ZOO Brno

thumb_55.jpg

Odchov č.1: Orel východní (Haliaeetus pelagicus) kategorie - ptáci

Odchov č.2: Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris) kategorie - savci

Orel východní (Haliaeetus pelagicus)
Kolektiv 3 pracovníků, vedoucí: Ing. Miloslav Walter
Mláďata v počtu 0,0,1 narozena dne: 14. 4. 2011

Doplňující údaje:
Celkem živě narozeno (vylíhnuto) od téže
matky v téže rozmnožovací sezóně: 1 mládě
z celkového počtu jejich oplozených vajec: 1
Z toho bylo odchováno do stáří 4 měsíců,
t.j. do 14. 8. 2011: 0,0,1 – t.j.100 % z živě narozených
Mláďata byla odchována takto: Přirozený odchov oběma rodiči
Jedná se o: Druh zařazený v ESB
V naši zoo je to již celkově: 1. odchov tohoto druhu v zoo Brno

Rodiče pocházejí: Otec nar. 1. 5. 1999 v přírodě
Matka nar. 28. 5. 1994 v přírodě
K odpáření došlo v naší zoo dne: nepozorováno
Oba rodiče jsou příbuzní: nezjištěno
Stručný popis odchovu: Od vytvoření páru 9. 8. 2008 první úspěšný
odchov. Mládě bylo po vyklubání pečlivě
krmeno a střeženo rodiči. Doba inkubace
trvala 39 dní. Krmeno bylo pestrou stravou
zahrnující křepelky, drůbež, ryby apod.


Za organizaci přihlášku podává ředitel zoo - MVDr. Martin Hovorka, PhD.


Podrobné seznámení s chovem orla východního v zoo Brno

Chov orlů východních (kamčatských) v naší zoo začal v roce 1999, kdy k nám dorazil mladý samec ze zoo Moskva. Sehnat k němu samici nebylo jednoduché a povedlo se to až v roce 2008, kdy k nám byla deponována samice z Tallinu. Pro tento pár byla zhotovena nová voliéra u skály nad ledními medvědy. Postupné seznamování orlů trvalo v nové expozici dlouho. Počáteční nezájem, kdy oba ptáci sedávali daleko od sebe, vystřídaly v únoru 2009 první projevy zájmu. Tok byl ovšem zpočátku značně ostýchavý a spočíval například v tom, že se oba ptáci snažili nosit větvičky, které jim předkládali chovatelé, na svoje hnízdo. Abychom vyšli orlům maximálně vstříc, vybudovala se ve voliéře hnízda dvě. Jedno umístěné nízko na skále a druhé ve čtyřmetrové výšce u stropu. Zároveň probíhalo pozorování orlů a jejich pohybu po expozici. K hornímu hnízdu postupně přibyly „odsedávky“ z mohutných větví, rozšířila se jeho plocha. Nad dolním hnízdem se musely udělat ochranné prvky zabraňující vyplavení hnízda a sesuvu zeminy. Orlové střídavě preferovali horní i spodní hnízdo. Po značném zvětšení plochy horního hnízda a rozšíření plochy okolo něj pro odsednutí s konečnou platností zvítězilo to horní. Od roku 2009 se při toku značně zvětšila agresivita samice, což byl dobrý ukazatel prozrazující, že si orlové začínají hájit teritorium. Páření jsme ovšem nepozorovali. Začátkem roku 2010 se vztahy orlů mezi sebou ještě více utužily. Sedávali teď blízko sebe a při toku vydávali poměrně bohatou škálu netypických zvuků. Samice opět začala upravovat hnízdo a starostlivě rovnala přinesené větvičky. Počátkem března již samice trávila v hnízdě většinu času, ale pevně nezasedla. Až ke konci března jsme zpozorovali, že samice zasedla a nejspíše zahřívá vejce. Naše radost byla veliká a kolem expozice byl omezen provoz pro návštěvníky. Ukázalo se, že pár vzájemně výborně spolupracuje. V okamžiku kdy se zvedl jeden pták, druhý jej na hnízdě okamžitě nahradil. Rovněž obrana hnízda byla dokonale secvičená. Sezení na vejcích pokračovalo přes celý květen. Spolu s tím, jak klesala pravděpodobnost vylíhnutí mláděte, ubývalo i hlasových projevů samice, která také v této době převzala na hnízdě většinu iniciativy. Na konci května již bylo po posledním termínu možného vylíhnutí a začátkem června již orlové nechávali vejce chvílemi bez dozoru. Až v této době se potvrdil počet vajec na 2 ks. V půli června byla vejce odebrána. Orlové si je stále silně bránili. Prohlídka potvrdila, že jsou neoplozená.
V letošním roce začal tok orlů již v lednu. Samice opět trávila spoustu času na hnízdě. Na začátku března zasedla a 9. 3. jsme mohli potvrdit, že v hnízdě jsou opět dvě vejce. Většinou na hnízdě seděla samice a při střídání se věnovala komfortním prvkům chování, čistila se a chodila koupat do bazénu. 13. 4. bylo pozorováno, jak samice odvětrává vejce a s velikou opatrností našlapuje okolo nich. O den později se konečně vylíhlo první mládě. Druhé vejce zůstalo v hnízdě a po delším čase zmizelo. Nejspíše jej vyhodilo mládě a to se rozbilo o skálu pod hnízdem. O mládě se starali oba rodiče. Krmili jsme pestrou stravou, která se skládala ze slepic, kuřat, křepelek, ryb, hovězího masa a zvěřiny. Orlové potravu nosili na hnízdo a škubali ji mláděti a krmili jej. To začalo být poměrně čilé a zvědavě se zajímalo o okolí. V případě varovného pokřiku dospělých se přikrčilo v hnízdě a nehýbalo se. V červnu již mládě dorostlo velikostí svoje rodiče a popocházelo po hnízdě. Začátkem července opustil mladý orel rodné hnízdo a začal hřadovat na bidle vedle něj. Jeho rádius po voliéře se postupně zvětšoval a začal po hnízdě i poletovat. V současné době se mládě již nachází v zoo Tallin a my se můžeme těšit na další hnízdní sezónu těchto majestátných dravců.

dospělý a mládě na hnízdědospělý a mládě při krmenímládě

Tapír jihoamerický (Tapirus terrestris)
Kolektiv 3 pracovníků, vedoucí: Michal Balcar
Mláďata v počtu 0,1 narozena dne: 8. 8. 2010
Doplňující údaje:
Celkem živě narozeno (vylíhnuto) od téže
matky v téže rozmnožovací sezóně: 1 mládě

Z toho bylo odchováno do stáří 4 měsíců,
t.j. do 8. 12. 2010: 1 mládě – t.j.100 % z živě narozených
Mláďata byla odchována takto: Přirozený odchov pod vlastní matkou
Jedná se o: Druh zařazený v EEP
V naši zoo je to již celkově: 2. odchov tohoto druhu v zoo Brno
když poslední úspěšně odchované bylo z: 14. 6. 2009
Rodiče pocházejí: Otec nar. 16. 6. 2004 v zoo Gdaňsk
Matka nar. 16. 9. 2005 v zoo Riga
K odpáření došlo v naší zoo dne: 6. 7. 2009
Oba rodiče jsou příbuzní: nezjištěno
Stručný popis odchovu: Porod proběhl ve vnitřní ubikaci v 13:30 hod.
Mládě se za 1,5 hod. poprvé napilo od matky.
Jeho hmotnost byla druhý den 10,5 kg. Po 16
dnech byla matka s mládětem poprvé spojena
se starší sestrou ve výběhu a za dalších pět
dnů i v ubikaci.

Za organizaci přihlášku podává ředitel zoo - MVDr. Martin Hovorka, PhD.

Podrobné seznámení s chovem tapírů v zoo Brno

Do zoo Brno přicestoval první tapír jihoamerický v říjnu 2005. Byl jím samec Klarnet, který se narodil v zoo Gdaňsk. Druhým chovaným tapírem v Brně se o rok později stala samice Neny pocházející z lotyšské zoo Riga. Oba tapíři byli umístěni v tzv. jihoamerickém výběhu, který obývají společně s nandu pampovými, kapybarami a labutěmi koskoroba. Prvním odchovaným tapírem v historii zoo Brno a zároveň i prvním potomkem chovného páru se stala samička Adina, která se narodila 14. června 2009. Samec Klarnet byl během této doby oddělen ve vedlejším výběhu, odkud bedlivě sledoval dovádění svého potomka i samici Neny. K prvnímu spojení celé rodiny došlo o čtyři měsíce později. Otec Klarnet byl malou Adinou tak fascinován, že první dny od spojení se téměř nevzdálil z její přítomnosti.
Bohužel chov zvířat přináší nejen radosti, ale i smutné události. Infekční choroba, která u samce Klarneta propukla v říjnu 2009, byla velmi intenzivní a zákeřná. Přestože se snažil s ní za pomocí chovatelů i veterinárních lékařů bojovat, nakonec ji podlehl. Vzhledem k tomu, že samice Neny byla průběžně od porodu spojována ve výběhu se samcem, dalo se s velkou pravděpodobností předpokládat, že Neny bude opět březí. Její březost naznačovalo i datum 6. 7. 2009, kdy jsme v napuštěném bazénu kolem poledne pozorovali páření. Protože březost samic tapírů se pohybuje zhruba 400 dnů, dal se porod očekávat kolem 10. srpna. Radostná událost nastala nakonec už 8. srpna (po 397 dnech březosti), kdy v 13:30 porodila Neny v ubikaci bez jakýchkoliv komplikací své druhé mládě - opět samičku. Ta se již za 1,5 hodiny po narození poprvé napila. Bibi, jak byla později malá tapírka pojmenována, vážila druhý den po narození 10,5 kg, tedy byla o více jak dva kilogramy těžší jak v jejím věku starší sestra. Po šestnácti dnech byly všechny tři tapírky spojeny ve výběhu a za dalších pět dnů už trávily první společnou noc ve vnitřní ubikaci.
Většina starších údajů uvádí, že tapíři jsou primárně samotářská zvířata s převážně noční aktivitou. Nejnovější výzkumy a pozorování v přírodě ale ukazují na mnohem větší toleranci uvnitř početnějších skupin tapírů k sobě navzájem a spíše k denní aktivitě. Chování tapírů v chovu v lidské péči je pak silně závislé na osobnosti zvířete, na jeho zkušenostech získaných během chovu, na předkládané potravě i na velikosti a uspořádání chovného prostoru. Některé zoo mají problémy se společným chovem dvou zvířat, jiné chovají 5 – 10 jedinců pohromadě. Jsou známy jedinci, kteří jsou agresivní vůči ostatním tapírům i svým chovatelům, jiní mohou být naopak téměř krotcí a lze k nim bez obav přistoupit a podrbat je. Naštěstí v naši zoo se tapíři chovali vždy přátelsky a harmonicky.
Od zasedání EAZY v září 2004 ve švédském Kolmardenu , kde brněnská zoo oznámila svůj úmysl podílet se na záchranném chovu tohoto bizarního jihoamerického kopytníka, uplynulo již sedm let. Během této doby nás provázely jak nezdary, tak i úspěchy. Proto máme dobrý pocit z toho, že radost z narozených malých tapírků převažuje a doufáme, že bude náš chov doprovázet i v budoucnosti.

mláďe s dospělým Tapíremmládě

 
  • Adresa:
  • Sdružení Česká ZOO
  • Otakara Jeremiáše 1932/12
  • 70800 Ostrava-Poruba
  • Česká republika
  • Mob.:
  • +420 604 612 221
  • Sledujte nás:
  • logo twitter logo facebook