. 6. bylo pozorováno nalité vemínko u jedné ze samic, která 2. 7. porodila.
Mládě jsme odpoledne zkontrolovali a zjistili pohlaví (samička). Po celou dobu nás matka
sledovala v klidu z povzdáli. Po zákroku se ihned k mláděti vrátila a převedla jej do jiného
úkrytu. Mládě tak odkládala a schovávala skoro čtyři týdny, často tak dokonale, že byl pro nás
velký problém jej aspoň jednou denně vizuálně zkontrolovat. Od 20. 7. se nalilo vemínko
další samici a ta porodila 29. 7. - opět to byla samička. Situace se opakovala podobně jako u
první rodící samice. Matka své mládě odkládala vždy poblíž prvního mláděte.
Obě mláďata cca po třech týdnech začala chodit s matkami ke stádu a na volný
prostor. Nedošlo k žádným problémům ani s ostatními zvířaty, ani s projíždějícími vláčky.
Také samec se k nim choval velmi pěkně i přes to, že nebyl jejich otec. Obě samice byly
napářené ještě ve Francii. V září, přesně 3. 9. 2015 porodila další samice, tentokrát samečka.
Mládě také tři týdny schovávala, ale již samotné, neboť starší mláďata v té době chodila se
stádem.

Dne 1. 10. byla zahájena příprava stáda na přesun do zimního výběhu. Krmení jsme
podávali k bráně zimního výběhu. Po ukončení provozu safari (12. 10.) byla brána otevřena.
Pak se krmilo jen na zimoviště a zvířata se pohybovala volně mezi výběhy. Na krmení vždy
všechna zvířata přišla do zimního výběhu s výjimkou barasing, kteří se rozdělili, a vždy část
stáda zůstala v letním výběhu. Nakonec jsme 15. 10. výběhy zavřeli přesto, že v letním
výběhu zůstalo 5 členů stáda (3 samice a 2 mláďata). Důvodem byla snaha alespoň většinu
zvířat ustájit s ohledem na špatné počasí. V plánu bylo pokračovat s přesunem barasing další
den. Již v průběhu dne se vlivem leknutí zranila na noze jedna samice a mládě druhé samice.
Následně v noci pak pravděpodobně došlo k polekání a poplašeni zbývajících barasing a ráno
16. 10. jsme našli mrtvou samici, která přeskočila elektrický ohradník a vběhla do vedlejšího
výběhu onagerů. Zraněná samice byla uspána, a bylo zjištěno, že má naražený, možná
poškozený nerv na rameni přední nohy. Samice po uspání měla problémy s koordinací a
vstáváním a 21. 10. uhynula. Zraněné mládě bylo také uspáno a zjištěno, že má zcela
přelomenou přední končetinu, a proto bylo utraceno. Tak zůstali na výběhu jedna samice,
která přišla o mládě a mladě sirotek. Vypadalo to, že samice ho "adoptovala", mládě bylo
vitální a drželo se s ní. Bohužel i ono 21. 10. uhynulo. Samotná samice pak došla sama na
zimoviště 24. 10. 2015.
V současné době stádo barasing čítá pouhé čtyři jedince (1,2+ 0,1). Ačkoliv je tato
bilance žalostná a ukázalo se, že barasinga rozhodně nebude jednoduchý druh, můžeme vidět
alespoň jedno významné pozitivum – tím je první úspěšně odchované mládě nejen v Zoo
Ostrava, ale také v UCSZOO.

 

3: Parmovec skvělý (Pterapogon kauderni)

Kolektiv 4 pracovníků: Ondřej Hruška, Libor Balnar, Yveta Svobodová a Jirka Novák

Mláďata v počtu 3 vylíhnuta dne: 14.11.2014

Prvoodchov v Zoo Ostrava, následoval odchov dalších dvou mláďat 4. 5. 2015

Rodiče pocházejí ze: od prodejce

S chovem parmovců skvělých jsme začali v podstatě dvakrát. Poprvé v roce 2001, kdy
jsme pořídili tento druh do mořského akvária především z expozičních důvodů. O deset let
později jsme parmovce pořizovali v počtu deseti kusů s jasným cílem rozmnožování. Jedná se
totiž o druh z Červeného seznamu ohrožených druhů (ENDANGERED). Ač obyvatel moře, je
to ryba s extrémně malým areálem rozšíření. Je endemitem souostroví Banggai v rámci
Wallaceovy linie. Naštěstí může existovat záložní chov v lidské péči. Jako jedna z nemnoha
mořských ryb je v podmínkách akvárií rozmnožitelná. Metodika chovu a odchovu parmovců
skvělých je již plně zvládnutá a známé jsou i úskalí a problémy. Přesto chov vyžaduje nemalé
finanční prostředky při zřízení fungující mořské nádrže, trpělivost a zkušenosti. Počet
odchovaných mláďat je velice malý s ohledem na biologii druhu. Vedle jejich nesporného
půvabu to je zřejmě hlavní důvod, proč se parmovci stále z přírody dovážejí, a to ve
statisícových počtech ročně!
Tyto ryby se třou v páru, přičemž se jedná o paternální tlamovce – samci inkubují
jikry v bezpečí svých tlamek. Mláďata opouštějí otcovu tlamku již dobře vyvinutá po zhruba
třicetidenní inkubaci a zůstávají na lokalitě, kde se narodila. Parmovci tedy nemají pelagické
jikry jako většina korálových ryb, navíc v jejich vývoji zcela chybí planktonní larvální fáze.
To vysvětluje jejich omezený areál výskytu. Chybí jakýkoli mechanismus zajišťující rozptyl
mladých jedinců na velké ploše.
V Zoo Ostrava jsme parmovce umístili nejprve v zázemí. Vybírání párů probíhalo v
nádrži 600 litrů. Poměrně brzy se vybraly dva páry. Indicie jistého a správného výběru jsou
zřejmé. Nově nalezený pár si brání své teritorium a ostatní jedince svého druhu až agresivně
odhání. Jeden pár jsme umístili v 350 litrové nádrži v zázemí a druhý vybraný pár jsme
převezli do expoziční nádrže o velikosti 600 litrů. V nově zabydlených akváriích o sebe
začaly ryby jevit zvýšený zájem a brzy se také začaly třít. Samci v obou nádržích začali nosit
v tlamce hrozny oplozených jiker. Odchovu mláďat jsme se však nedočkali, pravděpodobně
vždy došlo k sežrání jiker či mláďat. Do tohoto bodu jsme se dostali vícekrát během historie
našeho chovu. Obrat nastal 14. 11. 2014, kdy jsme v expoziční nádrži objevili tři mláďata
parmovců. Mláďata jsou plně životaschopná a téměř okamžitě přijímají nauplie žábronožek.
Úspěšný byl i další výtěr 4. 5. 2015 a v nádrži se objevily dva kusy parmovců. Zatímco v
expozici se odchovy byť vždy jen pár jedinců dobře daří, v zázemí, kde nyní máme již dva
páry, není snaha naše ani ryb samotných korunována úspěchem. Úspěch v expozici lze přičíst
aspoň částečně dobré filtraci a skvělé kvalitě vody, kde dusíkaté látky jsou na hranici
měřitelnosti a PO4 se pohybují do hodnoty 0,06 mg/l.
V současnosti máme celkem pět odchovaných mláďat. Nutnou součástí úspěšného
odchovu je také odchyt mláďat z expoziční nádrže. S ohledem na všechny komplikace a
samotný fakt, že se jedná o mořskou rybu, považujeme mláďata parmovců za náš letošní
nejúspěšnější rybí odchov.

4: Želva hvězdnatá (Geochelone elegans)

Kolektiv 4 pracovníků: Lukáš Kopec, Vít Toman, Yveta Svobodová a Jirka Novák

Mláďata v počtu 5 vylíhnuta dne:   16. 5. (1), 20. 6. (1), 25. 6. (2) a 5. 7. 2015 (1)

Prvoodchov v Zoo Ostrava

Rodiče pocházejí ze: Zoo Bojnice, Zoo Amersfoor a Zoo Antwerpy

Tyto želvy nepatří zatím k vážně ohroženým druhům zvláště díky tomu, že obývají
indický subkontinent, kde není lidmi vyvíjen takový tlak ve srovnání s jihovýchodní Asií.
Nicméně poslední aktualizace stavu v Červeném seznamu je 15 let stará s poznámkou, že je
potřeba udělat revizi. S ohledem na to, že jde o velice atraktivní druh, který se stává častým
terčem pašeráků se zvířaty, dá se jistá míra ohrožení očekávat.

Želvy hvězdnaté chováme v zoologické zahradě Ostrava od roku 2011, kdy jsme
dovezli 9 jedinců (5,4) ze Zoo Bojnice, kde byli umístěni jako zabavené exempláře CITES při
nezákonném pašování zvířat. O rok později jsme dovezli dalších 9 (6,3) jedinců ze Zoo
Amersfoor (4,0) a Zoo Antwerpy (2,3). V průběhu chovu 4 jedinci uhynuli (1,3) – některým
jedincům bylo přes 40 let, takže v současnosti máme skupinu dospělých jedinců čítající 14
želv (10,4). Skupinu dospělců chováme ve vnitřním výběhu 160 x 160 cm s vysokou vrstvou
písčitého substrátu. Zhruba 1/4 plochy zabírá místo s vlhkou zeminou, součástí výběhu je
rovněž větší nádoba na vodu, dále větve a kusy kůry. Pravidelně doplňujeme seno. Výhřevná
místa jsou vybavena dvěma výbojkami Osram Ultra Vitalux 300W. Teplota se pohybuje
kolem 28°C, pod zdrojem stoupá až ke 40°C. Želvy jsou krmeny pět dní v týdnu listy
(pampeliška přes sezónu, v zimním období kapusta a pekingské zelí), jeden den v týdnu
zeleninou a nepříliš sladkým ovocem (mrkev, okurka, jablka...) a jeden den v týdnu mají půst,
s tím, že seno mají k dispozici ad libitum. Potravu (zejména ovoce a zeleninu) podáváme
posypanou minerálními přípravky (Nutrimix pro nosnice, krmný vápenec) a doplňujeme i
nalámané sépiové kosti.
Již v roce 2013 byla snesena tři neoplozená vejce. To byla předzvěst ochoty samic ke
snůškám. Ale teprve začátkem února 2015 jsme pozorovali hrabání samice v substrátu. Dne
30. 3. 2015 jsme našli první vejce, 16. 4. 2015 druhé. Celkem jsme nalezli 10 vajec při
obměně substrátu, vejce byla totiž zahrabána mimo kladiště. Inkubační doba v líhni byla 48 až
114 dní (některé vejce se nenašly hned, byly nějakou dobu inkubovány v teráriu, proto takový
časový rozptyl), při teplotě 29,5 °C a 80% vlhkosti.
Mláďata chováme společně v T-boxu (původně určené pro chov potkanů) s vysokou
vrstvou písku. Zhruba 1/4 zabírá zapuštěná miska s vlhkou kyprou zeminou, box je dále
vybaven stříškou z rozpůleného plastového kbelíku pro uchování vyšší relativní vzdušné
vlhkosti. K napájení a koupání slouží plastová miska pod květináč. Jako zdroj UV záření a
tepla jsme zvolili výbojku Brightsun 35W. Četnost a složení potravy je stejné jako u dospělců.
Mladé želvy denně lehce rosíme, nicméně misku s vodou i místo s vyšší vlhkostí vyhledávají
aktivně samy a relativně často a stejně jako dospělci se velice rády koupou.
Jelikož dospělé jedince chováme dohromady, nevíme, které želvy jsou rodiče mláďat.
Bez ohledu na to jde o historicky první odchov želv hvězdnatých v Zoologické zahradě
Ostrava.

 

5: Puštík vousatý laponský (Strix nebulosa laponica) 

Kolektiv 4 pracovníků: Renáta Halfarová, Jiří Štěrba, Blanka Blahutová a Adéla Obračajová

Mláďata v počtu 1 vylíhnuta dne:   Nevíme jistě - mládě nalezeno 30. 6. 2015, odhad věku
cca 7 – 10 dní

Prvoodchov páru, prvoodchov v Zoo Ostrava

Rodiče pocházejí ze: Samec ze Zoo Rotterdam, samice ze Zoo Helsinky

Puštík vousatý nepatří k ohroženým druhům, ale jeho odchovy v lidské péči jsou stále
velice ceněny. Tyto puštíky podruhu laponica chováme v Zoo Ostrava od roku 1996. Zprvu
jsme je drželi ve skupině, aby si mohli sami vybrat partnera. Nynější pár – samec ze Zoo
Rotterdam (*18. 6. 2001) a samice ze Zoo Helsinki (*2. 6. 2006) byl z počátku také chován
společně s dalším samcem. V tuto dobu však puštíci vůbec neprojevovali známky toku. Jen
jsme pozorovali určitou náklonnost. Poté, co jsme lichého samce oddělili, začal pár
harmonizovat. Ale ani potom nebylo několik let hnízdění úspěšné. Buď snůška nebyla
nalezena, vejce byla neoplozená, rozbitá nebo zárodek odumřel.
Puštíci jsou umístěni v expoziční voliéře v rámci komplexu zvaného Voliéry
severských sov. Voliéra je nepravidelného tvaru o objemu cca 300m3, a je tvořena pružným
pletivem o rozměrech ok 6,5cm x 10cm. Strop je tvořen stropní sítí. K dispozici mají hnízdní
budku o rozměrech: výška 65cm, šířka 60cm a hloubka 64cm s vletovým otvorem: výška
20cm, šířka 40cm. Budka je vystlaná dřevitým troudem. Již koncem února jsme zaznamenali
houkání a zvýšený zájem o hnízdní budku. V tuto dobu jsme na krmení začali přidávat
Promotor (0,3ml na kus) a Plastin.
V první polovině března jsme pozorovali páření a samice zasedla do budky. Po 14
dnech opustila budku, která, jak se ukázalo, byla prázdná. Začátkem dubna se puštíci stále
projevovali houkáním a samice opět zasedla. Po třiceti dnech samice budku opustila a ta byla
opět prázdná. Okolo 16. 5. zasedla do budky potřetí. Tentokrát jsme zaznamenali střídání i se
samcem. Dne 30. 6. jsme provedli kontrolu a nalezli mládě odhadem ve stáří 7-10 dnů. 

V době předpokládaného líhnutí jsme z krmné dávky vyřadili jednodenní kuřátka a
krmení se skládalo pouze z myší a potkanů. Nepřidávali jsme již žádné vitamíny ani minerály.
Dne 24. 7. se mládě objevovalo ve vletovém otvoru a večer vylétlo z budky. Oproti rodičům
drobnější mládě se protáhlo oky pletiva mimo voliéru a muselo být na noc odděleno od
rodičů. Druhý den byli odchyceni i rodiče a celou rodinu jsme dočasně přemístili do voliéry v
zázemí. Zhruba o měsíc později (19. 8.) bylo mládě již dostatečně velké, takže jsme mohli
všechny puštíky vrátit zpět do původní voliéry. Mládě bylo načipováno a byl proveden odběr
krve k určení pohlaví. Dne 19. 11. 2015 bylo mládě (samec) transportováno do Ménagerie du
Jardin des Plantes v Paříži.

 

 

6: Sovice krahujová (Surnia ulula ulula)

Kolektiv 3 pracovníků: Sylva Firlová, Ivana Filipová a Adéla Obračajová

Mláďata v počtu 5 vylíhnuta dne:   Do 12. 4. 2015 se vylíhla tři mláďata (nevíme přesně),
                                                  další dvě mláďata se vylíhla 13. a 17. dubna 2015

Celkem jsme odchovali již 38 mláďat sovickrahujových, přihlašovaný odchov je restartem chovu
po letité odmlce

Rodiče pocházejí ze: Samec ze Zoo Lipsko, samice je z našeho odchovu

Ačkoliv sovice krahujová nepatří k ohroženým druhům a její stavy jsou v přírodě
stabilní, nepatří ke zrovna jednoduchým druhům z hlediska chovu v lidské péči. Odhad
populace v přírodě činí více než 120 000 jedinců a jejich početnost je stále závislá rozhodující
měrou na přirozených vlivech. V chovu situaci komplikuje nízká zakladatelská základna a
málo početné odchovy, takže vzájemně jsou si sovice v zoologických zahradách do značné
míry příbuzné. V Zoo Ostrava chováme euroasijský (nominátní) poddruh. Tradice chovu
sovic krahujových v naší zoo sahá do roku 1997 a dodnes jsme odchovali celkem 38 mláďat.
Současný chovný pár byl sestaven v roce 2013. Samec, vylíhnutý 16. 6. 2013, pochází
ze Zoo Lipsko, samice je z odchovu ostravské zoo z roku 2010. Chov dnes probíhá pouze
v zázemí, do budoucna bychom však rádi sovice opět prezentovali návštěvníkům. V prosinci
2013 byly sovice umístěny do poměrně velké voliéry o rozměrech 500(d) x 230(š) x 320(v)
cm. Voliéra je vybavena bidly a špalky tak, aby měly možnost letu. Na boční stěně ve výšce
180cm je umístěna bouda o velikosti 60(d) x 30(š) x 30(v) cm s vletovým otvorem 15 x 15cm,
pod boudou je parapet široký 20cm. Do boudy dáváme malou vrstvu neprašných hoblin a
jemnějších štěpků.
V roce 2015 začal tok poměrně brzy, zřejmě vlivem předchozí mírné zimy. Od 6.
března samice navštěvovala boudu a 8. 3. zůstala sedět. Samec ji krmil, nosil naporcované
myši. Samice 12. března při krmení vyletěla z boudy, toho jsme využili a provedli kontrolu.
V boudě byla snesena 4 vejce. Další kontrolu jsme provedli 12. dubna, kdy byly slyšet hlasy
mláďat. Samice se jen nadzvedla, měla pod sebou tři mláďata a 7 vajec. Další dvě mláďata se
vylíhla 13. a 17. dubna. Mláďata jsme okroužkovali 26. dubna. Nevylíhlá vejce jsme z boudy
odebrali - čtyři byla neoplozená a v jednom byl odumřelý zárodek.
Od 1. do 8. května mláďata postupně opustila hnízdní boudu. V tomto věku mláďata
ještě nejsou schopna létat, proto je nutné, aby měla možnost šplhat nahoru k boudě nebo na
bidla a nezůstávala na zemi. Mají k dispozici bidla, které nemají hladkou kůru, také šplhají po
pletivu. Během 4-5 dnů mláďata začala s pokusy o létání, většinou padala na zem a šplhala
nahoru. Za dva dny se v letu zdokonalila a létala z bidla na bidlo. Mláďata po vylétnutí krmil
převážně samec, do věku jednoho měsíce jim podával natrhané kousky myší, potom nosil
myši celé. Mláďata si je už trhala sama, přidržovala si je v jedné noze. Postupně si krmení
začala mláďata brát sama, ale přesto do věku dvou měsíců často žadonila a samec jim krmení
nosil.
Krmnou dávku sovic krahujových v Zoo Ostrava celoročně tvoří pouze biologické
krmení - menší krmné myši, s tím, že jeden den v týdnu mají půst. Krmíme 5-6 myšek na
jeden kus. V době hnízdění zvyšujeme postupně dávku podle potřeby, jak mláďata rostou,
vždy tak, aby zůstávaly malé zbytky.
Vývoj těchto sov je poměrně rychlý. Ve věku dvou měsíců jsou plně opeřené, jen na
krku je ještě zbytek prachového peří. Vyšetřením krve na DNA bylo zjištěno, že jsme
odchovali dva samce a tři samice.

 

 

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook