ZOO Zlín - Lešná 2012

thumb_96.jpg

odchov č.1 : turako žlutozobý (Musophaga rossae) kategorie - ptáci

odchov č.2 : želva chilská (Chelonoidis chilensis) kategorie - ostatní

odchov č.3 : zoborožec bělovlasatý (Tropicranus a. albocristatus) kategorie - ptáci

 

 

 

turako žlutozobý (Musophaga rossae)

Popis odchovu turaka žlutozobého (Musophaga rossae) v ZOO Zlín v roce 2012

 

Na základě úspěšných odchovů turak v naší zahradě v minulých letech jsme chov zástupců tohoto rodu rozšířili v roce 2010 o turaka žlutozobého. Nejprve k nám z Anglie (Cotswold Wildlife Park) dorazila samička, kterou o rok později doplnil mladý samec z Francie (ZOO Mulhouse). Tento exemplář byl odchován uměle, což jak se dále ukázalo v chovatelské praxi ničemu nevadilo a již brzy se tento turako zapojil do reprodukce. Vlastní seznámení jednotlivých ptáků proběhlo v jedné voliéře na zimovišti, kdy bezprostředně po svém příchodu ze ZOO Mulhouse byl sameček přidán rovnou do voliéry k samici. Na začátek společného chovu jsme pochopitelně ptákům nabídli možnosti úkrytů, aby v případě vzájemných neshod nebo přímo potyček měli možnost najít si klidný kout a nebýt tomu druhému přímo na očích. Spojování ptáků ovšem probíhalo bez větších událostí a zhruba za dva týdny ptáci již přijímali krmení z jedné misky. Turaka na jaře (začátkem dubna) umisťujeme do venkovní voliéry, kde byla ještě v roce 2011 společně s nimi umístěna samice toka žlutozobého. Hned prvním rokem pobytu ve venkovní voliéře si ošetřovatelé všimli u samečka během srpna prvních nesmělých projevů toku (poházené větvičky u hnízda), v půli září už tok samce nešel přehlédnout. Na zimu 2011/2012 byli ptáci opět umístěni do voliéry na jednom zimovišti ptáků v přízemí Lešenského zámku, aby opětovně na jaře 2012 obydlili venkovní voliéru. Tam byli umístěni koncem března 2012. Projevy toku ošetřovatelé zaznamenali již v průběhu května, kdy oba ptáci pobývali mnohem častěji poblíž umístěného hnízda (košíku). První vejce samice snesla 30.5., druhé pak 2.6. Protože bylo od samého začátku dobře patrné, že samice na snůšce sedí spolehlivě, vejce jsme jí neodebírali. Obě vejce se ukázala jako oplozená, což nás u její vůbec první snůšky o to více potěšilo. První mládě se samostatně odlíhlo 24.6., to druhé naopak mělo při líhnutí problémy a museli mu pomoci ošetřovatelé. Přesto se i toto mládě zdárně odlíhlo a turakové tak měli v hnízdě 25.6. dvě mláďata. Naneštěstí ovšem toto druhé mládě 27.6. uhynulo (zřejmě na následky související s jeho komplikovanějším líhnutím z vejce). První mládě začali ošetřovatelé přikrmovat přímo na hnízdě od 29.6. (3 x denně 2 ml Nutribirdu s vitamíny), na druhý den už bylo přikrmováno jen 1 x denně, a to až do 5.7., kdy jsme od tohoto kroku již upustili. Bylo totiž zřejmé, že rodiče se o mládě umí postarat, které navíc viditelně zdravě prospívalo. Od 17.7. mládě opustilo vlastní rodičovský košík a začalo se pohybovat na blízkých větvích. V této době se mláděti také začalo objevovat červené peří na křídlech a také na hlavě (korunka). Zároveň jsme odebrali vzorek peří na určení pohlaví, z čehož máme výsledek, že se jedná o samečka.

Vlastní krmení turak v naší zahradě provádíme 2 x denně a ke krmení předkládáme nakrájené kousky nejrůznějších druhů ovoce, nabízíme ptáků také granule pro ovocožravé ptáky. Nepravidelně do KD přidáváme také vařenou rýži s hmyzí moučkou (tato směs také obsahuje trochu vařeného mletého masa) a pochopitelně přidáváme dle ročního období minerály a vitamíny (např. Omnivit, sépiovou kost, Fertivit atd.).

Odchov mladého samce turaka žlutozobého evidujeme v naší zlínské zahradě vůbec poprvé. Navíc se jedná také o prvoodchov v rámci UCSZ.

Foto: František Hladil

Text: Pavel Shromáždil

turako žlutozobý

 

 

želva chilská (Chelonoidis chilensis)

Popis odchovu želvy chilské (Chelonoidis chilensis) v ZOO Zlín v roce 2012

 

Chovem této pouštní jihoamerické želvy se zabýváme od roku 2007, kdy jsme do zoologické zahrady pořídili skupinu adultních zvířat. Stáří želv v době příchodu nebylo známo, protože se jednalo o želvy, které pocházely ze sběrů místních lidí. Tyto želvy byly před příchodem do naší zahrady umístěny v ZOO Santiago de Chile a byly k nám odeslány v dubnu 2007. Dle vzhledu (a hmotnosti) jednotlivých želv je možné usuzovat na pokročilý věk zvířat, navíc pohlavní dimorfismus je u těchto adultních zvířat již poměrně dobře patrný a stěží zaměnitelný. S příjmem KD jsme kromě prvních několika málo týdnů po dovozu neměli větší problémy. Postupně se krmení ustálilo a jeho základem je během vegetačního období smetánka lékařská, ať už se jedná o květy či listy, listy jitrocelu, ptačince žabince a dalších druhů lučních bylin. Během zimního období se KD skládá jak z granulí pro suchozemské druhy želv, tak především z různých druhů zeleniny (např. okurek, brokolice, květák, rajče, pórek atd.). Obecně by se dalo říct, že se jejich krmení v zásadě neliší od běžných zásad, které se používají v chovu jiných druhů suchozemských želv. Od roku 2009 jsme ještě do krmné dávky zařadili odřezky různých druhů opuncií, které želvy se zručností sobě samých přijímají bez toho, aniž by si jakkoliv ublížili. Přesto nepovažujeme krmení opuncií za nezbytný krok k tomu, abychom od želv získali oplozená vejce. Mnohem důležitější a kritičtější moment v chovu těchto želv přichází v okamžiku, kdy nám samičky snesou právě svá bílá vajíčka (obvykle 1-3, nejčastěji pak dvě). Inkubace vajec totiž dle našich zkušeností neprobíhá zrovna jednoduše a během dlouhé inkubace (více jak půlrok) je nutné docela výrazně měnit inkubační teplotu. V tomto směru jsme v minulosti učinili několik pokusů a formou metody „pokus – omyl“ jsme dospěli k metodice, která v našich podmínkách funguje. Vejce po nakladení umisťujeme do improvizovaného skříňového terária, které je vybaveno silně výhřevnou (nikoliv však světlo emitující) keramickou žárovkou, pod kterou je umístěna nádobka s vodou, která zvlhčuje svou odpařenou vodou prostor inkubátoru. Vejce jsou zde umístěna v plastových dózách (vaničkách), jako podklad používáme serramis. V závislosti na okolní teplotě, ročnímu období a drobných místních podmínek se i teplota uvnitř tohoto zmiňovaného skříňového inkubátoru během dne mění, a to z ranních obvyklých hodnot 21-230C na 27-320C v odpoledních hodinách. Toto poměrně silné kolísání teploty se nám velmi dobře osvědčilo i při inkubaci jiného druhu želvy, želvy kouzelné (Rhinoclemmys pulcherrima incisa). Vlastní průběh inkubace vajec želvy chilské tedy můžeme popsat následujícím způsobem: vejce jsou po nalezení vložena do tohoto terarijního inkubátoru po dobu 2 měsíců, poté je i s dózou vyjmeme a ponecháme volně v netemperované místnosti o teplotě cca 200C po dobu 3 dnů. Následně vejce umísťujeme do suterénu zámku, kde se teplota pohybuje v rozmezí 8-140C, opět na dobu 2 měsíců. Po této inkubační „pauze“ vejce opět vracíme zpět na tři dny do netemperované místnosti a pak konečně opět do terarijního inkubátoru s výše uvedenými měnícími se hodnotami teplot během dne.

Tímto výše uvedeným způsobem jsme úspěšně odlíhli hned 3 mláďata želvy chilské v roce 2010 (bohužel všechna z nám neznámých důvodů v následujícím roce uhynula). Další (v pořadí již čtvrtý) úspěch v podobě odlíhnutí želvy chilské nastal v roce 2012. Z vajec nakladených jednou ze samic v roce 2011 (8.6.2011) se výše uvedenou metodou inkubace začalo jedno mládě samostatně líhnout 26.3.2012, o dva dny později pak jako úplně odlíhnuté mládě opustilo vejce.

Jinou metodou inkubace se nám embrya ve vejcích ani nezačnou vyvíjet, takže v případě snůšek této želvy postupujeme touto metodou střídání teplot. Co se týče vlastního růstu a vývoje mláděte, to je hned od začátku obvykle velice aktivní a přijímá předkládanou potravu (listy pampelišky, jitrocele, později pak KD určenou pro dospělá zvířata). Uvidíme, jestli i v tomto čtvrtém případě nastanou náhlé a nevratné zdravotní komplikace, jako tomu bylo u předešlých mláďat nebo zda-li se jednalo o jinou, námi nezjistitelnou příčinu úhynu nebo naopak bude mladá želva chilská dobře prosperovat. Od svého vylíhnutí je totiž chována v samostatném boxu, což v minulých letech neplatilo. Jestli tato jednoduchá metoda zajistí dobrý vývoj mláděte teprve uvidíme, ale pochopitelně zvažujeme i případné snížení teploty u zatím dobře prosperujícího mláděte. Alespoň na krátký čas, na což právě poukazuje vlastní způsob inkubace vajec.

Pokud je nám známo, odchovy této jihoamerické želvy se v rámci evropských zoologických zahrad daří stále jen v ZOO Zlín. V ČR víme o úspěšných odlíhnutích jednoho soukromého chovatele, kterého jsme informovali o našem způsobu inkubace a který postupoval s menšími úpravami dle našeho inkubačního scénáře.

Foto: Václav Štraub

Text: Pavel Shromáždil

želva chilská

 

 

 

zoborožec bělovlasatý (Tropicranus a. albocristatus)

 

Popis odchovu zoborožce bělovlasatého (Tropicranus a. albocristatus) v ZOO Zlín v roce 2012

 

Zoborožec bělovlasatý je středně velkým druhem zoborožce, jehož větší tělesná délka je dána především dlouhými ocasními pery. Také díky nim je velmi obratným letcem. Zbarvení je nenápadně černobílé, s bílou chocholkou, která se táhne od kořene zobáku až k temeni. U obou pohlaví jsou na krku růžové nažiny, které však bývají zřetelnější hlavně v době toku. U tohoto druhu rozeznáváme 3 poddruhy (T. a. albocristatus, T. a. Carin a, T. a. macrourus), které se liší především rozsahem bílého opeření na hlavě  a krku a rozdílným zbarvením zobáku. Vyskytuje se v centrální Africe od Rovníkové Guinei po Ugandu, v nížinných stálezelených pralesích. Nejvýše byl pozorován na Mount Kivu ve výšce cca 1500 m n. m. I díky relativně velkému areálu rozšíření se o zoborožci bělovlasatém uvádí, že je druhem málo dotčeným. Všeobecně je však o tomto zoborožci velice málo informací. Tento druh se živí převážně živočišnou složkou, kterou tvoří zejména rozličný hmyz, ještěrky, hadi, žáby a jiní drobní obratlovci. Je také dobrým lovcem menších druhů ptáků. Většinou svou potravu loví v letu. Často bývají pozorováni, kterak následují opičí tlupy, jenž svým pohybem v pralese vyplaší velké množství hmyzu a jiných živočichů. Ty se pak následně stávají snadnou kořistí tohoto zoborožce. Rostlinná složka tvoří jen nepatrný zlomek přijaté potravy, záleží na sezónním výskytu oblíbených plodů. Hnízdí v dutinách, které zazdívá směsí trusu, bláta a jiných složek, stejně jako ostatní druhy zoborožců. Samci jsou větší než samice, také hřeben na horní čelisti zobáku je u samců zřetelně větší. V přírodě se vyskytují především v párech, nebo v malých rodinných skupinách.

Chov tohoto druhu započal v ZOO Zlín v roce 2005, kdy byl získán import 6 ptáků. Bohužel jsme tehdy dle doporučení z jiných zahrad krmili ptáky jednodenními kohoutky, „zophobasy“ a moučnými červy, což se ukázalo jako nepříliš dobrá volba. Došlo k úhynu několika ptáků, také nám 2 samce usmrtil samec toka žlutozobého, který se dostal do jejich voliéry, a tak nám nakonec zůstaly pouze 2 samice. I přesto, že v této době bylo provedeno ještě několik importů do Evropy, byla chovatelská základna velice chudá a většinu ptáků se nepodařilo udržet v lidské péči delší dobu. Sehnat samce k našim původním samicím se zdál být nadlidský úkol. Proto jsme byli nuceni přistoupit k dalšímu transportu z Guinei. V tuto dobu jsme již byli o poznání zkušenější a tušili jsme, jakých věcí je třeba se vyvarovat, abychom ptáky ve zdraví adaptovali a pokusili se o případný odchov. Další import proběhl na jaře roku 2011, kdy jsme získali 7 ptáků. Našim cílem bylo nově importovaným zoborožcům předkládat bohatou paletu hmyzu s ne příliš vysokým podílem chitinových schránek. Proto jsme začali podávat především sarančata, cvrčky a šváby, méně již moučné červy a „zophobasy“. Občas přidáváme také myší holátka. V letních měsících nabízíme smýkaný hmyz. Každodenně podáváme malé množství drobně nakrájeného ovoce a směsi vařené rýže, hmyzí moučky (Orlux insect patee) a vařeného vejce. Toto však není příliš preferováno. Všeobecně se snažíme ptáky příliš nepřekrmovat, protože mají sklony k tloustnutí. Nově příchozí ptáci byli velmi plaší, ale většina z nich se již adaptovala a na přítomnost člověka nereagují přehnaně, nicméně stále jsou to ptáci citliví na stres a vyrušování. V témže roce jsme ještě získali jednu samici od soukromého chovatele, a tak jsme mohli sestavit celkem 5 párů těchto zoborožců.  Mohli jsme si dokonce i dovolit přemístit jeden z párů do jiné zahrady.

Rok 2011 byl rokem karantény a aklimatizace, nebylo zaznamenáno chování, které by poukazovalo na jakoukoliv hnízdní aktivitu. Na zimu jsme ptáky po párech umístili do prostorných klecí v prostorách Lešenského zámku, které jsou nepřístupné návštěvníkům. Tyto voliéry jsme vybavili množstvím fíkusů a jiných živých rostlin v květináčích, takže se ptáci měli za co ukrývat. Každému páru jsme nabídli kmenovou budku pro případ, že by ptáci projevovali v zimních měsících hnízdní aktivitu, což se nestalo. Nejnadějnější pár označen jako pár 1 byl umístěn do voliéry s výletem, tito ptáci byli vypouštěni i v zimě za pěkného počasí ven. Pár se začal zajímat o budku již počátkem dubna, ptáci harmonizovali a během prvních květnových dní započali se zazdíváním vletového otvoru budky. Od 19.5. byla samice zazděná v dutině. V půli června byla proveden kontrola budky a odebráno oplozené vejce s poškozenou skořápkou a odumřelým zárodem uvnitř. Samice opustila boudu 14.8.2012, pravděpodobně 85. den po snesení vejce.  Naopak pár označen číslem 3 byl přemístěn do venkovní voliéry 12.4. Tito jedinci byli ve voliéře společně s 8 papoušky šedohlavými západními, se kterými nebyly pozorovány žádné šarvátky ani jiné problémy. O budku se ptáci začali aktivně zajímat v půli června a 4.7. již byla samice zazděna uvnitř hnízdní dutiny. Z počátku byla uvnitř nervózní a při pohybu ošetřovatele v ubikaci v budce skákala, později již byla klidná. 10.8. byl poprvé slyšet hlas mláděte. V době odchovu mláděte ptáci nejčastěji přijímali především sarančata a cvrčky. Krmivo bylo podáváno 3 x denně ad libitum.  V průměru bylo za den zkrmeno 4-5 dcl krmného hmyzu. 98. den po zazdění samice opustila dutinu a vlastní výletový otvor již ponechala plně otevřený. Do druhého dne vylétlo i mládě, kterému bylo 62 dní. Mladý pták byl plně opeřený, navzdory tomu létal jen neobratně, spíše vůbec a zdržoval se v křovinatém porostu na zemi voliéry. V této době byl stále krmen oběma rodiči, zejména samcem. Po týdnu pobytu ve voliéře se už mládě jistě pohybovalo po parkosech a poletovalo. Problematické byly noci, kdy se mládě z neznámých příčin plašilo a naráželo do pletiva, čímž si poškodilo rohovinu na horní čelisti zobáku. Tento problém se nám vyskytuje u mláďat zoborožců relativně často. Protože se nám nepodařilo odhalit rušivý faktor, rodičovský pár s mládětem jsme raději přemístili do voliéry na jejich obvyklém zimovišti. Ve stáří 82 dnů byl mladý zoborožec pozorován při samostatném příjmu potravy, od této doby je již pták samostatný, postrádá plachost rodičů a na rozdíl od nich přijímá také doplňkové krmivo, jako je drobně nakrájené ovoce a rýžová směs popsaná výše. Odchov probíhal bez problémů a jakýchkoliv zásahů chovatele s výjimkou občasných kontrol hnízdní dutiny endoskopickou kamerou.

U páru, který byl označen číslem 3, proběhla v roce 2012 jen slabá aktivita v průběhu května, čtvrtý pár zůstal během roku bez projevů hnízdních pokusů.

Odchovem mláděte zoborožce bělovlasatého se ZOO Zlín stala jednou z mála zoologických zahrad, kterým se odchov tohoto zřídka chovaného druhu zoborožce vydařil. Z evropských institucí, které se ve větším měřítku zabývají chovem ptáků, je známo pouze neúspěšné hnízdění v ptačím parku Walsrode. Ze světových zoo hlásí chovatelské úspěchy s tímto druhem ZOO v San Diegu. Doufejme, že se v příštím roce podaří úspěch zopakovat a do reprodukce se zapojí také ostatní ptáci, abychom tím mohli posílit populaci těchto menších zoborožců chovaných v lidské péči.

Foto: František Hladil

Text: Václav Štraub

zoborožec bělovlasatý

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook