ZOO Ostrava 2014 - 2

thumb_141.jpg

9. Kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus phillipsi)

10. Komba Garnettova (Otolemur garnettii)

9. Kočka cejlonská (Prionailurus rubiginosus phillipsi)

Kolektiv 4 pracovníků: Pavla Gorčáková, Jiří Štěrba, Rudolf Hruška a Adéla Obračajová(vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 1 narozena dne: 16.9.2013

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Prvoodchov druhu v Zoo Ostrava a v UCSZOO

Rodiče pocházejí:

Samec Zoo Rotterdam, samice Parc des Félins v Nesles

Popis odchovu :

Zoo Ostrava má v chovu kočkovitých šelem velkou tradici. I proto jsme v posledních
letech začali měnit skladbu chovaných koček – upouštíme od chovu běžnějších druhů a
naopak se více věnujeme druhům ohroženým. Kočka cejlonská je druh ohrožený vyhubením,
v Červené knize je vedena v kategorii zranitelný (Vulnerable) a její stavy v přírodě dále
klesají. Hlavními příčinami úbytku jsou ničení přirozeného prostředí a jeho přeměna na
zemědělskou půdu. V menší míře je tato kočka lovena pro kožešinu, pro maso a také je
pronásledována kvůli predaci drůbeže. V zoologických zahradách celé Evropy je chováno
pouze 42 jedinců v 8 zoo a v roce 2012 se narodilo jen 6 mláďat, z nichž přežila čtyři. Kočky
cejlonské jsou vedeny na úrovni ESB, potažmo ISB. Hlavním problémem programu je malý
počet zakladatelů (3) a s tím související nízká genetická diverzita, a také malý počet
chovatelů. Naopak výhodou je znalost původu, a to, že se v ESB chová pouze ssp. phillipsi.
Z hlediska návštěvnického je jistě zajímavé, že jde o jednu ze dvou nejmenších koček vůbec.
Dosahují váhy pouze okolo 1 kg a o prvenství soupeří s africkými kočkami černonohými.
Dne 8. 6. 2012 jsme do Zoo Ostrava dovezli hned 5 jedinců kočky cejlonské. Ze Zoo
Rotterdam to byli jedna samice a dva samci. Samce narozeného 16. 3. 2010 jsme pojmenovali
Raksha a samec narozený 27. 3. 2010 dostal jméno Sanni. Z Parc des Félins ve francouzském
Nesles jsme dovezli dvě samice Gayu a Loyu, sestry narozené 9. 8. 2011.
Všechna zvířata byla nejprve karanténována v zázemí zoo a 29. 8. 2012 byly obě
samice umístěny do expozice v pavilonu Malých šelem. Samec Sanni byl 4. 9. 2012 přemístěn
do expozice u Pavilonu indických zvířat, zatímco Raksha zůstal v zázemí. Před Vánocemi
2012 byla třetí samice (ta ze Zoo Rotterdam) převezena do Zoo Liberec. Dne 14. 5. 2013 byly
stávající samice rozděleny – Gaya byla přemístěna k samci Sannimu a Raksha byl spojen se
samicí Loyou v expozici Malých šelem. Jako první se rozmnožili samec Sanni a samice Gaya.
V rámci UCSZOO se jedná o prvoodchov.
Krmení těchto drobných koček probíhá dvakrát denně bez (u jiných koček obvyklého)
půstu 1 x v týdnu a jako potrava slouží výhradně biologické krmení, jako jsou myši, potkani a
kuřátka, dle velikosti zhruba 200 gramů na kus.
Chovatelské zařízení pro první pár koček cejlonských se skládá z vnitřní ubikace o
velikosti 180 x 220 x 200 cm (d x š x v). Tato ubikace je v zimě vytápěna na cca 10°C
topným tělesem umístěným nad dvěma dřevěnými boudičkami umístěnými ve výšce cca 50
cm pod stropem. V zimě je do boudiček dodávaná sláma jako podestýlka. Na zemi je zhruba 5
cm vrstva štěpků kryjící betonovou podlahu. Ve venkovní expozici je na zemi umístěna topná
deska částečně krytá dutým kmenem sloužícím jako další boudička. Venkovní expozice o
velikosti 480 x 630 x 260 cm (d x š x v) je krytá pletivem s velikostí ok 5 x 5 cm a je
vybavena parkosy, kameny a živou vegetací. Pod pletivovým stropem je umístěna další
boudička. Celá plocha venkovního výběhu má přirozený substrát, převážně písek místy
prorostlý trávou. Spojování samce se samicí předcházel jeden den, kdy samice Gaya byla
zavřena ve vnitřním kotci, aby měla možnost seznámit se v klidu s novým prostředím,
zatímco samec Sanni byl zavřen ve venkovní části. Následující den byla Gaya vypuštěna ven
k Sannimu a spojení proběhlo velmi klidně a bez problémů včetně krmení. Nicméně nikdy
nebyla zaznamenána říje ani páření.

Dne 16. 8. 2013 jsme z důvodu pozitivního nálezu v parazitologickém vyšetření koček
cejlonských (škrkavky Toxocara sp.) provedli odčervení přípravkem Advocate a při této
příležitosti veterinář pohmatem zjistil, že samice Gaya je zhruba 5 týdnů březí. Na základě
tohoto zjištění a vzhledem k délce trvání březosti koček cejlonských (65-70 dní) byla Gaya dne 2. 9. 2013 oddělena do nově připraveného vnitřního prostoru, který přiléhá k jejich
současné vnitřní ubikaci.
Tento vnitřní prostor má rozměry 220 x 290 x 200 cm (š x d x v) a je vybaven
boudičkou pod stropem s topným zařízením a krmným špalkem. Na jednom z parkosů je
umístěna krabice od bot zabalená v celtovině a zavěšený košík sloužící jako další možné
boudičky. Poslední boudička s otevřeným stropem leží na podlaze pokryté štěpky. Gaya si ze
všech nabízených míst nejvíce oblíbila boudičku pod stropem, kde trávila většinu svého času.
Společná stěna sousedící s kotcem samce je oddělena pevnou přepážkou tvořenou kartitem.
Další stěny jsou tvořeny karisítem s velikostí 5 x 5 cm zahuštěným dalším jemnějším
pletivem na velikost 1 x 1 cm. Světelný režim v kotci je nastaven na 11 hodin svícení.
Po oddělení samice zůstala krmná dávka i denní režim zachovány. Dne 16. 9. 2013
jsme uslyšeli hlásek mláděte přicházející z Gayiny oblíbené boudičky. Samice byla klidná,
nestresovala se, a proto jsme nepřijali žádná speciální opatření. První kontrola mláděte
proběhla dne 11. 10. 2013, kdy bylo mládě odčerveno pastou Banminth a bylo určeno pohlaví
– samice. Do kotce byla také nainstalována UV lampa nahrazující sluníčko. Mladá samička
byla pojmenována Kurangnya, což v indonéštině znamená „nedostatek“. Dne 2. 11. byla
Kurangnya poprvé viděna na zemi a 5. 11. na střeše boudičky. Matka i mládě byly velmi
plaché a při vstupu ošetřovatele do zázemí vždy okamžitě prchaly do boudičky. V sedmi
týdnech věku jsme oběma samicím zvedli krmnou dávku zhruba o polovinu. Dne 23. 12. 2013
pak proběhlo první očkování (Biofel PCH), odčervení (Banminth) a načipování Kurangnyi.

 

Když mladá samička dorostla a nehrozilo, že proleze oky pletiva výběhu, byl samec
Sanni přemístěn dne 20. 3. 2014 do Pavilonu indických zvířat a matce s mládětem byl
zpřístupněn venkovní výběh. V letním období se obě kočky zdržovaly téměř stále venku, kde
byly i krmeny, takže jsme přístup do kotce zavřeli a znovu je dovnitř pustili až s podzimním
ochlazením.

Mezitím jsme také stále očekávali, zda porodí i samice druhého páru - Loya. Pár Loya
a Raksha má také k dispozici vnitřní ubikaci a venkovní výběh. Vnitřní prostor má rozměry
230 x 170 x 220 cm (d x š x v), podlaha je kryta štěpkou. V kotci je vyhřívaná palanda, na
které je boudička. Druhá boudička je umístěna v horním patře. Výběh o velikosti 550 x 550 x
230 cm (d x š x v) je z čelní strany prosklený, stropní pletivo s okem 5 x 5 cm je chráněno
elektrickým ohradníkem, boční stěny tvoří dřevěné obložení. Ve výběhu je přírodní výsadba
(traviny), písek, kameny, parkosy a duté špalky poskytující další úkryty. Při jarním očkování
dne 15. 4. 2014 veterinář pohmatem zjistil vysoký stupeň březosti samice. Hned následující
den byl proto pár rozdělen, samice byla převřena do kotce a samec mohl zůstat díky
příznivému počasí ve výběhu. Dne 18. 4. 2014 jsme podle hlásků, které se začaly z vnitřní
ubikace ozývat, usoudili, že koťata jsou na světě. I Loya byla při jejím prvním porodu klidná.
První veterinární kontrola dvou mláďat proběhla 13. 5. 2014, kdy jsme rychle zhodnotili
jejich zdravotní stav, odčervili je (Banminth) a určili pohlaví – dva samci. Dne 5. 6. byl samec
přemístěn do vnitřní ubikace, aby samice s mláďaty mohla do venkovního výběhu. Dne 17. 7.
2014 proběhla druhá kontrola malých samečků, jejich čipování, odčervení (Banminth) a
očkování (Purevax RCPCH).
Celkem jsme tedy odchovali již tři koťata od dvou párů a nyní hledáme vhodné
umístění v jiných zoo. Zdánlivá výhoda tohoto druhu, tedy jeho malá velikost, se ukazuje jako
docela problematický faktor v chovu. Znamená to totiž, že chovatelé musí přebudovat svá
standardní chovatelská zařízení, která dosud dobře sloužila běžně chovaným druhům
kočkovitých šelem. I proto je tato kočka dosud k vidění pouze v několika institucích na světě.

10. Komba Garnettova (Otolemur garnettii)

Kolektiv 4 pracovníků: Jana Kanichová, Jiřina Vrhelová, Martina Čermáková,
Jana Pluháčková(vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 1 narozena dne: 23.12.2013

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Mimořádný odchov, v Evropě chovány pouze 2 samice

Rodiče pocházejí:

Zoo Plzeň

Popis odchovu :

Komba Garnettova je noční poloopice, vážící okolo 800 g. Vyskytuje se v Somálsku,
Keni, Tanzanii a na Zanzibaru až do výšky 2 500 m n. m. Jsou rozlišovány 4 poddruhy,
velikostně jsou zhruba stejné, trochu se odlišují zbarvením. Komba Garnettova žije
sympatricky s některými dalšími druhy komb. V přírodě zatím tento primát není ohrožen, ale
nepochybně, tak jako ostatní primáti, trpí lidskou rozpínavostí a přeměňování krajiny na
obdělávané pole atd. V Červené knize IUCN je zařazena jako Least Concern (málo dotčena).
Početní stav komb Garnettových v lidské péči je velmi nízký, celkově je na světě ve
dvaceti zoologických zahradách chováno pouze 46 zvířat! V Evropě je 15 zvířat, z toho pouze
2 samice (jedna samice je v Plzni, druhá je ostravská), v Severní Americe je 27 komb (z čehož
je 11 samic). Nicméně v Evropě se během posledních 12 měsíců narodila 3 mláďata, zatímco
v Americe pouze 1 mládě. V Asii chovají jen 4 ks (2,1,1) prozatím s jediným potomkem.

V kombím jídelníčku je obsaženo zejména ovoce, hmyz, měkkýši, jsou schopni ulovit
i drobnější obratlovce. Významný podíl potravy tvoří i míza stromů. V lidské péči je kombám
nabízeno ovoce, zelenina, hmyz (cvrčci, sarančata, mouční červi, zofobasi a švábi), občas
dostávají myší holátka. 1x týdně dostávají vařené kuřecí maso, 1x týdně vařené vejce. Mízu
stromů nahrazujeme tzv. arabskou gumou. V přírodě jsou samci samotářští a samice se
zdržuje se svými mláďaty, v lidské péči se chovají páry dohromady (i v době porodů) a
protože se rodilo mnohem více samců, jsou vytvářeny také tzv. samčí skupiny. Komby jsou
v přírodě promiskuitní. Dominantní jsou samice, které rodí 1-2 mláďata ročně. V době, kdy
jde samice shánět potravu, mládě tzv. parkuje, to znamená, že jej nechá samotné na
bezpečném místě (v přírodě je to většinou ve spleti větvoví, v lidské péči často využívají
dřevěné budky). Odrostlí samečkové jsou vyhánění ze skupiny dříve než samičky. Pohlavně
dospělé jsou komby Garnettovy před dosažením dvou let.
Jakožto poloopice mají komby výborně vyvinutý čich a díky tomu využívají i
pachovou komunikaci. Hlavní pachové žlázy mají obě pohlaví na hrudi, ale značkují i
anogenitální oblastí, potírají se močí a třou se tvářemi o povrch větví apod., ale i o sebe
navzájem. Na chodidlech mají ostny bez pachových žláz a často těmito ostny dřou větve
stromů (častěji samci). Dále využívají vizuální komunikaci (defenzívní postavení, submisivní
postavení, pootevření tlamy…), dotekovou komunikaci (očichávání, sociální grooming,
fackování…). Velice výrazná je zvuková komunikace (výstražné volání, úzkostné volání,
vrčení, mláděcí mlaskání...).
Komby Garnettovy jsme začali v Zoo Ostrava chovat v roce 2008, kdy jsme ze Zoo
Plzeň dovezli trio těchto zvířat (matku s mládětem a nepříbuzného samce) na takzvané
nokturno v pavilonu Tanganika. Ubikace komb má rozměry 3 x 3 x 5,5m (v x š x d) a je
vybavena vertikálními i horizontálními větvemi, suchým rákosím, travinami rodu Miscanthus,
pařezy a kameny. Krmení jim je předkládáno z větší části do středního patra v miskách, jen
část krmení je ve spodním patře. Spodní patro je pokryto rašelinou smíchanou s pískem.
Důležité jsou v ubikacích komb budky, které komby využívají stejně jako v přírodě dutiny
stromů, kde například odkládají svá mláďata. V ubikaci našich komb Garnettových jsou
budky 2 o rozměrech – 60 x 43 x 42 cm (v x š x d) s otvorem o průměru 20 cm. Jako hnízdní
materiál využívají komby nejvíce suché kukuřičné slupky, ale mají k dispozici i větvičky
různých stromů, kůru, listí a dřevitou vlnu. Komby Garnettovy si však své budky vystýlají
mnohem méně než například komby ušaté, u kterých dosahuje vrstva vystýlky i 5 cm.
Plzeňské mládě bylo na konci roku 2009 odvezeno do Zoo Poznaň. Sestavenému páru
se u nás bohužel další mláďata nepodařilo odchovat (samice porodila s tímto samcem celkem
třikrát, ale pokaždé bylo mládě zabito a sežráno). Proto došlo v listopadu 2011 k výměně
samců – ze Zoo Bratislava jsme dovezli tehdy čtyřletého samce Sida. Ani tomuto páru se
zpočátku nedařilo a mládě, které se narodilo v lednu 2013, bylo zabito a sežráno. V lidské
péči byla infanticida zaznamenána vícekrát a i v přírodě je nemožné zabitá mláďata dohledat,
protože jsou ihned sežrána matkou nebo predátory.
Naštěstí na konci léta roku 2013 došlo k dalšímu páření a po zhruba čtyřměsíční
březosti porodila naše osmiletá samice Ellie mládě (23. 12. 2013), o které se pečlivě starala. K
„zaparkovanému“ mláděti se pravidelně vracela, a pokud jej chtěla někam přemístit, přenášela
jej v tlamě. Čím bylo mládě starší, tím méně se mu to „líbilo“ a začínalo se vzpouzet, nicméně
Ellie přenášela mládě ještě zhruba v sedmi týdnech. Samostatně přijímat potravu začalo mládě
zhruba v pěti týdnech, kdy ochutnávalo nabízené ovoce a hmyz. Po porodu došlo k menším úpravám krmné dávky. Ovoce (250 g) a zelenina (50 g)
byla rozmisťována na více míst, aby se samice i samec mohli v klidu nažrat. Krmení jsme
doplnili o mléčnou kaši, kterou ale zvířata odmítala, a tak byla zrušena. V době březosti a
porodu byla kombám častěji nabízena myší holátka, která ale několik týdnů po porodu
přestaly přijímat a proto byla zrušena. První fyzická kontrola mláděte proběhla na konci
května 2013, kdy bylo mládě načipováno a určeno pohlaví – samec. Mládě dostalo jméno
Diego a v současné době váží 0,79 kg. Brzy by mělo opustit ostravskou zoo a vytvořit zatím
nechovnou dvojici s dalším samcem.

 

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook