ZOO Ostrava 2012

thumb_93.jpg

odchov č. 1 : Daman stromový (Dendrohyrax arboreus) kategorie savci

odchov č. 2 : Krysa největší (Phloeomys cumingi) kategorie savci

odchov č. 3 : Krátkokrčka novoguinejská (Elseya novaeguineae) kategorie ostatní

odchov č. 4 : Varan papuánský (Varanus salvadorii) kategorie ostatní

 

 

 

Daman stromový (Dendrohyrax arboreus)

Daman stromový (Dendrohyrax arboreus)

Zpracovali: Yveta Svobodová, Jirka Novák (Zoo Ostrava)

 

Daman stromový je nesmírně tajuplný noční tvor, o kterém mnoho nevíme. Ani z chovu v lidské péči nelze mnoho informací čerpat, protože naše zvířata jsou dle dostupných informací, záznamů v ISIS a záznamů koordinátora pro další druhy damanů - damany skalní a damany stepní, prvními jedinci svého druhu minimálně v evropských v zoo. Nyní jsou damani stromoví chováni také v Zoo Praha a Zoo Plzeň, jinde v Evropě je nelze spatřit. S ohledem na

raritnost druhu jsme se rozhodli pro chov v zázemí Zoo Ostrava.

Dne 16. září 2009 jsme ve spolupráci s dovozní firmou získali čtyři jedince damanů stromových z přírody (Tanzanie). Původně jsme se dohodli na dvou párech, ale kontrolou vyšlo najevo, že se jedná o jednoho samce a tři samice. To stálo za rozhodnutím umístit všechny čtyři jedince dohromady a vytvořit tak podmínky pro přirozený výběr těchto zvířat.

Jak se ukázalo, šlo o velmi dobré rozhodnutí, protože jedna ze samiček vykazovala juvenilní znaky, byla celkově drobná a po uklidnění zvířat jsme ji pozorovali ve společné boudě s dospělou samicí. Z toho se dalo s velkou pravděpodobností usuzovat, že šlo o matku s dcerou a pro budoucí výměnu zvířat tak určit právě mladou samičku, nositelku stejné krve. Povzbudivá byla také představa, že mezi zvířaty je chovná samice. Mezi zvířaty byl také zcela dospělý samec se silně vyvinutými horními řezáky, které vyčnívají z tlamy jako malé kly. Dvě šíbrem propojené ubikace v zázemí jsme vybavili spoustou větví s listím, hrubšími bidly a pěti kusy z jedné strany otevřených budek zavěšenými ve výšce 2 -3 m nad zemí (pro každého jedince jednu a jednu navíc pro případ rozmíšek). Boudy jsme umístili také na zem, neboť jsme neměli žádné zkušenosti s damany stromovými a nevěděli, zda nebudou vyhledávat také tyto úkryty. Zpočátku damani zemní boudy využívali, později se začali zabydlovat v zavěšených budkách. Nikdy jsme však nepozorovali žádnou aktivitu ze strany samce ani samic. I proto jsme dál plánovali vytvoření dvou párů, a tedy další dovoz samce. Místnost pro chov malých stromových savců v Zoo Ostrava (foto Jirka Novák, Zoo Ostrava) V roce 2010 jsme vyměnili mladou samici za druhého samce s dovozní firmou (opět dovoz z Tanzanie), a ta pak předala samičku do Zoo Praha. Bez možností výběru jsme tak vytvořili dva páry dle velikosti, a tedy předpokládaného stáří. Staršího samce „s kly“ jsme dali do páru se samicí „matkou“ a nového samce se zbylou samicí. V ubikacích jsme nic podstatného neměnili, jen jsme je rozdělili šíbrem. Také jsme odstranili zemní boudy, neboť nebyly využívané. Krmení (různé druhy ovoce, zeleniny, vojtěškové úsušky, granulované krmení pro hlodavce, čerstvé či zmrazené listy ovocných a jiných jedlých stromů) zůstalo stejné. Usuzujeme, že reprodukce těchto zvířat bude velice pomalá a péče o mládě relativně dlouhá. Po více než tříletém chovu jsme 28. 2. 2012 v boudě u samice prvního páru (samice „matka“ a samec „s kly“) nalezli mládě. Sedělo na hřbetě matky (nebylo tady matkou kryto pod tělem) a koukalo svýma korálkovýma očima do prostoru zcela vyděšeně. V odpoledních hodinách se přesunulo do boudy k samci, kterému také sedělo na hřbetě. Mládě prospívalo a střídavě navštěvovalo rodiče v jedné či druhé boudě, což je zajímavé, protože rodiče nikdy nebyli viděni pohromadě v jedné boudě. Ze zkušeností chovu dvou párů tohoto druhu v Zoo Ostrava máme zajímavý postřeh - pár, který má mládě, odkládá trus na společnou hromádku, kdežto v ubikaci druhého páru nalézáme hromádky dvě. Z toho se dá usuzovat buď na harmonizaci prvního páru a nehamonizaci či spíše nedospělost páru druhého, nebo je také možné, že samec druhého páru je přítomností dominantnějšího samce prvního páru umístěného hned vedle pohlavně inhibován. S ohledem na druhou možnost plánujeme v budoucnu oddělení dosud se nemnožícího páru na jiné místo, a to do noční části pavilonu Tanganika, což ocení také návštěvníci. Je také zajímavé, že narození mláděte těchto skrytě žijících zvířat nebylo pozorováno primárně, ale bylo zjištěno až objevením se další malé samostatné hromádky trusu v ubikaci páru. Nemůžeme proto určit přesné datum narození mláděte. Dne 15. 6. 2012 jsme mládě zkontrolovali, označili a zvážili. Historicky první mládě v Zoo Ostrava, první v UCSZOO a velmi pravděpodobně také v Evropě je sameček. V den kontroly vážil 848 g (věk cca 4 měsíce). Velkým překvapením je odlišné zbarvení srsti mláděte, které má šedivý nádech. Dospělá zvířata jsou zbarvena téměř jednolitě hnědě. Zda se jedná o barevnou variabilitu nebo juvenilní zbarvení vyhodnotíme časem. V současné době je mládě velmi vitální a těší se výbornému zdraví.

daman stromový

 

 

 

Krysa největší (Phloeomys cumingi)

Krysa největší (Phloeomys cumingi)

Zpracovali: Yveta Svobodová, Jirka Novák (Zoo Ostrava)

 

Krysa největší je noční stromový hlodavec a je endemitem Filipín, přesněji jihu ostrova Luzon a dvou přilehlých maličkých ostrůvků Catanduanes a Marinduque. S ohledem na její noční život a vzácnost v chovech v lidské péči toho o ní příliš nevíme. Na mnohé usuzujeme ze zkušeností z chovu již přece jen chovatelsky více zvládnuté krysy obláčkové (Phloeomys pallidus). Oba druhy jsou chovány v některých českých zoo (a ČR patří mezi světové velmoci v jejich chovu), krysa největší je kromě Ostravy chována a odchovávaná v Zoo Praha a Zoo Plzeň. Charakteristické jsou výrazně vystupující oranžové zuby, hnědě zbarvená srst s tmavší kresbou a jakoby štíhlejší „veverčí vzhled“ ve srovnání s krysou obláčkovou. Krysa největší je druhem ohroženým vyhubením, v Červené knize je v kategorii zranitelný (Vulnerable). Největším nebezpečím je lov pro maso a fragmentace území výskytu spojena s odlesňováním. Krysy největší získala Zoo Ostrava v květnu a v srpnu v roce 2011. V květnu 2011 jsme získali dva samce ze Zoo Plzeň, v srpnu pak samici od privátního chovatele Klause Rennera, který je členem ESB pro chov tohoto druhu. Jednoho z plzeňských samců jsme pak předali Zoo Praha. Vytvořili jsme pár, který jsme umístili v místnosti malých stromových savců v zázemí zoo, kde měl k dispozici dvě boudy umístěné dva a půl metru nad zemí. Celkově je zařízení obdobné jako pro chov krys obláčkových. Mezi boudy a do prostoru jsme nainstalovali spousty hrubých větví ke šplhání. V boudách se krysy cítily bezpečně. V lednu roku 2012 (přesné datum neznáme, porod byl stanoven na 8.) samice porodila mládě. Po celou dobu se rodina zdržovala v jedné boudě. Zdálo se, že chov bude podobně bezproblémový,  ako u příbuzné krysy obláčkové. Bohužel koncem ledna chovný samec onemocněl, takže jsme jej raději oddělili od samice s mládětem a začali s léčbou. Přes veškerou snahu se nám nepodařilo samce vyléčit, 12. 2. 2012 uhynul. Zdá se, že tento druh je citlivý k blíže nespecifikovaným respiračním nemocem, podobnou zkušenost zaznamenali i jiné zoo. Mládě jsme ve třech měsících označili a určili jako samičku. Samice žijí spolu v jedné ubikaci dosud. Odchovy jsou stále vzácné a tak zatím jen pomalu začínají převyšovat nad úhyny chovných zvířat.

Krysa největší (Phloeomys cumingi)

 

 

Krátkokrčka novoguinejská (Elseya novaeguineae)

Krátkokrčka novoguinejská (Elseya novaeguineae)

Zpracovali: Petra Kalužová, Lukáš Kopec, Jirka Novák (Zoo Ostrava)

 

Tato vodní želva byla původně do Zoo Ostrava pořízena s ohledem na blížící se otevření nové expozice Papua jako „doplňující druh“ do jedné z akvaterárijních biotopových expozic nazvané Přítoky jezera Sentani k návštěvnicky „hvězdnějším“ varanům papuánským (Varanus salvadorii). Ve společnosti těchto dvou druhů jsou dále chovány v přírodě ohrožené

duhovky lososové (Glossolepis incisus). Tento druh zatím není ohrožený vyhubením, ale je to endemit ostrova Nová Guinea. Krátkokrčky novoguinejské se v zoo chovají jen vzácně Krátkokrčky jsou chovány v Zoologické zahradě Ostrava od 22. 2. 2009. Tři zvířata (1,2) původem z privátního chovu byla nejdříve chována v zázemí, kde často docházelo k agresivitě ze strany samce vůči samicím. Ty byly postupně oddělovány a chovány samostatně. Ke spojení došlo znovu až v expozici Přítoky jezera Sentani v pavilonu Papua 20. 5. 2011, kde mají k dispozici tři propojená jezírka se silně proudící vodou a velkou členitou souš, kterou obývají společně s varany papuánskými. Krátkokrčky se často zdržují samostatně, každá ve „svém“ jezírku. Teplota vody v jezírkách neklesá pod 27°C a max. teplota vzduchu dosahuje mimo lokální zdroj 36 °C. Agresivita ze strany samce v těchto podmínkách již nebyla pozorována. Krátkokrčky tráví většinu času ve vodě, ale bývají přistiženy i při slunění pod lampou Osram Ultra Vitalux (300 W). Samice občas opouštějí vodu na delší dobu a tráví čas skrytě zahrabány nebo ukryté ve vegetaci. Při úpravě expozice byla náhodně vykopána snůška osmi vajec, která byla neoplozená. Proto nás 13. 7. 2012 příjemně překvapila čtyři mláďata objevena v jezírku. Nalezení snůšky v tak členitém prostoru, není li samice přistižena přímo při kladení, je prakticky nemožné. Zdá se však, že teplotní a vlhkostní poměry panující v expozici umožňují bezproblémovou inkubaci. Mláďata byla přemístěna do plastového boxu s nižším sloupcem vody a plochým kamenem jako souší, nad kterým je instalována lampa Bright liht (70 W). Žloutkový váček byl úplně zatažený. Mláďata jsou vitální a přijímají potravu podobného složení jako dospělí jedinci, ale nakrájenou na kousky adekvátní velikosti. Mláďata jsou velice plachá. Trsy vodních rostli nebo bambusu, mezi kterými se mohou ukrývat, snižují nadměrné rušení a stres. Odchov tohoto druhu považujeme za velmi významný mimo jiné proto, že proběhl přirozeně. To, že se nejen dobře daří dospělým krátkokrčkám, ale že se v samotném akvateráriu mohou spontánně líhnout mláďata (navíc ve společnosti varanů papuánských), je pro nás signálem, že se podařilo celou expozici vyladit velmi dobře a sladit také dobře druhovou skladbu zvířat.

Krátkokrčka novoguinejská (Elseya novaeguineae) mláďata

Krátkokrčka novoguinejská (Elseya novaeguineae)

 

 

Varan papuánský (Varanus salvadorii)

 

Varan papuánský (Varanus salvadorii)

Zpracovali: Petra Kalužová, Lukáš Kopec, Jirka Novák (Zoo Ostrava)

 

Tento největší druh varana (co do délky - dorůstají až 3 m, z čehož však ocas tvoří téměř dvě třetiny délky celého těla) byl do Zoo Ostrava pořízen s ohledem na blížící se otevření nové expozice Papua. Plán byl nabídnout jim nadstandardní podmínky v jedné z akvaterárijních biotopových expozic nazvané Přítoky jezera Sentani a představit tak návštěvníkům největšího původního predátora Papuy. Společnost varanům dělají zvířata ze stejného biotopu - želvy krátkokrčky novoguinejské (Elseya novaeguineae) a paprskoploutvé ryby duhovky lososové (Glossolepis incisus). Tento druh zatím není ohrožený vyhubením, ale je to endemit ostrova Nová Guinea a jako takový nemá v přírodě nic jistého. Jde navíc o velice atraktivní druh, který se chová jen vzácně (26 zvířat ve dvanácti EAZA zoo dle ISIS). Na internetu jsme zachytili pouze jednu nejasnou zmínku o odchovu v lidské péči, a to ze Zoo Madrid před několika lety. Chov varanů papuánských v Zoo Ostrava začal pořízením čtyř mladých zvířat původem z přírody dne 25. 3. 2011. Zvířata byla dočasně umístěna po dvou kusech do samostatných terárií v zázemí. Potřeba znát jejich pohlaví nás dovedla k pořízení RTG snímků (pořízeno dne 28. 3. 2011). Absence hemipenisových kůstek v oblasti kořene ocasu pro nás byla překvapivá, jelikož jsme předpokládali, že v dané velikosti zvířat již budou kůstky vyztužující u samců hemipenisy na RTG snímcích dostatečně viditelné. Přitom rady kolegů z jiných českých zahrad zněly poměrně jednoduše a jednoznačně. Že by čtyři samice?

V Zoo Zlín naopak měli jasno – měli dva dospělé samce, kteří se jim v teráriu nesnesli. Předem domluvená výměna jedinců se Zlínem se tedy uskutečnila náhodným výběrem jednoho zvířete z naší čtyřčlenné skupiny za jednoho samce ověřeného právě s pomocí RTG. Zlínského samce Pola jsme dovezli 8. 4. 2011 a byl s ohledem na větší velikost umístěn samostatně. Zbylé trio zvířat (pracovně tedy tři „samice“) bylo bez problému spojeno do jedné skupiny. Všichni varani byli krmeni především potkany, morčaty a slepicemi, občas jsme zkusili nabídnout skopové a hovězí maso. Dne 1. 6. 2011 došlo k roztržce mezi triem našich zvířat a nejmenší z nich (to s chybějícím kouskem ocasu) bylo odděleno. Po dokončení

rekonstrukce pavilonu Papua bylo právě toto nejmenší zvíře přemístěno do akvaterária Přítoky jezera Sentani jako první. Zdálo se, že nová expozice varanovi vyhovuje, že je dostatečně aklimatizován, a proto byla pár dnů na to (7. 9. 2011) přidána další dvě zvířata. Samce Pola jsme se zatím rozhodli z důvodu velikostního rozdílu držet nadále odděleně. Zvířata z původního tria vážila 1 kg, 1,3 kg a 1,7 kg. Samec Polo vážil přibližně 3 kg. U varanů umístěných v expozici docházelo k interakcím v podobě rituálních soubojů bez vážnějších následků. Z pozorování těchto aktivit jsme usoudili, že nejmenší z varanů bude zřejmě opravdu samice, což se potvrdilo 28. 11. 2011, kdy byla nalezena ležící na pěti nakladených vejcích. V expozici bylo nalezeno několik jamek, nicméně vejce byla vykladena na povrchu, přestože varani mají neustále k dispozici písčitá místa s vyšší vrstvou substrátu. Samice vypadala po vykladení vysíleně a i během odběru vajec se chovala klidně a apaticky.

Vejce byla v uzavřených krabičkách s vermikulitem umístěna do líhně s teplotou 28 – 29 °C. Relativní vzdušnou vlhkost v prostoru líhně jsme se snažili udržovat na alespoň 80% s občasným poklesem a jednotlivá vejce jsme denně při kontrole nechávali na chvíli vyvětrat. Zhruba po měsíci inkubace se začala vejce propadávat. Po následném zvlhčení vermikulitu získala vejce opět správný tvar, kromě jednoho. Dne 10. 2. 2012 jsme kontrolním prosvícením

potvrdili oplození čtyř vajec. Páté, stále propadlé vejce bylo otevřeno. Vejce obsahovalo pouze několik odumřelých žilek a částí zárodku. Dne 18. 5. 2012 jsme opět kontrolně prosvítili vejce, která již obsahovala tak velký zárodek, že kromě žilek na okrajích byla již neprosvítitelná. Od 11. 6. se začala vejce opět propadat, ačkoliv podmínky byly stále stejné, proto jsme do jejich vývoje nezasahovali. V poledne 15. 6. se na jednom z vajec objevilo několik řezů po vaječném zubu. Hlava mláděte vykukovala z vejce ještě toho dne večer. Dne 16. 6. 2012 opustilo první mládě vejce. Žloutkový váček nebyl zcela zatažen a mládě bylo proto ponecháno v líhni. Váha mláděte byla 42 g a délka zhruba 40 cm. Další mládě se vylíhlo 18. 6. a zbylá dvě mláďata opustila vejce 19. 6. 2012. Váha ostatních mláďat byla 38 g, 44 g a 45 g. Do dvou dnů po přemístění mláďat z líhně byly jizvy po žloutkových váčcích zataženy, v tu dobu již obývala mláďata společné terárium v zázemí. Už 22. 6. přijali malí varani první potravu v podobě myších holátek. Mláďata jsou od vylíhnutí velice vitální, žravá a dobře prospívají. S ohledem na výsledky snímků RTG a absenci pozorování samotné kopulace, jsme

z počátku připouštěli možnost, že by snad mohlo jít o partenogenezi, kterou známe např. u varanů komodských. Nicméně, kromě jisté samice nemůžeme pohlaví našich zvířat s naprostou jistotou určit. Minimálně jedno z nich však začalo během dospívání vykazovat některé samčí pohlavní znaky.

Varan papuánský - mládě při vylíhnutí

Varan papuánský

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook