ZOO Praha 2012

thumb_95.png

odchov č.1: zejozob africký (Anastomus lameligerus) kategorie - ptáciodchov č.2: lori vlnkovaný (Trichoglossus johnstoniae) kategorie - ptáci
odchov č.3: sojkovec rezavouchý (Garrulax castanotis) kategorie - ptáci
odchov č.4: Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus galli) kategorie - ostatní
odchov č.5: Želva pardálí jižní ( Stigmochelys p. pardalis) kategorie - ostatní
odchov č.5: Leguánek pruhoocasý (Callisaurus draconoides) kategorie - ostatní

 

 

 

zejozob africký (Anastomus lameligerus)

Mládě - vylíhnuto dne:                                                          12.8. 2011

A od stejné matky ještě 1 dne:                                               14.6.2011

 

Doplňující údaje:

Celkem živě vylíhnuto od téže matky

v téže rozmnožovací sezóně:                                     4 mláďata

Z celkového počtu jejích oplozených vajec:              6 vajec

Z toho bylo odchováno do stáří 4 měsíců,

tj. do 15.11. 2012:                                                     2 mláďata

Schéma odchovu:                                                       kombinovaný odchov - pod rodiči s dopomocí

Jedná se o:                                                                 československý prvoodchov, třetí odchov v Evropě (předtím 2x uměle ve Walsrode a v Kolíně nad Rýnem) a první přirozený odchov v Evropě

 

Rodiče pocházejí:                                                       z importu z přírody z roku 1996

 

Oba rodiče jsou zřejmě nepříbuzní:                            ano

 

Stručný popis odchovu:

Sestavený pár je od počátku chován ve skupině s dalšími brodivými ptáky. Nejprve se jednalo o kolpíky africké, nyní o čápy simbily. První hnízdění jsme zaznamenali již v roce 2002, kdy se v dubnu vylíhlo mládě, které přežilo pouhé 3 dny. Hnízdní aktivitu v roce 2002 jsme přikládali dostatku přirozené potravy, neboť byla výrazně upuštěna Vltava a získali jsme dostatečné množství mlžů před hnízdní sezónou. Jelikož se jedná o potravní specialisty, je obtížné jim tuto potravu dodat v dostatečné a kvalitní formě. V dalších letech ke snůšce vůbec nedošlo. Dalšími faktory ovlivňující současnou aktivitu byly, příchod nového páru z Weltvogelparku Walsrode, pohlavní dospělost skupiny čápů simbilů, kteří s nimi v současné době sdílejí expozici a dostatek náhradní potravy ve formě plžů. Jakožto koloniální druh se zejozobi pravděpodobně nechali ovlivnit hnízdícími páry simbilů a v roce 2011 začali stavět hnízda ve společné kolonii. V červnu 2011 došlo k vylíhnutí 3 mláďat, která byla velmi vitální. Odchov byl ponechán bez zásahu, ale po 4 dnech jsme zjistili úhyn druhého mláděte a třetí mládě bylo velmi slabé, proto bylo odebráno k umělému odchovu. První mládě bylo ponecháno na hnízdě, avšak uhynulo ve věku 7 dnů. Třetí mládě bylo uměle odchováno, avšak odchov je velmi odlišný od odchovu ostatních, nám známých, brodivých ptáků. Mládě téměř netrávilo ryby ani myší holata, proto jsme začali přidávat kromě digestiv, aminokyseliny, enzymy a směs na dokrmování masožravých savců a zcela jsme změnili krmivo, pouze na vnitřnosti kuřat. Též byla při pravidelném vyšetření zjištěna bakterióza, proto jsme nasadili antibiotika, probiotika a prebiotika. Mládě přes průběžné zdravotní a růstové komplikace zdárně vyrostlo a tím jsme získali částečný manuál k odchovu tohoto potravního specialisty, neboť oslovený Welvogelpark Walsrode nebyl svolný ke sdílení informací o umělém odchovu.

Jediné mládě z druhého hnízdění se vylíhlo 12.8.2011 a náš záměr byl odchov na hnízdě s naší pomocí, abychom dosáhli přirozeného odchovu a tím zajistili další reprodukce schopnost odchovaného jedince.  Odchov probíhal velmi obdobně, včetně bakteriální infekce a proto jsme se snažili navodit „umělý odchov“ pod rodiči, protože přes veškeré naše vyrušování, mládě vzorně stále zahřívali. Na hnízdo jsme chodili 6x denně, abychom mládě odebrali, v odchovně zvážili, dokrmili a opět vrátili na hnízdo. Další problém nastal, když se rodiče snažili mládě nakrmit „jejich potravou“ - drobné mražené rybky, granule, hlemýždi, mleté ryby, hmyz. Kousky ryb i dalšího krmení ulpívaly v rozšířeném jícnu a mláďata nebyla schopna potravu dále pasážovat. Potrava jim proto byla při kontrole vždy odstraněna pinzetou a my jsme byli nuceni přejít na krmení celé skupiny, zprvu pouze vnitřnostmi a později nadrobno nastříhanými jednodenními kuřátky. Tato klíčová činnost byla velmi náročná zejména pro chovatele, kteří trávili nestandardně mnoho času přípravou denní krmné dávky. Nadstandardní péče probíhala do stáří 5 týdnů mláděte, kdy již bylo možné nechat péči jen na rodičích.

Díky aplikaci dovedností z umělého odchovu a časově velmi náročné péči bylo možné dosáhnout prvního evropského odchovu, kdy mládě zcela přirozeně vylétlo z hnízda rodičů a zdá se, že nemá žádnou vazbu na člověka.

Kolektiv 4 pracovníků, vedoucí:  Antonín Vaidl

Zejozob po vylétnutí

Zejozob - vylíhnutý

Zejozob na hnízdě

 

 

 

lori vlnkovaný (Trichoglossus johnstoniae)

 

Mládě - vylíhnuto dne:                                                          18.6. 2011

A od stejné matky ještě 2 dne:                                               18.6. 2011

 

Doplňující údaje:

Celkem živě vylíhnuto od téže matkyv téže rozmnožovací sezóně:     4 mláďata

Z celkového počtu jejích oplozených vajec:                                       4 ks

Z toho bylo odchováno do stáří 4 měsíců,tj. do 15. 11. 2012:             4 mláďata

Schéma odchovu:                                                 přirozený odchov pod rodiči

 

Jedná se o :     prvoodchov v ČR a SR, jediný odchov v kontinentální Evropě v posledních 2 letech

Rodiče pocházejí:  ptáci pocházejí z importu z filipínské Zoo Avilon Montalban; do karantény Zoo Praha jsme získali 2,1 v říjnu 2010, 1 samec uhynul 3 dny po importu;

 

Oba rodiče jsou zřejmě nepříbuzní:    pravděpodobně ano

 

Stručný popis odchovu:

Po veterinárních vyšetřeních, včetně virových chorob, byl pár umístěn ve vnitřní části nové celoroční voliéry v expozici loriů. V průběhu aklimatizace bylo předloženo rozmanité krmivo a ptáky jsme postupně převáděli na mix pro lorie vlastní receptury. Nabídli jsme několik hnízdních budek různých tvarů a velikostí. Pár začal v květnu navštěvovat budku z přírodního kmene, do které snesla samice následně 2 vejce. Do odchovu nebylo třeba zasahovat, mláďata prospívala dobře, což potvrdili pravidelné kontroly. Vzhledem k obavám z možnosti započnutí oškubávání mláďat rodiči jsme nepřistoupili k jejich kroužkování v dutině. Mláďata opustila dutinu ve věku 55 dnů a s rodiči byla ponechána do další snůšky chovného páru. V hnízdních sezónách 2011-12 bylo přirozeně odchováno celkem 10 mláďat loriů vlnkovaných v Zoo Praha, což řadí náš pár mezi nejplodnější pár posledních dvou let. Odchovy se v daném období podařili jen v Zoo Londýn, Chester, Loro Parque a San Diego. Vysokým podílem odchovů jsme zvýšili chovnou základnu druhu v Evropě o 1/3. Odchovy ze Zoo Praha již odešli k posílení chovu v Zoo Chester a další odchovy budou předány do Loro Parque. Také jsme vytvořili nový záložní chov v Zoo Plzeň pro posílení české populace.

Kolektiv 3 pracovníků, vedoucí:  Antonín Vaidl

Dospělý pták

mláďata

 

 

 

 

sojkovec rezavouchý (Garrulax castanotis)

 

Mládě - vylíhnuto dne:                                                          24.7. 2012

A od stejné matky ještě 4 dne:                                               14.6.2012(2juv.);16.6.2012,18.8.2012

 

Doplňující údaje:

Celkem živě vylíhnuto od téže matky

v téže rozmnožovací sezóně:                                     5 mláďat

Z celkového počtu jejích oplozených vajec:                   5 ks

Z toho bylo odchováno do stáří 4 měsíců,tj. do 15. 11. 2012:    1 mládě

Schéma odchovu společné pro všechna mláďata: odchov pod pěstouny

Jedná se o : prvoodchov v Evropě, pravděpodobně i světový provodochov

Rodiče pocházejí: z importu; byli získáni do Zoo Plzeň v roce 1999; v roce 2011 převoz do Zoo Praha

Oba rodiče jsou zřejmě nepříbuzní

 

Stručný popis odchovu:

Pár opakovaně zahnízdil již v plzeňské zoo, avšak k úspěšnému vyvedení mláďat nikdy nedošlo. V únoru 2011 byl pár deponován do Zoo Praha a umístěn v chovatelském zázemí, abychom ptákům nabídli dostatek klidu. K snesení jediného vejce došlo v červenci 2011, ale ptáci neměli zájem o inkubaci. Vejce bylo umístěno do líhně, kde se potvrdilo, že je oplozené, avšak v průběhu inkubace odumřelo. Další hnízdění v květnu 2012 probíhalo přirozeně a ze tří vajec se vylíhnula 2 mláďata. Vše se zdálo být v pořádku, kontroly byly minimalizovány a obě mláďata vylétnula z hnízda ve 12-ti dnech. Následující den 2. mládě uhynulo a začaly zdravotní komplikace i u prvního mláděte, které přes aplikovanou léčbu uhynulo 6 dnů po vylétnutí.

Pitva prokázala viscerální dnu. Z další snůšky se vylíhnulo jedno mládě, které nemělo zcela zatažený žloutkový váček a po 2 dnech uhynulo. Ze třetího hnízdění se opět vylíhlo jedno mládě, ale již jsme nechtěli riskovat podložení pod rodičovský pár, a proto jsme jej podložili pod vyzkoušený chovný pár timálií sečuánských v průchozí expozici pavilonu Sečuán. Protože průchozí expozice sebou přináší velká rizika pro mládě po vylétnutí, přesunuli jsme hnízdo s mládětem ve věku 9 dnů i odchycený pěstounský pár do zázemí expozice. Všichni 3 ptáci snesli přesun a odchyt bez problémů a pěstouni se nadále starali o mládě, které bylo úspěšně odchováno. Ze 4. hnízdění se vylíhlo opět jen jedno mládě, které bylo podloženo pod hnízdící pěstounský pár sojkovců stříbrouchých. Zde však uhynulo ve věku 4 dnů. Z 5 vylíhnutých mláďat byla 3 odchovávána pod rodiči a 2 pod pěstouny. Věku 14 dnů se dožila 2 mláďata, avšak úspěšně bylo odchováno jen jedno, které se stalo prvním československým mládětem a pravděpodobně prvním odchovaným mládětem v lidské péči tohoto druhu vůbec.

Kolektiv 3 pracovníků, vedoucí:  Antonín Vaidl

sojkovec po vylétnutí

dospělý pár sojkovců rezavouchých

 

 

 

 

Agamka písečná (Phrynocephalus mystaceus galli)

1.6.2012

Odchováno : 1 mládě – tj. 100%  z živě narozených

Odchov mláďat : V samostatném teráriu 40x30x30cm  s lampou Osram Ultra Vitalux 300W a vysokou vrstvou jemného říčního písku.

Prvoodchov v naší zoo, v EAZe a pravď. i ve světových zoo

Následně v téže sezóně bylo úspěšně vylíhnuto ještě 7 dalších mláďat od 3 jiných matek, 6 z nich žije do dnešního dne

Otec i Matka z přírody (/Uzbekistán), příchod 11.8.2011

rodiče nepříbuzní

Při odchovu jsme uplatnili know-how, získané opakovanými pokusy s chovem dospělých jedinců, které v zoo podnikáme od roku 2006, vedoucí odchovu pak ve svém soukromém chovu od konce osmdesátých let. Základními předpoklady úspěchu jsou: vysoce svítivá a sálavá lampa s UV složkou pokrývající celý prostor terária, vysoká vrstva jemného pouštního nebo nejjemnějšího říčního písku, která musí být vespod  stále vlhká a umožnit zvířatům vykopání a pobyt ve vlhké noře a perfektní odvětrání vlhkosti otevřeným stropem.

 

Středoasijské agamky rodu Phrynocephalus patřily dříve mezi českými teraristy mezi běžné chovance vzhledem k častým importům ze zemí bývalého Sovětského Svazu. Zároveň si vydobyly pověst prakticky nechovatelných ještěrů zejména vzhledem k jejich údajné takřka výhradní mravencožravosti. Autor přihlášky se o tato zvířata nejprve soukromě, poté i z pozice kurátora v zoo zajímá přes 30 let a s postupem času identifikoval základní problémy chovu těchto ještěrů.

  1. Krátkověkost. Většina druhů Phrynocephalů je generačně stavěná na jednu sezónu, nepodaří-li se opakovaně v následných generacích množit mladá zvířata, chov končí.
  2. Závislost na světle. Dokud nebyly dostupné vysoce svítivé a sálavé lampy se spektrem co nejpodobnějším slunečnímu, byl chov prakticky nemožný nebo maximálně ztížený. Slabé, nízko zavěšené žárovky nedokázaly nastartovat a udržet metabolismus zvířat, pracující na poušti na plné obrátky.
  3. Nepochopení pouštního principu hospodaření s vodou. Chovatelé chovali ještěry na slabé suché vrstvě písku a zvířata vysychala. V přírodě se Phrynocephalus (stejně jako jiní pouštní ještěři) ve dne pohybuje po rozpáleném, suchém písku a v noci je v noře obklopen 100% vlhkostí a nasává vodu povrchem těla. Přes den však vzdušná vlhkost musí výrazně poklesnout!
  4. Častý příjem malých dávek potravy. Drobní ještěři, jejichž metabolismu se ve dne dne při vysoké tělesné teplotě udržuje velmi vysoko se nedokážou na rozdíl od ostatních plazů nakrmit najednou. Na poušti často něco „zobou“, kořist vidí na větší vzdálenost a loví ji krátkým během. Chovatel musí správně vystihnout moment nakrmení, nekrmit větším množstvím hmyzu najednou, naopak rozdělit denní dávku pokud možno do několika porcí.
  5. Kolísání teplot, zimování.  Na poušti je nejen velké kolísání teplot den-noc, agamky vzhledem k životu ve vnitrozemským pouštích často několik měsíců (někdy i přes polovinu roku) zimují. Dlouhé a studené zimování je v lidské péči spolehlivě zabíjí, nám se osvědčilo buď zimování v teráriu pouze s vypnutým zdrojem světla a tepla v teplotě 15-20°C, nebo měsíční umístění do vinotéky (15°C), která udržuje vysokou vlhkost a redukuje vibrace. Chov bez zimování je možný, samicím naskočí na jaře oogeneze, ale samci většinou nepáří, spermatogeneze neprobíhá.
  6. Nízká reprodukční schopnost. Samičky kladou pouze 1-3 (většinou 2) vajíčka. Vajíčka jsou velmi měkká a snadno poškoditelná, ačkoli ke kladení samic dochází vícekrát za sezónu, vejce se velmi často zničí.

Nepochopení základních principů vedlo k neúspěchům nejen mezi našimi soukromými chovateli i profesionály ze zoologických zahrad, ale i v zahraničí, kam se tato zvířata po rozpadu Sovětského Svazu začala dovážet (například zoo Düsseldorf). Naopak při akceptování základních zásad fungování těchto organismů je pravidelný, opakovaný odchov vedoucí ke dlouhodobému chovu možný. Péče o tato zvířata nicméně přesto patří mezi nejnáročnější chovatelské úkoly.

Phrynocephalus mystaceus galli je zdaleka největším a nejatraktivnějším taxonem celého rodu. Měří přes 20 cm, váží i přes 50 gramů. K tomuto zvířeti se nehodí české rodové jméno agamka, protože nejen , že má srovnatelnou velikost s většinou druhů agam, ale v teráriu i ve svém přirozeném prostředí se chová jako daleko větší zvíře. Samci dominují na vrcholku vátých dun (barchanů), stáčí ocasy, poskakují a vedou časté souboje o teritoria.  V koutcích úst mají navíc kožnaté rudé záhyby, jejichž roztažením opticky zvětší dvojnásobně tlamu a naženou nepříteli strach. Výhodou tohoto druhu je vzhledem k jeho velikosti i prodloužení života až na 4 roky s možným rozmnožováním po 2 až 3 sezóny. Nevýhodou je úniková reakce spojená s nabouráním do skla (zvířata si většinou otlučou bradu) a potřeba skutečně vysoké vrstvy písku, který udrží hlubokou noru na kladení.

V roce 2011 bylo zřejmé, že se při rekonstrukci interiéru pavilonu šelem naskýtá možnost vytvoření velkého biotopového terária pouští Střední Asie a získání souboru tamních ještěrů z Uzbekistánu. Lákavá byla zejména možnost použití unikátních mnohaletých zkušeností v chovu pouštních ještěrů.V rámci přípravy jsme se rozhodli vyzkoušet cílový alfa druh – Phrynocephalus mystaceus galli - s předstihem. 11.8.2011 jsme pořídili čerstvě importované dva páry ještěrů a umístili jsme je do terária o rozměrech 120x60x100 cm a otevřeným stropem. Do terária jsme instalovali 2 lampy; 300W Osram Ultra Vitalux a 160W Sylvania. Ostatní podmínky a krmení viz výše. Zvířata si rychle přivykla a dobře prosperovala. Při pokusném chovu bez zimování začaly samice v lednu klást neoplozené vejce, samci byli neaktivní. Proto jsme celou skupinu 12.2. zazimovali ve vinotéce v teplotě 15°C na vyšší vrstvě vlhkého prosátého písku. Zimování trvalo 30 dní, úbytek hmotnosti zvířat činil 3,7-6,8%. Brzy po zimování bylo zřejmé, že samci jsou aktivní a zajímají se o samice a obě samice začaly klást vejce. Bohužel v daném teráriu jsme nedokázali vytvořit vhodné podmínky pro kladení vajec, samice vejce po zkusmém hrabání kladly na povrch, kde vzhledem k jejich měkkosti a tenkostěnnosti docházelo rychle k jejich znehodnocení. Takto jsme i z 3 kusové snůšky 19.4. zachránili pro inkubaci v líhni pouze jedno vejce. Vejce vážilo 3,7 gramu a měřilo 28,5x15,8 mm. V boxu s 2 litry vermikulitu navlhčenými 1,7 dl vody probíhala inkubace v líhni, vyhřáté na 29°C, 44 dny. Jemná Phrynocephalí vejce v průběhu inkubace nasávají vodu a silně rostou. Vejce může před líhnutím vážit více než dvojnásobek své váhy v momentě snesení. Přestože většinu této hmotnosti tvoří zásobní voda, je vylíhlé mládě těžší než vejce na začátku inkubace. Toto první mládě vážilo 4,8 gramu a měřilo 9,6 centimetru! Odchov mláděte probíhal podle stejných principů jako chov dospělých. Dnes, po 7 měsících je to plně vzrostlá, dospělá samička připravená k zimování a reprodukci. Zkušenosti s tímto odchovem jsme použili při konstruování expozice. Pro tento druh je tam vytvořena umělá duna s vyhřívanými terasami. Samičky kladou úspěšně vajíčka do nor ve svahu umělé duny (všechny 3 samice do stejného nejvhodnějšího místa). Pilotní odchov nám pomohl i v inkubaci a následném odchovu dalších tohoročních mláďat.

Petr Velenský, kurátor plazů, obojživelníků, ryb a bezobratlých

Phrynocephalus mystaceus dospělec

P._mystaceus_mládě

P._mystaceus_vážení

 

 

 

Želva pardálí jižní ( Stigmochelys p. pardalis) druhá generace

19.2.2012

20.2.2012

Počet oplozených vajec : 12

Počet vylíhnutých mláďat : 9

Z toho bylo odchováno do stáří 6 měsíců : 7; 1 mládě uhynulo a 1 předáno jinému chovateli

Mláďata byla odchována v prostoru (ohrádce) cca 120x50 s lampou Osram Ultra Vitalux 300W a vysokou vrstvou lignocelu smíchaného s pískem v expozici dospělých želv.

Jedná se o první rozmnožovací sezónu šestiletých želv (vejce snesená 2011)

Otec je vylíhlý v pražské zoo 2.8.2005,  Matka rovněž u nás 23.7.2005.

K páření dochází průběžně

rodiče jsou sourozenci

Vejce jsou inkubována ve střídavých teplotách (nutnost podchlazení vajec pro nastartování vývoje zárodků jsme u tohoto taxonu popsali jako první v roce 2006) Odchov mláďat je náročný hlavně pro dosažení zdravého růstu bez rachitidy a jiných příznaků špatného metabolismu vápníku: Dostatek UVB světla (lampa Osram Ultra Vitalux 12 hodin denně), dieta s poměrem Ca:P zhruba 2:1 (trhané luční rostliny s vysokým podílem Ca v létě, směs čínského zelí, kadeřávku, sena, mrkve a minerálních doplňků v zimě) a vlhký, ale dostatečně odvětraný substrát aby želvy byly zvláště v noci v kontaktu s vlhkem.

 

Dosažení druhé generace u chovaných želv je vždy známkou vysoké kvality poskytované péče a v evropských zoologických zahradách je podle dostupných údajů stále zcela výjimečnou událostí.. Želvy jsou velmi náchylné zejména k růstovým nepravidelnostem, (rachitis, osteodystrophia, osteomalacia) a špatně odchované želvy jsou nejen ošklivé (hrbolaté nebo ploché, často měkké) ale žijí i kratší dobu a většinou se nerozmnožují. Platí to i o jižním poddruhu želv pardálích. Rozmnožili jsme ho v naší zoo poprvé v roce 2005 uplatněním techniky startování vývoje vajec podchlazením, jehož nutnost tehdy nebyla známa. Mláďata jsme odchovávali za použití následujících zásad:

  1. Správné krmení s odpovídajícím poměrem CA:P. Žádné ovoce, žádné živočišné bílkoviny, pouze zelené listy v létě pampelišky a jetelů, v zimě čínského zelí, kadeřávku, trocha nahrubo nastrouhané mrkve, seno a minerální přísada Nutrimix pro nosnice.
  2. Osvit svítidlem emitujícím plné sluneční spektrum včetně UVB složky (Osram Ultra Vitalux 300W), zajišťující přirozenou tvorbu vitaminu D v kůži
  3. Vlhký substrát, do něhož se želvy mohou (mají) na noc zahrabat tak, aby vlhkost sytila rohovinové desky krunýře. Vlhkost přes den musí být dostatečně odvětrávána.
Za těchto podmínek vyrostly z mláďat želvy k nerozeznání od zvířat z přírody. V roce 2010 jsme je jako pětileté přesunuli do expozice, kamenného domečku komplexu Afrika zblízka.  Vnitřní prostor želv je veliký 6x3,7 metrů čtverečních, má střešní okno a je nasvěcován 2 svítidly typu HQI 300 W. V nice v kamenné stěně je navíc umístěna lampa Osram Ultra Vitalux, zajišťující plné sluneční záření včetně UVB složky. Prostor je vyhříván topnými kabely a sálavými deskami. Důležitou součásti ubikace je vyvýšené kladiště (40 cm nad úrovní) zvlášť vyhřívané další lampou Osram Ultra Vitalux. V tomto prostoru již jako pětileté začaly klást vajíčka. V této jejich první sezóně však zřejmě samec nebyl připraven a vejce byla neoplozená. V roce 2011 však vejce, podrobená vyzkoušenému režimu střídání teplot, začala vykazovat rostoucí oplozenost a začátkem roku 2012 jsme zaznamenali první mláďata druhé generace. Postup inkubace byl následující. Dvanáctikusová snůška, snesená do kladiště 6.8. 2011 byla vyhrabána a ponechána v mírně vlhkém písku na podlaze líhně v teplotě 20-25°C. Za této teploty se vývoj nenastartuje a vejce vydrží i přes rok zcela čerstvá, jakoby neoplozená. Prvního října byla snůška přemístěna do vinotéky do teploty 13°C. Vinotéka je pro zachlazování plazích vajec i zimování plazů vhodnější než lednice, protože je v ní nastavitelná vyšší teplota, nevysušuje a obsahuje zařízení pro redukci vibrací. Po 54 dnech byla vejce k vlastní inkubaci umístěna v mírně vlhkém vermikulitu do líhně, vyhřáté na 31°C. Zde se 19. a 20.2. spontánně vylíhlo 9 zdravých mláďat. Celková doba inkubace trvala 197 dní, z toho však vlastní vývoj zárodků 87 a 88 dní. Mláďata byla odchovávána podle osvědčeného postupu v kamenné ohrádce  přímo v expozici dospělých aby se návštěvníci mohli potěšit jejich pardálím vzorem a porovnat jejich velikost, zbarvení i proporce s dospělými želvami.

Petr Velenský, kurátor plazů, obojživelníků,

Stigmochelys_pardalis -mládě u vajíčka

Stigmochelys_pardalis - nádherné zbarvení

Stigmochelys_pardalis - velikost mláďat

 

 

 

 

Leguánek pruhoocasý (Callisaurus draconoides)

 

31.7.2011

Oplozených vajec : 5

vylíhnuta : 4 mláďata

Z toho bylo odchováno do stáří 6 měsíců : 3 mláďata

Mláďata byla odchována v samostatném teráriu 40x30x30cm  s lampou Osram Ultra Vitalux 300W a vysokou vrstvou jemného říčního písku.

Prvoodchov v naší zoo i v EAZe

Otec i Matka z přírody, koupě 14.5.11

Odpáření : 28.5.2011

Rodiče nepříbuzní

Leguánky pruhoocasé jsme se pokusili chovat jako velmi podobné (ne však příbuzné) agamky rodu Phrynocephalus. Odchov mláďat dokonce probíhal ve stejném teráriu jako chov drobných agamek druhu Phrynocephalus guttatus. Důležitá v něm byla  vysoce svítivá a sálavá lampa s UV složkou pokrývající celý prostor terária, vysoká vrstva jemného pouštního nebo nejjemnějšího říčního písku, která musí být vespod  stále vlhká a umožnit zvířatům vykopání a pobyt ve vlhké noře a perfektní odvětrání vlhkosti otevřeným stropem.

 

Rozsáhlá terarijní expozice „Sonora“ v pavilonu kočkovitých šelem funguje výborně od roku 2004. Pravidelně se tu rozmnožují všechny chované druhy severoamerických pouštních plazů – čukvaly zavalité (Sauromalus ater), leguánci ostnití (Sceloporus magister), leguánovci obojkoví (Crotaphytus collaris), leguánci modraví (Petrosaurus thalassinus) a v posledních třech letech i želvy Berlandierovi (Gopherus berlandieri). Proto jsme se v roce 2010 rozhodli pro vyzkoušení menšího, a podle dostupných amerických údajů i vysoce náročného ještěra, leguánka pruhoocasého (Callisaurus draconoides). Nejprve jsme pořídili přestárlého samce (druh je zjevně velmi krátkověký s možným životním rámcem 2-3 roky) a zkoušeli, zda je schopen se ve velkém prostoru adaptovat a zda jej nebudou ohrožovat nebo omezovat větší dravé druhy, zejména leguánovci obojkoví. Po úspěchu tohoto pokusu jsme 14.5.2001 od formy ZOOPET SENDY zakoupili skupinu dospělých importovaných ještěrů. Protože jsme se přeci trochu obávali tvrdé konkurence ve společném teráriu, umístili jsme do expozice pouze dva samce a trio umístili do záložního terária rozměrů 80x40x50 cm. To jsme vybavili podobně jako pro zjevně podobně adaptované středoasijské agamky – vyšší vrstvou prosátého jemného říčního písku, udržovanou v přirozené půdní vlhkosti a několika parkosy. Terárium je osvětlováno a vytápěno lampou Osram Ultra Vitalux, jejíž kužel pokrývá celý prostor dna a zajišťuje přes den teplotní rozpětí 30-58°C. Větrání je zajištěno celou plochou víka. Noční teplota klesá k 20°C. Zvířata se v tomto prostoru dobře adaptovala, ačkoli zůstávala značně plachá. Mnoho času trávila v písku, do něhož se zahrabávají zvláštními sbíječkovými pohyby zašpičatělého rypce. Samec často zaujímá vyvýšené pozice, z nichž vznikne sytě modré pruhování jeho spodiny. Páření jsme pozorovali 28.5. 2011, brzy byla na samici podle objemu břicha i zvýraznění červených skvrn patrná gravidita. Ke snůšce došlo 8.6., vejce byla samicí perfektně zahrabána na dně pod 15 cm vrstvou mokrého písku. I přes maximální opatrnost jsme při vyhrabávání jedno vejce rozbil, i měkkost a tenkostěnnost vajec je společná leguánkům a agamkám, obývajícím pouště s jemným písčitým podkladem. Čtyři zachráněná vejce vážila 0,8-0,9 gramů a jejich rozměry byly 15,8-17,4x7,3-8,7 mm. Byla umístěna v mírně vlhkém vermikulitu v líhni nastavené na 29°C. Vejce silně rostla a 53. den inkubace jsem na povrchu vermikulitu nalezl 4 spontánně vyklubaná mláďata o velikosti 7,3-7,5 cm a váze 1,0-1,2 gramu. Po umístění v odchovném teráriu (viz výše) se ukázal další společný rys s agamkami – úniková reakce rychlým krátkým během střídaná upadnutím do naprosto neaktivního stavu s hlavou mezi předními končetinami. V takovém stavu je zvíře ve stresu a absolutně nereaguje. Proto muselo být krmení drobným hmyzem maximálně opatrné a chovatelka si musela vybírat správný moment mláděcí aktivity. Zhruba po týdnu se 3 mláďata „chytila“ a začala prudce přibírat na váze. Jejich úleková reakce nebyla tak silná a častá. Čtvrté mládě se naopak nenastartovalo a osmý den po vylíhnutí uhynulo. Další vývoj mláďat byl plynulý, bez výkyvů, ale překvapivě pomalejší (ve srovnání s jinými stejně velkými ještěry). Ještě po roce nedosáhla plně váhy dospělých jedinců a nerozmnožovala se. V současné době u nich probíhá zimování jako součást snahy o dosažení druhé generace v roce 2013.

Petr Velenský, kurátor plazů, obojživelníků
callisaurus_dospělý pár
callisaurus mládě - pro představu velikosti
callisaurus - vážení mláděte
 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook