ZOO Ostrava 2014

thumb_140.jpg

1. Hrotočelec ozbrojený (Mastacembelus armatus)

2. Medaka Sarasinova (Xenopoecilus sarasinorum)

3. Veleštír císařský (Pandinus imperator)

4. Žralůček okatý (Hemiscyllium ocellatum)

5. Polák východní (Aythya baeri)

6. Hrdlička sokorská (Zenaida graysoni)

7. Guarouba zlatý (Guaruba guarouba)

8. Dytík velký (Burhinus grallarius)

 

1. Hrotočelec ozbrojený (Mastacembelus armatus)

Kolektiv 3 pracovníků: Ondřej Hruška, Břetislav Gavron a Jirka Novák (vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 1 vylíhnuta dne: 2. 7. 2014, další mládě nalezeno v říjnu, nedosáhlo tedy 4 měsíců věku

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Prvoodchov druhu v Zoo Ostrava a v UCSZOO

Rodiče pocházejí:

matka i otec z importu

Popis odchovu :

Tato ryba z čeledi Mastacembelidae, která dosahuje maximální velikosti 90 cm a až
0,5 kg váhy, pochází z oblasti jižní a jihovýchodní Asie a obývá vody od Pákistánu, přes
Indii, Nepál, Cejlon, až po jižní Čínu, Vietnam a Thajsko. Některé zdroje uvádějí také
Indonésii, ale druh Mastacembelus armatus je ve skutečnosti pravděpodobně komplex více
druhů, který vyžaduje další výzkum. Je tedy možné, že na indonéských ostrovech žije jiný
blízce příbuzný druh. Nalézá se ve sladkých proudících vodách, ale můžeme ji nalézt i
v mokřadech a močálech. Vyhovuje ji tvrdší dno se štěrkovým a písčitým substrátem, ve
kterém se ukrývá i hledá potravu. I když tento hrotočelec pro svou velikost není úplně běžnou
akvarijní rybou, přesto se v nabídkách obchodníků občas objevuje. Nepatří zatím
k ohroženým druhům, i když se ve své domovině objevuje poměrně často na trzích jako
konzumní ryba. V této souvislosti se dá očekávat, že do budoucna se i dosud běžné ryby větší
než 50 cm mohou ohrožené stát. My jsme pořídili naše hrotočelce v roce 2010 (22. 1. – 10 ks
a 12. 7. – 6 ks) s plánem obohatit expozici akvária Kali Gandaki – dravá řeka v komplexu
Čitván. Ale už pouhý chov se nám zpočátku moc nedařil. Z pořízených 16 kusů umístěných
v zázemí jsme do výstavního akvária vypustili jen 7.
Akvárium napodobující horní tok – divočící řeku s rychle proudící vodou, s velkými
balvany a štěrkovitým dnem mělo být ideálním domovem pro tyto ryby. Ryby se však
okamžitě po vypuštění ukryly a zahlédli jsme je až po několika měsících. Jejich plaché
chování možná pramení z obavy před jejich spoluobyvateli v nádrži (nádrž sdílejí s dravými
nožovci velkými a želvami Hamiltonovými), možná je však zcela přirozené. V každém
případě velká nádrž (8 000 litrů), výborná kvalita vody, krmení čerstvými rybami umožnilo
hrotočelcům dorůst do velikosti, kterou by v běžném akváriu dosáhnout nemohli.

Kolik hrotočelců v nádrži přežilo a dospělo, nevíme přesně. Víme o třech jistých
dospělcích, kteří mají tak jasně odlišné znaky, že jdou snadno vzájemně rozlišit. Jsou dnes ve
velikosti okolo 40 cm a pohlaví jde u nich rozlišit poměrně snadno. Samice je výrazně plná
v bříšku. Zahlédnout hrotočelce je však i přes tuto velikost poměrně vzácné. Během roku
2013, i v letošním roce 2014 jsme mohli vidět dva jedince, kteří se po nádrži proháněli, což je
znakem sexuálního chování. Nějaké odlovení a umístění v nějaké jiné vyhovující nádrži
nepřipadalo v úvahu, takže jsme situaci pouze registrovali. Jaké bylo naše překvapení, když
jsme při krmení zahledli dalšího, nového hrotočelce o velikosti tužky. Protože jsme vypouštěli
jedince větší, jde o přirozený odchov v akvarijních podmínkách bez hormonální stimulace.
Informace o odchovech těchto ryb jsou prakticky nulové. V přírodě spadá období jejich
rozmnožování na měsíce duben až červen, což odpovídá i pohlavní aktivitě našich jedinců. Na
podzim tohoto roku jsme zaznamenali dalšího nového jedince (ten již není pro nízký věk
přihlašován), výrazně menšího (do cca 5 cm), což by odpovídalo jeho době inkubace v jarních
měsících. Ryby a želvy, které jsou v nádrži, krmíme krájenými čerstvými sladkovodními
rybami a velcí hrotočelci kousky rybek vychytávají. Pro mláďata jsou to však velká sousta, ke
kterým se navíc v konkurenci velkých zvířat nedostanou v dostatečném množství. Přidáváme tedy larvy hmyzu – patentky, které malí hrotočelci preferují. Během roku 2014 jsme vyměnili
stávající filtraci (polypropylénové čočky) za výkonnější a lepší pískovou filtraci. V roce 2015
nás čeká ještě doplnění biologického filtru. V praxi to znamená ještě další výrazné zlepšení
kvality vody a šance a naděje na další rozmnožení těchto krásných a tajemných ryb.

 

 

2. Medaka Sarasinova (Xenopoecilus sarasinorum)

Kolektiv 3 pracovníků: Ondřej Hruška, Břetislav Gavron a Jirka Novák (vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 26 vylíhnuta dne: 20. 12. 2013 (20 ks) a 1. 7. 2014 (6 ks)

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Prvoodchov více samic a prvoodchov druhu v Zoo Ostrava a v UCSZOO

Rodiče pocházejí:

Chovatele Klause Rennera, Německo

Popis odchovu :

Tato paprskoploutvá ryba byla popsána v roce 1905 podle švýcarského lékaře Sarasina
žijícího v Basileji. Druh je endemit malého jezera Lindu nacházející se v národním parku
Lore Lindu, ostrov Sulawesi, Indonésie. Je zapsána v Červené knize ohrožených druhů v
kategorii ENDANGERED – ohrožený druh. Hlavním důvodem ohrožení tohoto endemita je
vypuštění nepůvodních druhů ryb rodů Oreochromis, Clarias, Channa a Barbonimus. Dalším
důvodem je rozrůstající se zemědělská výroba v okolí národního parku, což vede k znečištění
přítoků splachem herbicidů a chemických látek používaných při pěstování zemědělských
plodin. V neposlední řadě vede masivní zavlažování ke snížení přítoků jezera mimo
monzunové období. Medaky chováme v zázemí v samostatných chovných akváriích a naší
hlavní snahou je záložní chov pro případ vyhynutí druhu v přírodě.
Co víme o medakách z přírody? Životní prostředí ryb je tropické s průměrnou roční
teplotou pohybující se mezi 26,1°C až 32,2°C, monzunové počasí probíhá od měsíce
listopadu do měsíce dubna. Přirozenou potravou je hmyz a jeho larvální stádia žijící ve vodě,
hmyz padlý na vodní hladinu a rozličný zooplankton. Jedná se o rybky obvykle 5,5 - 6 cm
velké, maximálně až 8 cm, stříbrné barvy s dobře patrným pohlavním dimorfismem. Samci
jsou větší, mají velké paprsčitě třepené hřbetní a řitní ploutve. V době tření mění svou barvu ze stříbrné na temně šedou, na koncích ploutví černou. Samice jsou menší, mají menší hřbetní
a řitní ploutve bez třepení. Naopak břišní ploutve jsou u samic větší (7 – 8 mm), vodorovně
posazené a samice na nich nosí 8 – 12 vyvíjejících se jiker uchycených vláknem.

Dle studie Ústavu biologie University Kariya japonské Prefektury Aichi samice
vypuzuje jikry spojené vláknem 4,3 – 7,8 mm dlouhým, 5 – 8 mikronů tlustým vycházejícím
z pohlavního orgánu. 8 – 12 vláknem spojených jiker nosí samice mezi břišní stěnou a
mohutnými břišními ploutvemi. Oplodnění je prováděnou samcem v době vypuzování jiker z
pohlavního orgánu samice. Inkubace trvá 14 – 20 dnů. Optimální teplota vody pro inkubaci je
25 °C. Po vykulení plůdku vlákno do dvou dnů mizí a samice je opět připravena k páření
během 3 – 4 dnů. Zvláštností je, že v případě ztráty jiker před vykulením, je samice údajně
připravená k páření dříve než za 3 – 4 dny, což je pravděpodobně způsobenou endokrinní
činností v těle samice podobně jako u živorodé reprodukce (dle výše jmenovaného ústavu).
Všechny tyto informace jsou předmětem srovnávání v našem chovu v Zoo Ostrava.
Chov v Zoo Ostrava datujeme od 4. 9. 2013, kdy jsme získali 3 páry těchto vzácných
ryb s chovatelským doporučením – teplota 24 – 29 °C, pH 7 – 8, tvrdost vody 5 - 20 °dGH.
Rybky jsou krmeny mraženým krmivem, patentka, koretra, artemie, dafnie. Preference
potravy našich medak je v pořadí: 1. patentka, 2. koretra a artemie, 3. dafnie (spíše neoblíbené
krmivo). Ryby byly umístěny do akvária o velikosti 120 l, hustě osázené rostlinami
Ceratophyllum demersum. Parametry vody – teplota 25 - 28 °C, tvrdost 5 – 7 °dGH, pH 6 – 7.
Do 14 dnů byla pozorována pohlavní aktivita samců, kteří při dvoření se samicím výrazně
tmavnou, až černají a roztahují hřbetní a řitní ploutve. Při tomto roztažení je výrazně vidět paprsčité roztřepení na jejích koncích. Následně se stavějí hlavou dolů, téměř do svislé
polohy. Samotné tření nebylo nikdy pozorováno. V ranních hodinách jsme pozorovali samice
s jikrami pod břišní stěnou na břišních ploutvích. Samičky jsme přelovovali do odchovných
nádrží o velikosti 80 l, osázených taktéž rostlinami Ceratophyllum demersum pro dobré ukrytí
mláďat. Při odlovu nebylo nikdy pozorováno, že by samice ztratila jikry z ploutví, nebo že by
byly jikry poškozeny či se přestaly dále vyvíjet. Samice byly odlovovány s pomocí běžné
akvaristické síťky. Inkubační doba je poměrně dlouhá. U nás se pohybuje od 15 do 18 dnů.
Ověřujeme informaci, zda délka inkubace se odvíjí od teploty vody. Po vykulení plůdku je
samice odlovena zpět do nádrže mezi ostatní jedince. Vykulení plůdku jsme taktéž nikdy
nepozorovali. Z jedné inkubace je navzdory dlouhé inkubační době málo mláďat – zhruba 4 –
6 jedinců o velikosti 4 mm. Na mláďatech po vykulení není patrný žloutkový váček, při
pozorování se zdá, že potravu přijímají okamžitě. Jsou krmena cyklopem, živou artemií a
mraženou artemií rozetřenou mezi prsty. Na svou velikost přijímaní i velká sousta. Zhruba po
třech měsících dorostou do velikosti 2,5 – 3 cm, v 6 měsících dosahují velikosti kolem 4 cm.
Bylo pozorováno, že při ponechání samice s jikrami ve společné nádrži, ostatní dospělí jedinci
po vykulení žerou mláďata, ačkoliv neútočí na jikry nošené samicí.

 

 

3. Veleštír císařský (Pandinus imperator)

Kolektiv 3 pracovníků: Lukáš Kopec, Vít Toman a Jirka Novák (vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 133 vylíhnuta dne: 2. 6. 2014 (22 a 20 ks), 7. 6. 2014 (9 ks), 8. 6. 2014 (34
ks), 16. 6. 2014 (9 ks), 7. 7. 2014 (17 ks) a 20. 7. 2014(22 ks)

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Prvoodchov sedmi samic a prvoodchov druhu v Zoo Ostrava

Rodiče pocházejí:

Volná příroda (Ghana)

Popis odchovu :

Suchozemští bezobratlí jsou v Zoo Ostrava chováni vzácně. Jedním z velice
zajímavých chovanců je veleštír císařský. Prozatím probíhá chov v zázemí zoo, ale v brzkém
plánu je expoziční „insektárium“ v nově budovaném Pavilonu evoluce. V pavilonu budou
výhradně africká zvířata. Štíři byli jedni z prvních živočichů, kteří opanovali souš, takže jsou
z hlediska evoluce nesmírně zajímaví. Proto jsme hledali pro tento pavilon nejvhodnější druh.
Veleštíři císařští jsou zajímaví z hlediska prezentace návštěvníkům - jsou velcí a žijí
v koloniích. Prozatím nejsou vedeni v seznamu ohrožených druhů. Dne 31. 12. 2013 jsme
získali 15 dospělých veleštírů neurčeného pohlaví původem z Ghany. Po ztrátách
způsobených transportem a aklimatizací jsme ve třech teráriích ubytovali tři oddělené
skupinky, čítající 3, 4 a 5 jedinců.

Po čase se na několika štírech začaly projevovat známky gravidity. První dvě samice
porodily shodně 2. 6. 2014 (22 a 20 larev), třetí 7. 6. 2014 (9 larev), čtvrtá 8. 6. 2014
(rekordních 34 larev), pátá samice 16. 6. 2014 (9 larev), šestá samice 7. 7. 2014 (17 larev) a
sedmá 20. 7. 2014 (22 larev). Kromě jedné samice, kterou jsme dlouho před porodem oddělili,
rodily všechny ostatní přímo ve skupině, aniž by byly samy nebo jejich larvy ostatními
ohrožovány. Odděleny byly až po porodu. Larvy začaly postupně opouštět hřbet samic zhruba po čtrnácti dnech (po první ekdyzi). V tu chvíli byli malí štíři oddělováni od matek do
samostatných plastových boxů ve zvlášť upraveném teráriu a odchováváni po skupinách.
Časem klesl vlivem úhynů a vzácně i kanibalizmu počet malých štírků z celkových 133 na
současných stabilních 82. Zvířata rychle rostou, bez problémů se svlékají a s chutí požírají
čerstvě usmrcené cvrčky. Jelikož rodiče pocházejí z přírody, jde o F1 generaci v naší péči.

 

 

 

4. Žralůček okatý (Hemiscyllium ocellatum)

Kolektiv 3 pracovníků: Ondřej Hruška, Břetislav Gavron a Jirka Novák (vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 4 vylíhnuta dne: 23. 5. 2014 (1 ks), 5. 7. 2014 (1 ks), 6. 7. 2014 (1 ks), 1.
8. 2014 (1 ks), 6. 9. 2014 (1 ks), 8. 9. 2014 (1 ks), 26. 9.2014 (2 ks) a 16. 10. 2014 (2 ks)

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Prvoodchov druhu v Zoo Ostrava a v UCSZOO

Rodiče pocházejí:

Volná příroda  - import

Popis odchovu :

Žralůček okatý je přibližně metrový druh paryby s centrem rozšíření v okolí ostrova
Nová Guinea. Oblast jeho výskytu zasahuje jižně až k Austrálii a na sever do okolí ostrovů
Sumatra a Borneo. Obývá (mimo jiné) skalnatá pobřeží do hloubek ideálně 10 metrů, ale
potápěči ho zaznamenali i v hloubkách 40 a více metrů. Typický je však v korálových útesech
a mělkých přílivových lagunách, kde v mělčinách prolézá dno a hledá potravu. Při odlivu se
často ocitá v uzavřených prohřátých mělčinách. Má schopnost hypoxie a teplotní tolerance
především k vyšším teplotám. Vydrží až hodinu mimo vodní živel a snese krátkodobě i
teplotu kolem 30°C. Má vynikající čich a chuť. Jde o parybu, tudíž jeho povrch těla kryjí a
chrání pevné plakoidní šupiny. Na dotyk jeho tělo připomíná smirkový papír. Globálně je
zatím běžný a hojný, i když je jeho maso využíváno domorodci jako potrava. Proto je
především populace v okolí Nové Guiney vedena v Červeném seznamu ohrožených druhů.

Žralůčky okaté chováme v Zoo Ostrava od 8. 4. 2010, kdy jsme pořídili 4 jedince
neurčeného pohlaví o velikosti 30 cm. Nejdříve obývali akvárium v zázemí o objemu 600 litrů
s odpěňovačem a jednoduchou filtrací. Po otevření expozice Papua v roce 2011 byli tito
jedinci umístěni v desetkrát větším prostoru, ve výstavní nádrži napodobující skalnaté pobřeží
s názvem Korálové moře o objemu 6 000 litrů. V tomto (v podstatě) akvateráriu je chováno se
žralůčky několik druhů paprskoploutvých ryb z Korálového moře, bezobratlí, jako například
ježovky diadémové (Diadema setosum) a také scinkové smaragdoví (Lamprolepis
smaragdina). Není bez zajímavosti, že řadu druhů chovaných v expozici Papua jsme již
rozmnožili. Jde zvláště o varany papuánské (Varanus salvadorii), varany modré (Varanus
macraei), krátkokrčky novoguinejské (Elseya novaeguineae), tilikvy obrovské (Tiliqua gigas)
a scinky smaragdové (Lamprolepis smaragdina), množíme však také duhovky Boesemanovy
(Melanotaenia boesemani) a duhovky lososové (Glossolepis incisus). Jsme tak přesvědčeni,
že jsme vytvořili obecně velice vhodné podmínky pro chov těchto rozmanitých druhů zvířat.

Pohlavní aktivitu žralůčků pozorujeme od roku 2013, od té doby probíhá páření
kontinuálně a je poměrně bouřlivé. Dokonce nám pářící se žralůčci občas pobourají dekorační
skály. I pouhým okem již lze rozeznat pohlaví žralůčků, dva samci a dvě samice. Samcům se
vyvinuly pterygopody, samice jsou větší, mohutnější. Před kladením je samice výrazně
mohutná v břišní části, čistí místo snůšky (opět shazuje dekorace). Kapsule nacházíme v
akváriu od sklonku roku 2013 po jednom, třech, nejčastěji ale po dvou kusech. Nejprve se
objevovala neoplozená vejce, pak stále častěji oplozená, dnes již výhradně oplozená. Velikost
vajec je 10 x 4 cm, neoplozená bývají menší, jsou obalena v chuchvalci příchytných vláken.
Kapsule jsou po nalezení vyloveny z akvária a přeneseny do skleněného filtru tohoto akvária
v zázemí (z důvodu stejného chemizmu vody a kvůli ochraně před poškozením rodiči).
Teplota vody je 25°C, pH 8, KH 8-9, salinita 1,025. Ke konci roku 2014 jsme takto vyjmuli
již 40 kapsulí, z toho 30 oplozených. Kapsule jsou volně uloženy na dně filtru v horizontální
poloze. Z oplozených vajec se zatím podařilo inkubovat 10 živých žralůčků okatých. Po
vylíhnutí mají velikost 14 – 15 cm a tvarem i zbarvením věrně připomínají rodiče. Mláďata
mají po vylíhnutí již plně strávený žloutkový váček a jsou naprosto životaschopná. Zatím, co
dospělci přijímají potravu obden a krmení se skládá z drobných ryb (ančovičky, malí sledi),
mořské směsi měkkýšů (kalamáry, chobotnice, sépie, slávky), mláďata krmíme denně a spíše
drobnou potravou jako jsou komerčně nabízená mražená krmiva (mysis a krill).
S ohledem na počet odchovaných mláďat a kontinuální rozmnožování považujeme
odchov tohoto druhu v našich podmínkách za zvládnutý. Z dostupných zdrojů je odchov
v evropských zoo a veřejných akváriích znám pouze v Burgers Zoo Arnhem.

 

5. Polák východní (Aythya baeri)

Kolektiv 3 pracovníků: Jana Ďurišová, Adéla Hrušková a Yveta Svobodová (vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 1 vylíhnuta dne: 19.6.2014

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Prvoodchov druhu v Zoo Ostrava a v UCSZOO

Rodiče pocházejí:

Zoo Chester

Popis odchovu :

Polák východní patří mezi druhy vážně ohrožené vyhubením, v Červené knize je
veden v kategorii kriticky ohrožený (Critically Endangered). Velikost populace ve volné
přírodě se odhaduje na méně než 1 000 jedinců, mluví se dokonce o 250 jedincích !!!! a stavy
dále klesají zvláště kvůli lovu a ničení přirozených biotopů – mokřin. V zoologických
zahradách patří k vzácným chovancům, doposud byl chován jen v Zoo Ostrava a Zoo Plzeň.
Problém v chovu navíc zkomplikoval výskyt hybridů, viz dále. V rámci UCSZOO se odchov
čistokrevných poláků východních dosud nezdařil.První poláky východní jsme získali od privátního chovatele 30. 12. 2009 s informací,že jde o nepříbuzný dospělý pár, který se dosud nemnožil. I když jsme tento pár rozmnožili,ukázalo se, že jde o hybridy, což se naplno projevilo u mláďat. Z tohoto důvodu byli titopoláci z chovu vyloučeni a byli 25. 1. 2013 utraceni. Podobně museli být z chovů vyloučeni
poláci východní v Zoo Plzeň a také v Zoo Dvůr Králové nad Labem, kam jsme před tím
předali naše odchovaná mláďata. Vyloučení hybridů je jediná cesta, jak se v budoucnu
vyhnout podobným nemilým překvapením, která mohou mít zásadní (negativní) vliv na
záchranu kriticky ohrožených druhů v lidské péči.

S chovem poláků východních jsme měli možnost začít na druhý pokus 8. 3. 2014.
Dovezli jsme mladý pár (oba narozeni v červenci 2013) ze Zoo Chester. Karanténa proběhla
s ohledem na vzácnost druhu ve společné voliéře nazvané Nížiny východní Číny v rámci
komplexu Voliér ptáků Tibetu a Číny. Voliéra je hustě osázena stromy, ale především keři a
nachází se zde poměrně velké jezírko. Žije zde společně více druhů ptáků, například
tenkozobci opační (Recurvirostra avosetta), ústřičníci velcí (Haematopus ostralegus) nebo
samčí skupina strak modrých (Cyanopica cyanus cyanus).
Oba jedinci si poměrně rychle zvykli na nové prostředí a neměli problém ani
s příjmem potravy. Ačkoliv se jednalo o mladý pár, umístili jsme do voliéry hnízdní budku,
kterou však, jak se ukázalo, zcela ignorovali. Hnízdní budka má rozměry 50 x 40 x 40 cm (d x
h x v) s kruhovým otvorem o průměru cca 15 cm, který je umístěn na čelní stěně boudy na
levé straně.
Dne 13. 5. jsme nalezli jedno vejce snesené do vyschlé kotlinky, která při deštích bývá
zaplavováno vodou. Vejce jsme přemístili do zázemí. Hnízdní budku jsme proto přemístili
poblíž místa nálezu vejce do křoví a zamaskovali rohoží z přírodního materiálu. Hnízdní
budka byla vystlána slámou a jen z jedné strany byla přístupná po souši. Ze vstupní strany se
nacházel kamenitý svah jezírka, které je součástí expozice a z druhého boku budku chránil
středový nosný sloup voliéry. Dne 18. 5. jsme objevili mezi hnízdní budkou a středovým
sloupem hnízdo. Ke stavbě hnízda byla využita sláma, kterou si samice vytahala z budky a
hnízdo si vystlala peřím. K tomuto dni byla v hnízdě viděna 4 vejce. Dne 20. 5. již samice na
nich seděla. První vejce ze zázemí jsme v den zasednutí samice přemístili do líhně.
Samice celou dobu inkubace krásně seděla. Když byla velká horka, často vejce
chladila, což byla příležitost snůšku kontrolovat. Díky tomu jsme také mohli podložit vejce
z líhně pod samici.
Dne 18. 6. bylo v hnízdě vidět jedno naklubané vejce. O den později již bylo jedno
mládě vylíhlé a další vejce bylo naklubáno. Bohužel na vejci byla vidět krev. Odpoledne byla
samice s jediným mládětem na vodě, v jezírku jsme našli druhé nedolíhnuté mládě. Zbylá tři
vejce nebyla oplozená. Mládě jsme krmili 2 x denně míchanicí (BR, strouhané vařené vejce, proso, nasekanékopřivy), na vodu jsme potom 3 x – 4 x denně krmili gammarusem, granulemi Micro Lundi a
okřehkem. Voliéra je průchozí a přístupná návštěvníkům zůstala po celou dobu hnízdění
s výjimkou prvního dne po vylíhnutí mláděte, kdy byla uzavřena.

 

6. Hrdlička sokorská (Zenaida graysoni)

Kolektiv 4 pracovníků: Ivana Filipová, Sylva Firlová, Jana Černohorská a
Adéla Obračajová (vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 2 vylíhnuta dne: 10.9 a 11.9.2013

Doplňující údaje:

Jedná se o:  První přirozený odchov druhu v Zoo Ostrava

Rodiče pocházejí:

Samec Parc Merveilleux, samice Zoo Plzeň

Popis odchovu :

Hrdlička sokorská je jedním z našich stěžejních druhů, kterému se usilovně věnujeme
v zázemí Zoo Ostrava. Ponechali jsme jim polovinu velké místnosti (v druhé polovině
chováme dva páry supů kapucínů) v zázemí č. 2 (tzv. Odchovna) a vystavěli jsme pro ně
speciální chovatelské zařízení sestávající ze čtyř propojitelných vnitřních voliér různých
rozměrů, dvě větší z nich mají rozměry 2 x 3 m a 2 x 1,5 m) a z voliéry venkovní (cca 4 x 3
m). V místnosti jsme dále umístili sestavu malých voliérek klecového typu pro chov hrdliček
domácích. Chov hrdliček domácích probíhá kontinuálně s cílem mít k dispozici neustále
nějaký ten hnízdící pár, co by potenciální pěstouny pro případ nutnosti podložení vejce či
mláděte hrdličky sokorské. Vnitřní voliéry jsou krom jiného vybavené UV lampami (Osram
Ultra Vitalux, 300 W), které svítí 12 hodin denně. Tyto výbojky emitují UVB světlo, které je
nepostradatelné například v chovu plazů nebo drápkatých opiček. Jak se ukázalo, tyto
hrdličky jsou velice náročné na dotaci UVB a podobně jako plazům, i jim pomáhá při tvorbě
kostí a je tak prevencí před odvápněním. Lampy jsme začali používat po sérii zlomenin nohou
nejen v důsledku úrazů. Nadstandardní chovné zařízení jsme vybudovali z jednoho hlavního
důvodu – tento endemit ostrova Sokoro je v přírodě vyhuben a jeho existence je plně závislá
na chovu v lidské péči. Druh je v Evropě spravován v rámci EEP s potenciálem reintrodukce
v budoucnu. Bohužel však není dostatek institucí, které by se chovu tohoto druhu vážně
věnovaly.
Hrdličky sokorské chováme od roku 2004. Za tu dobu se nám podařil odchov pouze
jednou, v roce 2007. Vzhledem k úhynu samice den před líhnutím mláďat, jsme tehdy byli
nuceni mláďata vychovat pod náhradními rodiči – hrdličkami domácími (viz příspěvek do
Odchovku roku v roce 2007). Od té doby došlo k několika dovozům nových jedinců,
výměnám v rámci EEP a také úhynům, ale bohužel už k žádnému odchovu.
V listopadu 2012 jsme dovezli roční samičku ze Zoo Plzeň, kterou jsme v prosinci
spárovali s pětiletým samcem z Parc Merveilleux. Spojování probíhalo standardně: od
nahánění samice a rozdělování na noc, po vzájemnou toleranci a ponechání dohromady i přes
noc. Opatrnost je na místě. Tyto hrdličky jsou totiž známé svou agresivitou při snahách o
sestavení harmonizujícího páru.

Nově sestavený pár hrdliček měl během roku 5 snůšek, vejce byla většinou oplozená,
ale pár nevydržel sedět do konce inkubace. Změna nastala po snesení vajec 25. 8. 2013, kdy
rodiče začali vzorně sedět. Hnízdo bylo vyrobeno z košíčku (průměr cca 15 cm), který si
hrdličky vystlaly březovými větvičkami, senem. Bylo umístěno na pletivové krmné rampičce
cca 1 m nad zemí. V té době začala probíhat zásadní rekonstrukce budovy se stěhováním
zvířat a vyklízením místností a počínajícími stavebními pracemi. Hrdličky však neochvějně
seděly a po 16-ti dnech inkubace (10. 9. 2013) se vylíhlo první mládě, den po té i druhé. Dne
13. 9. jsme poprvé viděli krmení: krmil samec. Dne 19. 9. jsme zavěsili nad hnízdo UV lampu
s časovačem ale možná i v souvislosti s tím se rodiče často začali zdržovat mimo hnízdo.
V dalších odchovech jsme tedy od přímého svícení na hnízdo upustili. Jedenáctý den jsme
mláďata okroužkovali (velikost 7,5), využili jsme nepřítomnosti rodičů na hnízdě. Po
kroužkování mláďata na hnízdě už nesetrvala a seskočila na zem, kde jsme jim do rohu pod
UV lampu dali trochu sena. Toto místo mláďata s oblibou vyhledávala. Zrní jsme začali
rozhazovat na podlahu klece. Šestnáctý den po vylíhnutí jsme viděli mládě zobající
míchaničku a osmnáctý den už obě mláďata zobala zrní. Od 26. dne stáří mláďat začala
samice se snášením dalších vajec za přítomnosti mláďat. Samec se však na sezení neúčastnil a
vejce byla zachlazena. Mláďatům byla odebrána krev na určení pohlaví. Od rodičů jsme je oddělili až ve stáří 2 a půl měsíce. To bylo způsobeno pravděpodobně stěhováním celé
rodinky do náhradních prostor a zpět, protože při dalších odchovech už nikdy rodiče tak
dlouho mláďata ve své blízkosti netolerovali.

Dne 4. 12. 2013 samice snesla nová vejce. Tentokrát na snůšce seděl i samec. Po 16-ti
dnech (20. 12.) se vylíhla dvě mláďata. Odchov probíhal jako u předešlých mláďat. Samice
začala s další snůškou tentokrát 17. den stáří mláďat. Samec se opět sezení neúčastnil. Od 21.
dne jsme pozorovali mírnou agresi rodičů vůči mláďatům, která neodezněla, a tak byla 24.
den mláďata oddělena do vedlejší voliéry.
Krmná dávka je celoročně tvořena směsí zrní, kdy hlavní část tvoří proso, přidává se
směs zrnin pro agapornisy. Co druhý den podáváme směs strouhanky, zeleného a mrkve.
V době odchovu mláďat přidáváme vejce a piškoty a směs podáváme denně. Podáváme také
doplňky a vitamíny, jako Plastin, Propoul (probiotika), AD3, B-complejo dle týdenního
rozpisu. Mleté skořápky mají k dispozici denně, v době odchovu také strouhanou sépiovou
kost.
V chovu hrdliček sokorských se potýkáme se dvěma problémy. Jedním byly časté
zlomeniny při manipulaci a dokonce i bez manipulace se zvířaty. To jsme eliminovali
bodovým svícením UVB lampou 12 hodin denně a přidáváním Plastinu, vitamínu D, skořápek
a v době odchovu přidáváním sépiových kostí. Ptáci světlo UV lampy s oblibou vyhledávají.
Po zavedení těchto opatření jsme již žádnou další zlomeninu nezaznamenali. Druhým
problémem je časté „drbání se“, které vede až k porušení kůže. S tímto jevem jsme se prvně
setkali u samce z Merveilleux. Přišel s dobrým opeřením, ale stále se škrábal různě po těle.
Nakonec se soustředil na krk, kde si vytvořil velkou týlní lysinu občas s mokvající ránou.

Provedená parazitární a bakteriologická vyšetření byla negativní. Po spojení se samicí to
„okoukala“ i ona. Naštěstí po úspěšném odchovu mláďat tyto aktivity ustaly až do té míry, že
samice je dnes v perfektním opeření a samci zůstala lysinka s drobným chmýřím. Další výskyt
tohoto jevu jsme zaznamenali u odděleného páru odrůstajících mláďat, kdy samička si
rozškrabala krk podobně jako její otec. Posledním případem je samička původem z Plzně,
která byla dovezena ze Zoo Frankfurt s již rozškrábaným krkem. Momentálně je se samcem a
toto zranění je občas horší, občas lepší. Vysvětlení tohoto jevu vidíme nejspíše v psychických
příčinách, zhoršuje se při vzájemné agresi.
Po několika úspěšných odchovech jsme nashromáždili tyto informace: Inkubace je
zpravidla 16 dní, rodiče začínají častěji opouštět hnízdo po 1. týdnu stáří mláďat.
Kroužkujeme mezi 10. až 14. dnem. V posledních odchovech jsme změnili velikost kroužku
na č. 7. Mláďata začínají opouštět hnízdo od 10. dne stáří (často i v souvislosti
s kroužkováním). První samostatné zobání potravy jsme zaznamenali nejdříve v 18. dni
života. Už po 14 dnech může samice snést další snůšku častěji však po 3. týdnu. V tomto
období také vzrůstá agresivita rodičů (častěji samice) vůči mláďatům.

7. Guarouba zlatý (Guaruba guarouba)

Kolektiv 3 pracovníků: Liana Justová, Jana Michálková a Yveta Svobodová(vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 2 vylíhnuta dne: 19. a 20.1.2014

Doplňující údaje:

Jedná se o:  První přirozený odchov všech mláďat ve snůšce v Zoo Ostrava

Rodiče pocházejí:

Loro Parque (Tenerife, Kanárské ostrovy)

Popis odchovu :

Guarouba zlatý je vzácný druh papouška jak v přírodě, tak v chovech v lidské péči. Je
řazen mezi ohrožené druhy dle Červené knihy, kde je veden jako druh zranitelný (Vulnerable)
se stále klesajícím trendem. Jeho populace v přírodě se odhadovala v minulosti na méně než
2 500 ks, což se naštěstí nepotvrdilo. Nejnovější údaje hovoří o cca 11 000 jedincích, což je
ale stále příliš málo i s ohledem na to, že druh obývá relativně malé území jediného státu
(Brazílie). I pro tento druh papouška je zavedena Evropská plemenná kniha (ESB).
Guarouba je velmi komunikativní sociálně žijící papoušek. Nebýt této vlastnosti,
možná by se nám náš nestandardní odchov v Zoo Ostrava ani nepodařil. Tyto papoušky
chováme již od roku 2006. Poprvé hnízdili v roce 2008, kdy měli dvě snůšky (2 a 4 vejce),
obě neoplozené. Následující snůšky byly oplozené, vylíhla se i mláďata. Odchovy probíhaly
nepřirozeným způsobem, neboť rodiče pouze inkubovali vejce, po vylíhnutí mláďat je taktéž
jen zahřívali, ale nekrmili. Po těchto dlouholetých zkušenostech s naším párem jsme
s určitostí věděli, že rodiče jsou schopni inkubovat, ale nejsou schopni mláďata krmit.
Vypracovali jsme plán, který měl zajistit přirozený odchov mláďat. Rok 2013 se stal
přelomový a rok 2014 úspěšný. Podařilo se nám rodiče naučit z velké části o mláďata pečovat
a krmit je. První vyklubané mládě jsme odebrali a nahradili podkladkem, o dva dny později se
vyklubalo další mládě, které bylo také nahrazeno podkladkem. Obě mláďata jsme umístili do
inkubátoru, do teploty 37,2°C a krmili směsí určenou pro ruční odchov papoušků.

Po pěti dnech rozkrmování jsme první mládě vážící 18 g podložili zpět pod rodiče a
byl odebrán jeden podkladek. Za další dva dny jsme odebrali druhý podkladek a vyměnili za
druhé mládě vážící 19 g. Rodičům jsme mláďata ponechali po celé hnízdní období. Kontrola
probíhala denně. Pokud byla mláďata nakrmena málo, či dokonce hubla, byla dokrmována
směsí pro ruční odchov papoušků NUTRIBIRDEM 10-ti % z váhy mláděte dle potřeby. První
dva měsíce kontrola probíhala velmi intenzivně. Třetí měsíc jsme již do krmení mláďat
nezasahovali vůbec, rodiče vše zvládali sami. Mláďata se stávala stále samostatnější a 20.
března se již první mládě vyšplhalo do vletového okýnka boudy. O 10 dní později začalo
boudu opouštět. Druhé mládě jej následovalo. Začátkem dubna již obě mláďata olizovala
ovoce, louskala máčené zrní a vařenou kukuřici. Koncem června již byla zcela nezávislá na
rodičích, přijímala potravu. V době vylétnutí mláďat z boudy se u chovné samice začala
projevovat poměrně velká agresivita a své potomky si vehementně bránila. To je pro nás další
důkaz, že rodiče jsou již plně schopni samostatně pečovat o mláďata. S ohledem na historii
chovu tohoto páru a s ohledem na mimořádnost odchovů guaroub v lidské péči vůbec,
považujeme odchov za velice významný. Dva samečci odchovaní přirozeně v roce 2014 jsou
dodnes ve skupině se svými rodiči.

8. Dytík velký (Burhinus grallarius)

Kolektiv 2 pracovníků: Liana Justová, Yveta Svobodová(vedoucí chovu)

Mláďata v počtu 1,0 vylíhnuta dne: 19. a 26.8.2014

Doplňující údaje:

Jedná se o:  Prvoodchov druhu v Zoo Ostrava a v UCSZOO

Rodiče pocházejí:

samec z Belgie od chovatele Jean-Pierre Mommen a
samice z Vogelpark Avifauna

Popis odchovu :

Dytík velký je domovem v Austrálii, samostatná množící se populace se vyskytuje
také ve velice malé oblasti na jihu ostrova Nová Guinea. Preferuje otevřenou lesnatou krajinu
s padlými kmeny stromů a obnaženými kořeny, či vývraty, které tomuto převážně pozemnímu
druhu skýtají úkryt a bezpečí. Na zemi si také hledá potravu, především hmyz. V nebezpečí
panicky neodlétá ani neutíká, ale přilehne k zemi a snaží se splynout s okolím, a tím se chránit
před predátory. Tato strategie se mu stává osudná při střetech s introdukovanou liškou
obecnou. Podobný dopad na populaci dytíků mají domácí kočky a psi. Dalším úskalím je
zemědělství a to jednak kvůli „čištění“ krajiny od spadlých stromů a dřeva a jednak kvůli
používání insekticidů. Kvůli těmto hrozbám je dytík velký dalším kandidátem do seznamu
v Červené knize ohrožených druhů se stále klesajícím trendem. Také v lidské péči je situace
neveselá, protože druh je chován velice vzácně a ještě vzácněji odchováván. Ostravský
odchov je tak prvoodchovem i v rámci UCSZOO.
V Zoo Ostrava se tomuto druhu věnujeme od roku 2007. Tehdy jsme získali první tři
jedince, z nichž samec ze Zoo Planckendael je u nás stále. Chov se nám však dlouhodobě
nedařil a dva dytíci postupně uhynuli, aniž bychom je dokázali rozmnožit. V roce 2012 jsme
dovezli další trio (samce z Belgie, od chovatele Jean-Pierre Mommen, samici z Vogelpark
Avifauna a další samici z Parc des Oiseaux), takže jsme vytvořili spolu se samcem
z Planckendael dva páry. Smůla nás pronásledovala dál, v září 2013 voliéru atakoval pár kun
skalních a všechny dytíky přes pletivo více či méně zranil. Samice z Parc des Oiseaux na
následky zranění uhynula. Na lepší časy v chovu se začalo blýskat až počátkem roku 2014.
Chovný pár se vybral sám - samec z Belgie od chovatele Jean-Pierre Mommen a
samice z Vogelpark Avifauna. Pár původně obýval vnitřní zázemí o rozměrech 3,5 m x 1,5 m
x 2,3 m (d x š x v), které složilo zároveň pro aratingy sluneční. Zázemí bylo vybaveno UV
lampou, podlaha byla pokryta dřevěnou štěpkou. Hnízdní aktivita započala v lednu 2014. Dne
22. 1. 2014 samice snesla první vejce, 24. 1. 2014 druhé vejce. Samice seděla a inkubovala.
Po pěti dnech od snesení prvního vejce (27. 1. 2014) jsme nalezli jedno vejce rozbité,
vyklované, proto jsme druhé vejce odebrali a vložili do líhně. Samice dostala dřevěný
podkladek, který byl nakonec odebrán, protože vejce v líhni nebylo oplozeno.

Úspěch se dostavil až po přesunu dytíků do nově zbudované Voliéry Papua 17. 6.
2014. Jak se ukázalo, návštěvníci a čilý ruch v centru zahrady nestáli hnízdním snahám dytíků
nikterak v cestě. Tuto voliéru dytíci obývají společně s lori tříbarvými papuánskými (Lorius
lory erythrothorax), lori mnohobarvými horskými (Trichoglossus haematodus moluccanus),
holuby bažantími (Otidiphaps nobilis nobilis), holuby dvoubarvými (Ducula bicolor),
korunáči Sclaterovými (Goura scheepmakeri sclateri) a čejkami australskými (Vanellus miles
miles). Začátkem července se začal samec dvořit samici. Dne 31. 7. 2014 samice snesla pod
keře svídy krvavé na hlínu v blízkosti chodníku pro návštěvníky první vejce, 2. 8. 2014 pak
druhé vejce. Obě vejce byla s obav před dopady přítomnosti návštěvníků odebrána a
nahrazena podkladkem. Vejce byla odebrána, neboť zvolené místo pro snůšku bylo pro samici
strategicky nevýhodné – průchozí voliéra a snůška v blízkosti chodníku nezaručovala
dostatečnou bezpečnost. Výměna vajec za podkladek byla bezproblémová, samice okamžitě
zasedla a otáčela jej cca 3 x za den. Při přiblížení kohokoliv k sedící samici samec ihned
reagoval a vyháněl vetřelce. S přibývajícím časem jsme dokonce přistoupili k permanentnímu
hlídání sedící samice s pomocí dobrovolníků Zoo Ostrava, za což jim i na tomto místě srdečně
děkujeme. Bez nich by pravděpodobně hnízdění nedopadlo dobře, protože zvláště děti mohly v průchozí voliéře lehce vniknout k sedící samici. To, že si samice vybrala místo hned vedle
návštěvnické trasy svědčí o tom, jak silně dytíci spoléhají na své kryptické zbarvení a úlekové
chování.
Krmení ve voliéře bylo různorodé s ohledem na mnoho druhů ptáků - drobně
nakrájené ovoce, směs se zrním pro holuby, směs pro hmyzožravé ptáky, granule pro kočky,
drobné mražené rybky. Dytíkům samotným byli nabízeni cvrčci, sarančata, myší holata,
mouční červi, zofobasi a suchá směs pro hmyzožravé ptáky, ale ptáci ve voliéře si
pochopitelně mohli vzít krmení i z misky určené pro někoho jiného.

Dne 25. 8. 2014 po 25 dnech inkubace při teplotě 37,5°C se začalo v líhni proklubávat
první mládě. Okamžitě jsme vejce podložili samici a vyměnili jej za podkladek. Přidali jsme i
druhé oplozené vejce, kde se však mládě ještě neproklubávalo. Dne 26. 8. 2014 bylo slyšet
pod samicí mládě a opodál byla skořápka. O den později 27. 8. 2014 bylo při kontrole viděno
1 mládě a jedno vejce s mrtvým nevyklubaným mládětem. S ohledem na mimořádnost
odchovu jsme 28. 8. 2014 z důvodů deštivých dnů chovný pár s mládětem raději přemístili do
zázemí. Dne 3. 9. 2014 mládě vážilo 55 g a krásně prospívalo. Od prvopočátku byla páru
s mládětem nabízena rozmanitá potrava ve formě na drobno krájených myších holátek, mikro
cvrčků, drobných moučných červů a suché směsi pro hmyzožravé ptáky smíchané s kočičími
granulemi. V šesti týdnech byla mláděti odebrána krev na určení pohlaví (zjištěn sameček) a
implantován čip. Ve dvou měsících bylo mládě již velikostně stejné jako chovný pár.

 

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook